Test Mercedes-Benz GLC 220d 4Matic: krok za krokem

• Jde o kompletně novou generaci
• Díky skvělým prodejním číslům se Mercedes snaží držet úspěšnou linku
• Největší změny se udály uvnitř

Konečně se nám do spárů dostal model nejprodávanější prémiové značky Mercedes. A čím jiným začít než jeho nejprodávanějším modelem GLC. Model, na který se díváte, byl představen minulý rok a možná by vám na první dobrou přišlo, že jde pouze o facelift. Není tomu tak a skutečně se jedná o úplně novou generaci. Mercedes však chtěl zůstat při zemi, protože nechtěl ohrozit stávající prodeje. Místo revoluce jsme se tedy dočkali evoluce, a to zatraceně dobré.

Vzhled: Darwinova teorie

Pokud si dáte novou a předchozí generaci vedle sebe, rozdíl samozřejmě poznáte. Vzadu bylo změn více a nyní GLC sedí do aktuální modelové řady. Zepředu ale došlo spíše k celkovému uhlazení – auto nyní vypadá kompaktněji a méně hranatě. Vzhled samozřejmě hodnotí každý sám, mě ale dost baví modrá barva, konečně automobilky opouštějí stříbrnou.

Výborně vypadají kola, která i s rozměrem dvacet palců vypadají tak akorát. AMG paket rozhodně přidává plusové body, po celou dobu jsem se potkával s dotazy, jestli to náhodou nemá ten slavný osmiválec AMG 63, takové dotazy se ale rychle rozplynou po nastartování. Po designové stránce je auto skutečně vyladěné, jedinou pomyslnou pihou jsou „fejkové“ výfuky a výdechy v zadním nárazníku. Jak už je skoro zvykem i u ostatních automobilek, výfuk se podřadně schovává za levým kolem a kouká do země.

Interiér: stvoření světa

Těžko se mi to říká, ale v poslední době byly mercedesy hlavně u řady C a E pověstné vrzáním a ne úplně příkladným zpracováním. Z nového GLC jsem v tomto ohledu měl trošku strach. Mercedes se rozhodl k razantnímu kroku a celý interiér překopal k nepoznání. Naštěstí je ale uvnitř vše nejen perfektně zpracované, ale také to dobře vypadá. Na SUV sedíte dost nízko, což spolu s volantem dodává trochu sportovnějšího pocitu. Dvoubarevné sedačky vypadají efektně a navíc výborně drží tělo. Hlavně sedák lze dostatečně upravit tak, aby vyhovoval i tak zvláštně strukturovanému člověku, jako jsem já.

Když už jsem u těch osobních preferencí, myslím, že je dost důležité před koupí mercedesu pořádně promyslet volbu materiálů a obložení. V testovaném kusu dřevěné obložení s černým piano black lakováním a dvoubarevnou kůží s kovovými doplňky je trochu divočina. K tomu si přidejte dvoubarevné ambientní podsvícení a připadáte si jako kolotočář. U piano black budete navíc bojovat s otisky a škrábanci a úplně stejný problém budete mít i u velkého displeje.

Ten má úhlopříčku 11,9 palce a je mírně natočen k řidiči. Váš osobní profil infotainmentu se načte po přiložení na čtečku prstů pod displejem. Možná by dávalo větší smysl čtečku umístit rovnou na tlačítko volantu. Z volantu se středový displej stejně dá ovládat, což je velké plus. Displej je skvěle čitelný a samozřejmě s předpisovým rozlišením. Před řidičem najdete digitální přístrojový štít, který jde dobře nastavit do příjemného klasického zobrazení s rozměrnou mapou.

Asi je vám jasné, že vůz je možné „natřískat“ výbavou až po panoramatickou střechu. Vyzdvihnout musím ale LED světla, která umějí krásně bodově pracovat a například přisvětlovat cedule bez oslnění ostatních. Druhou fajnovkou je kvalitní mobilní aplikace, která ukáže všechno potřebné, ale navíc umí i temperovat interiér. Nejen vytopit, ale krátkodobě i vychladit interiér uměly doteď jen plug-in hybridy a elektromobily, u dieselového auta však jde o novinku.

Technika a jízda: každý den neděle – den odpočinku

To by v tom byl čert, aby i v dieselovém čtyřválci dnes nehrála roli elektřina. Zde je samozřejmě v té nejmírnější formě, tedy mild-hybridním. Označení mild-hybrid si zasloužil svým start-generátorem přidávajícím 23 koní a především 200 Nm točivého momentu. Spolupráce s devítistupňovým automatem je excelentní a určitě nikdo ani nevzdechne po manuálu, který se už do modelu vůbec nedodává. Motor se podařilo výjimečně dobře odhlučnit a můžete si tak užívat interiérové pohody. Zrychlení za 8 sekund a maximálka 219 km/h totiž jasně indikují, že tady to bude spíše o pohodě než o Nürburgringu.

Mercedes-Benz GLC 220d 4MATIC
Motor	vznětový 2.0l čtyřválec
Maximální výkon	220 koní (197+23)
Poháněná náprava	přední i zadní
Spotřeba	5,5 l / 100 km
Hmotnost	2 000 kg
Pohon	vznětový
Převodovka	Automatická 9stupňová 9G-TRONIC
Akcelerace 0–100 km/h	8 s
Maximální rychlost	219 km/h
Délka	4 716 mm
Šířka	2 075 mm
Výška	1 640 mm
Rozvor	2 888 mm
Základní cena	1 462 890 Kč
Cena testované výbavy	2 068 421 Kč

Pohodu nerozhodila ani dvacetipalcová kola, protože vás od vozovky pořád dělí ještě dostatečný profil pneumatiky. Spolu se vzduchovým podvozkem jde o mimořádně odpočinkový zážitek. Díky zatáčení zadní nápravy auto dokáže klouzat z pruhu do pruhu na dálnici a ve městě vykrouží lepší poloměr otáčení. Oněch 4,5 stupně poznáte, ale u jiných modelů je rozdíl ještě větší. Motor je při jízdě upozaděn nejen zmíněným odhlučněním, ale také projevem který je diplomaticky popsán jako plynulý. I nejslabší motorizace mi však stačila a odměnou vám může být spotřeba, která se sice předepsané hodnotě 5,5 litru nevyrovná, ale stále zůstane v příjemných hodnotách kolem 7 litrů.

Hodnocení

Schválně se snažím nezjišťovat si cenu testovacího auta před začátkem testu. Snažím se vůz ohodnotit podle vlastního pocitu i zpětné vazby z okolí a v téhle pseudodisciplíně GLC obstálo. Cena testovacího kousku dva miliony je vlastně v dnešní době docela dobře obhajitelná. Zvenku se za vámi každý otočí, uvnitř se „wow efekt“ taky dostaví (pokud jste zrovna vyleštili všechny plochy) a technologie jsou na špičce mezi konkurencí. Komfort je příkladný, a tak lze autu vyčíst opravdu málo. Jedinou neprémiovou věcí je motor, ale ten dieselový čtyřválec v podstatě neslyšíte a dynamicky to také není na ostudu. GLC čerpá z úspěchu minulých generací, podařilo se jen zapracovat na drobnostech a kvalitě interiéru, aby vzniklo poctivě udělané a vypilované auto.

Autor článku

Martin Wagenknecht

Fanoušek anglického fotbalu, italské kuchyně a německých aut.