Každý, kdo někdy letěl letadlem, se setkal s kontrolou na letišti. Pro většinu lidí to znamená pouze fronty a zdržení, pro ostrahu zase časté odpovědi na otázky, co všechno ze sebe musí cestující sundat a co do letadla nesmí. Na pozadí toho všeho jsou ale technologie. Jak vlastně fungují bezpečnostní rámy a rentgeny na letištích?
Detektory kovu fungují na principu elektromagnetismu
Bezpečnostní rámy jsou pravděpodobně nejviditelnějším bezpečnostním opatřením. Jejich účelem je upozornit na kovové předměty, především střelné zbraně, nože, dýky a podobně. Většinou ale upozorňují spíše na kovové přezky opasků a zapomenuté drobné v kapse.
Detektor kovu se skládá z generátoru střídavého proudu a cívky. Generátor v cívce vytváří magnetické pole a detekuje kovové objekty. Ty vytváří vířivé proudy, které magnetické pole generované detektorem naruší. Změnu v magnetickém poli zachytí magnetometr, který následně spustí alarm. Detektory nemusí mít podobu rámů, ale mohou být také příruční. Důležité je, aby se kontaktu s detektorem kovu vyvarovaly osoby s kardiostimulátorem.
Rentgenové skenery se používají na objekty i na lidi
Vzhledem k tomu, že rentgen jsou elektromagnetické vlny s krátkou vlnovou délkou a tudíž vysokou frekvencí, mají proto velkou energii, ale nedokáží příliš dobře pronikat do objektů. Míra rentgenové energie, kterou absorbují jednotlivé materiály, se liší, když skrze ně procházejí rentgenové paprsky. Díky tomu nám umožňuje rentgen nahlížet do předmětů. Rozptyl vln se liší podle toho, od kterého materiálu se odráží, proto máme dva typy skenerů.
Skener měření intenzity po průchodu materiálem
Tuto technologii využívají skenery zavazadel. Jakmile je zavazadlo uvnitř, přístroj vyšle jeho směrem rentgenové záření. Toto záření projde skrz zavazadlo, přičemž některé objekty část záření absorbují. Prázdnými místy v zavazadle projdou paprsky bez změny intenzity.
Vlnění dopadá na první detektor, který má podobu talíře. Před tím, než vlnění dopadne i na druhý detektor, materiál prvního detektoru nízkoenergetické vlny nepropustí, takže druhý detektor zasáhnou pouze vysokoenergetické vlny Výstupy těchto dvou detektorů se následně porovnají, což nám poskytne náhled do vnitřku zavazadla.
Poté se vytvoří digitální obraz, který nám dá náhled nejen do nitra zavazadla, ale také nám řekne, z jakých materiálů jsou objekty uvnitř. Ty zobrazí různými barvami – pevnější materiály jako kov či ocel se zobrazí tmavšími barvami, naproti tomu lehčí materiály jako třeba jídlo se zobrazí světlejšími barvami.
Skener měření intenzity po rozptylu paprsků odražených od objektu
Kromě toho, že rentgenové paprsky procházejí skrze materiály, část paprsků se také odráží od jejich povrchu. V případě tohoto detektoru jsou měřeny právě odražené vlny. Tento způsob detekce není tak invazivní, neboť paprsky neprocházejí skrze objekty. Proto jsou využívány především pro skenování lidí. Jsou dva způsoby, jakými lze tuto technologii použít: detekce odražených vln a nebo detekce milimetrových vln.
Hlavní rozdíl mezi oběma technologiemi je v produkci výsledného obrazu. Zatímco při technologii odražených vln se musí udělat dva snímky, jeden zepředu a druhý zezadu, technologie milimetrových vln vytvoří kompletní 3D obraz objektu. Milimetrové vlny jsou také mnohem bezpečnější, neboť emitují mnohem méně energie.
Detektory výbušnin a nelegálních drog
Pro detekci výbušnin se používá iontová mobilní spektrometrie. Tato metoda zkoumá vzorek částic v plynné fázi, které jsou ionizovány. Měří se poté jejich iontová mobilita. Iontová mobilita je rozsah iontové klouzavé rychlosti k elektrickému poli vzhledem k iontovému náboji.
Metoda, která využívá detekci odražených rentgenových paprsků po průchodu materiálem, může být také využita pro detekci výbušnin a nelegálních drog. Pro tuto metodu existuje databáze přípustných barev, a pokud se detekovaný objekt nevleze do povolené barevné škály, přístroj na to upozorní.
Kromě přístrojů využívá ochranka letiště také speciálně vycvičené psy, kteří dokáží zachytit určité pachy. Nejnovější metodou, která se pro detekci drog a výbušnin zvažuje, jsou trénované včely. Ty by teoreticky měly ve spojení s počítačovým softwarem spolehlivě detekovat drogy a výbušniny. I přes to, že tato myšlenka nebyla realizována, tak je skutečně pozoruhodná.
Na vývoji bezpečnostních prvků používaných na letištích, ať už jde o různé typy skenerů nebo o armádu bezpečnostních včel, lze zpozorovat rychlý technologický vývoj. Nesmírně zajímavé bude také sledovat, kam až nás technologie dokáží zavést.
