- Android od verze 11 ladí hlavně vzhled
- Spousta funkcí snažící se o lepší zabezpečení život spíše komplikuje
- Googlu by pomohlo, kdyby přestal vnucovat jiným to, co považuje za správné
Operační systém Android je tu s námi od roku 2008. Za tu dobu odstranil začátečnické chyby, dospěl, narostl a rozšířil se. Minimálně poslední dva roky však mám dojem, že stárne a senilní. Roky přínosných inovací jako kdyby skončily, novinky se odehrávají zejména v oblasti designu a zabezpečení. Třeba hlídání, jestli nekoukáte do telefonu moc dlouho, jestli náhodou nekopírujete soubory kam nechcete či jestli budou hodiny v notifikacích vlevo, nebo vpravo.
Chápu, že spousta změn se odehrává pod kapotou. Je mi jasné, že si celý projekt musí udržet komerční potenciál, ostatně Google není charita. Jenže strategie přešlapování na místě nemůže vydržet věčně. Symbian by mohl vyprávět a překotná snaha Windows Mobile dohnat dravou konkurenci taky dopadla fiaskem. Přesto věřím, že existují nápady, které by mohly fungovat, jen kdyby se Google prostřednictvím Androidu nepokoušel všem nutit svou představu. Už teď je rozkročený příliš široce na to, aby stíhal všechny komponenty udržovat aktuální. Jak z toho ven?
Modulární GUI
Základní prvky rozhraní Androidu jsou dané. Zamykací obrazovka, správce úloh, notifikace, ovládací prvky. Je jedno, zda ovládáte telefon tlačítky, nebo gesty, či jestli máte přepínačů v roletce pět, nebo padesát. Uvítal bych, kdyby Android předal tyto prostory vývojářům a až aplikace by se staraly o jejich zaplnění. Když je možné vyměnit launcher starající se o domácí obrazovku a přepínání aplikací, když je možné nahradit rychlé přepínače, když už u Androidu 4.2 se daly umístit widgety na zamykací obrazovku, tak proč nejít ještě o kus dál?
Co třeba si namíchat, zda chcete mít v notifikacích objekty v jednom, nebo deseti sloupcích? Klidně ať se namixují přepínače s widgety. Neexistuje ani důvod, proč by se notifikace musely vysouvat z horní strany. A vlastně i navigační gesta či tlačítka zvládne aplikace. Omezení, kdy systém povoluje, zda bude tlačítko zpět vlevo, nebo vpravo, je zbytečně svazující.
Role Androidu 14 by měla spočívat jen v hlídání, aby nešlo nutné prvky ovládání smazat a aby existoval nouzový režim, který by zachránil nevyhnutelné kiksy. Google si možná myslí, že interface rozumí. Názory se mohou různit, ale jestli má něco tahle firma radši než „páchání dobra“, jsou to peníze. Nový typ aplikací znamená nový inzertní prostor, a tedy nový zdroj příjmů, no ne?
Expertní režim
Výhodou Androidu, zejména při pracovním použití, je organizace dat do souborů. Jeden obrázek tak můžete upravovat postupně třeba ve třech editorech, a to podle toho, co který umí lépe. Toto chování ale zazdila tzv. scoped storage. V zájmu bezpečnosti smí každá appka operovat jen ve své klícce. Zní to skvěle až do chvíle, kdy se pokusíte otevřít soubor aplikací namísto souboru v aplikaci.
Bylo by ale fajn někdy vodítko trochu uvolnit, zejména souborovým manažerům, aby dokázaly po odsouhlasení prohlášení o zodpovědnosti přistupovat k víceméně všem souborům a složkám. Android by tak měl blíže k počítačům, dokázal by efektivněji zastoupit Windows, také by se mohl dál šířit, což by znamenalo další inzertní prostor… Však víme, pecunia non olet.
Multitasking pro každého
Ačkoli na malém displeji nebude použití více aplikací najednou nikdy tak komfortní jako na třech monitorech, má svůj smysl. Představit si můžete surfování během hry nebo vytváření poznámek z učebnice. Pokaždé je zkrátka příjemné mít takové zobrazení k dispozici. I proto mi vyhovuje Samsung, jehož One UI něco takového umí podstatně lépe, než kdy dokázala rozdělená obrazovka.
Ostatně samotný Android s něčím podobným experimentuje dlouho (freeform windows), ale ujíždí mu vlak. Systémové a přizpůsobitelné řešení pořád chybí, jeho zprovoznění rozhodně není uživatelsky přívětivé, přitom volitelné DPI v kombinaci s neuzamčeným poměrem stran si o implementaci vysloveně říká.
Méně aplikací, více API
Myšlenka mít všechny produkty pod vlastní střechou jistě není špatná, ale také se říká, že devatero řemesel, desáté bída. Google má velmi praktické služby. Dokumenty Google nás zbavily závislosti na Microsoft Office, Disk Google nás naučil neposílat soubory přes Leteckou poštu, Překladač zase chytře spojil slovník s AR. Vlastní aplikace vás ale nutí starat se i o věci, které jiní umí lépe. Proč prostě neotevřít rozhraní pro využití služeb programátorům a věnovat se jádru služby? Proč platit náklady na údržbu aplikace, když by bylo lepší investovat do něčeho, co se dá licencovat?
Vzpomeňte si třeba na historii googlích komunikátorů. Google Talk ustoupil Hangouts. Z nich se vyčlenily Zprávy. Vedle toho se zrodilo Allo a Duo. Nainstalovat si můžete Meet a Chat, které na desktopu najdete v Gmailu. Přitom nejlepší dva messengery, které si pamatuji, byly IM+ a defaultní zprávy v Maemu – oba totiž žily z volitelných komponent pro jednotlivé chatovací protokoly. Z jedné aplikace tak šlo obsloužit ICQ, Facebook Messenger, Jabber i jiné platformy, které odvál čas. Díky standardizovaným API by něco takového současnost využila ještě více.
Standard pro bezdrátové periferie
Už teď je možné k telefonu připojit myš či klávesnici, bez drátů lze připojit i displej, ale opravdový desktopový režim čistý Android neumí. Vytvořit způsob, jak rychle, bezdrátově a plynule sdílet data, to by byla pro Google velká výzva! Jak si to představuju? Cvaknu mobil k monitoru a mám stolní počítač. Připevním ho na palubní desku a mám infotainment pro auto. Zacvaknu smartphone do gamepadu a voilá, herní konzole je na světě. Každá periferie by mohla aktivovat určitý způsob zobrazení, zapnutí aplikací apod. Bylo by to zlatý důl pro výrobce příslušenství i softwaru.
Asi si vybavíte DeX z vlajkových zařízení Samsung Galaxy. I ten má však k mé utopické představě pořád daleko. Vyžaduje instalaci dalšího softwaru, jinak funguje přes DLNA a jinak na Windows, v autě je jeho podpora irelevantní, start není okamžitý, … Snaha se ale cení. Android 14 by mohl hozenou rukavici zvednout a vytvořit tak silnou konkurenci stolním počítačům.
Grid pro známé
Pokud si nekoupíte úplně low-endový telefon, nemusíte se ve většině případů o výkon bát. Mobil zvládne hodně, ale ne všechno. Cestou pro nové využití (a samozřejmě monetizaci) by mohly být distribuované výpočty. V podstatě byste část síly svého telefonu mohli pronajmout ostatním.
V rámci rodiny byste se podělili o rychlejší renderování videa, v práci byste ulevili informačnímu systému, v případě živelných katastrof byste mohli vytvořit mesh síť pro internet a třeba byste mohli i něco získat – kdo by pohrdnul třeba kapacitou v cloudu jako protislužbou? Vždyť dřív takto Google odměňoval aktivitu ve svých Mapách. Ale abychom uspokojili i potřeby velkého zlatokopa, vždycky by tu byla možnost sdílet jen výkon a úložiště si zaplatit v podobě Google One.
Jak to nakonec (asi) dopadne?
Pokud se vrátím do reality, musím přiznat, že má přání zůstanou nevyslyšena. Ba co hůř, šrouby se budou utahovat ještě více. Na serveru XDA se například objevila spekulace, že ze systému bude odstraněna funkce Android Beam pro bezdrátové sdílení souborů v blízkém okolí a bude nahrazena sdílením skrz Google Mobile Services. Ne že by alternativ nebyly desítky, ale pokud si takto Google představuje otevřený operační systém, pochybuji, že by si všiml rozdílu mezi patentním klíčem a pilkou na železo.
