Travis Cordell Kalanick je zakladatel a dlouholetý CEO Uberu, společnosti, která z něj udělala jednoho z nejbohatších lidí USA. Jeho život však zdaleka není plný jen úspěchů a celkově se jedná o poměrně rozporuplnou osobu, jejíž život je plný zajímavých zvratů.
Proto se nezdržujme a pojďme se podívat na sedm faktů, které možná o Travisovi nevíte!
1) má slovenské předky
Travis se narodil a vyrostl na předměstí Los Angeles matce Bonnie Horowitz a otci Donaldovi Kalanickovi. Právě Travisův otec pojí tohoto úspěšného podnikatele se Slovenskem. Ačkoliv se totiž považuje za žida, jeho předci pocházejí ze slovensko–rakouské katolické rodiny.
Travisův praděda Ján Kalanin vyrostl v malé horské vísce Valaškovice na východě dnešního Slovenska, odkud na sklonku devatenáctého století emigroval spolu se zhruba třetinou obyvatel vesnice do Spojených států amerických.
V USA se živil se svými krajany jako horník a časem se vypracoval natolik, že si mohl dovolit pořídit rodinnou farmu, na níž vychoval osm dětí. Někdy v té době si také nechal změnit jméno na Kalanick, protože původní Kalanin dělalo Američanům problém správně vyslovovat.
Pokud byste se chtěli podívat do rodné vesničky předků zakladatele Uberu, musíme vás zklamat. V roce 1937 obec oficiálně zanikla, když se stala součástí vojenského prostoru a proměnila se ve střelnici. V současné době na místě stojí pouze zděný řeckokatolický kostel.
2) odmala měl obchodnický talent
Ačkoliv podle svých blízkých chtěl Travis v dětství být špion, poměrně záhy začal vykazovat nadání ve zcela jiné oblasti — v prodeji. Tuto schopnost možná zdědil po matce, která pracovala v reklamní divizi místních novin.
Již jako teenager si začal přivydělávat podomním prodejem nožů pro společnost Cutco, v čemž se mu údajně velmi dařilo.
Prvním samostatným „podnikáním“ pak bylo spuštění kurzu pro přípravu na SAT, což je významný standardizovaný test používaný pro přijímání na vysoké školy v USA, obdoba našich NSZ. Svůj kurz pojmenoval „1 500 a více“, přičemž odkazoval na skóre, jehož údajně jeho „absolventi“ dosáhnou. Sám v testu získal 1 580 bodů a chlubil se tím, že jeho první žák vylepšil své skóre o 400 bodů.
Jeden ze středoškolských spolužáků popisuje Travise jako „chronického podnikavce“, který v lidech vyvolával pocit, že se jim něco neustále snaží prodat. Onen spolužák dokonce neváhal Kalanicka přirovnat k prodejcům ojetých aut, kteří sice jen plní svou práci, ale to je nečiní nijak méně otravnými.
3) opustil vysokou školu, aby se mohl věnovat svému novému podnikání…
Navzdory zmiňovanému vysokému skóre z testů SAT, které by mu umožňovalo hlásit se i na prestižní univerzity, se Travis rozhodl studovat na veřejné Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Za obor si zvolil počítačovou vědu, kde potkal spolužáky Michaela Todda a Vince Busama, s nimiž následně začal pracovat na vedlejším projektu Scour.
Jednalo se o službu umožňující sdílení souborů peer–to–peer způsobem mezi uživateli, přičemž zajímavé je, že bylo využíváno SMB protokolu pro přímý vzdálený přístup do adresářů Windows počítačů zapojených do tohoto sytému. Jednalo se vlastně o jakéhosi předchůdce dnešního torrentového sdílení, pouze zřejmě o poznání méně bezpečného.
Scour nejprve fungoval skutečně jako vedlejší projekt ze serveru umístěného v pokoji jednoho z tvůrců na vysokoškolské koleji. Později ale tento nadějný startup získal nějaké investice od kamarádů a rodinných příslušníků, což vedlo k rozhodnutí přestěhovat „firmu“ do samostatného domu v Los Angeles.
Nějakou dobu na to se Travis oficiálně stal zaměstnancem společnosti a ukončil studia na univerzitě, což se mu na nějakou dobu mělo stát „osudným“.
4) …které následně po soudním procesu zbankrotovalo a Travis se musel nastěhovat zpátky k rodičům
Scouru se nějakou dobu poměrně dařilo, nebylo to sice na zbohatnutí, ale společnost nějakým způsobem fungovala. Pravda, všech 13 zaměstnanců pracovalo v bytě jednoho z nich, kde kvůli totálnímu přetížení elektrických rozvodů stačilo zapnout tiskárnu a vypadl proud, ale Scour se relativně úspěšně rozvíjel.
K tomuto období se pojí také vtipná historka, kdy po hacknutí databáze nahlásili tuto skutečnost FBI. Do bytu přišla vyšetřovatelka FBI, která zřejmě očekávala velkou technologickou firmu a proto byla údajně zcela v šoku, když spatřila spoustu mladých lidí tísnících se v obýváků. Jeden z tehdejších zaměstnanců vzpomíná, že jim trvalo poměrně dlouhou dobu vyšetřovatelku přesvědčit, že se nejedná o vtip a někde skutečně mají pronajaté servery, na nichž funguje legitimní služba.
Vrcholu dosáhla firma zřejmě po poněkud netradiční marketingové kampani — Scour Exchange zkrátili na SX, nakoupili lahvičky lubrikantu a spolu s visačkami „SX in progress“ (tedy „Probíhá SX“) je rozvěsili na kliky pokojů na místních univerzitních kolejích.
Následoval ovšem velmi tvrdý pád. Jak se dalo očekávat, lidé skrz službu sdíleli zejména pirátský obsah, čehož si samozřejmě nemohly nevšimnout velké vydavatelské společnosti, které brzy podaly na Scour žalobu v celkové hodnotě 250 miliard USD. To samozřejmě nemohla společnost ani náhodou zaplatit a tak vyhlásila bankrot, který ji před náhradou škod ochránil.
Konec Scouru však znamenal i velké ekonomické problémy pro Kalanicka, který většinu platu získával v akciích společnosti a náhle tak neměl vůbec nic. Musel se tedy přestěhovat zpátky do rodného domu k rodičům, odkud rozjel další podnikání — pro změnu opět peer–to–peer službu Red Swoosh.
5) přestěhoval se do Thajska, aby minimalizoval životní náklady
Ačkoliv do Red Swoosh přešla značná část původních zaměstnanců Scouru, měl Travis co dělat, aby se vůbec „udržel nad vodou“. Kromě toho, že bydlel u rodičů, také nepobíral tři roky žádný plat, dlužil finančnímu úřadu na daních a musel sledovat, jak ho postupně opouštějí všichni zaměstnanci.
Ve snaze zachránit sebe a společnost před bankrotem odjel do Thajska, kde mohl žít za podstatně nižší životní náklady než v USA. Tento krok se poměrně vyplatil, protože se mu povedlo Red Swoosh v roce 2007 navzdory nepříliš přesvědčivým účetním výsledkům prodat za 19 milionů USD (392 milionů Kč) firmě Akamai Technologies. Travis se tak náhle stal milionářem, což musela být skutečně příjemná změna po několika letech, v nichž mu dokonce hrozilo stíhání za zmiňované nezaplacené daně.
6) nejen ke svým zaměstnancům se nechová zrovna přátelsky
O Travisovi spousta zaměstnanců a lidí z jeho okolí tvrdí, že pro dobro společnosti neváhá udělat téměř cokoliv.
V minulosti se tak objevily například informace o tom, že na jeho příkaz Uber uměle objednával tisíce jízd od konkurenta Lyft, které následně rušil, čímž efektivně vytěžoval kapacity této společnosti. Jeho obraz právě nevylepšují ani výhružky novinářům negativně referujícím o Uberu, jimž měl údajně vyhrožovat zveřejňováním kompromitujících informací a osobních údajů. Exzaměstnanci také tvrdí, že se neváhá spojovat zejména při rozšiřování na nové trhy s podivnými partnery, někteří dokonce naznačují spolupráci s mafií.
Minimálně jeden případ nevhodného chování vůči zaměstnancům máme zaznamenaný i na videu. Záznam pochází z jízdy Kalanicka ze Super Bowlu, při níž se pustil do diskuze s řidičem. Ten si byl vědom, koho veze, a tak mu neváhal sdělit své připomínky k fungování služby. Travis situaci nezvládl, na řidiče začal zvyšovat hlas a nakonec naštvaně vystoupil.
https://youtu.be/ejZL5Flwmjc
Tato epizoda vedla dokonce k veřejné omluvě zaměstnancům a řidiči, v níž napsal, že se „musí od základů změnit jako lídr a dospět“.
Faktem však je, že jistá míra hulvátství a neortodoxní postupy jsou pravděpodobně to, co z malého startupu udělalo globální společnost. Jak jsme mohli vidět i na českém příkladu, klasické taxislužby totiž také nejednají zrovna v rukavičkách.
7) Uber není jeho nápad
Ačkoliv je Travis Kalanick nepochybně spjatý se jménem Uberu v pozitivním i negativním smyslu, s nápadem na sdílenou taxislužbu nepřišel on, což ostatně sám přiznává.
Uber totiž začal fungovat jako UberCab a založil ho Garret Camp, tehdejší CEO vyhledávače StumbleUpon. Garret Camp také vložil do Uberu prvotní investici 250 000 USD (cca 5 140 000 Kč).
Nápad vznikl velmi jednoduše — Garreta nebavilo platit 800 USD (cca 16 500 Kč) pokaždé, když s přáteli potřeboval soukromého řidiče s luxusnějším autem, než nabízejí běžné taxislužby. A jako poměrně jednoduchý způsob, kterým snížit cenu, se jevilo založit platformu pro sdílenou jízdu.
Travis ovšem do společnosti přišel již velmi brzy po jejím založení jako speciální poradce a dlouho netrvala ani jeho cesta do pozice CEO. Prvním CEO se sice stal první zaměstnanec Ryan Graves, ale již o deset měsíců později jeho pozici přebral Kalanick a Graves se přesunul na pozici provozního ředitele.
Na pozici CEO musel skončit až koncem července 2017, k čemuž vedl nátlak investorů. Ti se obávali negativních dopadů množících se informací o údajném Kalanickově krytí (či nechuti řešit) sexuální obtěžování mezi zaměstnanci. Travis ale nadále zůstává v představenstvu Uberu a jeho angažmá tak zdaleka nekončí.
