Rusko v polovině června oficiálně ukončilo blokování Telegramu. Úřad pro dohled nad telekomunikacemi Roskomnadzor se dva roky víceméně neúspěšně snažil ruským uživatelům bránit v přístupu ke službě. Mohl za to fakt, že Telegram odmítl ruským úřadům umožnit přístup ke komunikaci, což Rusko požaduje oficiálně kvůli boji s terorismem.
Tvůrcem Telegramu je Pavel Durov – původem ruský internetový podnikatel, jehož prvním velkým počinem byla populární ruskojazyčná sociální síť VKontakte. Nad tou však, kvůli střetům s režimem vyvolaných neochotou cenzurovat, ztratil kontrolu a území Ruské federace opustil. Nedávné vítězství Telegramu nad cenzory je tak pro Durova jistým zadostiučiněním.
Pavel Durov je poměrně nenápadný muž, který na veřejnosti vystupuje zřídka a žije spíše v ústranní. Jeho příběh však stojí za to znát, a proto vám ho v dnešním článku přinášíme.
Ruský Zuckerberg?
Příběh Pavla Durova se pro naše účely začal psát v roce 2006, kdy spustil první betaverzi sociální sítě VKontakte. Stalo se tak krátce poté, co dokončil studia na Petrohradské státní univerzitě, pro jejíž studenty a absolventy byla síť původně vyhrazena. Už o rok později ale síť měla 100 tisíc uživatelů a dále rychle rostla. Durov začal být v médiích označován jako ruský Zuckerberg, s jehož Facebookem VKontatke sdílelo téměř identický příběh vzniku.
Sociální síť nerušeně rostla až do roku 2011, kdy se začaly objevovat první náznaky budoucích problémů. V tomto roce se totiž v Rusku konaly parlamentní volby, které byly domácí opozicí i zahraničními pozorovateli označené za neférové a částečně zmanipulované. Výsledkem byla dva roky trvající vlna protestů, které se organizovaly ve skupinách na VKontakte. Ruská Federální služba bezpečnosti, nástupkyně sovětské KGB, reagovala žádostí, aby VK tyto skupiny smazalo a zablokovalo stránky některých opozičníků.
Durov se odmítl podřídit a krátce na to u dveří jeho petrohradského bytu zvonila ozbrojená policie domáhající se smazání „problematického“ obsahu z VK. Durov jim nicméně neotevřel a na Twitteru o tom informoval své sledující, přičemž k tweetu připojil psa s vyplazeným jazykem. Policie po hodině odešla s nepořízenou. Tato událost zvýšila popularitu VK a Durova osobně, nicméně také se dostal do hledáčku ruského režimu.
Официальный ответ спецслужбам на запрос о блокировке групп http://t.co/uw5KBAU6 – http://t.co/zEowGWrd
— Pavel Durov (@durov) December 8, 2011
S pokračujícími protesty pokračoval i tlak na Durova. V roce 2012 byl obviněn ze sražení policisty autem, což vehementně odmítal s tím, že ani neřídí. Obvinění byla nakonec stažena. V tomto období proběhla série transakcí s akciemi firmy, které se postupně dostaly do rukou podnikatelů blízkých vládním představitelům. Oligarchové mezi sebou ovšem měli spory, což bránilo efektivní „koalici proti Durovovi“. Durov držel svých 12 % a díky dohodě s částí akcionářů měl většinu hlasovacích práv.
Podivný odchod z vedení
V prosinci roku 2013 však Durov překvapivě svých 12 % akcií prodal muži jménem Ivan Tavrin, který je záhy prodal firmě Mail.ru, a ta tak získala většinový podíl. Toho se Durov už delší dobu obával, neboť Mail.ru už tou dobou vlastnil i další dvě menší konkurenční sociální sítě a sympatizoval s režimem Vladimira Putina. Pavel Durov později začal tvrdit, že byl k transakci donucen FSB.
Zlom přišel v roce 2014. Prvního dubna Durov na svém VK profilu oznámil, že se rozhodl opustit vedení společnosti. V otevřeném dopisu uvedl, že svůj post opouští z důvodu, že je „stále obtížnější držet se principů, s nimiž jsme kdysi naši sociální síť zakládali“. Zmínil také „výrazně nižší svobodu v řízení společnosti způsobenou změnou vlastnické struktury“.
Mělo se za to, že tím Durov naráží na spor s režimem a tlak akcionářů, kteří požadovali vydání uživatelských dat vůdců Euromaidanu, což Durov odmítl.
O tři dny později nicméně Durov zveřejnil další dopis, v němž tvrdil, že rezignaci bere zpět, neboť se dozvěděl, že „rezignace v tuto chvíli představuje zbytečný risk pro naši společnost“. Na profilu pak zveřejnil snímek smějícího se psa a informaci, že jeho původní status byl jen aprílový žert.
Akcionáři se nijak nevyjádřili, ale Durov se po měsíci dozvěděl, že byl propuštěn. VKontakte údajně nedostalo formálně správné stažení rezignace a po měsíci tak v souladu s ruskými zákony s Durovem rozvázalo pracovní vztah. Informaci se však Durov dozvěděl pouze z médií, akcionáři ho nijak nevyrozuměli.
„Rusko je nekompatibilní s internetovým podnikáním“
Pavel Durov krátce na to území Ruské federace opustil, přičemž od počátku říká, že nadobro. Už ze zahraničí pak oznámil, že kontrolu nad VK nenávratně získali lidé spojení s režimem Vladimira Putina. To se o pár měsíců později ukázalo jako pravdivé, když v roce 2015 Mail.ru získal stoprocentní kontrolu nad VKontakte a ve svém portfoliu tak integroval všechny tři největší ruské sociální sítě. Netřeba dodávat, že od té doby VKontakte s režimem ochotně spolupracuje.
V rozhovorech poskytnutých po emigraci z Ruska Durov kritikou své domoviny nešetřil. Podle něj byl tento vývoj v „ruských podmínkách nevyhnutelný“ a Rusko je podle něj „bohužel nekompatibilní s internetovým podnikáním.“ Durov také postupně zveřejnil informace o tlaku ze strany režimu, kterým musel čelit. Na veřejnost se tak dostal například naskenovaný dokument od FSB žádající již zmiňovaná data organizátorů ukrajinských protestů. Durov ale také mluvil o tom, jak ho prokuratura nutila zablokovat profil nejznámějšího ruského opozičníka Alexeje Navalného, nebo mazat příspěvky odsuzující ruskou invazi na východní Ukrajinu a Krym.
Tajemný Telegram
Ještě v době, kdy Pavel Durov pobýval v Rusku, začal se svým bratrem pracovat na projektu šifrovaného komunikátoru Telegram. Nikolaj Durov je matematik a programátor, takže vytvořil protokol MTProto, na němž je šifrovaná komunikace Telegramu založena. Financování zajistil fond Digital Fortress, za nímž stojí pro změnu Pavel Durov a jeho americký podnikatelský partner David „Axel“ Neff.
Služba v omezené podobě fungovala už koncem roku 2013, zlom v jejím vývoji přišel však až poté, co Durov opustil Rusko. Tehdy se za ním do kanceláří v Berlíně přesunul i tým asi 15 programátorů. Z německé metropole vývoj pokračoval až do roku 2015, nicméně když se nepovedlo zajistit všem členům povolení k pobytu, společnost přesídlila znovu.
Durov osobně získal občanství karibského státu Svatý Kryštof a Nevis, čehož docílil darováním čtvrt milionu dolarů do vládního fondu zajišťujícího transformaci místní ekonomiky od cukerného průmyslu do jiných oblastí. Pro jistotu poznamenáváme, že jde v této zemi o oficiální způsob získání občanství, nikoliv skrytý úplatek.
Tip: Nevěříte WhatsAppu? Vybrali jsme pro vás bezpečnější alternativy
Durov nicméně v karibském státě nežije a je o něm známo, že často mění místa pobytu. Telegram podle dostupných informací sídlí aktuálně v Dubaji, nicméně přesná lokalita jednotlivých týmů není známa a o Telegramu se ví, že kanceláře pronajímá prostřednictvím jiných právnických osob. Důvodem je údajně potřeba „ochránit tým před nechtěnými vlivy“ a bránit vládám ve vyžadování uživatelských dat.
Raketový vzestup
Popularita Telegramu od počátku rostla vcelku strmě. Spolehlivým způsobem šifrovaná komunikace v kombinaci s osobou Pavla Durova a jeho známým odporem ke spolupráci s vládami vytvořila okolo služby auru bezpečného komunikačního kanálu, který odolá i státním tlakům. Kdykoliv tak nějaká země začala určitým způsobem kontrolovat internet, Telegram z toho těžil. V roce 2016 služba překročila hranici 100 milionů aktivních uživatelů. O dva roky později už Telegram používalo 200 milionů lidí.
V roce 2018 ale také Telegram narazil na odpor v Rusku. To už od předchozího roku vyžadovalo přístup k šifrovacím klíčům pro svou Federální službu bezpečnosti. Telegram toto pochopitelně odmítl a v dubnu 2018 tak moskevský soud rozhodl o zákazu služby. Odůvodněním bylo oficiálně porušování zákonů o boji proti terorismu.
Nefungovalo ledacos, Telegram ale ano
Telegram nebyl první službou, kterou se Rusko rozhodlo blokovat. V roce 2016 takto zablokovalo například LinkedIn, o rok později zase hněv Roskomnadzoru dopadl na komunikátor Zello. Rusko tak zřejmě nepředpokládalo, že bude problém Telegram stejným způsobem omezit.
Tip: V Rusku nefungují některé služby Googlu, na vině je zpackaná cenzura
Pavel Durov se nicméně rozhodl, že podruhé už ruské úřady vyhrát nenechá. Telegram tak začal pro svůj provoz používat hosting na serverech Googlu a Amazonu, v důsledku čehož pro své fungování používal obrovské spektrum IP adres. Roskomnadzor jich zablokoval celkem 19 milionů, jenže to nebylo chytrým tahem. Hosting obou zmíněných společností používá mnoho služeb a webů, takže v Rusku čas od času nefungoval Twitter, Facebook, SecureCode od Mastercard, ale paradoxně také VKontakte a Tamtam, což je komunikační aplikace patřící Mail.ru.
Nutno říct, že kritika se snesla částečně i na Telegram samotný. Ten byl obviňován z toho, že si bere nevinné společnosti za rukojmí v zájmu svého boje s ruskými úřady. Každopádně šlo ale o boj úspěšný, neboť Telegram v Rusku až na výpadky fungoval i přes veškerou snahu úřadů. Ty tak zkusily jinou taktiku – ruský vyhledávač Yandex přestal zobrazovat výsledky týkající se Telegramu. Úřady také žádaly smazání aplikace z Play Store a App Store, k čemuž ale nedošlo.
Zakázán, ale používán vládou
Nefunkční blokování bylo směšné. Nepomáhalo ani to, že se ukazovalo, že Telegram používají i různí lidé spojení s režimem. Jedním z nich byl dokonce Dmitrij Peskov, mluvčí prezidenta Putina. K blokování se navíc kriticky vyjadřovala zpravodajská síť RT (dříve Russia Today), která je přitom částečně financována ruskou vládou a bývá označována jako její propagandistický nástroj.
Posledním hřebíčkem do rakve blokování Telegramu ale byla pandemie koronaviru. V dubnu totiž začaly ruské úřady prostřednictvím kanálů na Telegramu oficiálně sdílet aktuální informace o opatřeních týkajících se koronaviru s občany. Za takové situace už blokování opravdu ztratilo sebemenší smysl. Ruská federace tak 18. června 2020 po více než dvou letech oficiálně Telegram povolila a přestala se snažit ho blokovat. Důvodem je prý to, že Telegram souhlasil, že pomůže s vyšetřováním terorismu.
Оказывается, телеграм все это время был заблокирован.
— Маргарита Симоньян (@M_Simonyan) June 18, 2020
Pomyslnou třešničkou na dortu pak bylo prohlášení Alexeje Volina, náměstka ruského ministra komunikací. Volin byl tázán, jestli se změnil pohled vlády na Telegram, nebo jde prostě jen o uznání zjevného faktu, že službu nedokáží blokovat. Volin pokrčil rameny a řekl: „Telegram jsem používal, a používat ho budu nadále.“ Komentář si neodpustila ani šéfredaktorka RT Margarita Simonjan, která na Twitteru reagovala na zprávu o ukončení blokace tweetem: „Ukázalo se, že Telegram byl celou tu dobu blokován.“
Další na řadě je Čína a Írán
Telegram tak nad ruským režimem zvítězil. Blokován je však i v dalších zemích, úřadům se shodně nelíbí možnost dostat se k datům uživatelů a naprostá neochota Telegramu o tomto jednat. Po odblokování v Rusku Pavel Durov vyzval komunitu anonymních vývojářů Digital Resistance, aby nyní své úsilí přesměrovala k obejití cenzury v Číně a Íránu. Zbavit se blokace v těchto zemích bude ale podle odborníků mnohem těžší, v porovnání s nimi prý totiž působí ruský způsob blokování primitivně.
Telegram odolal i západním vládám, což ukázaly například teroristické útoky v Paříži koordinované právě přes tuto službu. ISIS ostatně Telegram doporučoval jako nejlepší komunikátor. Nutno ale říct, že Telegram od té doby zapracoval na vnitřním blokování obdobného obsahu.
Služba by ale každopádně měla zůstat pro státní aktéry neproniknutelná i nadále. Durov opakovaně vyloučil, že by službu někdy prodal. A to přesto, že údajně dostal nabídky v řádu miliard dolarů. Telegram také neobsahuje reklamy a nikdy nemá být zpoplatněn. Financován je ze zdrojů Durova, jehož jmění je odhadováno na 2,7 mld. USD. Pokud by ale přesto peníze někdy došly, financování má být řešeno přidáním placených funkcí. Základní služba ale nikdy zpoplatněna být nemá a vyloučen by měl být i kapitálový vstup třetích stran.
Může se zdát, že neziskový charakter Telegramu se 400 miliony aktivních uživatelů působí lehce nedůvěryhodně. Když ale vezmeme v úvahu hořkou zkušenost Durova se svou první službou, lze pochopit, že Telegram bere jako svůj osobní srdcový projekt. Jak navíc bylo řečeno na začátku, ačkoliv je Durov považován za jednoho z nejvlivnějších mladých podnikatelů, žije víceméně v ústranní a nezdá se, že by toužil svůj majetek nějak zvlášť rozhazovat.
A to přesto, že v roce 2012 toto dělal doslova – během oslav dne města Petrohrad z okna kanceláře VKontakte se svým kolegou házeli do davu vlaštovky z pětitisícirublových bankovek. Celkově takto prý rozdali desítky tisíc korun. Jestlipak je logo Telegramu skrytou narážkou na tuto akci?
