Oblibený a celosvětově známý YouTuber Casey Neistat před několika dny zveřejnil video, v němž lítá dronem v oblasti Manhattanu a okolí. Jen chvíli po zveřejnění se začalo diskutovat o tom, jestli bylo možné záběry pořídit legálně. Samotný Casey Neistat tvrdí že ano, neboť k filmování využíval loď. Opět se tedy vyrojila otázka a zamyšlení nad tím, zda není potřeba zpřísnit pravidla pro drony?
To na první pohled dává smysl. V New Yorku totiž v podstatě není možné legálně provozovat dron. Výjimkou je několik parků a pak prostor nad řekou Hudson, kde teoreticky nehrozí žádné nebezpečí. Loď je tedy zdánlivě ideálním řešením.Možné je získat výjimku i na provoz v zakázaných oblastech, avšak leda pod komerční licencí a s asistencí FAA (Federální letecký úřad USA). A Casey tvrdí, že lítá v „hobby režimu“. To je však přinejmenším diskutabilní, k čemuž se dostaneme za chvíli. Video navíc ukazuje, že předpisů mohlo být porušeno více.
V článku se zaměříme nejen na možné prohřešky YouTubera, ale také se zamyslíme nad budoucností legislativy regulující provoz dronů.
Skutečně jen „zkoušení nové hračky“?
Celé video je založeno na tom, že provoz dronu probíhá jen v „hobby režimu“. Kdyby totiž Casey chtěl přiznat, že se jedná o komerční provoz, musel by se podřídit výrazně přísnější legislativě. Jak již bylo řečeno výše, nejprve by musel získat povolení od FAA k provozu. Následně by musel po celou dobu provozu komunikovat s úřady a létat dle jejich instrukcí. To se evidentně nedělo. Nejblíže žádosti o povolení byl diskutovaný informační telefonát na blízký heliport.
Ptáte se, proč rozporujeme, že šlo skutečně jen o hobby provoz? Hlavní problémy jsou dva. Prvním je to, že s provozem dronu asistuje dvojice Elaine a Justin. Ve videu jsou prezentováni jako přátelé Caseyho, avšak jde o profesionální piloty a filmové producenty využívající drony.
Toto duo navíc Caseymu nejen radí, ale dron i ve většině videa přímo ovládá. Řízení převzal Casey Neistat pouze u Sochy Svobody, a to ještě ovládal jen kameru. Je tak velmi sporné, jestli lze považovat ovládání profesionálního dronu (DJI Inspire 2) profesionálními piloty za hobby provoz. Není jasné, jestli jim Casey za jejich služby platí, nebo létají jen čistě z dobré vůle. I pokud ale své služby poskytují v rámci přátelství, není to dostatečným potvrzením hobby provozu. Dřívější verdikty FAA navíc ukazují, že za odměnu pilotům lze považovat ledacos, zdaleka nejen peníze. Například tedy přítomnost ve videu známého YouTubera může být z pohledu úřadu odměnou ve formě PR služeb.
Tím se dostáváme k druhému problému. Casey Neistat se tvorbou videí živí a při natáčení muselo být všem zúčastněným jasné, že z pořízených záběrů bude nemalý finanční prospěch. FAA ve své příručce zmiňuje, že za komerční let se považuje mimo jiné ten, při němž se pořizují videa či fotografie určené k prodeji. Zde lze sice argumentovat tím, že k přímému prodeji nedochází, avšak obsah zkrátka finanční benefit přináší.
FAA navíc jasně definuje, že hobby provoz slouží k „potěšení a rekreaci“. Nikoliv k jakýmkoliv podnikatelským účelům či za nějakou kompenzaci. A to evidentně není případ Caseyho videa.
Ačkoliv tedy Justin v jednu chvíli říká, že pouze „zkouší novou hračku“ a nejde o komerční provoz, federální úřady na to mohou mít jiný názor. Bez zajímavosti také není to, že každý dron musí být v USA před provozem registrován. To se týká i těch provozovaných rekreačně, a ačkoliv video ukazuje zakoupení dronu, o registraci se nijak nezmiňuje.
Jaká jsou pravidla pro drony?
Hobby pilot nesmí podle pravidel FAA létat s dronem ve vzdálenosti větší, než z níž ho může bezpečně vidět. Důraz je na to kladen zejména v oblastech s hustou zástavbou a vzdušným provozem. New York plný lodí a vyhlídkových vrtulníků tak rozhodně je místo, kde by toto pravidlo mělo být dodržováno.
V jedné fázi videa však Casey ukazuje na značně vzdálenou loď a s obdivem se táže, jestli je (pilot) „až támhle“. Zde je porušení předpisů téměř 100%, dron skutečně není v dohledu. Podobný způsob pilotáže by si tak mohli zúčastnění dovolit pouze pod komerční licencí. Tu ale dle vlastních slov nevyužívají.
Příliš blízko Soše Svobody
Podle všeho jediné místo, kde Casey skutečně ovládá alespoň kameru dronu, je okolí Sochy Svobody. YouTuber zde zdůrazňuje, že nad ostrovem se nesmí létat a že jsou „několik set stop“ od sochy. Mluví také o tom, že používají kameru s dlouhou ohniskovou vzdáleností, která tedy silně přibližuje.
Poměrně podrobná analýza serveru DroneDJ ale odhalila, že použitá kamera zase tolik nepřibližuje. K natáčení bylo podle všeho použito combo DJI Inspire 2 a Zenmuse 5XS se standardním širokoúhlým objektivem DJI MFT 15mm f/1.7 ASPH. Se znalostí rozměrů Sochy Svobody lze pak vypočítat, že vzdálenost natáčení musela být zhruba 100 stop (30,5 m). I kdyby ale použili 50mm objektiv (ačkoliv to lze téměř vyloučit kvůli záběrům kamery), tak se stále nedostanou o moc dál než 220 stop (67 m).
Tím každopádně porušují pravidla FAA. Socha Svobody totiž figuruje na speciálním seznamu objektů ministerstva vnitra USA a nesmí se létat v okolí 400 stop (123 m) od jejích vnějších hranic. Ačkoliv loď možná skutečně nebyla v této oblasti, dron se tam téměř jistě dostal.
Nevědomost, či ignorace?
Případ Caseyho videa pravděpodobně žádné důsledky mít nebude. Úřady totiž zpravidla v případě porušení předpisů zpětně nejednají, snad s výjimkou zjevného ohrožení – například u videí z letišť.
K porušení minimálně některých zmiňovaných pravidel však téměř jistě došlo a nabízí se otázka, proč. U samotného Caseyho Neistata by mohlo jít o nevědomost, byť v minulosti s menšími drony opakovaně létal. Dvojice jeho přátel se však komerčními lety živí a pravidla by tedy měli rozhodně znát dopodrobna. Otázkou tak je, jestli se je kvůli atraktivním záběrům rozhodli ignorovat, nebo je prostě dostatečně dobře neznají.
Jako pravděpodobnější se asi jeví druhá varianta. Pravidla provozu dronů jsou totiž velmi složitá, mají spoustu výjimek a stále se mění. Pořád navíc nejsou úplně připravena na stále rostoucí počet dronů mezi běžnými lidmi.
Pravidla pro drony se musí změnit
Problematika legislativy regulující provoz dronů je aktuální samozřejmě nejen v USA, ale i v Evropě a zbytku světa. A je poměrně jasné, že stávající situace asi není dlouhodobě udržitelná. Jde zejména o sektor rekreačního létání, v němž je třeba počítat, že se dron dostane do rukou ledaskomu. A se stále výkonnějšími stroji za menší peníze se dá jen předpokládat, že se řady amatérských pilotů rozrostou.
Je naivní očekávat, že si každý teenager podrobně nastuduje příslušná pravidla a zákony, než se vydá se svou novou hračkou létat. Zároveň však nelze situaci řešit tím, že by musel každý zájemce o pilotování skládat nějaké zkoušky. To by byla jednak obrovská administrativní zátěž, ale hlavně také zbytečný zásah do svobod uživatelů.
Ideální by tak bylo předpisy co možná nejvíce zjednodušit a polidštit tak, aby se daly shrnout do srozumitelné podoby. Přímo by se nabízela například mobilní aplikace, v níž by se dala zobrazit pravidla pro konkrétní geografickou polohu uživatele. To je však vzhledem k úrovni digitálních služeb státních orgánů spíše zbožné přání než reálná možnost.
Nepopulárním, avšak relativně efektivním způsobem, jak legislativu vynucovat, je pravidla zabudovat přímo do dronů. Velké značky běžně omezují maximální dolet a další parametry na základě evropských či amerických pravidel. Některé drony také respektují bezletové zóny a v okolí letišť tedy například nevzletí.
DJI jde příkladem
Tuto problematiku řeší velmi dobře například DJI, které vytváří na základě informací úřadů určité zóny. Nad ČR jsou takto vytvořeny bezletové zóny nad většinou letišť. V těchto oblastech si pak nezalétá nikdo, což je vzhledem k hrozícím rizikům nízko letícím letadlům jen rozumné.
Pokud jsou státní úřady aktivnější, DJI však umožňuje i sofistikovanější regulaci. Německo, Itálie, nebo třeba Švýcarsko využívá i takzvaných omezených zón, v nichž je povoleno létat ověřeným účtům. Ty najdete například nad historickými centry měst a v podobných oblastech. Praktické jsou také zóny s varováním, kde vám mobilní aplikace dá před letem upozornění, jehož obsahem mohou teoreticky být i další pravidla.
DJI na svém webu píše, že zóny jsou vyznačené na základě doporučení a za jejich shodu s národními pravidly neručí. Kromě letišť, vojenských objektů a elektráren prý blokují také místa konání velkých sportovních událostí či třeba lesních požárů. Ačkoliv tedy s dronem této značky nejste automaticky ve shodě se všemi předpisy, pravděpodobně vás ochrání před nejzávažnějšími prohřešky z nedbalosti.
Vyřeší situaci regulace EU?
Ani provoz dronů neunikl pozornosti Evropské unie a tak se pravděpodobně již brzy dočkáme nové regulace. V letošním roce se očekává schválení základního nařízení a během následujících dvou let by pak měly vzniknout i příslušné prováděcí předpisy a pravidla pro drony.
Nová unijní regulace by měla sjednotit pravidla v členských státech a reagovat na stoupající počet dronů mezi lidmi. Je téměř jisté, že jednou z novinek bude plošná povinnost registrovat každý dron. V současnosti musí svůj stroj u Úřadu pro civilní letectví registrovat pouze profesionální piloti.
Podle informací získaných od ÚCL Českým rozhlasem se registrace bude týkat i hraček v nejnižších cenových kategoriích. Pokud by tomu tak skutečně bylo, znamenalo by to zbytečnou zátěž pro majitele levných hraček, které dost dobře ani mimo bezpečné hranice létat nemohou. Jistá není také podoba identifikátoru, mluví se buď o registrační značce, nebo čipu.
Přínos připravované regulace je však nejistý. V případě zachycení dronu sice bude jednoduché identifikovat hříšníka, ale (ne)dodržování pravidel to příliš neřeší. Tvůrci tak pravděpodobně spoléhají na to, že možnost identifikace bude působit jako odstrašující motivace k nastudování pravidel.
