- Fragmentace 27 národních telekomunikačních systémů brzdí rozvoj AI aplikací vyžadujících perfektní mezinárodní infrastrukturu
- Zatímco EU plánuje v horizontu let, americké hyperscalery budují AI infrastrukturu v horizontu měsíců a jejich investice řádově převyšují evropské
- „Hrozí“ drobná zlepšení místo revoluční změny, přetrvávající propast měst a venkova a Evropa rýsující se spíš jako sofistikovaný uživatel AI než infrastrukturní lídr
Evropská komise představila ambiciózní plán, jak sjednotit telekomunikační infrastrukturu kontinentu a připravit ji na éru umělé inteligence. Digital Networks Act (DNA) slibuje harmonizovaný trh, gigabitové pokrytí a AI-ready sítě do roku 2030. Zní to skvěle. Problém je v tom, že zatímco Brusel ladí paragrafy o správě spektra, americké hyperscalery staví už třetí generaci AI datacenter.
Schopnosti AI modelů se více či méně výrazně vylepšují každých cca šest měsíců. Evropská legislativa se ale pohybuje v pětiletých cyklech. Takový nesoulad v rychlosti pak v praxi vytváří strukturální handicap, který žádný sebevíc ambiciózní zákon nevyřeší.
Co AI skutečně potřebuje
Pojďme si nejdřív ujasnit, proč na infrastruktuře záleží. Umělá inteligence není jen chatbot v prohlížeči, jakkoliv to je teď pochopitelně jedna z nejviditelnějších a nejčastěji skloňovaných věcí. Autonomní vozidla potřebují latenci v řádu milisekund, aby mohla reagovat na okolní provoz.
Vzdálená chirurgie vyžaduje spolehlivé připojení, kde každé zaváhání může stát život. Blížící se nevyhnutelná průmyslová robotika, chytrá a ještě chytřejší logistika, prediktivní údržba v továrnách a další trendy, které začnou v následujících měsících a letech nabírat na intenzitě – to všechno jsou aplikace, které stojí a padají s kvalitou síťové infrastruktury.
Nejde přitom jen o rychlost. AI potřebuje špičkovou výpočetní kapacitu (tzn. ne nutně výkon jako takový) pro hladký provoz na lokální úrovni, bezproblémový mezinárodní tok dat pro trénink modelů a integrovaný ekosystém, kde výpočetní kapacity, konektivita a tok dat fungují jako bezproblémový celek.
Co na to Digital Networks Act? Sjednocený telekomunikační trh, rychlejší rollout 5G a 6G, harmonizovaná pravidla napříč členskými státy. To nezní špatně, ale je to řešení pouze části rovnice. Legislativa řeší vylepšení síťového „potrubí“, zatímco AI v budoucích podobách napříč průmysly vyžaduje souhru potrubí, výpočetního výkonu a datových toků dohromady.
Ambice versus zkušenosti a praxe
Evropská unie má s digitálními iniciativami bohatou historii. Bohužel, jak víme, ne vždy v pozitivním slova smyslu. Digital Single Market měl už před lety sjednotit evropský digitální prostor. Jenže co je výsledkem? stále fragmentovaný trh, kde každý stát hraje podle trochu jiných not. GDPR bylo sice průkopnické v ochraně soukromí, ale vedlejším efektem bylo znevýhodnění evropských startupů vůči americké a čínské konkurenci. AI Act své důsledky teprve ukáže, ale už teď zaznívají obavy, že regulace přiškrtí inovace dřív, než se stihnou rozvinout.
Vzorec je až nepříjemně konzistentní: velká vize, kompromisy během vyjednávání, národní výjimky, rozmělněná exekuce. Není důvod předpokládat, že DNA tento vzorec prolomí.
K tomu přidejte specifické neúspěchy spojené s „lokální“ AI. Evropský cloudový trh zůstává fragmentovaný. Projekt Gaia-X, který měl vytvořit evropskou alternativu k americkým cloudovým gigantům, se potácí mezi byrokracií a nejasnou vizí. Odliv talentovaných AI výzkumníků do USA pokračuje. DNA může vypadat skvěle v prezentacích Komise, ale strukturální problémy evropského tech ekosystému leží bohužel hlouběji.
Fragmentace bolí AI nejvíc
Sedmadvacet režimů neznamená jen administrativní nepříjemnost. Znamená to především sedmadvacet různých prostředí pro adekvátní výpočetní kapacitu na co nejvíc lokální úrovni. Autonomní vozidlo natrénované v Německu, které na francouzských hranicích narazí na regulatorní latenci je poměrně logický důsledek současného stavu.
AI služby ze své podstaty vyžadují co nejhladší mezinárodní operabilitu. Jazykový model, který má fungovat pro celou EU, potřebuje konzistentní infrastrukturu od Lisabonu po Tallinn. Logistická AI optimalizující dodavatelské řetězce napříč kontinentem nemůže čekat na to, až se data protlačí přes národní regulatorní bariéry.
A tady narážíme na politickou realitu. Francie, Německo a Itálie už signalizovaly odpor proti centralizaci kontroly nad spektrem a fúzemi. Nejde přitom ani trochu o okrajový názor, jako spíš o největší ekonomiky unie vyjadřující nesouhlas. Spektrální aukce jsou pro národní rozpočty příjemný zdroj příjmů a vlády se ho nehodlají vzdát kvůli abstraktní vizi jednotného „AI trhu“.
Koalice Allied for Startups správně poukazuje na to, že harmonizace je pro mladé firmy klíčová. Startup z Portugalska, který chce expandovat do Polska nebo Finska, dnes musí navigovat bludištěm národních regulací. DNA tohle slibuje změnit. Otázka je, kolik z původní vize přežije nevyhnutelný střet s národními zájmy.
Americký náskok se nezmenšuje
Položme vedle sebe dvě čísla. Kapitálové výdaje Microsoftu, Googlu a Amazonu na AI infrastrukturu jen v roce 2024 převyšují plánované evropské telekomunikační investice na celou dekádu. Loni to byly stovky miliard. Letos se čekají vyšší stovky miliard. To je realita tržní asymetrie, kterou žádná legislativa sama o sobě jen těžko dorovná.
Časová osa je ještě výmluvnější. Nové datacentrum v Texasu? Osmnáct měsíců od záměru po provoz. Přeshraniční infrastrukturní projekt v EU? Roky povolovacích procesů, environmentálních posudků a koordinace mezi členskými státy.
Praktický důsledek je prostý. Evropské firmy budou provozovat své AI workloady na americké infrastruktuře. Peníze i data poputují za oceán. Tohle DNA vůbec neadresuje. Soustředí se na telekomunikační sítě, ale výpočetní kapacita pro AI zůstává mimo její záběr.
Komisní materiály rády zmiňují precizní zemědělství, autonomní doručování a vzdálenou zdravotní péči jako příklady AI aplikací, které DNA pak v praxi umožní. Všechny konkrétní příklad ale mají společného jmenovatele: potřebují fungovat i mimo městské aglomerace.
Princip „použij, nebo sdílej“ zní na papíře rozumně. Pokud operátor nevyužívá své spektrum v určité oblasti, měl by ho sdílet s konkurencí nebo komunitními sítěmi. Jenže realita je tvrdší. Bez masivních dotací neexistuje business case pro 5G pokrytí v řídce osídlených oblastech. A historická zkušenost dost jasně ukazuje, že mandáty na pokrytí bývají co do vymáhání bezzubé. Pro operátory je často levnější zaplatit pokutu než investovat do nerentabilní infrastruktury.
Výsledek? Zemědělství poháněné umělou inteligencí a logistika se mohou stát konkurenční výhodou USA a Číny, zatímco evropská pole zůstanou de facto offline. Ne proto, že by technologie neexistovala, ale proto, že infrastruktura se k nim nedostane v adekvátní podobě včas.
Co může realisticky vyjít
Bylo by ale nefér DNA úplně odepsat. Iniciativa naprosto správně identifikuje problém: fragmentované sítě nemohou podporovat nároky nastupující „AI revoluce“. Permanentní licence spektra místo opakovaných aukcí skutečně mohou zvýšit investiční předvídatelnost. Zachování síťové neutrality je důležité, alternativa v podobě „daně“ od Big Tech by vytvořila precedent, který by nakonec dopadl na menší hráče.
Ale očekávat, že do roku 2030 vznikne perfektní a bezproblémová AI-ready infrastruktura napříč kontinentem tak, jak by asi bylo záhodno, je nejspíš jen zbožné přání. Pravděpodobnější scénář vypadá takto: inkrementální zlepšení, přetrvávající propast mezi městy a venkovem, národní výjimky, které rozmělní původní vizi.
Evropa se v AI pravděpodobně etabluje spíš jako sofistikovaný uživatel a regulátor než jako infrastrukturní lídr. Což rozhodně nemusí být nutně ta největší katastrofa pod sluncem. Jen to ale není ten příběh, který se Brusel snaží prodat.
Správná diagnóza, pomalá léčba
Digital Networks Act není vyloženě špatný zákon. Působí jako rozumná odpověď na reálný problém, formulovaná lidmi, kteří chápou, o co jde. Zdaleka největší problém je v tom, že legislativa operuje v čase let, zatímco AI operuje v čase kvartálů.
Riziko není, že DNA selže. Riziko je, že do roku 2030, kdy se jeho efekty plně projeví, bude závod o AI infrastrukturu už dávno rozhodnutý. Evropa může skončit s vynikajícím potrubím, kterým ale nakonec stejně poteče americká umělá inteligence.
Komisní dokument správně cituje, že bez špičkové digitální infrastruktury bude evropská digitální ekonomika chtě nechtě stagnovat. Méně už reflektuje, že rychlost implementace je stejně důležitá jako kvalita designu. A zrovna v tomhle technologickém závodě, kde se pravidla mění každých pár měsíců, je pětiletý horizont celá věčnost.
Není pochyb o tom, že DNA míří správným směrem. Otázkou ale je, jestli správný směr stačí, když v tomhle závodě běží ostatní nesrovnatelně rychleji.
