Hrát počítačové hry a ještě přitom vydělávat je snem velkého množství hráčů. A rozhodně nejde o žádnou novinku – existují e-sports, profesionální herní týmy soutěžící spolu v organizovaných soutěžích ve hrách typu Counter Strike, League of Legends či Heartstone. Druhou a již také celkem profláknutou možností je vydělávat na hraní tím, že se při tom natáčíte a výsledná videa buď ve formě letsplayů nahráváte na YouTube, či je rovnou živě streamujete na platformách typu Twitch.
Tento způsob obživy je však vymezen relativně úzkému okruhu lidí, kterým se povedlo svými schopnostmi či originalitou prosadit se na velmi konkurenčním trhu. Co ale, kdyby se dalo vydělávat přímo hraním samotným, v podstatě bez závislosti na vnějších faktorech? Inu, něco podobného slibují tzv. play-to-earn (hraj a vydělávej) hry, s nimiž se v poslední době roztrhl pytel. Je to ale opravdu tak jednoduché?
V hlavní roli blockchain
Nakupování herních předmětů a položek je součástí videoherního průmyslu už roky. Nakupuje se buď přímo za reálné peníze, nebo možná častěji za herní měnu. Tu lze většinou získat jak hraním samotným, tak jejím směněním za reálné peníze (tzv. fiat). Druhá možnost je pochopitelně výrazně rychlejší, a pokud vám takto získané předměty přinášejí výraznou výhodu nad jinými hráči, přezdívá se takovým hrám pak pejorativně pay-to-win (zaplať, abys vyhrál).
V tomto klasickém pojetí je však veškerá herní ekonomika omezena na hru samotnou. Vše funguje pod kontrolou vývojářů daného titulu a nemáte možnost získané předměty či měnu jakkoliv směňovat mimo herní tržiště. Znamená to samozřejmě i to, že ve chvíli, kdy hra přestane být podporována, ztrácíte veškerý „herní majetek“. Jde tak v podstatě o jednosměrný obchod, kdy do hry sice můžete investovat reálné peníze, ale získat je zpět už nelze. Existují samozřejmě i určité výjimky typu Steam tržiště, ale to je poměrně okrajová záležitost.
V čem jsou play-to-earn hry odlišné, je fakt, že výše uvedené zásady v nich neplatí. Herní předměty jsou navázány jako NFT na blockchain, a tedy je uživatel reálně vlastní nezávisle na hře samotné. I když zpravidla lze s itemy obchodovat taktéž uvnitř hry samotné, lze je směňovat i mimo hru, prostřednictvím služeb třetích stran. V důsledku toho tedy herní předměty získávají jakousi obecnou investiční zajímavost, byť pochopitelně spekulativního charakteru.
Modelový příklad: Axie Infinity
V současnosti asi nejznámější hrou tohoto typu je Axie Infinity. Ta poprvé vyšla už v roce 2018, hlavní popularitu ale získala až za pandemie, kdy přilákala množství hráčů nedobrovolně uzavřených doma. Za titulem stojí vietnamské studio Sky Mavis, podle nějž má hra více než dva miliony aktivních uživatelů. Hra ke svému fungování používá Ethereum blockchain.
Co do žánru jde o jakousi kopii Pokémonů kombinovaných s Heartstone. Cílem je vychovávat příšerky jménem Axies a zápasit s nimi. Vyhrané zápasy umožňují Axies zvyšovat jejich úroveň a hráč tak má možnost své „bojovníky“ postupně vylepšovat. Možné je upravovat i vzhled příšerek, zkrátka vše funguje dost podobně jako v ostatních hrách tohoto typu, resp. v RPG obecně.
Axies se mezi sebou ale také mohou množit, nebo chcete-li křížit. Hráč tímto způsobem může jednak získávat nové postavičky s žádanými vlastnostmi, ale také s nimi může obchodovat. Hodnota jednotlivých Axies je pochopitelně ovlivněna tím, nakolik vzácnými vlastnostmi disponují. Hráč za hraní získává také tzv. Smooth Love Potions potřebné právě pro množení příšerek. Lze s nimi ovšem taktéž obchodovat, přičemž jejich hodnota se pohybuje v řádu centů.
Dalším ekonomickým prvkem hry je kryptoměna Axie Infinity Shards, která je důležitá zase pro jiné aspekty hry a je těžší ji získat. V podstatě zde tedy plní funkci prémiové měny, tak jak je lze znát z klasických her typu War Thunder apod.
Hra jako obživa?
V Axie Infinity je však hraní samotné pro „profesionální“ hráče vlastně tak trochu podružné. Cestou k výdělku je prodej Axies, případně jejich pronájem začínajícím hráčům. Hru totiž není možné začít hrát jen tak s „prázdnýma rukama“.
Ke hraní budete potřebovat Ethereum peněženku, Ronin peněženku (peněženka hry) a klasický herní účet v Axie Infinity. Abyste však mohli začít hrát, je ještě třeba získat do začátků minimálně tři příšerky Axies. Ty si lze buď koupit za reálné peníze, nebo pronajmout.
Cena Axies s rostoucí popularitou hry roste taktéž a jedna příšerka vás tak vyjde na nižší stovky dolarů, potřebujete přitom tři. Počáteční investice tak není vůbec nízká. Druhou zmiňovanou možností je pronájem, resp. tzv. scholarship program. Ten funguje tak, že hráči s větším množstvím Axies poskytnou své postavičky začínajícímu hráči, který jim následně odvádí určitý podíl z výdělků získaných hraním s těmito postavami.
Pokud si poskytovatel Axies postupně vybuduje dostatečně širokou síť pronájmů, bude mu hra vlastně generovat pasivní příjem. Ten lze buď rovnou prodejem konvertovat na reálné peníze, nebo ho využít pro další in-game operace a vytváření dalších a hodnotnějších Axies, které pak lze opět prodávat či nabízet v rámci scholarship programu.
Zábava jako práce? Ne tak docela
Na první pohled to zní docela pěkně – zahrajete si, a ještě vyděláte. Jenže je tomu opravdu tak? Jak kdy. V případě Axie Infinity však největší podíl hráčů tvoří obyvatelé chudších zemí Asie a Jižní Ameriky, většinu pak dle dostupných dat představují Filipínci. Pro mnohé se hra stala způsobem, jak vydělat nějaké peníze během lockdownu, další pak přilákaly příběhy úspěšných kolegů. Medializován byl například případ 22letého Filipínce, který si díky výdělkům ze hry koupil dva domy.
Jenže jak hra začala růst na popularitě, začaly se objevovat i problémy. Lidé začali podvádět s automatizovanými skripty na provádění herních operací, hodnota zmiňovaných Smooth Love Potionů klesla z desítek centů na jednotky centů a nakonec si toho všimla i filipínská vláda, která oznámila povinnost příjem ze hry danit, s čímž ne všichni počítali.
Nabízí se tak otázka, v čem je takové hraní na obživu jiné oproti běžné práci. Hráči provádějí více či méně monotónní úkony a za ně dostávají odměnu. Pokud hrajete hru tohoto typu mnoho hodin denně, asi to není úplně zábava. Když redaktorka serveru Rest of World Vittoria Elliott oslovila některé z filipínských hráčů, všichni prý svorně tvrdili, že nebýt finanční výnosnosti, hru by nehráli.
Budoucnost play-to-earn her
Je tak otázkou, nakolik jsou play-to-earn hry založené na blockchainu nějakým přelomovým milníkem v herním průmyslu a nakolik jde o věc, která časem vyšumí, resp. stane se pouze doplňkovou záležitostí.
Jednotný názor zjevně nepanuje ani mezi tradičními herními giganty. Navzdory tomu, že hra Axie Infinity zaznamenala značný komerční úspěch a hodnota studia je díky ní odhadována na tři miliardy dolarů, ne všechna velká jména se k tomuto konceptu staví pozitivně.
Valve, provozovatel největšího digitálního obchodu s online hrami Steam, nedávno ve svém katalogu zcela zakázal hry založené na blockchainu a obsahující NFT. Vzhledem k tomu, jak výrazně dominantní podíl na digitální distribuci PC her Steam má, jde o vcelku významné rozhodnutí.
Naopak třeba Epic Games Store se k záležitosti postavil opačně a tento typ her ve svém katalogu podporuje. Velké plány s play-to-earn konceptem má také francouzský Ubisoft, který tyto hry zahrnul do své pětileté strategie. Ubisoft nedávno také spustil vlastní tržiště NFT nazývaných digits a napojených na blockchain Tezos. Premiérové použití ve hře Tom Clancy’s Ghost Recon Breakpoint však nezaznamenalo v herní komunitě větší ohlas.
Závěr
Predikovat v tuto chvíli další vývoj play-to-earn her je těžké. Na jednu stranu zažívají růst popularity, na druhou stranu se objevují hlasy, že jde akorát o bublinu a příležitost pro spoustu podvodných projektů, které se snaží z hráčů vylákat peníze. Tímto směrem se zřejmě ubíraly i úvahy společnosti Valve a právě snaha vyhnout se případným sporům vedla k zákazu blockchainových her na Steamu.
Lze nicméně argumentovat, že stejné výtky zaznívaly kdysi třeba i k bitcoinu a dalším kryptoměnám, byť dnes již asi téměř nikdo nepochybuje o jejich funkčnosti a smyslu. Situace se může také výrazně proměnit tím, že do tohoto byznysu vstoupí známé společnosti, jako třeba zmiňovaný Ubisoft, které asi mají větší potenciál vnést do tohoto segmentu trhu důvěru hráčů než „no name“ studia vynořující se odnikud.
Samostatnou kapitolou pak je to, jak se k záležitosti postaví státy. K fenoménu se už negativně postavila Čína, byť zatím jen formou reportáže ve státní TV vykreslující tyto hry jako podvodné schéma. Regulaci lze ale v případě dále pokračujícího růstu popularity očekávat i v Evropě. Již zaznívají hlasy, že jde v podstatě o formu online gamblingu, který je již mnohde regulován. Země jako Belgie či Nizozemsko již například zakázaly prodej tzv. loot boxů (nákupu předem nejistých herních předmětů). Jiné evropské státy pak přijaly či zvažují přijetí méně restriktivních forem regulace. Lze tedy očekávat, že i play-to-earn hry časem vyvolají nějaké vládní odezvy.
Tomáš Krompolc
Další dnešní články
