Přes Facebook a jeho služby jsou denně sdíleny stovky milionů fotografií a videí. Lidé ale samozřejmě na servery této sociální sítě ukládají i jiná autorská díla, jako jsou třeba básničky, blogové zápisky a podobně.
Okamžik nahrání však neznamená jen to, že se váš obsah ukáže přátelům. Znamená to také to, že k tomuto dílu udělujete velmi široká práva Facebooku, resp. jeho irské pobočce Facebook Ireland Limited. Neznamená to naopak, že byste snad zcela přicházeli o vlastnictví daného díla, či práva k němu. Pár let nazpět se sice všeobecně tradovalo, že Facebooku „patří“ fotky, které na něj nahrajeme, nicméně to tak úplně (spíše vůbec) není pravda.
Podmínky nikdo nečte. Ledacos se z nich však dozvíte
Okamžikem, kdy začnete používat Facebook, nebo služby pod něj spadající, souhlasíte s podmínkami služby. Ať už tedy používáte Facebook jako takový, Instagram, Messenger, Oculus, nebo cokoliv jiného, vztahují se na vás smluvní podmínky. Jak již bylo řečeno výše, pro všechny obyvatele EU jsou podmínky jednotné a zastřešuje je irská pobočka Facebooku.
V jiných lokalitách tomu může být jinak, a například Facebook pro Spojené království v souvislosti s Brexitem přejde pod mateřskou americkou společnost.
Smluvní podmínky samozřejmě nikdo nečte. Upřímně, většinou pro to důvod není. Jestliže vás ale zajímají některé otázky, s nimiž se Facebook třeba úplně veřejně nechlubí, možná není špatný nápad se do nich podívat. Podmínky jsou překvapivě přehledně rozčleněné a „lidsky“ napsané, takže z nich lze ledacos pochopit. Nicméně zpátky k osudu vašich fotografií a obdobných dat.
Co může Facebook s vaší fotkou dělat?
Vztah mezi vašimi právy a právy Facebooku k těmto dílům upravuje v současné době bod 3.3.1 smluvních podmínek. Podmínky hned v úvodu vyvrací výše zmiňovaný mýtus o tom, že práva k nahraným dílům přechází na Facebook. To tedy není pravda, a v případě osobnostních práv to podle zákona ani není možné. Veškeré nahrané fotografie a podobné materiály tedy nadále jsou vaše a můžete s nimi libovolně nakládat a máte k nim veškerá práva.
Než se začnete radovat, čtěte však dále. Okamžikem nahrání totiž Facebooku udělujete „nevýhradní, převoditelnou, dále licencovatelnou, bezplatnou a celosvětovou licenci k hostování, používání, distribuci, úpravě, spouštění, kopírování, veřejnému předvádění nebo vystavování, překladu a vytváření odvozených děl k vašemu obsahu“.
To tedy v podstatě znamená, že si při dodržení dalších částí podmínek a pochopitelně zákonů, může Facebook s vaší fotografií dělat téměř cokoliv. Zde je však třeba říct, že důvodem pro toto ustanovení asi primárně není zájem Facebooku s tímto typem dat obchodovat. Podmínky ostatně hovoří i o tom, že tato oprávnění plynoucí z licence bude používat v souladu s vašimi nastaveními soukromí.
Jde tak spíše o to, že z principu fungování sociální sítě bude docházet k vytváření kopií vašich děl, jejich sdílení a dalším operacím, které podléhají autorským právům. Facebook se tedy tímto primárně chrání před tím, aby někdo mohl napadat samotné šíření fotografie či jiného díla v rámci jeho sítě. Na druhou stranu je však dobré si uvědomit, že licence je formulována opravdu široce. Facebook tak podle některých odborníků skutečně má teoreticky možnost tato díla používat i komerčně, byť tak asi nečiní. Byznys model sítě je postaven spíše na prodeji inzertních dat, statistik a podobných informací, nikoliv vašich fotek jako takových.
Je možné Facebooku licenci odebrat?
Pozitivní je, že licence není časově neomezená a teoreticky ji tak můžete kdykoliv „odebrat“. Rychlé nahlédnutí do podmínek ukáže, že „licence pozbývá platnosti okamžikem odstranění vašeho obsahu z našich systémů“. Teoreticky vzato tedy odstraněním dané fotky, nebo třeba celého účtu, licenci odebíráte.
Má to však háček. Pokud už mezitím někdo jiný v souladu s vámi udělenou licencí dílo použil, trvá licence nadále. To v praxi tedy znamená, že pokud smažete fotografii, kterou už mezitím ale pomocí nástrojů služby (tj. nemělo by jít o reupload) sdílel někdo jiný, má k ní Facebook licenci do té doby, než obsah smaže i tato osoba. U populárních příspěvků tak může být prakticky nemožné docílit ukončení licencování.
Specifickou otázkou je pak sdílení v rámci Messengeru, kde je poněkud obtížené odlišit přesdílení a opětovné nahrání. Otázkou také je případný dopad ePrivacy směrnice, v souvislosti s níž nedávno Facebook v EU omezil některé funkce Messengeru a Instagramu. Tématu se částečně budeme věnovat v druhém článku. Pokusili jsme se také o vyjádření požádat Facebook, avšak neúspěšně.
Facebook se v tomto oddílu smluvních podmínek dále zavazuje k tomu, že fyzické odstranění vašeho díla ze serverů proběhne do devadesáti dnů od uživatelského smazání. Výjimky však mají případy, kdy Facebook daný příspěvek prověřuje z důvodu porušení podmínek, zásad, případě zákonů. K odstranění nedojde samozřejmě také v případě, kdy daný obsah figuruje třeba jako důkaz v soudním řízení.
Můžu na Facebooku sdílet cizí díla?
Ano i ne. Pokud použijete přímo nástroje Facebooku, nebo na dílo odkazujete, mělo by vše být v pořádku. Fotografie přesdílená tlačítkem „Sdílet“, odkaz na video na stránce autora, to vše je bez problémů. Nesmí jít však o rozšíření okruhu uživatelů, k nimž by se jinak dílo nemohlo dostat. Tj. například sdílení obsahu skrytého za paywallem (pokud daný web neumožňuje „odemčení“).
Co naopak téměř nikdy v pořádku není, je přímo nahrání například fotografie stažené z webu autora. Byť v rámci volného užití díla můžete někdy pro svou osobní potřebu užívat i dílo, k němuž nemáte souhlas autora, nepůjde o případ sdílení na Facebooku. Důvodem je především právě výše popisovaná licence, kterou Facebooku udělujete. Z logiky věci nemůžete udělit licenci k cizímu dílu. I proto Facebook předpokládá, že vše, co nahráváte, je vaše, resp. k tomu máte potřebná práva.
Za určitých okolností se však protiprávnost vztahuje i na pouhé odkazování na nějaký obsah. Existuje totiž rozhodnutí Soudního dvora EU, podle nějž v případě odkázání na obsah, jehož prvotním zveřejněním porušil autorská práva někdo jiný, můžete za nelegální „sdělování veřejnosti“ odpovídat i vy. A to v případě, kdy jste rozumně mohli nebo měli vědět, že daný obsah byl zveřejněn protiprávně. Pokud navíc takto odkazujete v souvislosti s výdělečnou činností, předpokládá se vaše znalost protiprávnosti zveřejnění odkazovaného obsahu automaticky.
V podobném duchu pak rozhodl i německý soud, který řešil případ politika, který nahrál dvě cizí fotky. Politik se bránil tím, že fotky převzal od svého kolegy a nevěděl, že ten k jejich prvotnímu zveřejnění svolení neměl. Tato neznalost však jako omluva nepostačila a soud rozhodl ve prospěch fotografa.
Jde o složitou problematiku, nicméně ve zkratce lze říct, že sdílení pomocí „Sdílet“ a odkazů je téměř vždy v pořádku, zatímco přímé nahrání cizího díla je téměř vždy v rozporu s podmínkami Facebooku a zpravidla i zákony.
Specifikum profilové fotografie
Na závěr tohoto článku spíše pro zajímavost zmiňme jen několik měsíců starý rozsudek Nejvyššího soudu ČR. Jde totiž o vcelku unikátní rozhodnutí, navíc týkající se poměrně rozšířené praxe, kterou je používání profilových fotografií ze sociálních sítí médii.
Případ se týkal uživatelky, o níž bulvár zveřejnil informace týkající se jejího těhotenství, spekulace o otcovství dítěte a profilovou fotografii z jejího veřejného Facebook profilu. Primárně šlo přitom v článku o sebevraždu kamarádky, jíž byla tato uživatelka svědkem.
Uživatelka nesouhlasila se zveřejněním profilové fotky v bulváru a žádala její stažení, omluvu a odškodné. Nižší soudy jí za pravdu nedaly s tím, že bulvár měl právo zveřejnit její podobiznu podle § 89 Občanského zákoníku. Tento paragraf upravuje tzv. zpravodajskou licenci, tedy možnost zveřejnit podobiznu i bez souhlasu pro účely zpravodajství. Fotografie byla navíc dostupná volně na jejím profilu a ani z tohoto hlediska tak prý nemohlo jít o zásah do jejích práv.
Nejvyšší soud nicméně rozhodl, že profilová fotografie na Facebooku má svá specifika. Na rozdíl od jiných fotografií musí být vždy veřejná. Neveřejná by byla jen v případě, kdy by byl celý profil skrytý, případně neměl profilovou fotografii. To je nicméně podle NS příliš krajní alternativa a zveřejnění profilové fotky je tak v podstatě nutností pro používání sítě.
To však neznamená, že by uživatel automaticky souhlasil s jejím zveřejňováním k jakýmkoliv účelům.
V tomto případě navíc podle Nejvyššího soudu neměly bulvární informace o těhotenství uživatelky relevanci vzhledem k samotnému předmětu zpravodajství a zveřejnění fotografie těhotné uživatelky tak těžko mohlo naplňovat předpoklady veřejného zájmu.
Tento případ tak ukazuje, že i zcela veřejnou fotografii na Facebooku nelze volně užívat. A to nejen kvůli stále existujícím autorským právům (licence se aplikuje pouze vůči Facebooku, ne třetím stranám), ale i ochraně osobnosti.
