- Podle konceptu Carlose Morena byste ve městě neměli potřebovat auto
- Vše, co potřebujete navštívit, má být ve vzdálenosti 15 minut jízdy na kole nebo chůze
- Upřednostnění těchto způsobů dopravy na úkor automobilů už probíhá v Paříži i Barceloně
Možná jste ještě neslyšeli o konceptu patnáctiminutových měst, ale určitě víte, jaké to je stát v autě v ranní nebo odpolední špičce uvnitř ucpaného města. Zmíněný koncept Carlose Morena je z roku 2016, akcelerovalo jej ale především covidové období v roce 2021.
Ústředním bodem celé koncepce je představa, že většinu míst, která pravidelně ve vašem městě navštěvujete, budete mít ve vzdálenosti, kterou překonáte za 15 minut chůze nebo jízdy na kole, a tím pádem nebudete tak často potřebovat auto.
Ačkoliv celá koncepce zní velmi racionálně, někteří šiřitelé fake news a poplašných zpráv už si ji začali vykládat po svém a tvrdí například, že se jedná o snahu rozdělit města do menších bloků, přičemž nebudete mít přístup do míst vzdálených více než 15 minut. To je ale samozřejmě nesmysl, protože hlavní motivací je snaha o snížení ekologického zatížení a zlepšení městského prostředí pro život.
Na území Evropské unie je totiž stále jedním z hlavních zdrojů emisí oxidu uhličitého doprava (25 %). Celkem 71 % z tohoto podílu připadá právě na silniční dopravu, přičemž z 60 % jde o osobní automobily, které často převáží jen jednotlivce. Pravidelný pohyb při cestě do práce by zároveň markantně snížil rizika onemocnění, jako je obezita, kardiovaskulární problémy nebo cukrovka.
Ani v patnáctiminutových městech by městská doprava nebo osobní automobily neměly zmizet úplně. Jejich použití by ale bylo mnohem efektivnější, protože většina lidí by je na krátké vzdálenosti nevyužívala.
Podoba měst by se ale značně změnila. Přibylo by množství zelených ploch, na které často kvůli široké infrastruktuře v podobě cest a chodníků nezbývá místo. Obyvatelům by ubyl stres z prosezených hodin v zácpách a také by se jim po cestě do práce lépe dýchalo. Vzduch totiž není znečištěn pouze oxidem uhličitým, ale automobilový průmysl generuje i další druhy znečištění v podobě emisí dusíku nebo pevných částic. Ty pak způsobují různé dýchací problémy, jako je například astma.
V ulicích by zároveň zmizelo mnoho zdrojů hluku a v některých domech by se lépe žilo i klidně spalo. Zároveň by ubylo nehod a za dopravu bychom zaplatili mnohem méně peněz. V otázce ekonomiky by pak z nového konceptu benefitovali lokální podnikatelé na ulicích namísto obřích nákupních center zahraničních majitelů kdesi za městem.
Jak takové město postavit?
Samozřejmě to není nic jednoduchého a je potřeba řešit územní plánování i dlouhodobý přístup vedení města. Obecně bychom měli vytvářet prostory s mixem využití. V sousedství by se tedy měly nacházet rezidenční objekty, komerční prostory i rekreační místa tak, abyste ve většině scénářů nepotřebovali cestovat nikam dál než do vedlejších ulic.
Například v Paříži už podobný přístup testují a starostka Anne Hidalgová stojí za projektem zpřístupnění venkovních hřišť a zahrad patřících školám pro širokou veřejnost. V odpoledních hodinách nebo o víkendech tak obyvatelé francouzské metropole nemusejí cestovat do velkých parků, aby si mohli užít trochu zeleně, ale mohou využít právě tyto prostory náležící ke školám.
V roce 2020, kdy byla Hidalgová znovuzvolena, přišla také s plánem na investici 350 milionů eur do cyklostezek a cyklopruhů, aby do roku 2024 měla každá ulice alespoň jednu. Daní je odstranění 60 tisíc parkovacích míst.
Další možný přístup můžeme najít v Barceloně, kde vytváří takzvané superbloky, které obsahují budovy různých využití. Některé tamní ulice jsou zároveň kompletně uzavřené pro automobily, aby byla upřednostněna chůze nebo cyklistika. V Oxfordu jsou zase některé ulice průjezdné jen mimo špičku, takže celých 12 hodin je mají k dispozici pouze chodci a cyklisté.
V Londýně zvolili jiný přístup. Vjezd do jednotlivých zón je ve špičce zpoplatněn, abyste si rozmysleli, jestli tam opravdu potřebujete jet autem. Podobný systém mají brzy zavést také v New Yorku. Abyste ale něco podobného mohli vyžadovat, musí k tomu být připravena další infrastruktura v podobě funkčního systému městské hromadné dopravy a odstavných parkovišť.
Odpůrci konceptu patnáctiminutových měst se často odvolávají na omezování různých svobod a znevýhodňování automobilistů. V Oxfordu se po zavedení nových opatření zvedla vlna protestů, kterých se účastnilo tisíce obyvatel. Často si ale lidé omezení vjezdu vozidel vykládali za zákaz opuštění svých čtvrtí, takto to ale nastaveno nebylo.
Koncept patnáctiminutových měst ale pobuřuje především mnohé konspirátory, kteří odmítají globální oteplování a už covidové lockdowny považovali za spiknutí a přípravu na další restrikce. Faktem ale je, že nový městský koncept může ukazovat budoucnost městského života a pro obyvatele přinášet lepší kvalitu ovzduší a celkového pohybu a života ve městech. V každém městě určitě nemůže být aplikován stejnou měrou, může ale přinášet přinejmenším inspiraci a udávat směr.
Adam Bělunek
Další dnešní články
