O multitaskingu se šíří na internetu spousta polopravd a mýtů, bývá často předmětem vášnivých debat a dělí uživatele do táborů příznivců a odpůrců. Je to ale opravdu tak černobílé?
Poměrně často narážím v komentářích pod články na SmartManii nebo na různých sociálních sítích na nezřídka vyostřenou výměnu názorů ohledně multitaskingu. Většinou se v přestřelce argumentů střetnou zarytí příznivci této funkce, kteří si bez ní nedokážou představit život, a ti, kteří ji považují za přežitek moderní doby, jenž vysává baterie chytrých telefonů jako krvelačný upír. Třetí skupina netuší,co slovo multitasking znamená, a do debat se nezapojují ať už jej nevědomky používají, nebo ne.
True Multitasking na Windows Phone, Androidu a BlackBerry
Jelikož bych nerad diskriminoval ani třetí skupinu, zmíním stručně, že multitasking je v daném kontextu funkce, která umožňuje dělat na telefonu víc věcí najednou. Pamatujete si dobu, kdy vám někdo poslal telefonní číslo v SMS, vy jste si ho museli zapsat na papírek (nebo zapamatovat), proklikat se z SMS zpět na hlavní obrazovku, otevřít adresář a vložit nový kontakt ručně? Nebo když na vás vaše drahá polovička mluvila zatímco jste četli článek na SmartManii nebo sledovali hokej a nevnímali ani slovo? Tak přesně tohle multitasking NENÍ. Dnes naprosto běžně přesouváme text napříč aplikacemi, během surfování na internetu posloucháme hudbu a Samsung nám v reklamách tvrdí, že dokážeme pracovat i sledovat sport zároveň na obrazovce jednoho smartphonu.
Multitasking je na současných mobilních OS řešen dvěma způsoby – minimalizované aplikace se buďto “uspávají”, nebo je systém nechává neustále běžet na pozadí a říkáme tomu pak True Multitasking nebo taky Real-time Multitasking. Jsou to pojmy, na které většinou lidé slyší, výrobci jsou si toho vědomi a masivně je využívají v reklamách. Pokud někoho uslyšíte nadávat na multitasking, zřejmě má na mysli právě True Multitasking, protože ten základní pravděpodobně sám více či méně používá, pokud tedy není stále ještě vyzbrojen Nokií 3310. Zcela opačný přístup má Apple, který se celou dobu snaží svým uživatelům True Multitasking vytěsnit z hlavy jako nepotřebný přežitek. Sice to neuslyšíte v reklamních spotech a nenajdete v technických parametrech, ale stačí sesbírat několik různě schovaných dílů skládanky, dát je dohromady a rázem máte před sebou jasný obraz.
Quasar: Za 10 dolarů a jeden jailbreak můžete zprovoznit True Multitasking i na iPadu
Například tlačítko pod displejem aplikace nezavírá, ale minimalizuje, tyto aplikace pak primárně neuvidíte na žádné liště, jak jste zvyklí ze stolních počítačů. Musíte dvakrát rychle stisknout kulaté tlačítko a teprve pak vyjede zdola skrytá řádka spuštěných aplikací a her. Ještě pořád ale nemáte vyhráno, abyste nějakou ukončili, musíte navíc podržet prst na této řádce, ikonky se rozkmitají a pak můžete jednotlivé aplikace ukončit klepnutím na křížek a vrátit se pak stiskem tlačítka zpět na domovskou obrazovku. No není to opruz? Pokud si ale myslíte, že to Apple nedomyslel, těžce se pletete; Apple udělal proces ukončování aplikací takhle složitý proto, aby se na to uživatelé jednoduše vykašlali a nechávali je běžet. Podobně jako se spekuluje, že zvuk po startu počítačů Mac je tak nepříjemný, aby se uživatelé naučili jablečné počítače uspávat, a ne zcela vypínat.
Apple se snaží najít jakousi “zlatou střední”, tedy nechávat aplikace běžet na pozadí, aby byly kdykoliv k dispozici a spouštěly se okamžitě, ale zároveň je uspat, aby zatěžovaly hardware méně než když jsou aktivní. Nápad je to perfektní, ale podle mě má jeden háček, na který jsem narazil v praxi. Teoreticky aplikace na pozadí běží dokud nevyčerpají systémové prostředky, pak se ty dlouho nepoužívané začnou ukončovat, aby se telefon nesekal. Poslední modely iPhonu mají ale tak velké hardwarové rezervy, že jim nedojde paměť RAM, ani kdybyste se sebevíc snažili, velké množství hibernovaných aplikací však může pomalu, ale jistě vysávat baterii.
Začátkem týdne mě kamarádka poprosila o radu, že se ji prý poslední dobou hrozně rychle vybíjí iPhone 4S. Proletěla mi hlavou vzpomínka na seriál IT Crowd, kde rozhovor s helpdeskem začínal vždy dotazem “Have you tried turning it off and on again?”. Zeptal jsem se tedy, jestli ho zkoušela restartovat, případně jestli na pozadí neběží nějaký proces, který by periodicky stahoval data a vysával baterku. Když mi iPhone přistál v rukou a zobrazil jsem dvojklikem zmíněnou “multitasking lištu”, zjistil jsem, že jsou spuštěny snad všechny aplikace a hry, které na telefonu má. Větší údiv ale projevila kamarádka, tu lištu na svém iPhonu uviděla poprvé a ptala se jak že jsem se tam dostal. Nepíšu to proto, abych snad poukázal na to, že uživatelé iPhonů nečtou manuál (já to taky nedělám), ale právě tahle událost mě inspirovala k sepsání celého článku. Uvědomil jsem si, že na první pohled perfektní teorii správy spuštěných aplikací Apple obrátil proti sobě tím, že uživatele zcela odnaučil je zavírat.
Opačný přístup vidíme například v systému BlackBerry 10. Minimalizované aplikace formují takzvané Active Frames s živě aktualizovaným obsahem, zabírají celou úvodní obrazovku a jsou tedy uživateli neustále na očích. BlackBerry tedy naopak podvědomě pobízí uživatele, aby si hlídali spuštěné aplikace a ty nepotřebné zavírali, na svém webu to dokonce uvádí jako jeden z tipů pro zlepšení výdrže baterie. True Multitasking je sice mocný nástroj v rukou toho, kdo se jej naučí využívat ve svůj prospěch, zároveň je ale nemilosrdný k akumulátoru, minimalizované aplikace mají totiž stejnou spotřebu jako byste je právě používali. Další nevýhodou je možnost mít spuštěno maximálně 8 aplikací najednou, jakmile spustíte devátou, ta předchozí nejméně používaná se zavře. Výrobce se tím snaží zabránit právě podobnému problému, který jsem popisoval výše u iPhonu, a stanovil pevný limit, než aby nechal aplikace se ukončovat náhodně jakmile začne docházet operační paměť. Není třeba zdůrazňovat, že u BlackBerry 10 by baterie zastenala mnohem dříve než u iPhonu, kde jsou aplikace uspané.
Něco na odlehčení: Multitasking podle Mr. Beana :)
Multitasking je poměrně obšírné téma a dalo by se do podrobna rozebírat u každého operačního systému, v dnešním článku jsem se spíše pokusil nastínit dva zcela opačné přístupy k němu. Jak sami vidíte obě řešení mají své výhody i nevýhody, nelze tedy jednoznačně říci, že True Multitasking je nezbytnost, bez které se nedá přežít, zároveň ani problémy se spotřebou energie se netýkají pouze True Multitaskingu. Uživatele by na jednu stranu nemělo zajímat, jaké záměry měl výrobce jeho telefonu, technologie má sloužit lidem, nikoliv naopak. Zároveň je však dobré v zájmu vlastní spokojenosti znát výhody i nevýhody konkrétního řešení, neboť nic v životě není zcela ideální.
