O operačním systému z dílny Googlu, Chrome OS, se toho v našich končinách příliš neví. Zatímco v zámoří softwarový gigant investuje značné prostředky do propagace, u nás doslova mlčí. Ve Spojených státech přitom Chromebooky vytlačily ze školství jak dříve dominantní Apple, tak Microsoft.
Školství je ale specifické odvětví, které se ne vždy překrývá s potřebami běžných uživatelů. Vždy mě zajímalo, jaké to je používat Chromebook na každodenní bázi, proto jsem se zhruba před měsícem rozhodl zakoupit Acer Chromebook 14, který měl pro mě nejlepší poměr cena/výkon. Jelikož jsem dříve býval zarytý fanoušek Windows, nakousnutá jablka jsem odmítal a na tučňákovi jsem při žádné příležitosti nenechal nit suchou, byl jsem velmi zvědavý, jak zvládnu přechod na v podstatě výhradně cloudové zařízení, které se chová zcela jinak než klasický desktop.
Všechny začátky jsou těžké
Nejprve pár slov k zakoupenému stroji – 14″ Full HD IPS nedotykový displej, Intel Celeron N3160 1,6 – 2,2 GHz, 4 GB RAM DDR3, integrovaná grafická karta Intel HD 400, eMMC paměť o velikosti 32 GB, celokovové tělo, dva USB 3.1 porty, HDMI a výdrž na baterii až 12 hodin. To vše za cenu 7 690 korun. A teď to nejdůležitější – většina z těchto parametrů vůbec nehraje roli.
Chrome OS je totiž v podstatě prohlížeč Chrome na steroidech. Na počítačích s Windows je Chrome jeden z nejnáročnějších prohlížečů na procesorový výkon a paměť RAM, nicméně pokud je mu zasvěcen celý systém, je to rychlík, jak má být.
Po úvodním vybalení přesto následoval šok – první nastavení je totiž mimořádně rychlé. Stroj mě přivítal ve verzi Chrome OS 54, což jsem ihned napravil a aktualizoval na verzi 69, která vyšla nedávno. Stažení a instalace aktualizace zabrala jen několik minut, což mě překvapilo. U aktualizací si dovolím jednu poznámku. Zakoupený stroj není žádná žhavá novinka (je cca 2 roky starý), nicméně i tak díky programu Auto Update je podpora zajištěna minimálně na 6,5 let, přičemž automatické updaty zatím skončily pouze pro první Chromebook CR-48.
Běžný den zvládne bez problémů
Rozhodnutí pro Chromebook vycházelo z mé vlastní statistiky používání počítače. Většinu času totiž trávím v prohlížeči či prací s Microsoft Office. Pouze malá část času sestává z jiných, náročnějších aktivit. Konkrétně jsem si na svém starém stroji s Windows rád sem tam zahrál nějakou hru (nejčastěji Gwent, Football Manager či Europa Universalis 4), upravoval fotografie v Zoneru a výjimečně stříhal video v Adobe Premiere.
Pokud jde o prohlížeč, na Chromebooku jede vše tak, jak má. Dokonce lépe oproti mému staršímu notebooku s lepší hardwarovou výbavou. Office jsem vyměnil za Google dokumenty, i když to nebylo úplně nutné vzhledem k online či androidové verzi od Microsoftu. Fotky upravuji v Polarr a občas si zahraji Hearthstone nebo nějakou adventuru od Telltale či Dontnodu.
Ovládání systému mi přešlo rychle pod kůži. Na rozdíl od Windows je nastavení mnohem srozumitelnější a není tak zdlouhavé. Vzhledem k tomu, že systém spoléhá především na online svět, byl ze začátku trochu problém zvyknout si na to, že ukládat na místní úložiště není úplně to pravé ořechové.
Například koš v Chromebooku nehledejte; co jednou smažete, je zkrátka pryč. Po delší době vás dokonce systém upozorní na to, že máte soubory v paměti uloženy příliš dlouho. Gesta jsou pak příjemným zpestřením ovládání. Rovněž mě téměř opustila obava z virů a malwaru.
Není všechno zlato, co se třpytí
I tak má ale můj Chromebook ještě co dohánět. Pustit si video s titulky skrze Chromecast je větší oříšek, než by si jeden myslel. Chrome Web Store je v podstatě poloprázdný, aplikace pro Android si pak často nerozumí s klávesnicí a myší, potažmo s velkým, širokoúhlým displejem. Několikrát se mi dokonce stalo, že spadly a zanechaly za sebou nevzhlednou horní lištu, která znemožnila efektivní práci. Vždy pomohl až restart.
Linuxové aplikace si svou cestu teprve razí, nicméně i tak to nebude procházka růžovým sadem. Pokud jste zvyklí na Windows, bude vám zkrátka spousta naprosto běžných aplikací chybět. Na Macu je dostupná spousta vlastních kvalitních programů, se kterými si na Windows nevzpomenete, na Linuxu lze vždy s trochou snahy najít alternativu nebo spustit program skrze Wine. Na Chromebooku se kolikrát těžko hledá i použitelná alternativa.
Podtrženo sečteno: ničeho nelituji
Moje první myšlenky po nákupu byly, zda jsem nevyhodil peníze oknem. Přeci jen po letech strávených s Windows jsem opouštěl svou komfortní zónu a vrhl se rovnou do vod vysmívaného a podceňovaného systému, který má před sebou ještě dlouhou cestu, především v našich zeměpisných šířkách. Systém postavený především na prohlížeči je zkrátka velký krok.
Po počátečních obavách nicméně můžu říct, že svého nákupu nelituji. Ano, ani Chrome OS není bez chyb a much, nicméně s problémy, které jsem řešil na Windows, se nedají srovnávat. U Chrome OS navíc vidím prostor pro zlepšení, především v rámci častých a malých aktualizací, kterých se redmondskému operačnímu systému zoufale nedostává.
Windows sice svůj aktualizační model s verzí 10 změnil, nicméně pořád se jedná o velké aktualizace, které vás vyřadí z práce v tu nejnevhodnější chvíli. Navíc se často stává, že aktualizace přinese více problémů než užitku, většinou na poli ovladačů.
Pokud jste nenáročný uživatel, který naprosto nutně nepotřebuje stříhat hodinová 4K videa, hrát nejnovější pecky na plné detaily nebo vytvářet hudbu k Hollywoodským trhákům, pak se nemusíte přechodu na Chrome OS vůbec bát. Systém je totiž od základu vystavěn pro obyčejného člověka, který chce systém prostě používat bez zbytečných zádrhelů. A o snadném přístupu k internetu dnešní doba zkrátka je.
