Domů » Články » Dobrodružný příběh Voschodu 2: první člověk ve volném vesmíru několikrát těsně unikl smrti

Dobrodružný příběh Voschodu 2: první člověk ve volném vesmíru několikrát těsně unikl smrti

Šedesátá léta minulého století byla dobou vrcholící studené války a začátku vesmírných závodů mezi Sovětským svazem a USA. Lidstvo bylo během několika málo let svědkem celé řady průlomových úspěchů. Patrně nejznámější je dvojice misí: Vostok 1, který vynesl do vesmíru prvního člověka, a Apollo 11, při němž na Měsíci stanul první člověk.

Méně známou, avšak o to zajímavější misí je pak Voschod 2. Let, který započal 18. března 1965, se do historie zapsal provedením prvního výstupu člověka do volného vesmíru (EVA). Celá mise však byla od počátku nanejvýš riziková a její průběh předčil scénář nejednoho sci-fi filmu.


Voschod by problematický od začátku

Sovětský program Vostok úspěšně vynesl v dubnu 1961 do vesmíru prvního člověka Jurije Gagarina a jen o dva roky později do kosmu zamířila i první žena Valentina Těreškovová. Program jednomístných letů měl podle původních plánů pokračovat až do srpna 1966 a proběhnout měly další čtyři lety.

Protože však vesmírné závody na obou stranách tehdejšího bipolárního světa podléhaly politickým zásahům, brzy přišla změna z nejvyšších míst. Sovětský vůdce Nikita Chruščov totiž s obavami sledoval americký program Gemini, který připravoval lety dvoučlenných posádek. První tajemník KSSS se obával, že by Američané mohli získat náskok ve vesmírných závodech. V únoru 1964 tak osobně rozhodl o ukončení programu Vostok.

Stylový fitness náramek Honor Band 5

sergej korljov voschod
Sergej Koroljov, tvůrce sovětské raketového programu

Chruščov formou dopisu přikázal svému šéfovi kosmického programu připravit loď pro tři kosmonauty, přičemž neopomenul podotknout, že by bylo vhodné let realizovat do oslav VŘSR téhož roku. Sergej Koroljov musel rozkaz splnit, nicméně pouhých devět měsíců času vylučovalo možnost vyvinout zcela novou kosmickou loď. Nezbylo tak než začít upravovat jednomístné Vostoky, které již byly vyrobené.

Záchranný systém? Nevejde se

Koroljov tak stál před nelehkým úkolem „nacpat“ tři kosmonauty do jednomístné lodi. Bylo zjevné, že část vybavení musí z lodi pryč. V kosmické lodi ovšem v první řadě není moc věcí, které by tam neměly svůj účel. Jako jediná možnost se tak ukázalo zbavit se katapultovacího křesla, které ve Vostoku zajišťovalo kosmonautovi únik z lodi v případě havárie. Robustní křeslo bylo nahrazeno trojicí lehkých sedaček.

voschod 2 posadka
Na palubě Voschodu opravdu nebylo místa nazbyt

I po odstranění křesla však ve Voschodu nebylo dost místa, aby kosmonauti mohli letět ve skafandrech. Mise Voschod 1 tak proběhla pouze v lehkém sportovním oblečení. To však pochopitelně nebylo řešení použitelné pro Voschod 2, během nějž měl kosmonaut zamířit do volného vesmíru. Skafandry se tak na tuto misi vrátily, ovšem jedna ze sedaček musela opět zmizet.

Když tak v březnu stála na rampě kosmodromu Bajkonur v Kazašské SSR raketa s lodí Voschod 2, kosmonauti neměli absolutně žádný záchranný systém pro případ závady na nosné raketě. Jeden z kosmonautů Alexej Leonov později vzpomínal, že jim bylo Koroljovem řečeno, že moderní dopravní letadla také nemají záchranné systémy pro první fáze letu, a přesto jimi lidé létají. Tehdejší odhad šance na úspěch prý činil 70 %, což nezní tak hrozně. Dnes se ale považují lety programu Voschod za ty snad nejrizikovější v historii dobývání vesmíru.

Jedinečný výhled na „Leninův vesmír“

Start nicméně naštěstí proběhl bez problémů a kosmonauti se tak dostali na oběžnou dráhu Země. Zde se Alexej Leonov začal při druhém obletu připravovat na výstup do vesmíru. Nasadil si batoh s podporou životních funkcí, připevnil se na pětimetrové lano a čekal na pokyn velitele Pavla Běljajeva.

Ten skutečně záhy přišel a Alexej Leonov se stal prvním člověkem, který vstoupil do otevřeného vesmíru. Zde pobyl asi deset minut, přičemž jeho výstup sledovala dvojice kamer. Sám později vzpomínal, že těchto několik minut bylo jeho nejsilnějším životním zážitkem. V rozhovoru pro slovenský list Pravda mluvil o tom, že pohled na celou zeměkouli, neuvěřitelně jasné slunce a okolní černotu je prostě nepopsatelný.

Leonov si ve vesmíru prý také uvědomil, že Leninova charakteristika vesmíru nekonečného v čase i prostoru opravdu odpovídá.

Příliš tlustý kosmonaut

Po uplynutí oněch deseti minut však musel Leonov přestat filozofovat a začít pracovat na návratu. Zásoby kyslíku ve skafandru přeci jen byly omezené. Zde však nastal první a zásadní problém.

Vnější vrstva skafandru byla vyrobena z tuhého materiálu, který měl zabránit deformaci ve stavu vakua. Chování v téměř absolutním vakuu však podle Leonova nebylo na Zemi možné ověřit. To se ovšem sovětskému kosmonautovi mohlo stát osudným, neboť si už po pár minutách ve volném vesmíru začal všímat, že skafandr je podezřele nafouklý. Kosmonaut se potil, ruce mu vyklouzávaly z náhle příliš volných rukavic, a navíc se začal obávat, že by se nemusel vejít do výstupové komory.

Nafukovací přechodová komora sloužila k bezpečnému průchodu kosmonauta do vesmíru a jeho opětovnému návratu. Po rozbalení měřila na délku 2,5 m, vnitřní průměr však činil jen pouhý metr. Kosmonaut do ní měl podle instrukcí vstoupit nohama napřed, aby mohl zkontrolovat vnější poklop a případně ho manuálně uzavřít. Leonov však zjistil, že se v nemotorném skafandru tímto způsobem do komory prostě nedostane.

Voskhod 2 airlock and spacesuit
Maketa skafandru a přechodové komory použitých při misi Voschod 2. Přechodový tunel měl uvnitř v průměru pouhý metr.

Velmi rychle se tak rozhodl, že půjde hlavou napřed, aby si mohl pomáhat rukama. Ani tak se však nedokázal do úzkého otvoru vsoukat. Leonov tak musel snížit tlak ve skafandru na polovinu, což učinil bez jakékoliv konzultace s pozemním řízením nebo vlastním velitelem. Snížení tlaku představovalo zdravotní riziko, nicméně jen díky němu se dokázal Leonov do tunelu vsoukat. Stále však neměl vyhráno.

V úzkém tunelu teď totiž Alexej Leonov musel zkontrolovat vnější poklop, u nějž však měl nohy. V 2,5 metru dlouhém tunelu o průměru pouhého metru se tak kosmonaut v 1,9 m dlouhém a 68 cm širokém skafandru musel úplně otočit. To se mu v podstatě zázrakem podařilo. Navzdory své špičkové fyzické kondici však během této akce vypotil neuvěřitelných šest litrů tekutiny a přístroje zaznamenaly puls 190 tepů za minutu.

Smrtící kyslík

Po kontrole vnějšího poklopu mohl Leonov konečně vstoupit k Běljajevovi do samotné lodi. Přechodový tunel byl následně odstřelen a kosmonauti se mohli teoreticky začít připravovat na návrat na Zem. V praxi se však záhy vynořil další problém.

Vnitřní poklop totiž při uzavření nedosedl zcela těsně na své místo. Vznikla tak malá štěrbina, kterou unikal vzduch ven. To by sám o sobě nebyl až takový problém, nicméně automatický systém podpory života na to reagoval tak, že začal do lodi vpouštět další kyslík. To mělo za následek, že v lodi prudce stoupal parciální tlak kyslíku. To jednak představovalo zdravotní riziko pro kosmonauty (hrozila hyperoxie), ale především pak hrozilo, že prudce hořlavá atmosféra vzplane v důsledku drobné elektrické jiskry.

Že nešlo o plané obavy bylo zjevné, během pozemního výcviku zemřel právě (mimo jiné) kvůli vysoké koncentraci kyslíku kosmonaut Valentin Bondarenko, který podlehl následkům vážných popálenin. Tehdy přitom byl tlak kyslíku mnohem nižší, na palubě Voschodu 2 už byl ale na trojnásobku normy.

Kosmonauti se ve stísněných prostorech snažili neúspěšně snížit množství vpouštěného kyslíku. Po sedmi hodinách práce v extrémních podmínkách oba kosmonauti v důsledku celkového vyčerpání usnuli. To by znamenalo téměř jistou smrt, nebýt další šťastné náhody.

Alexej Leonov ve spánku zavadil o manuální ovládání ventilu, kterým do kabiny pustil ještě více kyslíku. Tlak opět prudce stoupnul, ovšem vedlejším efektem bylo, že zatlačil poklop na své místo. Senzory tak přestaly zaznamenávat únik atmosféry a automatika přestala kabinu zásobovat nadbytečným kyslíkem.

Přistání o 2 000 km vedle

Sovětští kosmonauti tak úspěšně překonali další kritický moment mise. Nedá se však říct, že by byl poslední. Při sedmnáctém obletu Země měla podle plánů zahájit automatika lodi řízený sestup na předem určené místo přistání v Kazašské SSR. Automatika nicméně selhala.

Velitel Běljajev tak musel převzít řízení sám a bez pomoci ze Země provést manuální přistání. To se mu sice o jeden oběh Země později povedlo, ovšem na úplně jiném místě, než bylo plánováno.

Devatenáctého března v deset hodin dopoledne Voschod 2 přistál uprostřed hustého zasněženého lesa, přibližně 180 km od města Perm v Ruské SFSR. To bylo asi 2 000 km od místa, kde na ně čekal pozemní tým.

alexej leonov
Alexej Leonov na dobové fotografii

Leonov vzpomíná, že po přistání jim byl horko a ve skafandrech měli po kolena potu. Venku ovšem bylo po ramena sněhu a teplota -25 °C. Kosmonauti naštěstí dokázali odstranit zaseknutý poklop lodi a vylézt ven. Zde se rychle vysvlékli, vyždímali oblečení, odřezali pevné části skafandrů a obalili se do kusů brzdících padáků a izolačních látek z kabiny. V tomto poněkud komickém oblečení následně nasbírali dříví a rozdělali oheň, což jim asi zachránilo život.

První pátrací letadlo totiž sice kosmonauty našlo už večer stejného dne, ale zachránit je ještě nedokázalo. Shodili jim sice teplé oblečení, to se však zaseklo v korunách stromů a kosmonauti se k němu nedostali. U ohně tak přečkali mrazivou noc a ráno k nim dorazil záchranný oddíl na lyžích.

Na odlehlém místě však nebylo možné zajistit přistání vrtulníků. Záchranáři tak zbudovali improvizovaný srub, v kterém celá společnost přečkala další noc. Leonov vzpomíná, že se zde celý večer koupali v jakémsi kotli nad ohněm, aby se pořádně prohřáli.

Další den ráno pak kosmonauti na lyžích vyrazili na devítikilometrový „výlet“ k místu, kde mezitím záchranné týmy vykácely mýtinu, na níž mohl přistát vrtulník, který je pak transportoval do města Perm.

Riskantní mise měla smysl

Jak je z článku patrné, let Voschodu 2 byl v podstatě jedna krizová situace za druhou. Už samotná hektická příprava lodi daná politickým tlakem byla riskem, který mohl kosmonauty stát život. Vše však nakonec naštěstí dopadlo dobře, přičemž hlavní zásluhu na tom mají oba kosmonauti, kteří většinu situací vyřešili bez jakékoliv vnější pomoci.

voschod 2 znamka
Sovětská poštovní známka vydaná k 15. výročí Leonova výstupu do vesmíru

Mise představovala pro Sovětský svaz a potažmo celý východní blok významnou výhru. Výstup prvního člověka do volného vesmíru však měl globální význam. Do té doby totiž nebylo vůbec jasné, jestli člověk zvládne v otevřeném kosmu fungovat a pracovat, což bylo nezbytné například pro budování vesmírných stanic.

Ani ne čtvrthodinová „vycházka“ Alexeje Leonova tak položila základy pro všechny další výstupy do vesmíru, které dnes trvají i několik hodin. Nejdelší EVA zatím trvala 8 hodin a 56 minut.

Tomáš Krompolc

Fanoušek Androidu, Googlu a moderních technologií. Rád si poslechne tvrdší hudbu a mezi jeho nejoblíbenější seriály patří ty z produkce Netflixu. V současné době je spokojeným majitelem telefonu OnePlus 6.

9 komentářů

  1. Stick (neregistrovaný)

    Doporučuji kouknout na film Время Первых/Vremya Pervich (Období Prvních) Úžasný film, nebojím se říct že srovnatelný s Hollywoodskými filmy s podobnou tématikou. Výborný popis tehdejší doby, tvrdohlavostí vlády a odvahy kosmonautů kteří neměli moc na výběr.
    [odkaz]

  2. PetrSP7 (neregistrovaný)

    Mise představovala pro Sovětský svaz a potažmo celý východní blok významnou výhru. :D :D :D Možná tak leda na stránkách Pravdy a Rudého práva. Jinak se jednalo o samu esenci rusáckého pohrdání lidským životem, jak je v rusáckém kraji zvykem od nepaměti až dodnes. Ano, byli první, protože se vykašlali na jakoukoliv bezpečnost a tím pochopitelně získali významný časový náskok před zemí, kde by něco takového neprošlo … :-P

    • Tomáš Krompolc

      Máte do značné míry pravdu, má formulace se ale s tou vaší nevylučuje, ne? Byl to bezpochyby úspěch, kterého nicméně dosáhli za cenu riskování života kosmonautů a mnohdy i pozemního personálu. To jsem ale myslím v úvodu dostatečně zdůraznil.

    • tomad (neregistrovaný)

      Apollo 1
      ,,Do startu zbývalo ještě několik měsíců, když posádka během příprav společně s některými manažery NASA stále častěji upozorňovala na to, že velitelská kabina, kterou stavěla společnost North American Aviation, neodpovídá přísným bezpečnostním předpisům.
      Spěch, ve snaze dodržet termín prezidenta Kennedyho, způsoboval čím dál tím větší množství chyb při přípravě stroje.
      Velitel Grissom dokonce, jak prozrazuje zpráva České astronomické společnosti, jednou označil velitelský modul za „kýbl šroubů“. Snažil se přimět zodpovědné pracovníky k odstranění velkého množství hořlavých potahů (textilie „suchého zipu“ a nylonu) z interiéru kabiny. Neúspěšně.
      Při jednom z rozhovorů s novináři pronesl i toto: „Pokud se posádka vrátí živá, bude mise úspěšná.“
      Požár v kabině! Je tady ošklivý oheň!
      poslední slova posádky,,

      Robilo sa to všade. Ale vyťahuje sa len to co sa stalo v rusku. Žijete v bubline. Kazda vlada na dosiahnutie cielu je ochotná obetovať a riskovať.

  3. Janek (neregistrovaný)

    Ano tak to bylo v SSSR a stejně tak v USA, pokud se oprostí obyčejný člověk od ideologie, pak zjistí, že podobných příhod se dočkali i kosmonauti v USA. Stačí pár příkladů Apollo 1, Challenger nebo třeba Columbia a je zřejmé, že bez obětí se tak náročný kosmický výzkum neobejde, i při sebelepší technice a mnohokrát prověřených postupů, stejně může dojít k selhání. Nelze jinak, než obdivovat hrdinství a odvahu těchto průkopníků nových poznatků. Škoda, že ideologie někým cloumá tak, že není schopen rozumné úvahy.

  4. tomas (neregistrovaný)

    Pekný článok.

Napsat komentář

Redakce si vyhrazuje právo mazat komentáře, které nesouvisejí s tématem diskuze, nebo jsou útočného či urážlivého charakteru (pomluvy, vulgarity, rasismus či ponižování). V případě porušení těchto pravidel chování může redakce zakázat přístup do diskuze. Pokud nechcete neustále vyplňovat pole Jméno a E-mail (nezveřejňuje se), doporučujeme se zaregistrovat. Vyžadované informace jsou označeny *