E-mailová komunikace je v dnešním světě naprosto nepostradatelný základ. Vždyť kdy naposledy jste poslali klasický dopis a kdy e-mail? Elektronická komunikace zkrátka ve většině případů nahradila tu papírovou. Za jejím rozšířením stojí také velké společnosti, především pak Google se svým Gmailem. Ten je jedním z nejpoužívanějších e-mailů na světě. Jak ale vlastně vznikl? Jejího tvůrce, Paula Buchheita, vyzpovídala ve své knize Founders at Work: Stories of Startups’ Early Days autorka Jessica Livingstone.
Na začátku stála nespokojenost
Jak už to tak u velkých projektů bývá, vše začalo nespokojeností tvůrce. Buchheit, v té době univerzitní student, si už delší dobu pohrával s myšlenkou vytvořit pořádný e-mail. V té době se dalo přistupovat k e-mailu pouze z jednoho konkrétního místa, což Buchheita štvalo. „Je to pitomé, měli bychom mít možnost kontrolovat e-mail odkudkoliv,” pomyslel si tehdy. Později, když pracoval v Googlu na projektu Google Groups, za ním vedení přišlo, zda nechce pracovat na nějakém druhu e-mailové komunikace. Ačkoli přesně nevěděl, o co jde, podle Googlu šlo o „zajímavou oblast”. A tak kývnul.
Zpočátku si Buchheit pomáhal kódem, který už napsal pro Google Groups a který mu postup výrazně urychlil. První verzi Gmailu měl s pomocí tohoto kódu hotovou za pouhý jeden den, nicméně ta zvládala vyhledávat pouze v jeho e-mailu. I tak tuto verzi poskytl svým kolegům, kteří ji shledali jako použitelnou. Od této verze se poté mohl odpíchnout.
Vyhledávání jako první krok
Ačkoli měl Buchheit mnohem vyšší ambice, práce na vyhledávači v e-mailech se mu v tu chvíli zdála jako přirozený první krok. Ostatně někde se začít musí. A vzhledem k tomu, že Google se v té době zaměřoval především na vyhledávání, dává tento první krok smysl. Zároveň si chtěl ulehčit práci – Google toho času posílal svým zaměstnancům spoustu e-mailů, někdy i 500 za den, takže vyhledávání v nich je více než vítaná funkce.
Zároveň to byla jedna z nejjednodušších funkcí na implementaci. I když se Buchheitovi ze začátku nezdála tato funkce nikterak přelomová, několik dní poté, co ji vypustil mezi své kolegy, ho donutilo změnit názor. Ostatně všichni v Googlu měli stejný problém s přehršlemi e-mailů, takže úspěch byl zaručen.
Při vývoji přišly také výzvy
Tak hladce jako při uvedení první verze to ovšem nešlo po celou dobu. Buchheit a jeho tým se při vývoji Gmailu setkávali také s výzvami, které narážely na tehdejší dobu. Například v rámci Gmailu dali všem prostor 1 gigabyte. V dnešním kontextu to není mnoho, ale v době, kdy vznikal Gmail, byl standard 2 až 4 megabyty. To u lidí vzbuzovalo nedůvěru. Jednak proto, že si mysleli, že to zkrátka není možné, a také proto, že službu spustili 1. dubna. I tak se ale jednalo o náročný projekt, na který bylo potřeba spousta výkonných počítačů, aby se o samotnou práci muselo starat co nejméně lidí.
S výzvami přišly ale také užitečné funkce. Pro Buchheita byla jeho oblíbenou funkcí dnes již naprostá samozřejmost – automatické dokončování e-mailové adresy. Toho času nikdo z konkurentů tuto možnost nenabízel, což je s podivem. Sice možnost automaticky dokončit rozepsanou e-mailovou adresu nabízeli někteří desktopoví klienti, na webu ale nic takového nebylo.
Velký prostor pro e-maily má svůj smysl
Za archivací veškeré e-mailové komunikace místo jejího mazání stojí hlubší zamyšlení, proč lidé mažou elektronickou korespondenci. Prvním důvodem je málo úložného prostoru, protože standard té doby byl 2 megabyty. S dostatkem místa tak nevzniká nutnost maily mazat. Druhým důvodem je přehlednost. Mnoho lidí zkrátka chce udržovat ve své konverzaci pořádek a snadno a rychle vyhledat důležité maily, což řeší právě vyhledávání. Třetím důvodem je nervozita, kterou některé e-maily vyvolávají. Pro takové uživatele je tam vždy možnost korespondenci smazat.
Přelomovou funkcí bylo také zobrazení všech mailů za sebou jako konverzace. Místo několika e-mailů za sebou se všechny seskupil do jedné konverzace, která je mnohem přehlednější a dnes je také standardem. Stvoření této funkce opět vycházelo z interní potřeby zaměstnanců Googlu řešit velké množství korespondence – zatímco problém už byl vyřešen, někteří zaměstnanci na něj neustále reagovali jen proto, že celá konverzace byla značně nepřehledná. To s touto funkcí zcela zmizelo. Stejně tak skrytí citovaného textu pomohlo větší přehlednosti. V původní verzi se měl také objevit chat, nicméně na to nebyl prostor.
Gmail byl od začátku designován s ohledem na uživetele
Při interním testování Buchheit a jeho tým, který čítal na konci okolo desítky lidí, narážel často na různé problémy, které se snažili vyřešit. Vždy, když ale nějaký problém zdánlivě vyřešili, objevil se někdo, kdo měl sice stejný problém, ale řešení pro něj nebylo tak jednoduché. Proto byl vývoj neustálým procesem, který celý tým nutil Gmail neustále vylepšovat.
Jak ostatně každý, kdo něco stvořil, ví, nejtěžší je vybrat jméno. Zatímco u rockových skupin bývá často jméno první věc, která vzniká, v případě nové e-mailové služby to tak jednoduché nebylo. Kódové označení projektu, který ještě před spuštěním používala spousta zaměstnanců, bylo Caribou. To jméno zvolil Buchheit podle komiksu s Dilbertem, kde v jednom díle mluví o tajemném projektu Caribou. Jméno sice při spuštění změnil na Gmail, nicméně hned poté jej změnil zpátky na Caribou, neboť mu nepřipadalo dostatečně dobré.
Závěrem rozhovoru vzpomíná Buchheit na nejhorší a nejlepší den, který při vývoji zažil. Nejhorším dnem bylo, když jeden z harddisků, na kterém byly všechny e-maily, selhal. Problém se tehdy vydal se šroubovákem řešit osobně. Zpětně se podivuje, že nepřišel ani o jeden mail, což bylo s podivem, vzhledem k tehdejší technologii a hektické době vývoje. Nejlepší den pak vybral snadno – byl to den, kdy Gmail spatřil světlo světa.
