Umělá inteligence (také AI z anglického Artificial Intelligence) se pomalu ale jistě dostává do všech oblastí našeho života, nejčastěji se s jejím využitím setkáme u spotřebitelských produktů, jako jsou chytré telefony, hlasoví asistenti, vyhledávače a překladače, automobily, ale i například v medicíně, kde může výrazně urychlit vývoj a výzkum léků. Obrovský potenciál má i v armádě.
Daniel Jeffries nedávno publikoval na serveru TheNextWeb článek o využití umělé inteligence v armádě a o důsledcích, které může tato aplikace představovat právě při využití ozbrojenými složkami, případně teroristickými skupinami.
Levné stroje na precizní zabíjení
V krátkém videu, které představuje jeden z možných scénářů, je na podiu s velkou pompou představen malý dron obsahující 3 gramy výbušniny, který si své cíle hledá s pomocí technologie rozpoznání obličeje. Díky umělé inteligenci si o svém cíli stáhne z internetu aktuální informace a fotky, podle nichž jej pak rozezná a zneškodní.
Potenciál těchto malých robotů je obrovský, především v situacích, kdy je třeba zneškodnit pachatele či teroristickou skupinu s minimálním rizikem pro civilní obyvatelstvo a stavby. Finančně jsou drony také mnohem výhodnější, jelikož výcvik jednoho vojáka speciálních jednotek Navy Seals vyjde na 350 000 dolarů (7,3 miliony Kč) a udržování jej ve vrcholné formě pak stojí 1 milion dolarů ročně (20,9 milionů Kč). Raketový systém MIM-104 Patriot pak vládní kasu stojí dokonce 3 miliony dolarů (62,7 milionů Kč) za každou odpálenou raketu. Miniaturní ozbrojená letadla by mohla vyjít armádu jen na několik tisíc dolarů s relativně vyšší efektivitou.
Ačkoliv armáda již těmito drony disponuje delší dobu, mezi běžné uživatele se miniaturní letadélka začala dostávat relativně nedávno. Ve spojení s internetem, kde najdete takřka cokoliv, již dnes není problém sehnat návod na výbušninu a na temné stránce sítě sehnat veškeré potřebné součásti. Otevřenost zdrojových kódů u těchto dronů je pak další věc, která by mohla usnadnit jejich využití pro vojenské a teroristické útoky.
Právě teroristické útoky jsou hrozbou, před kterou je poměrně složité se chránit. V případě, že se těmto skupinám podaří zprovoznit tisíce dronů, které ponesou malou nálož a budou náhodně vybuchovat mezi lidmi, chaosu, který vznikne, bude velmi složité dát opět řád. S počtem dronů a potenciálních útoků pak bude i velmi složité dohledat viníka a označit nepřítele. Milovníci konspiračních teorií se pak mohou těšit na tisíce nových spekulací, které budou moci rozebírat. Nutno však podotknout, že s podobnou technologií nebude příliš velký problém útočit na politické činitele nebo na prezidenty, a ačkoliv by si to v současné chvíli možná mnoho občanů naší země přálo, jednalo by se o nebezpečný precedens. Podle tohoto principu by totiž bylo možné vybírat cíle podle náboženského vyznání, politických názorů, nebo například aktivisty, či kvůli pouhé závisti.
Principy boje prověřené přírodou
K testu podobných strojů došlo v říjnu roku 2016 v Kalifornii. Malá letadýlka zvaná Perdix komunikují každý s každým a chovají se jako organismus, nikoliv jako samostatná jednotka. Principy boje pak byly převzaty z přírody a snaží se napodobovat chování rojů. Při využití tisícovek těchto dronů na jednom místě mohou nabrat útoky úplně nový rozměr, a to jak na zemi, tak ve vzduchu.
Podle Viana Chinnera, jednoho z předních vývojářů v oblasti AI navíc není nutné, aby každý z těchto robotických vojáků měl svůj vlastní extrémně výkonný a chytrý čip, neboť mohou být ovládáni vzdáleně, což by nadále usnadnilo jejich výrobu a snížilo cenu.
Další stránkou, kterou Jeffries ve svém článku zmiňuje, je takřka nereálná regulace tohoto odvětví. Ať již z důvodu výrazně nižších nákladů na vojenské operace, tak i proto, že možnost výbavy takto silnou technologií je pro světové leadery zkrátka příliš lákavá na to, aby jí dokázali odolat. Vývoj bude navíc probíhat za zavřenými dveřmi takřka u všech velmocí a žádná z nich si nebude moci dovolit podobnou zbraň nevlastnit. Stejný efekt měly i nukleární zbraně – nešlo ani tak o to je odpálit, ale spíše být připraven na možnost reagovat, pokud by se druhá strana rozhodla stisknout ono pověstné červené tlačítko.
Argument, proč přece jen využívat tyto stroje pro vojenské operace, je paradoxně skryt v humánnosti. Ačkoliv humánní vražda je oxymóron, drony by mohly zabránit tomu, aby se obětmi útoků stávali civilisté, kteří s odvetou nemají co dočinění. Do určité míry bychom se tedy mohli vyhnout informacím v novinách o dětech, které při útoku ztratily rodiče, či o smrti desítek nevinných osob, které se nešťastnou náhodou pohybovaly okolo člověka, jež byl jediným cílem. Zůstala by tak zachována infrastruktura budov i „běžný život,“ ze kterého by lidé, kteří se nechtějí konfliktů zúčastnit, nemuseli prchat do jiných států, jako je tomu v případě uprchlické krize.
Již není cesty zpět
Ať tedy se zákazem nebo bez něj, v budoucnu se s využitím těchto zbraní setkáme. Nebudou samozřejmě neporazitelné, jen bude třeba vymyslet nové způsoby, jak se před nimi chránit. Policejní složky již nyní využívají sítě, do kterých se zamotají vrtule dronů, a tak je zneškodní. Pro jednotlivé osoby se vyvíjí oblečení, které nepropouští žádný rádiový signál ani tepelné záření; vůči těmto navigačním systémům je tedy osoba chráněna. Dalšími doplňky, které mají zmást rozpoznávání obličeje jsou různé příčešky, případně barva na obličej, která algoritmy přechytračí. Do budoucna se objeví další prostředky, díky kterým bude možné se útokům vyhnout a také obranné mechanismy, které tento styl útoku zneškodní, například magnetické či energetické ochranné pole. Možností je také ruční EMP zbraň vysílající silný elektromagnetický impuls, který elektroniku vyřadí z provozu.
Jak Jeffries dále zmiňuje, Rusko a Spojené státy již nyní disponují zbraněmi, které vysílají mikrovlny vstříc dronům a dokáží je tak zneškodnit na vzdálenost až 10 kilometrů. Rusko se navíc nechalo slyšel, že se nehodlá přidat k žádnému zákazu smrtících robotů, prezident Vladimir Putin pak prohlásil, že kdo ovládne AI, ten ovládne celý svět.
Ačkoliv se scénář jeví jako velmi negativní a nevyhnutelný, a obojím i nejspíše je, lidská vynalézavost a přizpůsobivost si nejspíše najde cestu, jak se se změnami a hrozbami vyrovnat. Otázkou zůstává, kolik let nám zbývá, než bude třeba změnit styl života, případně oblékání, dopravních prostředků a domovů, aby se vraždící stoje nedostaly k nevinným osobám v případě, že padnou do špatných rukou.
Odhadnout budoucí vývoj je v dnešní komplexní době velice těžké a věci, které dnes vypadají jako budoucnost, mohou rychle upadnout do zapomnění a být nahrazeny něčím novým. Nezbývá tedy než doufat, že spolu s rostoucí silou zbraní bude růst i uvědomění toho, jaké důsledky by jejich využití mohlo mít, a že se bude jednat především o prvky prevence konfliktů, než o reálně využívané zbraně k zabíjení. Tomu však například Stephen Hawking či Elon Musk a další desítky vizionářů příliš nevěří a snaží se o důslednou regulaci a ideálně o zákaz využívání umělé inteligence.
David Preiss
Další dnešní články
