Test Volvo XC40 Recharge (2023): divoká emisní povolenka

• XC40 je prvním čistě elektrickým modelem Volva
• V této nejsilnější verzi nabízí přes 400 koní
• Příští rok by měl být model nahrazen novou generací

Když jsem poprvé řídil Volvo XC40, říkal jsem si, že je škoda, že se neprodává v elektrické verzi. Dávalo by to přeci smysl, je to klasické auto, co se drkotá kolem školek a rozváží nové Pavly Nedvědy a Jardy Jágry na tréninky. Na auta v této kategorii neklademe nároky na cestu na dovolenou k moři. XC40 je proto podle mě ideální typ auta, se kterým by měly automobilky začínat s elektromobily. Povedlo se ale Volvu tohle vstupní cvičení?

Vzhled: bez nutnosti plastik

Zvenku poznáte elektrickou verzi od běžné vcelku snadně. Elektřina totiž nepotřebuje tolik dýchat jako spalovací auta, přední maska se proto zakryla, což určitě lehce zlepšuje i aerodynamiku. Pokud byste si ještě nebyli jistí, na „C“ sloupku najdete vyražený nápis Recharge.

Pak už tu jsou spíš drobnosti, nové designy kol a upravený zadní nárazník s difuzorem. Velmi nekonfliktní design se mi pořád líbí, hlavně při pohledu zezadu už však člověk tuší nějaké ty roky. Není divu, vždyť podoba XC40 je už světu známá od roku 2017 tolik let byste mu ale určitě netipovali. V továrně se už poctivě peče nová generace, která by se měla v tomto roku dostat na trh.

Interiér: po vzoru XC90

Uvnitř vás na první dobrou potěší především prostor. Na nejmenšího z rodiny Volvo se uvnitř člověk vůbec necítí stísněně. Materiály jsou kvalitní a vše je hezky zpracováno, rozdíl mezi XC90 je ale patrný. Člověk nesedí vůbec vysoko a cítí se opravdu uvnitř kabiny, a ne na „bidýlku“ jak to někdy bývá u menších crossoverů

Za pochválení stojí dostatek úložných prostor, který doplňuje kufr pod přední kapotou o velikosti 31 litrů na kabely a zavazadla, kterým může být zima. Klasický kufr pak disponuje 413 litry, které jsou dobře využitelné.

Před řidičem najdete digitální přístrojový štít. Displej je dobře čitelný a přehledně ukáže základní informace o rekuperaci, kapacitě dostupného výkonu a úrovni nabití akumulátoru. Funguje však pouze v režimu Calm a Navi. Calm znamená že neukáže nic jiného než základní informace a Navi si nejspíš domyslíte.

Středový displej je určitě zajímavější. Volvo XC40 totiž bylo první auto s infotainmentem vycházejícím z OS Google Android vyvinutého specificky pro automotive. Na začátku je proto dobré přihlásit se pod svůj Google účet a benefitovat z uložených dat. Konečně tak již v autech začínají dobře fungovat hlasová ovládání díky Google Asistentu a integrované Google mapy jsou také lepší než mapové podklady automobilek.

Propojit se s autem můžete i vzdáleně přes mobilní aplikaci a upravit teplotu v autě nebo naplánovat nabíjení a zkontrolovat kapacitu baterie. Software auta se automaticky aktualizuje – Volvo mluví o zhruba 4 až 6 aktualizacích ročně.

Volvo si tradičně dalo práci s aktivní i pasivní bezpečností. Ani u nejmenšího z rodiny vás proto neochudí o jediný asistent. Vše vyjmenovávat by nebavilo ani jednoho z nás, do 130 km/h ale auto na dálnici velice dospěle dokáže udržovat rychlost a pruhy a jde o velice odpočinkovou činnost. Auto sleduje samozřejmě i ve městě dění, a to až 30 metrů do stran a 70 metrů za vozem. Dokáže tak rozpoznat jakékoli křížení, vyjetí z pruhu a když auto vyhodnotí, že auto za vámi brzdí nedostatečně, začne blikat o sto šest i brzdovkami a před případnou kolizí dopne pásy a auto plnou silou zabrzdí.

I kdyby se snad nějaká nepříjemnost stala, Volvo nadimenzovalo karoserii pro co největší ochranu. Pověst automobilky tak zůstane pravděpodobně zachována, nejen že se přepracovala kvůli váze celá konstrukce přídě, akumulátor dostal samostatnou bezpečností klec.

Technika a jízda: ultimátní sleeper

Teď když víte, že budete v bezpečí, můžeme začít jezdit. Naše varianta Recharge Twin vpředu a vzadu dostala stejný motor, díky čemuž dostala nejen extrémní výkon, ale také pohon všech kol. Dohromady elektromotory generují brutálních 408 koní a neméně působivých 600 Nm točivého momentu. Zrychlení na stovku za 4,9 vteřiny tedy nejspíš nebude překvapením. Naopak rychlost omezenou na 180 km/h by člověka neznalého Volva mohla překvapit. Volvo si ale nadále stojí za tím, že více jeho auta jezdit nebudou.

Odpich auta je naprosto nesmyslný, což samozřejmě myslím v dobrém. I při dálniční 130 reaguje v mžiku na pedál plynu a žene auto neúprosně k omezovači. Nenechte se ale moc unést, na zimních pneumatikách se vám může stát, že kruhový objezd opustíte dřív, než jste plánovali.

Rychlost auto totiž maskuje bezvadně a pořád jde o xx kg těžké SUV. Z pohledu řízení vám bude připadat XC40 skoro jako hračka. Reakce nejen na plyn ale i na pohyb volantem je návyková. Málokteré auto vám bude připadat tak živé a takovou váhu byste mu určitě netipovali. Výkonu je skutečně hodně a přiznám se, že by mi stačila klidně polovina. Při klidné jízdě určitě využijete řízení jedním pedálem, kdy auto neustále naplno rekuperuje. Ve městě jde o jedno z nejpohodlnějších aut v poslední době nejen jízdním projevem, ale i naladěním podvozku.

 

Elektromotory čerpají energii z akumulátoru o kapacitě 78 kWh, využívat můžete 75 kWh. Hliníková schránka je tvořena 27 moduly, z nichž̌ každý́ obsahuje 12 lithium‐iontových buněk sestavených ve 3 paralelně propojených svazcích.

Jako všechny i mě samozřejmě zajímal dojezd. Volvo má na stránkách hezky zpracovanou kalkulačku dojezdu, která si na nich nehraje. Zvolíte jestli se pohybujete po městě, kolik je venku stupňů a jestli máte zapnutou klimatizaci nebo ne. Kalkulačka na stránkách sedí přesně, zajímavostí že se pohybujete v intervalu dojezdu 200 až 430 kilometrů a oba extrémy jsou ve městě. V mrazivých teplotách totiž přicházíte o hodně energii vytápěním i když stojíte v koloně. Naopak při letních teplotách ve městě se dokážete dostat přes 400 kilometrů.

Ještě jednou opakuji, že jde o skutečné extrémy a je to jako byste u dieselové oktávky napsali, že dokáže jezdit za 3 litry a taky za 10 litrů na sto. V běžném používání se budete pohybovat mezi 320 a 360 kilometry dojezdu. V době testování byla skutečně zima a teplota kolem nuly dojezdu moc nepomohla. Situaci se snažilo zvrátit tepelné čerpadlo, kterým byla testovací verze vybavena. Podle Volva v závislosti na venkovních teplotách umí prodloužit dojezd až o 10 procent.

Dálniční úseky tachometrovou stočtyřicítkou v teplotách kolem nuly a topením na příjemných 22 stupňů znamenalo spotřebu přesně 30 kWh/100 km. Bez jakéhokoli omezování v zimě dokážete na dálnici ujet zhruba 250 kilometrů. Ve městě spotřeba padá a bavíme se i v zimě kolem 340 kilometrech dojezdu.

Nabíjet elektřinu zpátky do baterie můžete výkonem až 150 kW. Z 0 % na 80 % kapacity se dostanete během 33 minut. Nabíjení dost ulehčí jediná karta Volva, která vládne (skoro) všem nabíjecím stanicím jak v ČR, tak v cizině. Konkrétně prý umí 200 000 nabíjecích stanic společnosti Plugsurfing v 38 zemích. V otázce nabíjení vám dobře poradí navigační systém, který umí plus mínus dvě procenta trefit stav baterie při příjezdu do cíle a přidá i info jak na tom budete při cestě zpět.

Parametry Volvo XC40 Recharge
Motorizace	P8 AWD
Maximální výkon	408 koní
Poháněná náprava	přední i zadní
Dojezd podle WLT	537 km
Světlomety	LED
Pohon	diesel
Převodovka	osmistupňová, automatická
Akcelerace 0–100 km/h	4,9 s
Maximální rychlost	180 km/h
Délka	4 440 mm
Šířka	1 863 mm
Výška	1 647 mm
Rozvor	2 702 mm
Základní cena	1 259 000 Kč
Základní cena testované motorizace	1 489 000 Kč

Až budete v hospodě poslouchat, že na ten váš „zelenej“ elektromobil museli děti v Číně kopat kobalt, můžete zahájit protiútok. Volvo jako první totiž začala kvůli dohledatelnosti a transparentnosti dodavatelského řetězce ukládat data o zpracovatelích vzácných kovů do blockchainu. Vyrobená baterie se navíc nejdřív repasuje, pak slouží jako úložiště energie mimo elektromobil a pokud doslouží i tam, tak se recykluje.

Závěr: bez problému i jako jediné auto do rodiny

Velká auta u mě evokují dlouhé cesty, a dlouhé cesty mi neevokují elektromobil. Testovaná XC40 je perfektní kombinací velikosti, praktičnosti a stylu pro menší rodinu. Pokud máte kde nabíjet tak byste těžko hledali praktičtější a hbitější auto. Uvnitř je dostatek místa a navíc je interiér kvalitně zpracovaný. Pokud si ale nejste stoprocentně jistí, že využijete pohon všech kol, vyberte slabší a levnější verzi. Ušetříte dost peněz a výkon vám ani u nejslabší verze určitě chybět nebude. Navíc získáte pár kilometrů dojezdu, pokud byste se přecijen odhodlali cestovat po Evropě.

Autor článku

Martin Wagenknecht

Fanoušek anglického fotbalu, italské kuchyně a německých aut.