- Evropa oproti Spojeným státům a Číně působí v oblasti robotiky a AI jako dinosaurus
- Místo vývoje vlastních technologií se soustředí na nařízení a regulace
- Ty ale ve finále mohou být klíčem k dominanci v odvětví
Prakticky pokaždé, když se bavíme o moderních technologiích a humanoidních robotech především, zmiňujeme Spojené státy nebo Čínu (případně ještě Japonsko a Jižní Koreu). Evropa se v tomto případě dostane do debaty jen v případě, když Evropská unie přijde s nějakou regulací, která má za cíl upravit prostředí pro fungování, výrobu či prodej humanoidních robotů, za což je velmi často terčem posměchu, ať už od obyčejných lidí, či od řady tuzemských a zahraničních expertů. Co je mnohdy vnímáno jako největší slabina Evropské unie ale ve finále může znamenat největší přednost a výhodu.
Pomalá, nebo rozvážná Evropa?
Ano, společnosti zabývající se robotikou, které by stály na špici vývoje, v Evropě nevznikají nebo nehrají tak významnou roli, jako světová konkurence. Jenže vyvinou a vyrobit humanoidního robota, to je jen jedna část problému, a s trochou nadsázky by se dalo říci, že ta jednodušší. Mnohem složitější je vytvořit správné podmínky pro to, aby se tato technologie mohla nasadit v praxi, což je právě cílem oněch „nenáviděných“ regulací a nařízení. Lidská společnost je zkrátka velmi složitá a řada států není na příchod moderních technologií prakticky vůbec připravena, ať už jde o umělou inteligenci či právě humanoidní roboty.
Zatímco Spojené státy jsou historicky zvyklé se s případnými problémy vypořádávat za pochodu na základě dodatečných zákonů, směrnic, lobbingu velkých firem a případných žalob, v autokratické Číně si s něčím takovým na druhou stranu příliš nemusí lámat hlavu vůbec. V Evropě nicméně máme ve zvyku si nejprve připravit půdu z pohledu legislativy a až poté se zaměřujeme na vývoj technologií, což může působit dojmem, že je starý kontinent technologicky pozadu.
Stejně jako v bajce o želvě a zajíci, ani v případě technologického pokroku často nevítězí ten nejrychlejší, ale ten nejvytrvalejší. Stabilní a předvídatelné prostředí je pro rozvoj naprosto klíčové a naopak chaos a nejistota může velmi efektivně bránit i seberychlejšímu rozvoji. Evropská unie navíc v ohledu zákonů a regulací nových technologií může sloužit jako vzor pro řadu ostatních zemí, čímž Unie de facto získá přímý vliv na to, jakým směrem se bude vývoj umělé inteligence a robotiky odvíjet, což určitě není k zahození.
Stabilita láká investice a umožňuje zavádění technologií do praxe
Stabilní prostředí a jasně daná pravidla mohou přilákat řadu investorů, kteří budou mnohem ochotnější investovat peníze tam, kde mohou snáze kalkulovat možné riziko. Evropská unie v poslední době aktualizovala některé své směrnice, například směrnici o odpovědnosti za vadné výroby, nařízení o obecné bezpečnosti výrobků či regulaci strojních zařízení, které jsou nyní připraveny na příchod humanoidních robotů a umělé inteligence a nastavují jasné právní normy.
Kromě toho má Evropa díky své geografické a průmyslové struktuře jednu výhodu: možnost testování v reálných podmínkách. Logistická centra, výrobní zóny a maloobchodní řetězce v blízkosti sídel pomáhají urychlit iteraci a přizpůsobit vývoj skutečným problémům, se kterými se v Evropě potýkáme. Kupříkladu společnost McKinsey odhaduje, že jen v některých kritických evropských odvětvích, včetně maloobchodu a logistiky, dosahují mzdové náklady ve výši 1,55 bilionu eur (cca 38 bilionů korun), což je skvělou motivací právě pro automatizaci a nasazení humanoidních robotů a AI do praxe.
A právě na to se evropské firmy zabývající se robotikou snaží zaměřit nejvíce – jak nové technologie co nejdříve a co nejefektivněji využít v reálných podmínkách. Demonstrační ukázky, které můžeme vídat například v souvislosti s roboty Optimus jsou jistě působivá, ale pokud se s nimi nebudeme setkávat v praxi, půjde právě jen o působivou demonstraci. Tvorba stabilního prostředí už přitom nese první ovoce – německá společnost Neura Robotics v lednu letošního roku získala financování ve výši 120 milionů eur (cca 3 miliardy korun) a už nyní je jednou z největších robotických firem v Evropě.
Roboti mohou pomáhat dříve, než si myslíme
Mimo snížení míry nejistoty pomáhají evropské regulace také určit hodnoty, které ovlivní způsob vývoje a nasazení humanoidních robotů. Zákon o umělé inteligenci například vyžaduje, aby vysoce rizikové systémy, včetně těch, které se používají na pracovištích, ve veřejných prostorech či ve zdravotnictví, splňovaly přísné bezpečnostní standardy, byly transparentní a určovaly nutnou míru dohledu živého člověka. Tento rámec vytváří důvěru, která je nezbytná pro nasazení robotů v citlivých prostředích, jako jsou továrny, nemocnice nebo zařízení pečující o seniory.
Nasazení robotů do praxe může také v řadě případů pomoci lidem v naplnění jejich potenciálu, který nemusí mařit na pracovní pozici, jenž nemusí nutně zastávat živý člověk, jako je například přesouvání krabic ve skladištích. Implementace humanoidních robotů do pracovního prostředí může v řadě odvětví snížit náklady a umožnit vznik smysluplnějších pracovních míst.
Roboti ale mohou pomoci také na místech, kde jsou lidé takřka nenahraditelní, jako jsou právě nemocnice a pečovatelské domy, které se ovšem v řadě evropských států potýkají s dlouhodobým nedostatkem zaměstnanců. V nich platí velmi přísná pravidla a jsou zatížena řadou směrnic a regulací, nicméně samotné úkoly v nich jsou v mnoha případech repetitivní. Při správně nastavených podmínkách se humanoidní roboti mohou stát skvělým pomocníkem, který ulehčuje lidem práci a zároveň se jim neplete pod nohy.
Evropa má stále šanci dominovat
Závod v oblasti robotiky a AI nakonec ale nevyhraje ten, kdo bude nejrychlejší, ale kdo vytvoří ten nejlepší produkt. Co to bude vyžadovat? Pro začátek je třeba posílit financování a podpůrné mechanismy, které pomohou inovacím projít pozdějšími fázemi testování a přejít od pilotních projektů k průmyslovému zavádění. Dále je potřeba navázat strategická partnerství, která začnou již během vývoje prototypů, nikoliv až po něm. V neposlední řadě je důležitá politická pružnost pro urychlení certifikace při zachování nejvyšších bezpečnostních standardů.
Evropa také bude muset vyřešit závislost na dodavatelském řetězci co se týče hardwaru, jenž v současné době ze 63 procent kontroluje Čína, tak i na softwarové závislosti, která je pro změnu na technologiích ze Spojených států. Ačkoli se jedná o řadu problémů a Evropa ani zdaleka ještě nemá vyhráno, rozhodně se ale nedá říci, že nemá žádnou šanci na vítězství.
