Domů » Články » Třetí světové válce zabránil jediný muž. Příběh ponorky B-59, která málem odpálila jaderné torpédo

Třetí světové válce zabránil jediný muž. Příběh ponorky B-59, která málem odpálila jaderné torpédo

Kubánská, nebo také Karibská krize, je označení pro konflikt, který v roce 1962 přivedl svět na pokraj jaderné války. Zatímco obecné riziko plynoucí ze soupeření vlád USA a Sovětského svazu je všeobecně známé, událost, která mohla způsobit třetí světovou válku navzdory vládám obou mocností, je už známá o něco méně. Právě jí se tak v tomto článku budeme věnovat.

Pro začátek si ale v rychlosti shrneme historický kontext, v němž k dále popisovaným událostem došlo.

Raketová krize

V roce 1959 levicoví povstalci v čele s Fidelem Castrem svrhli na Kubě vládu generála Batisty podporovanou USA. Spojené státy reagovaly ekonomickou blokádou ostrova a Kuba se tak v tehdejším přísně bipolárním světě začala dostávat čím dál tím více do područí Sovětského svazu.

V dubnu 1961 pak ozbrojení kubánští emigranti provedli pod vedením a za podpory CIA tzv. vylodění v zátoce Sviní. Operace byla naprostým neúspěchem, lehce vyzbrojené jednotky nedostaly očekávanou přímou podporu americké armády a byly rychle rozdrceny. Na Kubě ale stoupl pocit ohrožení a režim začal více prohlubovat spojení se Sovětským svazem.

kubanska krize rakety 01
Špionážní snímky pořízené z letounů Lockheed U-2 nabídly velmi detailní a přesvědčivé informace o sovětských aktivitách na Kubě

Moskevská vláda této situace využila a na jaře 1962 rozhodla o operaci Anadyr. Ta zahrnovala vybudování sovětských vojenských základen na Kubě, a především pak rozmístění balistických raket s jadernými hlavicemi. Mělo jít o odpověď na obdobný krok, který o rok dříve provedly Spojené státy v Itálii a Turecku.

cia kubanska krize
Místnost, v níž CIA analyzovala špionážní snímky Kuby

I přes snahu Sovětů akci krýt jako hospodářskou pomoc a drobnou obrannou asistenci, USA záhy pomocí špionážních snímků zjistily, co se na Kubě chystá. Rozmístění raket na Kubě bylo pro Spojené státy zcela nepřijatelné. Rozmisťované rakety totiž představovaly velmi reálné a závažné ohrožení území USA, které je v nejužším místě od Kuby vzdálené pouhých 150 km. Reagovat na odpal raket v takto krátkém čase by tak bylo prakticky nemožné.

kubanska krize rakety 03
Dobová mapka CIA zachycující dolet sovětských raket z Kuby

Kennedyho administrativa tedy začala připravovat reakci. Diskuze byly velmi vyhrocené a zahrnovaly několik variant, včetně masivních leteckých útoků a následné invaze na Kubu, na což se začala americká armáda pod zástěrkou cvičení i připravovat. Kennedy si schůzky se svými poradci a vládou tajně nahrával a máme tak záznamy i o návrhu Kubu zcela zničit.

Blokáda a demontáž raket

Nakonec však zvítězilo méně radikální řešení a Spojené státy vyhlásily námořní blokádu Kuby, označovanou z právních důvodů jako „karanténa“. Vojenská blokáda sice byla úspěšná, nicméně na Kubě pokračovala kompletace již dovezených raketových systémů. Na místě bylo i množství sovětských jednotek, nemluvě o nevypočitatelném Castrovi, který by zřejmě nebýt vlivu SSSR neváhal válku rozpoutat.

kubanska krize noviny
Titulní stránka novin Chicago Daily Tribune z 23. října 1962 oznamující blokádu Kuby.

Když však byl 27. října sestřelen nad Kubou americký špionážní letoun Lockheed U-2, začala se krize z dnešního pohledu chýlit ke konci. Kennedy dal v reakci na sestřel Sovětskému svazu ultimátům, podle nějž SSSR měl do 48 hodin pod hrozbou invaze ukončit přípravu raket. Spojené státy oplátkou ukončí blokádu a zavážou se neprovést invazi na Kubu.

lockheed u 2 02
Špionážní letoun Lockheed U-2

Sovětský lídr Nikita Chruščov druhý den dopoledne souhlasil. Neveřejnou podmínkou však bylo stažení amerických raket z Itálie a Turecka, což z pohledu části vedení SSSR znamenalo požadované bezpečnostní záruky i bez přítomnosti raket na Kubě. Sovětský svaz tak druhý den k extrémní nelibosti kubánského vedení začal s demontáží a krize byla zažehnána. Mezitím se však nezávisle na vedení obou velmocí odehrávalo samostatné drama, které mohlo skončit velmi tragicky.

Nevyzpytatelné ponorky

Prvního října 1962 vyplula z ruského Murmansku čtveřice sovětských diesel-elektrických ponorek „projekt 641“, v označení NATO třída Foxtrot. Ponorky měly podpořit sovětské konvoje na Kubu a následně posílit obranu ostrova. Ve výzbroji měly každá 22 torpéd, přičemž jedno mělo jadernou hlavici. To ovšem Američané netušili. Netušili ani to, že posádky ponorek mají rozkazy v případě rozpoutání války Američany tyto jaderné zbraně odpálit.

Cuban Foxtrot submarine 1
Ponorka třídy Foxtrot, zde pod vlajkou Kuby

Proto když začala námořní blokáda Kuby, započal i americký hon na tyto ponorky. Dvě ponorky se americkému námořnictvu povedlo donutit vynořit se poměrně snadno, ponorky B-4 a B-59 však stále americkému pronásledování unikaly.

27. října, v den kdy Kennedy dal Sovětskému svazu ultimátum vedoucí následně k ukončení krize, zachytilo průzkumné letadlo amerického námořnictva neznámou ponorku. Byla jí B-59 pod velením kapitána Savického. Američané snahu donutit ponorku k vynoření pojali opravdu extenzivně a pronásledování se tak zúčastnilo 11 torpédoborců a letadlová loď.

Jednou z metod používaných k vynucení vynoření bylo shazování cvičných hlubinných náloží, které ponorku neohrožovaly, pouze měly svými výbuchy signalizovat nutnost vynořit se. Podle lodních deníků amerických lodí také posádky zkoušely shazovat do vody se stejným cílem ruční granáty. Je otázkou, jestli by se Američané chovali stejně, kdyby věděli o jaderné výzbroji.

Kritické podmínky na palubě

Američané si také neuvědomovali, jaké podmínky na palubě sovětské ponorky panují. Posádka se ve snaze vyhnout se americkým lodím nemohla už několik dní vynořit a pohybovala se příliš hluboko na to, aby měla jakékoliv spojení s vnějším světem. Natožpak s moskevským velením. Nejnovější informace tedy posádka měla o stupňující se krizi, o dění v posledních dvou dnech nic nevěděla.

FoxTrot ponorka interie
Interiér ponorky třídy Foxtrot byl velmi stísněný, dokonce i ve srovnání se staršími ponorkami sovětského námořnictva. (Zdroj: Agrillo Mario)

Na palubě ponorky bylo obrovské horko, v nejchladnější části bylo 45 °C. Ve vzduchu se začalo hromadit nebezpečné množství oxidu uhličitého. Ten ve vysokých koncentracích snižuje kognitivní funkce člověka, vede k bolestem hlavy a ztrátě soustředění. Námořníci na palubě začínali omdlévat.

Ponorka navíc nutně potřebovala dobít baterie, což znamenalo opustit bezpečí podmořských hlubin. Diesel-elektrické ponorky totiž na rozdíl od jaderných nemohou operovat příliš dlouho hluboko pod vodou. Dieselové motory potřebují logicky ke svému běhu vzduch (resp. kyslík), kterého se ale pod vodou nedostává. Ponorky tak jsou vybaveny bateriemi, které zajišťují napájení motorů pod vodou. Jednou za čas je však nutné je dobít dieselagregátem. To dříve znamenalo nutnost vynořit se, u modernějších designů pak alespoň vysunout šnorchl. Ponorka se však každopádně musí dostat do blízkosti vodní hladiny a je dobře detekovatelná. A to jak přístroji, tak teoreticky vizuálně podle spalin produkovaných motorem.

Jediný člověk zabránil jaderné válce

V této vypjaté situaci podle Vadima Pavloviče Orlova, člena posádky B-59, kapitán Savickij došel k přesvědčení, že vypukla válka. Nutno říct, že několik hodin trvající exploze cvičných náloží, absence komunikace a zdravotně nevyhovující podmínky na ponorce, zřejmě mohly skutečně k tomuto závěru vést. Kapitán Valentin Savickij každopádně rozhodl, že odpálí jaderné torpédo.

foxtrot ponorka torpedomet
Otevřené torpédomety na ponorce třídy Foxtrot (Zdroj: Agrillo Mario)

Orlov později slova kapitána po zásahu další cvičnou náloží zaznamenal takto: „Tak, a teď je odpálíme! Umřeme, ale všechny je potopíme – nestaneme se ostudou flotily!“ Síla jaderné hlavice na tomto konkrétním torpédu T-5 není spolehlivě známá, hlavice byly výměnné. Má se nicméně za to, že byla v rozmezí 5 až 15 kilotun ekvivalentu TNT. Pro srovnání – atomová bomba Fat Man shozená na Nagasaki měla sílu ekvivalentu 21 kt TNT. I mnohem menší síla by však opravdu k potopení celé pronásledující flotily pravděpodobně stačila, neboť jaderný výbuch pod vodou způsobí obrovskou tlakovou vlnu a vymrští velké množství vody.

Crossroads baker explosion
Podvodní výbuch jaderné bomby o síle ekvivalentu 21 kt TNT během amerického testu Operace Crossroads

Podle sovětských postupů toto rozhodnutí nemohl kapitán učinit samostatně, musel s ním souhlasit i politický zástupce. Tím byl Ivan Maslenikov a skutečně souhlasil. Šťastnou shodou náhod ovšem na palubě ponorky B-59 byl přítomen i kapitán Vasilij Archipov. Ten velel celé 69. brigádě Severního loďstva, a tedy i všem čtyřem ponorkám vyslaným ke Kubě.

vasilij archipov kubanska krize 01
Vasilij Archipov

Jako takový byl služebně nejstarší a pro odpal nukleárního torpéda tak v tomto případě bylo nutné získat i jeho souhlas. Archipov si jako jediný z trojice nemyslel, že vypukla válka. Během třicetiminutové intenzivní debaty, nebo spíše hádky, nakonec kapitána Savického přesvědčil, aby se vynořil.

b 59 foxtrot ponorka 03
Vynoření ponorky B-59

Ponorka se vynořila před zraky čtveřice amerických torpédoborců. Američané nabídli ponorce pomoc, neboť předpokládali technické problémy. Jeden torpédoborec měl na palubě nastoupenou kapelu hrající jazz. Kapitán Savickij tak rychle pochopil, že válka skutečně není. Pomoc nicméně odmítli a v americkém konvoji byli transportováni zpět směrem k Sovětskému svazu. Riziko jaderného konfliktu tak bylo protentokrát zažehnáno.

Co by se stalo v případě odpalu?

Pokud by Vasilij Archipov na ponorce nebyl, nebo nebyl schopen odpalu zabránit, můžeme se jen domnívat, co by následovalo. Téměř jistě by však vypukl globální konflikt. Jak již bylo řečeno, americká flotila by pravděpodobně byla potopena. Zcela jistě by tak následovala odveta, která by dost možná vzhledem k tehdy čerstvému ultimátu prezidenta Kennedyho znamenala zdrcující a zřejmě jaderný útok na Kubu. Sověti by pak zřejmě nejrychleji mohli reagovat útokem na Berlín a Západní Německo, což by bezpochyby znamenalo rozpoutání třetí světové války.

kennedy kubanska krize 02
Prezident Kennedy diskutuje během Karibské krize s ministrem obrany McNamarou

Vadim Orlov navíc v roce 2002 vzpomínal, že možná ještě větším rizikem, než zkratové jednání kapitána, bylo nechtěné odpálení v důsledku technického problému, či prosté náhody. To se prý mohlo stát i za méně vypjatých podmínek.

Nedoceněná odvaha

Pokud byste čekali, že tyto dramatické události s dobrým koncem plnily stránky novin po celém světě, byli byste na omylu. Jak již bylo řečeno, Američané nevěděli, že ponorky vůbec mají nukleární torpédo. Prezident Kennedy se to nedozvěděl nikdy, necelých třináct měsíců po konci karibské krize zemřel rukou atentátníka. Stejný osud potkal v roce 1968 jeho bratra Roberta „Bobbyho“ Kennedyho, který v době karibské krize sloužil jako ministr spravedlnosti a se svým bratrem úzce spolupracoval.

kennedy kubanska krize 01
Setkání prezidenta Kennedyho se sovětským ministrem zahraničí a dalšími představiteli proběhlo 18. října 1962. Sověti prezidentovi předestřeli pohádku o hospodářské pomoci pro Kubu, JFK tou dobou však už o raketách věděl. Ani jedna strana na rakety ale během setkání nezavedla řeč.

Situace byla samozřejmě jiná u sovětského vedení. To se po vynoření ponorky a jejím návratu do Sovětského svazu o události dozvědělo. Kapitáni hned den po návratu museli podstoupit sérii výslechů na velitelství sovětského námořnictva. Později se vyšetřování přesunulo na vyšší úroveň do kolegia ministerstva obrany. Patřičné sovětské vyšetřovací dokumenty jsou dosud vedeny jako tajné, nicméně můžeme se opírat o účastníky vyšetřovacích schůzek.

Zmatek na sovětském velení

Sovětské vojenské vedení prý kapitány ponorek ostře kritizovalo za to, že porušili svou tajnou misi a nechali se odhalit. Všichni čtyři kapitáni ponorek (přičemž jedna z ponorek americkým lodím unikla bez vynoření) atmosféru na jednáních popisovali jako velmi nepříjemnou. Maršál Malinovskij, tehdejší ministr obrany SSSR, byl nemocný, a ústní hlášení tak měli podávat maršálu Grečkovi. Ten prý však podle kapitánů nebyl ochotný cokoliv poslouchat a pořád se vracel pouze k tomu, proč se před Američany vynořili a „udržovali s nimi blízký kontakt“. Naprosto přitom nechápal, že ponorky se kvůli vybitým bateriím prostě vynořit musely.

Andrei Grechko 3
Sovětský maršál a pozdější ministr obrany Andrej Grečko na snímku z roku 1960

Nakonec se ukázalo, že nejvyšší sovětské vedení mělo za to, že na Kubu poslalo mnohem modernější jaderné ponorky „projekt 629“, v označení NATO třída Golf. Ty by se pochopitelně vynořit nemusely. Od tohoto plánu se však upustilo a na Kubu byly vyslány diesel-elektrické stroje. Když se Grečko, který mimochodem jako sovětský ministr obrany o pár let později prosazoval a řídil invazi do Československa, o této skutečnosti dozvěděl, nenesl to vůbec dobře. Maršál si prý sundal brýle, zuřivě je rozbil o stůl a opustil místnost.

Tip: Žraloci, halucinace a stovky mrtvých. Tragický příběh lodi, která přivezla jadernou bombu shozenou na Hirošimu

Podle knihy vydané jedním z účastníků rozhovorů prý dokonce několik přítomných důstojníků prohlásilo, že radši než se vynořit, měli proti Američanům použít svá torpéda…

Posmrtná sláva

Ačkoliv důstojníci původně očekávali, že za své nesplnění mise budou potrestáni, nakonec k tomu prý nedošlo. Sovětské velení si uvědomilo, že zvolilo velmi nevhodné ponorky a kapitánům nic moc jiného nezbývalo. Vasilij Archipov tak mohl pokračovat v postupu po kariérním žebříčku a námořnictvo opustil až v polovině osmdesátých let v hodnosti viceadmirála.

vasilij archipov kubanska krize 02
Vasilij Archipov v pozdějším věku

Vasilij Alexandrovič Archipov zemřel v srpnu 1998 ve věku 72 let. Osudnou se mu stala rakovina ledvin, za kterou „vděčil“ zřejmě incidentu na jaderné ponorce K-19. Na té v roce 1961 došlo k poruše a následnému přehřátí jaderného reaktoru. Námořníci s nasazením vlastních životů chlazení ve snaze zabránit jaderné katastrofě opravili. Sedm jich zemřelo ihned, čtrnáct do dvou let. Zbytek byl ozářen, mezi nimi i Archipov. I tato zkušenost pravděpodobně pomohla v kritické situaci zachovat chladnou hlavu.

To Save the World Takes Only One Good Man | The Cuban Missile Crisis | Day 13

Na veřejnost se příběh muže, který zabránil třetí světové válce, dostal v roce 2002. Tehdy Vadim Orlov o události promluvil na tiskové konferenci v Havaně k výročí Kubánské krize. Archipov se tak posmrtně stal hvězdou. O události byl natočen film, vyšlo několik knih a v roce 2017 byla v Londýně jeho potomkům předána cena The Future of Life Award, udělována lidem, „kteří se zasloužili o kolektivní budoucnost lidstva“. Uznání se Archipov dočkal i od amerických představitelů.

archipov nahled
Vasilij Archipov a jeho žena Olga Archipova (Zdroj: M. Yarovskaya, A. Labunskaya)

Sám Archipov byl podle své manželky tichý a skromný člověk, který se neustále zajímal o světové dění a snažil se stále zůstat v obraze. O incidentu s nukleárním torpédem doma prý promluvil pouze jednou.

Tomáš Krompolc

Fanoušek Androidu, Googlu a moderních technologií. Rád si poslechne tvrdší hudbu a mezi jeho nejoblíbenější seriály patří ty z produkce Netflixu. V současné době je spokojeným majitelem telefonu OnePlus 6.

15 komentářů

  1. Opět fantastický článek, se zaujetím jsem si ho přečetl. Děkuji redakci

  2. To se četlo jedním dechem! Děkuji moc. Skvěle!

  3. Jindřich Š.

    obsahově to tady vážně jde neuvěřitelně nahoru. dokonalý článek, díky za něj.

  4. Prečítané jedným dychom, vďaka.

  5. Perfekně a precizně zpracovaný text. Celý sjem ho ještě nedočetl, ale ukládám si do Pocketu na později :-)

  6. I já musím uznat, že tohle je článek tak čtivý, že i když je to co se týká Smartmanie off topic, tak prosím víc takových článků! Díky

  7. :D Tady se z toho stává encyklopedie :D

  8. Dík za dobrý článek. Evidentně není nemožné zvolit čtivé téma, najít na webu dostupné a seriozní informace, trochu to stylizovat a zveřejnit. Mezi ostatními paskvily plnými nesmyslů a gramatických chyb považuji tento článek za opravdový zázrak.

  9. K článku, lze jen dodat, že je tendenční neobsahuje všechny informace, zejména pokud se týká vzniku kubánské krize. Původcem krize jsou USA, umístění jaderných prostředků do Turecka vyvolalo snahu o odvetná opatření ze strany SSSR, to jsou historicky doložená fakta. Batista nebyl jen generál ale hlavně krvavý diktátor odpovědný za smrt mnoha nevinných lidí. Castro Batistu svrhnul partyzánským bojem za podpory domorodých obyvatel. Teprve poté byl donucen požádat SSSR o pomoc. V tom okamžiku již nešlo Kubu, ale do hry vstoupily politické ambice tehdejších mocností. Kuba a její vůdce Castro se staly poslušným nástrojem tehdejší SSSR a hlavním nepřítelem USA. Když historicky článek, tak kompletní a ne jen jednosměrná politická propaganda.

    • Četl jste ten článek? Vždyť to uvádí …

    • Tomáš Krompolc

      Článek se věnuje primárně dění na ponorce, jen jsem považoval za důležité na úvod shrnout historický kontext. Uznávám, že je to zjednodušený popis událostí, ale analýza příčin a průběhu Kubánské krize nebyla cílem tohoto článku.
      Souvislost s jadernými zbraněmi v Turecku v článku zmiňuji. Stejně tak jsem myslím srozumitelně napsal, že se Kuba v tehdejším bipolárním světě nevyhnutelně dostala do vlivové zóny SSSR.
      A ano, Batista byl diktátor, stejně jako Castro. Krev lidí mají na rukou oba, nicméně opět podotýkám, že tomuto se článek vůbec nevěnuje. A nepřijde mi, že by ta část informací na toto téma obsažená v článku, byla nějak nevyvážená.

  10. Jen malý dodatek k článku:
    „Na palubě ponorky bylo obrovské horko, v nejchladnější části bylo 45 °C“. Sovětské ponorky byly projektovány do arktických oblastí. V karibiku pochopitelně byla jejich tepelná izolace na škodu.

  11. Karel Vázler

    Hrůza, bylo mi 10

  12. Ponorky dnes už na jaderný pohon, které se nemusí vynořit 6 měsíců, jsou naprosto největší hrozbou pro možné vzájemné napadení. Zatímco balistické mezikontinentální rakety a strategické bombardéry dávají čas protivníkovi na reakci – a tudíž se stále drží navzájem v šachu zdrcujícího protiútoku s vzájemného sebezničení – ponorky schopné se nepozorovaně vynořit u pobřeží nepřítele mají s dnešní šílenou jadernou výzbrojí s multihlavicemi potenciál k zasazení zdrcujícího jaderného úderu jako první. Všimněte si nejen statečnosti a racionality velitele Archipova, ale jaderné torpédo mohlo být odpáleno i v důsledku technické chyby, závady. Černobyl byl také v prvé řadě selháním člověka a techniky. Bohužel stále existující obrovské arzenály jaderných zbraní takové riziko exponenciálně zvyšují. A to nemluvíme o šílencích s těmito zbraněmi v podobě vůdce Severní Koreje. Ta mj. nyní pomáhá Íránu, aby rovněž dokázal vydírat svět jaderným zničením.

Napište komentář

Redakce si vyhrazuje právo mazat komentáře, které nesouvisejí s tématem diskuze, nebo jsou útočného či urážlivého charakteru (pomluvy, vulgarity, rasismus či ponižování). V případě porušení těchto pravidel chování může redakce zakázat přístup do diskuze.

Odeslané komentáře jsou strojově kontrolovány (spam, nevhodné výrazy…).