Metaverse se v poslední době stal velmi skloňovaným pojmem, a to zejména v souvislosti s Markem Zuckerbergem a jeho rozhodnutím změnit název jeho společnosti Facebook na Meta. To má představovat nový start a vyjádřit nové směřování společnosti a její snahu rozšířit možnosti lidí v digitálním světě. K tomu jí mají ve velké míře posloužit zejména zařízení pro virtuální realitu (VR) která, ačkoliv tu s námi už nějaký čas jsou, ještě stále čekají na svůj velký moment a masovější rozšíření.
Ačkoliv Zuckerbergův marketing může u mnoha lidí, kteří se o dění v technologickém světě nezajímají, popřípadě zajímají jen okrajově, vyvolat pocit, že jde o novou věc z dílny společnosti Meta, není tomu tak. Metaverse je tu s námi už nějaký čas, jen se nad tím většina z nás během svého každodenního života nijak zvlášť nezamýšlí. Meta je jen jednou ze společností, která si chce ukousnout svůj podíl a najít si v něm své místo.
Metaverse, to je…
Pojďme si hned zkraje lehce přiblížit, co se vlastně pod pojmem Metaverse ukrývá. Díky tomu pro nás potom bude bezesporu lehčí zamyslet se nad tím, jestli a kdy můžeme očekávat onu budoucnost přenesenou do virtuálního světa, která podle Marka Zuckerberga již nedočkavě klepe na dveře.
Pokud se podíváme na to, jak Metaverse prezentují například Meta nebo Microsoft, dozvíme se, že jde o budoucnost internetu, jeho další verzi, úplně nový level, chcete-li. Základní vize je taková, že člověk bude moci kdykoliv vstoupit prostřednictvím náhlavní soupravy pro VR do virtuálního světa, a to v podobě svého trojrozměrného digitálního avatara. Tam následně může interagovat se vším, co se tam nachází, a bavit se s přítomnými avatary lidí z celého světa.
Z toho ale plyne, že správné fungování a zalidnění Metaverse je do značné míry závislé i na finanční dostupnosti potřebného hardwarového vybavení. Lze očekávat, že vedle VR soupravy bude nejspíše potřeba i nějaký ten počítač, který celý uživatelský zážitek, spolu s odpovídajícím softwarem, za pomoci dostatečného výkonu umožní.
Těm z nás, kteří už se s virtuální realitou potkali, jistě vyvstává na mysli i otázka, jak bude řešen náš pohyb napříč obřím digitálním prostorem, abychom si v tom zápalu nerozbili nos po nárazu do zdi nebo všechny křehké věci ve svém okolí. Určitě by šlo sáhnout po nějaké formě gamepadu, který by nám umožnil pohybovat naším avatarem bez toho, abychom se museli skutečně hýbat. Nutno ale podotknout, že takové řešení značně ubírá na důvěryhodnosti a přesvědčivosti celého zážitku.
V této souvislosti nelze nevzpomenout na několik let starý film Ready Player One: Hra začíná. Ten rozvíjí svůj koncept virtuálního světa, do kterého lze vstupovat právě za pomoci pokročilých souprav pro VR, ke kterým ale patří i speciální podložka umožňující pohyb do všech stran či popruhy, díky kterým může člověk v digitálním světě provádět i skoky a jiné pokročilejší pohyby.
Nechme stranou v současnosti ne úplně finančně dostupné hardwarové a softwarové požadavky, díky kterým by mohl být pobyt v Metaverse oním novým levelem a budoucností internetu, jak prezentuje Meta. To totiž není jedinou překážkou na cestě k budoucnosti v obležení jedniček a nul. Pro některé lidi totiž může být už jen samotná představa toho, že by si měli nasadit brýle, které je naprosto odříznou od reálného světa, značně nepříjemná nebo jim způsobovat nevolnosti či bolesti hlavy. Přesvědčit tyto lidi ke změně názoru, popř. vylepšit uživatelský zážitek tak, aby k vedlejším účinkům virtuální reality nedocházelo, může být značně obtížné a množství avatarů pobíhajících v Metaverse by vlivem tohoto mohlo značně prořídnout.
K čemu nám ten Metaverse vlastně bude?
Jednou z otázek, které v souvislosti s tím vším člověka napadnou, je určitě i ta, která se týká užitečnosti či prospěšnosti pro společnost. Bude nám to k něčemu, nebo to bude jen další z forem volnočasové zábavy? Proč vůbec vstupovat na internet prostřednictvím celých speciálních náhlavních souprav pro virtuální realitu, když nám stačí vyndat z kapsy mobil a jedním ťuknutím prstu otevřít příslušnou aplikaci?
Tou hlavní změnou, potažmo přínosem toho všeho, by mělo být značné rozšíření našich možností. Pojem „Běž na internet a zjisti si to“, který o internetu hovoří jako o opravdovém místě, získá úplně nový význam. Vlastně konečně bude vyjadřovat přesně to, co autor věty říká, jelikož Metaverse má opravdu představovat nový svět, který si postupně sami postavíme. Místo putování prstem po obrazovce telefonu tak budeme moci na internet opravdu jít a zjistit si v nejbližším informačním stánku Googlu například diagnózu našeho nejnovějšího potencionálního zdravotního neduhu. A ať už si to uvědomujeme nebo ne, v podstatě už Metaverse nějaký čas stavíme a mnozí z nás se s ním v nějaké formě již potkali a potkávají.
Vedle výše zmíněných zařízení pro virtuální realitu totiž mnozí z nás určitě narazili na rozšířenou realitu (AR), ve které se nám za pomoci technologie propisuje digitální vizuální obsah do skutečného světa. Příkladem za všechny budiž masově rozšířená hra Pokémon Go, ve které jsme prostřednictvím obrazovek našich smartphonů mohli vidět pokémony vykračující si po našem světě.
Další si zase AR užijí při každé jízdě autem, kde jim zabudované head-on displeje promítají cestu do cílové destinace přímo na čelní sklo. Stejně tak už existuje i pěkná řádka virtuálních světů, do kterých lze vstupovat prostřednictvím kompatibilních VR headsetů. Problémem těchto světů je však to, že každý existuje samostatně bez napojení na ty ostatní, což tříští už tak malou uživatelskou základnu na menší podskupiny „obyvatel“ jednotlivých světů.
Metaverse do každé rodiny
Pojďme se vrátit k otázce, v čem pro nás může být lepší zapojit se do Metaverse oproti používání našeho věrného smartphonu. Nebudeme tam dělat to samé, co můžeme dělat na smartphonu? Bude to aspoň něčím ozvláštněné vzhledem k možnostem, které nabízí virtuální realita? Odpovědí na zmíněné otázky, podle dostupných informací a slibů angažovaných technologických gigantů, je, že to sice bude stejné, ale přitom úplně jiné.
Už díky našim chytrým telefonům dnes můžeme, byť jen očima, procestovat celý svět. Můžeme se na nich bavit, hrát hry, sledovat filmy nebo poslouchat hudbu. Stejně tak na nich můžeme studovat, pracovat, vyřizovat e-maily, plánovat si schůzky a účastnit se jich, pořádat týmové porady a klidně se prostřednictvím nich můžeme zúčastnit i pracovního pohovoru a získat novou práci bez toho, abychom vůbec vytáhli paty z domova nebo si oblékli kalhoty od obleku. Není tajemstvím, že za poslední dva roky jsme si na popsané výhody zvykli o dost více, než tomu bylo dřív. Zároveň se rozšířily naše řady i o ty, kteří se do té doby delšímu trávení času u obrazovky chytrého zařízení poctivě vyhýbali.
I tak je ale u všech zmíněných aktivit jasně viditelná hranice mezi realitou a tím, co se odehrává na obrazovce. Zároveň většině z nás videohovory zcela nenahradí face to face setkání s jinými lidmi se vším, co k tomu neodmyslitelně patří. Právě tady se hlásí o slovo Metaverse, který má postupně víc a víc mazat linii stojící mezi skutečným světem a virtuální realitou. Tomu, co děláme v digitálním světě, má dodat třetí rozměr, ať už jde o rychlou partičku pokeru s přáteli, pracovní schůzku, nebo školní seminář. To vše má probíhat skrze našeho avatara neboli prostřednictvím našeho trojrozměrného digitálního já přeneseného do virtuálního světa díky tzv. holoportaci.
Je důležité říci, že nejde o žádnou hudbu budoucnosti. Například náhlavní souprava HoloLens2 od Microsoftu je jedním z důležitých kroků k rozšíření Metaverse, resp. ke vstupu do něj. Současná úroveň zmíněného headsetu má nicméně k představené vizi dokonalého virtuálního vesmíru ještě daleko a jeho cena zatím napovídá tomu, že rozšíření mezi většinu populace se prozatím také nekoná. Ono se taky není čemu divit.
Technologický pokrok postupuje i v oblasti virtuální a rozšířené reality rychlými a jistými kroky, ale oproti zavedenému odvětví smartphonů, které v tuto chvíli stojí přece jen na pevnějších základech, má ještě co dohánět. Jedním dechem však nelze než dodat, že taková skutečnost se v dnešní době může velmi rychle změnit.
A až k tomu jednou dojde, budeme teprve moci potkávat své přátele ve virtuálním prostoru na úplně jiné úrovni. To s sebou nese jak výhody, tak i nevýhody. Nespornou výhodou oproti smartphonu je to, že jak my, tak naši přátelé budeme trojrozměrní, což je věc, která se nám ani našim přátelům na klasické obrazovce telefonu nejspíše nikdy nepovede.
Nevýhodou je, že náš trojrozměrný avatar nebude ani za použití nejmodernějších aktuálně dostupných technologií vypadat tak, jak vypadáme naživo. Tohle nejspíše není dvakrát překvapivá a šokující informace pro nadšence do videoher, kteří jistě potvrdí, že i přes neustálý vývoj a vylepšování grafické stránky her se stále nikomu nepodařilo udělat lidské postavy tak věrohodně, že by bylo možné si je splést se skutečným člověkem.
Jsou na internet bez smartphonů připraveni i výrobci?
I když v tuto chvíli nelze říci, kdo se na rozvíjejícím se trhu rostoucím kolem Metaverse nakonec stane lídrem, přece jen máme nějaké náznaky, ze kterých by se dalo vycházet. Mezi prvními lze zmínit všem dobře známý Apple, u něhož se pravidelně vynořují více či méně pravdivé zprávy a spekulace ohledně headsetu, který chystá. Zatím není jasné, zda půjde o náhlavní soupravu pro virtuální nebo rozšířenou realitu, ani datum jeho vydání, byť jedna ze zpráv poukazovala na možnost, že by k představení mohlo dojít už během právě započatého roku.
Pozadu se nejspíše nehodlá držet ani jeho jihokorejský soupeř Samsung, nicméně v jeho případě máme informací o poznání méně. Aktuálně nejlepším vodítkem k závěru, že i Samsung přinese své zařízení ke spojení s Metaverse, je informace, která se vynořila při představení jeho nových a rychlejších operačních pamětí Samsung LPDDR5X RAM. Ty mají totiž najít své využití jak ve smartphonech, tak v zařízeních pro smíšenou realitu.
Správná doba pro Metaverse
Jistě, nějaký ten vývoj virtuální reality, zejména pro účely videoher, probíhal pořád, ale jak je vidět, teprve vstup společností Meta a Microsoft do odvětví dal věci pořádně do pohybu. To vyvolává otázku, proč se zmíněné společnosti do vývoje nepustily už dříve. Odpovědí může být, že vše významně urychlila celosvětová situace způsobená virem COVID-19, ve které se už nějaký ten pátek nacházíme.
S útlumem společenských kontaktů kvůli všemožným opatřením a lockdownům, ke kterým vlády jednotlivých států po celém světě přistupovaly, se naše interakce odehrávala z velké části na dálku. Nešlo přitom jen o volnočasové aktivity a pokec s přáteli, ale také o každodenní výkon práce v režimu home office, na což samozřejmě výrobci reagovali uvedením nových programů a aplikací nebo přizpůsobením těch stávajících na nové podmínky.
I když jsou zmíněné programy a aplikace plně dostačující pro účely, pro které byly vytvořeny, stále nedokáží plně nahradit klasický lidský kontakt tváří v tvář. Obličej na obrazovce stále postrádá onen třetí rozměr, který známe ze skutečného světa. Metaverse má být právě tou úrovní, které se v budoucnu podaří onen chybějící třetí rozměr doplnit, čímž svým uživatelům umožní kontakt s kýmkoliv a odkudkoliv.
To, jestli se ambiciózní vizi povede dotáhnout do úspěšného provedení, a to, jak celý projekt přijme společnost, jsou otázky, na které je prozatím skoro nemožné odpovědět. Je však obdivuhodné, s jakou rychlostí vývoj postupuje. Možná je tak už pomalu načase si doma vyhradit místo, kde bude za pár let postávat náš nový nástroj ke spojení se světem s takovou samozřejmostí, s jakou dříve v každé domácnosti vyzváněly pevné linky.
