- Zenbook změnil design, ale pořád si jej s konkurencí nespletete
- Výkonu má dostatek díky 12. generaci procesoru Intel Core
- Za konfiguraci s i5, 16 GB RAM a 512GB úložištěm zaplatíte 24 990 Kč
Asus Zenbook 14 OLED s modelovým označením UX3402 může v nabídce notebooků tchajwanské společnosti mírně zapadnout. Nemá dva displeje a není třeba ani otočný. Jde o klasický notebook, který si na nic nehraje. A to je možná i jeho největší přednost. V tenkém kovovém těle ukrývá dostatek výkonu na každodenní práci, nabídne dobrou výdrž, a hlavně potěší skvělým OLED panelem s vysokým rozlišením a vyšší obnovovací frekvencí. Více se o tomto produktu dozvíte v následující recenzi.
Design a konstrukce
Asus po mnoha letech změnil design víka. Velké logo a úprava připomínající broušený kov je u tohoto modelu minulostí. Místo toho si můžete všimnout malého loga Asus v levém dolním rohu. Design vychází z japonské umělecké techniky kincugi. Nově se nabízí v modré a světle zelené barvě. Na testování jsem měl k dispozici první jmenovanou, kterou výrobce nazývá Ponder Blue. V této tmavší variantě byly bohužel na víku velice rychle vidět otisky prstů a šmouhy, které nešly zrovna lehce dolů.
Rozměry 31,36 × 22,06 × 1,69 cm jsou poměrně standardní u 14palcových notebooků. Hmotnost se pak zastavila na hodnotě 1,39 kilogramu, což je ideální pro přenosný počítač s hliníkovým tělem. Chválím, že víko jde otevřít jednou rukou. Při otevření si hned všimnete, že zůstal zachován mechanismus pantu, při kterém se víko využívá k mírnému nadzvednutí klávesnice. To například pomáhá s lepší cirkulací vzduchu. Maximálně se dá otevřít do úhlu 180 stupňů.
Samotná konstrukce je vzhledem k ceně povedená. Nepůsobí levným dojmem, příliš nevrže a je poměrně pevná. Samozřejmě se to ale nedá srovnávat s prémiovějšími notebooky s cenou přes 30 tisíc. Bonusem na závěr je splnění standardu MIL-STD-810H. Díky ní by tak měl stroj být odolnější proti pádům, vibracím nebo třeba vlhkosti.
Klávesnice a touchpad
Vzhledem k celkové velikosti se u klávesnice nedá očekávat numerická část. Rozhraní je klasické s vrchní řadou se zkratkami, které případně fungují jako funkční klávesy. Ty můžete libovolně přepínat Fn klávesou v levém dolním rohu klávesnice. Bílé podsvícení je rovnoměrné a dá se nastavit ve třech úrovních. Zapínací tlačítko se dá nalézt v pravém horním rohu a má trochu odlišnou odezvu. V něm je zároveň zabudována čtečka otisků prstů. Můžete díky ní například ve Windows používat funkci Hello pro rychlé odemykání. Během testování fungovala velice dobře a spolehlivě. Nesetkal jsem se například s tím, že bych omylem vypnul nebo uspal notebook po nechtěném stisknutí, a to i když klávesy pro mazaní jsou v těsné blízkosti.
Jak můžete vidět na fotografiích, klávesnici nechybí české popisky. Klávesy mají zdvih 1,4 mm. I díky tomu jsem neměl sebemenší problém se psaním při přechodu z Logitech MX Keys u desktopu. Plnohodnotné klávesy však byly vykoupeny absencí několika samostatných kláves jako je Home, PgUp, PgDn nebo End. Naštěstí se stále dají najít jako sekundární funkce šipek. Naštěstí se stále dají najít jako sekundární funkce šipek.
Potěší velký touchpad, který má podle Asusu na dotyk připomínat hedvábí. To sice potvrdit nemůžu, ale jinak se mi s ním pracovalo velice dobře od prvního spuštění. Citlivost byla ideální a nemusel jsem ji upravovat v systému, gesta fungovala rovněž bez větších problémů. Dobře rozpozná, že když na touchpadu máte položenou dlaň, takže nedochází k nechtěným posunům kurzoru.
Výše jsem psal o absenci numerické části, nicméně jak bývá u Asusu už nějaký rok zvykem, i zde je virtuální náhrada v touchpadu. Aktivuje se přímo v jeho pravém horním rohu. Pokud pracujete s čísly opravdu hodně, doporučil bych se před koupí lépe rozmyslet, nebo použít jiné řešení, třeba samostatnou numerickou klávesnici do USB. Detekce stisků není v tomhle režimu stoprocentní, navíc se mi několikrát stalo, že se mi nechtěně aktivovalo ovládání kurzoru.
OLED panel v hlavní roli
Jedním z hlavních důvodů pro koupi je určitě displej, jak už ostatně napovídá samotný název notebooku. Velikost úhlopříčky se zastavila na hodnotě 14 palců, dostalo se i na vyšší rozlišení 2 880 × 1 800 pixelů (poměr stran 16:10). Testovaný model má nedotykový displej, avšak s příplatkem cca 3 000 Kč jde pořídit dotyková verze. K dispozici je až 90Hz obnovovací frekvence, která je však defaultně snížená. V nastavení mě mimo jiné zaujal dynamický režim, který upravuje frekvenci podle toho, jestli je notebook zapojen do sítě, anebo se k napájení využívá baterie.
V základu nabízí displej maximální jas 400 nitů, v případě přehrávání HDR obsahu lze dostat až na 600 nitů. Dostalo se rovněž na certifikaci DisplayHDR True Black 500. Podzimní sluneční svit nedělal výraznější problémy, avšak lesklá povrchová úprava není zrovna ideální pro práci venku – například během letních měsíců by se mohly výrazně zintenzivnit odlesky a naopak snížit výsledná čitelnost. V neposlední řadě potěší tenké rámečky, kdy zobrazovač zabírá 90 procent plochy víka. Vzhledem k lesklému krycímu sklu překvapí, že rámečky vystupují nad povrch.
Obrazovka se může pyšnit stoprocentním pokrytím barevného prostoru sRGB a DCI-P3. U Adobe RGB se hodnota zastavila na 97 procentech. Barevná škála se dá jednoduše přepínat v aplikaci MyAsus. Rovněž si můžete vyhrát s teplotou barev či třeba omezením vyzařování modrého světla. Vzhledem k tomu, že jde o OLED, přichystal Asus několik dalších funkcí. Při nižším jasu mohou u někoho OLEDy působit, jakože blikají. Osobně jsem s tím u recenzovaného notebooku nesetkal, nicméně i tak to případně řeší jedna z funkcí v aplikaci. Při aktivaci však přijdete o podporu Windows HDR a rovněž se mírně zhorší výsledná kvalita obrazu.
Druhým nešvarem je u OLED panelů vypalování, obzvlášť u PC, kde se nachází poměrně dost statických prvků, jako jsou třeba lišty a panely. Samozřejmě to v posledních letech již není tak hrozné, jako u prvních generací OLED panelů. Zcela vyřešené to však není, a proto Asus nabízí několik optimalizací, třeba mírný posun obrazových bodů či spořič po půl hodině nečinnosti.
Webkamera a reproduktory
Asus představil modely se dvěma odlišnými webkamerami. V českých obchodech se dá narazit na tu s vyšším rozlišením, tedy Full HD. Po stránce kvality se však nejedná o nic, co by vysloveně stálo za chválu. Na videohovory však výsledný obraz dostačuje a podobně jako u displeje, i u webkamery je k dispozici několik softwarových funkcí navíc, třeba rozostření pozadí, automatické nastavení podle okolního osvětlení nebo třeba sledování pohybu. Nechybí informační LED, podle které lehce zjistíte, že jste zrovna zabíráni.
Stereo reproduktory směřují dolů, ale vzhledem k samotné konstrukci zařízení nejsou úplně utlumené. Výsledná kvalita odpovídá prostoru, který je jim vyhrazen. Pro klasické domácí přehrávání poslouží dobře, tedy pokud nepotřebujete vyšší hlasitost. To už bude lepší připojit externí repro soustavu, třeba pomocí 3,5mm audio jacku, který se nachází na pravé hraně základny.
Výkon obstará 12. generace procesorů Core
V testovaném kousku se nachází procesor Intel Core i5-1240P, který doplňuje 16 GB RAM a 512GB SSD. Jedná se o mobilní variantu k desktopovým Alder Lake procesorům, což mimo jiné znamená to, že má 12 jader, z čehož jsou 4 výkonná a 8 úsporných. V základu činí TDP 28 wattů, ale jakmile se aktivuje turbo s maximálním taktem 4,4 GHz, může dosáhnout až na 64 wattů. Samozřejmost představuje integrovaná grafika Intel Xe s taktem až 1,3 GHz. V testované variantě je k dispozici 512GB SSD, u kterého jsem v CrystalDiskMark naměřil 2 926 MB/s při čtení a 1 656 MB/s při zápisu dat. Na rozdíl od RAM, u které se musíte spokojit s tím, co jste si zakoupili, se SSD dá případně uživatelsky vyměnit za jiné typu 2280 M2. O záruku tím nepřijdete, avšak výměnu by měl provádět zkušený uživatel. V ideálním případě pak přímo servis, pokud jej třeba máte ve své blízkosti.
Výkonem se užitý procesor přibližuje k čipsetu M1 od Applu. A obzvlášť velký skok kupředu se dá vypozorovat v porovnání s minulou generací. Bez větších problémů si počítač poradí s kancelářskými aplikacemi, grafickými editory a dalšími pracovními programy. Na hraní to úplně není, hlavně kvůli integrované grafice. Starší či třeba méně náročné kousky si však bez problémů zahrajete, jak můžete vidět i v tabulce. Počítat však musíte s menším než nativním rozlišením, což však vzhledem k 14palcovému displeji není takový problém.
| Disciplína | Výsledek |
|---|---|
| Geekbench 5 – Single Core | 1 652 bodů |
| Geekbench 5 – Multi Core | 7 538 bodů |
| Cinebench R23 – Single Core | 1 540 bodů |
| Cinebench R23 – Multi Thread | 6 816 bodů |
| PCMark10 Extended | 4 405 bodů |
| 3DMark Time Spy | 1 525 bodů |
| CPU-Z – Single Core | 681 bodů |
| CPU-Z – Multi Thread | 4 954 bodů |
| Horizon Zero Dawn – 720p | 19 fps |
| Cyberpunk 2077 – 720p | 27 fps |
| Deus Ex: Mankind Divided – 1080p | 33 fps |
V doprovodné aplikaci MyAsus si můžete pohrát s různými režimy ventilátoru. Kromě standardního režimu je k dispozici také tichý a výkonný. Svými názvy poměrně odpovídají tomu, co dělají. Tichý režim se snaží za každou cenu udržet ventilátory tiché, a to i za cenu značného podtaktováni. Úplně deaktivovat ventilátory nejdou. Standardní režim je rovněž většinu času poměrně tichý. Až při náročnějších operacích se ventilátor slyšitelně roztočí, aby řádné uchladil všechna jádra.
Výkonný nebo spíše hlučný režim absolutně ztrácí zábrany a i při menším úkonu se roztáčí téměř na maximum. To už může být docela otravné. Je dobré poznamenat, že na rozdíl od tichého režimu se v režimu výkonu implicitně nezvýší takty – výkonu zpočátku nabídne stejně jako u standardního režimu, což jsem si potvrdil při hraní her, ale také při konstantním vytěžování procesoru v benchmarku. Samozřejmě ale přepínáním režimů můžete ovlivnit, jak moc a jak brzy zasáhne throttling.
Obecně jsem s chlazením neměl sebemenší problém už u standardního režimu, tudíž výkonný režim jsem kromě prvního otestování dále nepoužíval. Co se týče teplot, nejhůře na tom během zátěže byly oblasti kolem zapínacího tlačítka a výstupu chlazení, avšak ani při náročném používání nebyl problém s tím, že by základna nepříjemně pálila do dlaní.
Konektivita a systém
Začneme tou nudnější stranou. Vlevo je k dispozici jen port USB-A 3.2 Gen 2, což docela zamrzí. Takové USB-C s podporou nabíjení by bylo rozhodně lepší a užitečnější, protože takhle jste odkázání s nabíjecím kabelem pouze na opačnou stranu, což nemusí být vždy ideální. Po přesunutí na druhou stranu se dá všimnout dvou USB-C s podporou protokolu Thunderbolt 4, plnohodnotného HDMI 2.0b, kombinovaného 3,5mm audio jacku a čtečky microSD karet.
Potěší Wi-Fi 6E a také novější Bluetooth 5.2. Během testování jsem nenarazil na problém, ať už šlo o silný a stabilní signál u Wi-Fi, nebo bezproblémové přehrávání hudby přes Bluetooth sluchátka.
V základu již byl předinstalován operační systém Windows 11 Home, který Asus příliš nezatěžuje bloatwarem. O „hlavní“ aplikaci MyAsus a funkcích jsem psal postupně v jednotlivých kapitolách výše. Kromě toho tchajwanská společnost přibaluje GlideX, díky kterému se dá z telefonu či tabletu vytvořit sekundární obrazovka, a ScreenXpert, který po spojení s telefonem či tabletem nabídne funkce podobné tomu, jak byste měli notebook Asus se dvěma displeji. Výtku bych směřoval hlavně k předinstalovanému antiviru McAfee, ale naštěstí jej můžete bez větších problémů odinstalovat.
Výdrž a nabíjení
Dobrou výdrž zajišťuje akumulátor s kapacitou 75 Wh. Nabíjení probíhá přes 65W USB Power Delivery adaptér, který je zakončen USB-C konektorem. Podle slov Asusu se notebook nabije z nuly na šedesát procent za pouhých 49 minut, což zhruba odpovídá i mé zkušenosti. Pokud ovšem chcete akumulátor nabít na 100 procent, musíte si na to už vyhradit téměř dvě hodiny.
Jak už bylo zmíněno, výdrž je dobrá, ale rozhodně ne perfektní. Při kancelářské práci, která zahrnovala Microsoft Word, několik otevřených oken v prohlížeči, přehrávání několika videí na YouTube a poslech Spotify, jsem se dostával zhruba na 7 hodin, a to při nastavení 90Hz frekvence displeje, aktivní Wi-Fi a jasem na cca 65 procentech. Po aktivaci úspornějšího režimu by vás mašina měla bez problémů provést osmihodinovou pracovní dobou, i pokud ji nemůžete ani na pár minut nechat v zásuvce.
Závěrečné hodnocení
Musím říci, že se nový Zenbook povedl, a to téměř na jedničku. V podstatě jsem během testování nenarazil na výraznější problém. Největší výtka míří k tomu, že většina portů včetně USB-C pro nabíjení se nachází napravo – minimálně možnost nabíjení by se hodila z obou stran, ale limitovat to může třeba i praváky při zapojení moderní myši. Druhé negativum vidím v předinstalovaném antiviru McAfee. Někomu by rovněž mohlo vadit to, že se nedá rozšířit RAM. Jinak jde o výborné zařízení za dobrou cenu.
Testovaná varianta s 16 GB RAM a 512GB úložištěm se prodává za 24 990 Kč, čímž se poměrně přibližuje oblíbenému MacBooku Air M1 v základní konfiguraci. V mnohém je na tom podobně či lépe, obzvlášť pokud preferujete systém Windows. Alternativou by mohl být rovněž Asus Zenbook S 13 OLED, který pohání Ryzen 6800U od konkurenčního AMD. Obzvlášť po stránce výdrže byste si polepšili, dostupnost není dobrá, jako to ostatně lze říci o většině modelů s novějšími Ryzeny. U varianty Intel není problém pořídit různé paměťové konfigurace, nebo i třeba ty s dotykovým displejem.
Oproti minulé generaci si výrazně polepšíte v několika ohledech. V první řadě je to procesor řady Alder Lake. Nejedná se o pouhé čtyřjádro jako minulý rok, ale doplňuje jej 8 úsporných jader. Výraznější vylepšení přinesl rovněž displej – už se nejedná o IPS panel s Full HD rozlišením a 60Hz obnovovací frekvencí. Asus u nové generace připravil OLED panel s vyšší frekvencí a rozlišením, za který by se nemusely stydět ani dražší notebooky. V neposlední řadě aktuální model nabídne také větší akumulátor.
Asus Zenbook 14 OLED
Klady
- skvělý OLED
- kvalitní konstrukce
- velice dobrý výkon
- výborná klávesnice
- Thunderbolt 4
Zápory
- porty vlastně jen na pravé straně
- předinstalovaný antivirus McAfee
- nerozšiřitelná RAM
David Trlica
Další dnešní články
