Před představením prvního iPhonu v roce 2007, jenž redefinoval chytré telefony do podoby, jak je známe dnes, musel Apple nejprve najít tu správnou cestu. Předchůdce s názvem Motorola ROKR E1 byl pouhým tlačítkovým telefonem s nainstalovanými iTunes a hlavně komerční neúspěch, a proto musel Apple přijít s něčím jiným. V té době měl ovšem na trhu jediné kapesní zařízení, kterým byl iPod. Proto první kroky designérů z Cupertina logicky vedly tímto směrem.
Vznikl tak doposud nezveřejněný prototyp iPhonu, který byl rozdělen na dvě poloviny, přičemž ta horní ukrývala na jedné straně displej a na druhé fotoaparát s logem výrobce, zatímco ve spodní části se vpředu nacházel ikonický ovládací prvek Click Wheel a vzadu numerická klávesnice. Obě poloviny byly spojeny otočným kloubem, s jakým svého času experimentovala i Nokia, tudíž by uživatel měl na výběr, zda chce zařízení používat jako klasický iPod, či zda zrovna preferuje tlačítkový mobilní telefon.
Prototyp odhalil jeho tvůrce Tony Fadell, který se na přelomu tisíciletí podílel na vývoji právě iPodu. Podle něj na propojení přehrávače s telefonem tlačil samotný Steve Jobs, který původně nechtěl vytvořit zcela nové zařízení, ale naopak postavit úspěch zařízení na iPodu a jeho snadno rozpoznatelném ovládání.
Ačkoli si Fadell nejprve myslel, že se jedná o dobrý nápad, zkušenosti z používání ho přesvědčily o opaku. To vedlo k designu s velkou dotykovou obrazovkou a minimem fyzických tlačítek, který nakonec vstoupil do historie.
