Vesmírný teleskop Jamese Webba je teprve na začátku své vědecké mise, ale už se může pochlubit prvními výsledky. Jedním z nich je nedávný objev oxidu uhličitého na planetě ležící vně naší sluneční soustavy.
Podle NASA jde o první případ v historii, kdy se tímto způsobem povedlo oxid uhličitý na exoplanetě objevit. Ačkoliv šlo o nečekaný úspěch, vkládají teď vědci do této schopnosti další naděje. Signál byl totiž i přes vzdálenost planety poměrně silný – Webbův teleskop by měl být schopen takto analyzovat i menší či vzdálenější objekty.
Záhadný plynný obr
Objev se podařilo realizovat na exoplanetě WASP-39 b, která patří do kategorie tzv. plynných obrů. Protože jde o exoplanetu, neobíhá kolem Slunce, ale obdobné hvězdy. Tato planeta je vzdálena od Země okolo 700 světelných let a ačkoliv je přibližně 1,3× větší než Jupiter, odhadovaná hmotnost dosahuje jen asi čtvrtiny této největší planety naší sluneční soustavy. WASP-39 b má tedy mnohem menší hustotu.
Planeta samotná byla objevena v roce 2011 na základě periodicky se opakujícího stmívání světla hvězdy, kolem níž obíhá, čímž ji v určitých intervalech zastiňuje. Další pozorování pomocí Hubblova a Spitzerova vesmírného dalekohledu odhalilo v atmosféře planety přítomnost vodní páry, sodíku a draslíku. Až mnohem citlivější spektroskop (konkrétně přístroj NIRSpec, o němž jsme podrobněji psali zde) Webbova teleskopu ale potvrdil i přítomnost oxidu uhličitého.
Detekce je teoreticky vzato jednoduchá. Světlo procházející různými plyny je absorbováno rozdílným způsobem, takže porovnáním úrovně jasu v jednotlivých vlnových délkách spektra lze určit, co vše atmosféra, jíž světelné paprsky prochází, absorbuje. Pro velmi slabé světlo je ale samozřejmě třeba adekvátní citlivost přístrojů, kterou nabídl právě až Webbův teleskop.
Podle výzkumníka z Univerzity Johnse Hopkinse, která se podílí na výzkumu, v rámci nějž byl učiněn tento objev, jde o významný milník ve výzkumu exoplanet. Přítomnost oxidu uhličitého se totiž předpokládá u mnoha takových objektů, avšak dosud nebylo možné to spolehlivě potvrdit. Molekuly oxidu uhličitého jsou přitom dle vědců citlivým nositelem „příběhu formování planet“. Pomáhají totiž určit, jaký poměr plynných a pevných materiálů byl při vzniku planety zkombinován. To by mělo umožnit lépe pochopit, jak vznikají planety a čím je naše solární soustava unikátní.
