- Letošní dostupná Xperia cílí svými nevšedními vlastnostmi na ty, které běžná střední třída neoslovuje
- Výdrž má bezkonkurenční, zatímco kvalitou pořízených videí poměrně citelně zaostává za svými soky
- Cena 12,5 tisíce Kč za konfiguraci 6/128 GB mnohé odradí, zvlášť když nedostanou žádné příslušenství
Zaměnitelný a všelijak zaoblený design, takže značku i model telefonu poznáte jen stěží. Lesklé a křehké tělo, které přitahuje kožní maz a jeden pád na zem znamená katastrofu. Pas tak široký, že jistý úchop při aktivním používání není možný, o pohodlném nošení v kapse kalhot nemluvě. Natolik vystupující modul fotoaparátu, že při položení zařízení na stůl můžete vysílat kód v morseovce. Rušivý výřez selfie kamery v displeji, i když jste si sotvakdy udělali autoportrét. Jednodenní výdrž kompenzovaná maximálně tak rychlým nabíjením, které však v dlouhodobém horizontu zkracuje životnost akumulátoru. Chybějící 3,5mm audio jack, takže konvenční sluchátka připojíte jedině s redukcí.
Výrobci smartphonů se mnohdy při snaze uspět uchylují ke sporným rozhodnutím. A pokud jim to projde, přidávají se i ostatní a vznikají sporné trendy. Xperia 10 IV však plave proti proudu, a to ještě usilovněji než letošní vlajkový model téže řady. Už chlouba stvořitele, že se s hmotností 161 gramů jedná o „nejlehčí 5G smartphone vybavený 5000mAh baterií“, vytváří dojem, jako by „čtvrtá desítka“ ani nestála o zájem dnešního průměrného zákazníka. Koho taková kombinace vytrhne? Což o to, dozajista se jedná o osobitý a odvážný produkt v dnešní nabídce, kde všichni slepě následují ty nejúspěšnější. To však automaticky nemusí znamenat doporučení ke koupi, zvlášť při sebevědomě nastavené ceně 12,5 tisíce korun a několika objektivním slabinám. Dostane jmenovaný zástupce střední třídy na konci této recenze palec nahoru?
Obsah balení
Jednu z rozporuplně přijímaných praktik současnosti představují i stále chudší prodejní balení. Tady se Sony nejenže neodhodlalo k opozici, ale pod záminkou ekologie zašlo tak daleko, že do krabičky k telefonu nepřibalilo kromě povinné četby naprosto nic – ani ten zpropadený USB kabel. Všichni tušíme, že tím výrobci spíše sledují šetření výrobních nákladů než přírody. Místo aby Japonci produkt alespoň zlevnili o hodnotu originální nabíječky, která stojí tisícovku, oproti loňskému modelu paradoxně cenu o tuto částku navýšili. To v lidech nadšení do zeleného myšlení dozajista nevzbudí. Nezdráhám se to přímo označit za pokus, co zákazník ještě snese.
Design a zpracování
Xperia 10 IV do Česka dorazila s několikadenním zpožděním oproti původnímu plánu, a to ve čtyřech barevných provedeních: v konvenční černé, extravagantní levandulově fialové i mátově zelené a primárně pro dámy určené bílé. Pro účel recenze mi byla zapůjčena posledně jmenovaná. V případě koupě bych však osobně byla konzervativní a sáhl po té první, neboť pouze ta zaručuje barevné splynutí těla s rámečkem displeje, fotomodulem a odemykacím tlačítkem, které jsou nehledě na barevnou variantu vždy černé.
Stran odpuzování čmouh mohu hodnotit jen bílou, která si vede obstojně. Lesklé jsou pouze skleněné plochy displeje a fotomodulu, zatímco pro boční rámečky a záda byl zvolen matný plast. Předchůdce disponoval skleněnou zadní stranou, takže v reklamních materiálech vypadal prémiověji, ale v dané cenové hladině nemám s plastem žádný problém a vysloveně vítám jeho praktické přínosy.
Drobné změny podstoupily i boky. Design Xperií je sám o sobě poměrně hranatý a letošní model 10 má strany oproti tomu z roku 2021 ještě o kapku méně oblé. Jde však o neutrální změnu – držení tím rozhodně netrpí. Viditelnější rozdíl spočívá v tentokrát absentujícím tlačítku hlasového asistenta – pravá hrana nabízí pouze vhodně umístěnou a tuhý odpor kladoucí kolébku pro ovládání hlasitosti a neméně dobře nahmatatelný zapuštěný zámek se zabudovanou čtečkou otisků prstů. Ta pracuje spolehlivě a prst na ni stačí přiložit jen krátce, byť obrazovka by se pro dorovnání špičky musela probrat o chlup rychleji. Zamykací tlačítko též umí při dlouhém stisku vyvolat hlasového asistenta. Pro vypnutí musíte volit kombinovaný stisk, podobně jako pro vytvoření screenshotu.
Na ostatních místech zůstalo vše při starém. Díky bohu. Nahoře stále najdete 3,5mm audio jack, vespodu samozřejmé USB-C. Z levého boku se pomocí pouhého nehtu vysouvá šuplíček pro jednu paměťovou microSDXC kartu do kapacity 1 TB a jednu nanoSIM, přičemž výměna obsahu šuplíčku nevede k nucenému restartu, jak bývalo zvykem. Díky podpoře eSIM lze používat ještě druhé číslo. Dvě fyzické SIMky revize určená pro Česko nepojme, možná tak ta řecká.
Nikde nic neskřípe, ani špatně nelícuje. Řemeslné zpracování zkrátka budí velmi solidní dojem. Ten ještě posiluje certifikace IP68 garantující příslušnou odolnost proti prachu a vodě. Díky tenkému pasu se zařízení drží jistě v jedné ruce, tedy pokud si jej náležitě podepřete prstem, aby se vám v důsledku nezvyklé protáhlosti nepřevážilo a nevypadlo z dlaně. I když jsou rozměry 153 × 67 × 8,3 mm na poměry dnešní doby relativně úsporné, o iPhone 13 mini pořád nejde. Japonští inženýři však ve výsledku zvolili přijatelný kompromis mezi pohodlným držením, skladností a velkou zobrazovací plochou. Pozitivum představuje též asi jen milimetr vystupující fotoaparát. Při položení na stůl se tak telefon kolébá jen lehounce a jen když tisknete levou horní část obrazovky.
Displej a zvuk
Zmíněná nezvyklá protáhlost má za následek displej s již málokdy viděným „filmovým“ poměrem stran 21:9. Pod Gorilla Glass Victus se ukrývá 6palcový OLED panel s Full HD+ rozlišením a pouze 60Hz obnovovací frekvencí – mnozí by očekávali 90, nebo dokonce 120 Hz. Podobně může zklamat absence Always-On režimu, který ne zcela plnohodnotně kompenzují notifikační dioda (červenou, zelenou a bílou barvou signalizuje stav baterie a notifikace, nastavit lze jen zakázání druhého jmenovaného) a jakýsi spořič obrazovky při nabíjení.
O HDR se Sony v souvislosti s displejem nezmiňuje a ani se mi tato možnost neukazuje na YouTube, ale podle aplikace HDR Display Check umí HDR10 a HDR HLG. Pochvalu zaslouží široký rozsah jasu, zejména díky nejnižší hodnotě. Maximální jas lehce pod 700 nitů i tak čitelnosti za slunného počasí nebrání, byť na vlajkové lodě s takřka dvojnásobnými hodnotami pochopitelně nemá.
Displejové rámečky mají nahoře a dole větší tloušťku, takže obrazovka pokrývá jen 82 procent půdorysu, ale jsou aspoň vzájemně symetrické a mají svoje opodstatnění. Ten horní kromě zmíněné notifikační LED napravo obsahuje ještě telefonní sluchátko, nezbytné senzory a zejména selfie kameru, což potěší odpůrce výřezů. A když už byly nakousnuty ty telefonáty, druhá strana si pochvalovala kvalitu, s jakou byl zachycován můj hlas.
Brada ukrývá v podlouhlém průduchu jediný hlasitý reproduktor, který budete mít k dispozici – na stereo zapomeňte. Míří dopředu a nepřeslechnete jej, ale vlivem plochého projevu rozhodně nezprostředkuje nezapomenutelný zážitek. 3,5mm audio jack si zaslouží chválu už jen za svou přítomnost, ale podává též velmi slušné výsledky – hraje dostatečně hlasitě i kvalitně.
Výkon a další výbava
Osazený Qualcomm Snapdragon 695 s grafickým čipem Adreno 619 rozhodně nemá v popisu práce trhat rekordy v testech výkonu, generovat vysoký framerate ve hrách a činit každou animaci maximálně plynulou. Jeho úkolem je nevytěžovat baterii a uživateli co nejméně házet klacky pod nohy. A to zvládá velmi dobře. Instalace, mazání i spouštění aplikací jsou otázkou pár chvil (dobrou výdrž jsem již nakousl, avšak o té více až později). Pokud vás přesto výsledky benchmarků zajímají, jsou následující: Geekbench Single-Core Score 662, Multi-Core Score 1 849, OpenCL Score 1 372, 3D Mark Sling Shot 4 037 a Wild Life 1 211.
Čipsetu vypomáhá 6 GB RAM a rozšiřitelné UFS 2.2 úložiště o základní kapacitě 128 GB, ze kterého po instalaci všech aktualizací a odstranění zbytného vydolujete zhruba 105 GB. Jiná konfigurace se na českém ani jiném trhu neprodává. Další výbava nijak nevybočuje. Kromě již zmíněného stojí za řeč podpora Wi-Fi ac, Bluetooth 5.1, NFC a geolokačních systémů A-GPS, A-Glonass, Beidou, Galileo a QZSS.
Byť se několikrát přihodilo, že mi bylo z důvodu vysoké teploty znemožněno použít přisvětlovací diodu, nikdy jsem nezaznamenal, že by docházelo k nadměrnému zahřívání. Při náročnějších operacích se teplo šikovně rozvedlo po celé ploše. Teploty se drží nízko i při připojení nabíječky, čímž se dostávám k tématu…
Výdrž baterie a nabíjení
Kombinace umírněného hardwaru a nadstandardně velké 5000mAh baterie vzbuzovala velká očekávání, ale praxe je možná ještě předčila. Zatímco u jiných smartphonů jste rádi, když se bez nabíjení obejdete do večera, a za nadstandard platí dvoudenní výdrž, u Xperie 10 IV musíte v podstatě vyvíjet nadměrné úsilí, abyste ji za dva dny utahali. Dovedu si představit, že baterii při běžném používání nabijete dvakrát týdně a nikdy nepocítíte nouzi. Při střízlivém používání se můžete dostat ještě dál. Když chcete být jen na příjmu, denně přicházíte asi o 3 procenta baterie, což slibuje fantastickou pohotovostní dobu kolem měsíce! To je naprosto nevídané.
| Naměřená rychlost nabíjení 25W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 46 minut | 87 minut | 136 minut | 189 minut |
Novinka se nesnaží bourat žebříčky rekordů ani v minimalizaci doby, kterou musíte strávit u elektrické zásuvky. Slibuje sice rychlé nabíjení, ale už podle papírových parametrů je maximem jen 30 wattů, nemluvě o nadstandardní kapacitě baterie. Zkušenosti ostatních říkají, že se dá z nuly na sto dostat kolem 2,5 hodiny. To nejlepší, co jsem já měl po ruce, byla neoriginální 25W USB-C nabíječka, která zajistila plné nabití za více jak 3 hodiny. Ať tak či tak, nejsou to povzbudivá čísla, avšak vzhledem k dlouhé výdrži stejně nejspíš budete nabíjet po dobu svého spánku, a navíc ne každý den, takže se dají akceptovat.
Pomalejší nabíjení i načítání nabíjecích cyklů mají příznivý vliv na životnost baterie. Pakliže nespěcháte, třeba při nastíněném nočním scénáři, můžete v nastavení rychlost nabíjení dokonce uměle zpomalit. Výrobce pak slibuje, že akumulátor zůstane v dobrém stavu i tři roky. Bylo by fajn, kdyby šla rychlost i navýšit, což ostatně lze vztáhnout i na frekvenci displeje. Každý má totiž vlastní preference, kdežto takto nemá na výběr a musí se chtě nechtě uskromnit.
Operační systém
Roli operačního systému plní Android 12 s lehkou nadstavbou (po změně nastavení zvládne i režim na šířku na domovské obrazovce apod.), v době červencového testování mi sekce nastavení hlásila dubnové bezpečnostní záplaty. Garanci nadstandardní podpory, jakou nabízí třeba Google u Pixelů, jsem nezaznamenal, tudíž lze počítat se základními dvěma lety. Alespoň že optimalizace se vzhledem k osazeným výpočetním komponentám velmi vydařila. Občas si všimnete trhané animace, hlavně když na pozadí dochází k nějakému načítání, ale jinak je pohyb systémem poměrně hladký. Nutno však brát na zřetel, že naprostou plynulost a bleskové reakce za každé situace zařízení nezajistí. To zkrátka nemá v DNA.
Tenký pas těla vytvořil příhodné podmínky pro ovládání v jedné ruce, avšak prostředí tomu bohužel nejde příliš naproti. Už při prvním spuštění se důležitý prvek pro pokročení v nastavování zobrazil úplně vlevo nahoře, kam nemáte šanci dosáhnout, což mluví samo za sebe. O pozornost usiluje všudypřítomné plovoucí tlačítko zvané „Boční snímač“. Nastavil jsem si jej tak, aby zůstalo na výchozí pravé hraně ve výšce čtečky otisků a aby jeho přejetí dolů rozbalilo notifikační lištu (pro tento účel lze využít i potažení zprostředka obrazovky, ale pochopitelně jen na domovské obrazovce) a přejetí nahoru zobrazilo zmenšený seznam mnou vybraných aplikací. To spolu se swipe-from-edge gesty pro návrat některé situace vyřešilo, avšak One UI od Samsungu v tomto směru pořád zůstává nedostižné.
Ze zmíněného zmenšeného seznamu aplikací můžete přejít i do nabídky zobrazení dvou aplikací naráz, pro což takto podlouhlý displej snad přímo vznikl. Funkce bohužel vykazovala nežádoucí chování. Stejně tak mi při prvotním nastavení Asistenta Google problikával titulek nabídky nad seznamem jazyků. Ve správci spuštěných aplikací někdy stávkovalo tlačítko „Vymazat vše“, možná abyste byli odrazeni od jeho používání. Domovské tlačítko při konvenčním nastavení navigačního panelu vespod obrazovky nereagovalo moc svižně. Vestavěný hudební přehrávač mi občas vyhnal hlasitost na maximum a nerespektoval globální nastavení, když jsem si za poslechu procházel nabídkami systému. Nešlo o nic, co by se často opakovalo, nebo co by bylo zásadní, ale k dokonalosti tu pár updatů zkrátka ještě schází. Nesetkal jsem se s žádným vytuhnutím či nevynuceným restartem – tato éra Androidu již snad pominula i u low-endu.
Sony z vlastních aplikací nainstalovalo povinné PS App a Headphones, aby upozornilo na své další výrobky, obskurní agregátor novinek NewsSuite a celkem zdařilý hudební přehrávač, byť na PowerAmp nadále nedám dopustit. Jinak japonská společnost spoléhá na Google. Najde se i nějaký bloatware, kterého se můžete rychle zbavit. Facebook nebo LinkedIn však odin$talovat není možné.
Fotovýbava
Hlavní zadní fotoaparát (úhel záběru 79°, světelnost f/1,8, ohnisková vzdálenost 27 mm) doplňuje širokoúhlý (120°, f/2,2, 16 mm) a dvojnásobně opticky přibližovací (43°, f/2,2, 54 mm). Nejvíce nejspíš budete používat první jmenovaný, a to nejen pro jeho univerzální optické vlastnosti, ale i proto, že celkově podává nejlepší výsledky. Podíl na tom nese i skutečnost, že disponuje nejvyšším 12Mpx rozlišením (ostatní mají 8 Mpx) a největším fotočipem o rozměru 1/2,8″ (ostatní mají 1/4″ a 1/4,4″).
Mnou favorizovaný hlavní objektiv předvádí obstojné výkony, které pro dennodenní momentky dostačují. Chválu zaslouží autentické barevné ladění, zdárná práce s ostrým světlem a nízká úroveň šumu. Poslední jmenované přednosti však fotoaparát dosahuje viditelným postprocessingem, který rezultuje v nežádoucí ztrátu jemných detailů, kdy se hrubá textura např. omítky mění na hladký povrch. Detaily, jejichž úbytek je výrazně patrnější v horším světle, se nesnaží dohnat ani software výrazným doostřováním, což má ale ten pozitivní efekt, že hrany zpravidla nevykazují nepřirozené ohraničení. V rozích by však doostření nebylo na škodu, protože jsou rozmazanější než ostatní části – v tomto ohledu se v Tokiu snad nikdy dostatečně nepoučí.
Jak bylo naznačeno, „šíro“ a v podstatě i „zoom“ produkují viditelně horší výsledky, zejména co se míry detailů týká. Některé po přiblížení trochu připomínají olejomalbu. Nezaznamenal jsem ani snahy fotoaplikace sladit barevné vyvážení napříč jednotlivými fotoaparáty. Širokoúhlé fotografie kolikrát mají tendenci k teplejším odstínům a ty přiblížené zase někdy působí přehnaně sytě. Ocenil bych i větší předvídatelnost, protože hodně záleží na okolnostech.
Celkově jsou výkony zadních fotoaparátů lehce za očekáváním, když člověk uváží, že si Sony vyrábí vlastní hardware a celkově toho o focení hodně namluví. Trochu překvapivě s nejmenší ztrátou na cti odchází z mého hodnocení 8Mpx selfie fotoaparát, tedy když deaktivujete vyhlazování pleti, zostření tváře a bokeh efekt, které se všechny aktivují v portrétním režimu a výsledku spíše škodí. Neupravená nebo jen zostřená selfíčka zkrátka vypadají na danou třídu nadprůměrně. Nemohu vysloveně pochválit ani další softwarovou fíčuru, a to noční režim (funguje ve spojení se všemi objektivy). Některé scény sice dovede více prosvětlit, ale snímky pak mají nažloutlý odstín a v úplné tmě si vůbec neví rady.
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Pokud celkově kvalita fotografií zůstává za očekáváním, tak natáčení videa bych se nebál označit za vyslovené zklamání, a to nehovořím jen o tom, že od loňska trochu ostudně zmizel záznam ve 4K. Nejvyšší dostupnou kvalitu zde reprezentuje Full HD při 60 fps a i ta je schůdná tak maximálně když použijete stativ a když budete ignorovat pixelizaci (a tudíž zubaté hrany).
Ne že by chyběla stabilizace obrazu – ve specifikacích se dokonce dočtete o optické i elektronické. Jenže při nastavení zmíněné kvality dojde po aktivaci stabilizace k nesmyslně brutálnímu, bezmála dvojnásobnému digitálnímu zoomu, který nejde vypnout (aplikace alibisticky hlásí, že míra přiblížení stále odpovídá jednonásobku). Pixelizace se ještě zhorší a detaily se úplně vytratí. Pokud jste čekali, že výměnou za to aspoň budou záběry stabilní, tak se mýlíte – etalon v této disciplíně v podobě iPhonu si drží nedostižný náskok. Tady by to chtělo softwarovou aktualizaci jako sůl. Ať mi nikdo neříká, že to Sony nezvládne lépe.
Kamera se začne chovat relativně normálně až při navolení archaického Full HD při 30 fps. Pak už navíc nemusíte přibližovat jen digitálně – lze už i přepínat objektivy, byť reakce není okamžitá a video také při změně na moment zamrzne. Obraz však celkově není moc dobrý, a navíc i tak videem občas proskočí nice big cock úplně chybně zarovnaný snímek, což při sledování ruší. Pro amatérské kameramany tak minimálně v tuto chvíli nemohu testovaný smartphone doporučit – osazený hardware dozajista svede víc.
Závěrečné hodnocení
Xperia 10 IV třímá v rukách trumf, který jen tak někdo nepřebije. Mluvím o výdrži na baterii, zvlášť v poměru k úzkém pasu. Jste-li zákazník se zvláštními potřebami, který tyto i další specifické vlastnosti ocení, v podstatě nemáte na výběr, tedy pokud již nevlastníte velmi podobného předchůdce. Za to, že se nepodvolíte moderním trendům, si však notně připlatíte. Jestli cena 12,5 tisíce korun spadne v řádu měsíců o pětinu, jak bývá zvykem, pak bude hodnota relativně odpovídající. Koupi bych tedy sice doporučil, ale nespěchal bych na ni. Pokud chcete natáčet kvalitní videa, nákup bych podmínil i příchodem aktualizace, která v této věci zjedná nápravu. Stávající stav není uspokojivý.
Trváte na malých rozměrech, ale stále relativně velké ploše displeje? Za zmínku stojí i Apple iPhone 13 mini a Samsung Galaxy S22. Polepšíte si zejména ve výkonu a kvalitě videa. Jednička a dvojka na trhu si však za své relativní kompakty z letošního roku řeknou o mnohatisícový příplatek. Skoro totéž lze říci o Xiaomi 12(X). Máte-li hluboko do kapsy, speciální doporučení zaslouží Asus ZenFone 8, který vzhledem k loňskému původu stojí podobné peníze jako Xperia. S tou ZenFone nedokáže držet krok snad v jediné disciplíně, a to ve výdrži – jinak má navrch po všech stránkách. Podobně na tom bude i jeho chystaný nástupce, který by měl dorazit co nevidět, ale za něj si opět připlatíte několik tisíc.
V podobné cenové relaci připadá v úvahu i Apple iPhone SE 2022, ovšem tam malé rozměry doprovází i maličký displej. Chcete-li investovat maximálně 13 tisíc a malé rozměry pro vás nemají velkou důležitost, v podstatě každý výrobce nabízí v téže třídě nespočet letos představených alternativ, které mají lepší výbavu než 10 IV, ať už ve smyslu výkonu, displeje, nebo fotovýbavy. Dobrou volbou za takové peníze zůstává i předloňský Samsung Galaxy S20 FE (případně loňský Galaxy S21 FE z nečeské distribuce). Pokud sáhnete po jeho loňském sourozenci v podobě Galaxy A52s, oproti recenzovanému kousku si v nejednom ohledu polepšíte, a dokonce i pár tisícovek ušetříte.
Je-li to osobitý design, který vás zajímá, zvažte i horkou novinku Nothing Phone (1). Ta svou jinakost křičí do světa ještě hlasitěji a její koupí ušetříte oproti Xperii pětistovku. Do hlubších soudů se ale pouštět nebudu – recenzi vám kolega Jakub Fišer nabídne do konce tohoto týdne (zatím si můžete přečíst první dojmy).
Sony Xperia 10 IV
Klady
- bezkonkurenční výdrž na nabití
- relativně malé rozměry, praktičnost
- hezký a osobitý design
- kvalitní provedení, byť převážně plastové
- 3,5mm jack, notifikační LED
- nadprůměrná kvalita selfíček
Zápory
- podprůměrné výkony kamery
- displej jen s 60 Hz a bez Always-On
- vysoká cena
- velmi chudé balení
- pomalé nabíjení
