Věrné zobrazení barev je věc, která se u chytrých telefonů často řeší. Co už není v zorném úhlu tak často, je samotné lidské oko, které má také své limity, především co se vidění barev týče. Průměrný člověk totiž dokáže rozlišit okolo milionu barev. Mezi námi jsou ovšem pravděpodobně lidé, kteří dokáží rozlišit až sto milionů barev.
Jak to funguje?
Za vnímání barev jsou v oku zodpověné čípky. Zdravý člověk disponuje okolo šesti milionů těchto fotoreceptických buněk, které nám pomáhají rozlišit barvy. V oku se přitom nachází pouze tři druhy čípků – ty vnímají základní barvy ze spektra RGB, tedy červenou, zelenou a modrou. Jejich kombinace nám poté pomáhá rozpoznat více než milion barev.
Tomuto základnímu druhu vidění se ve vědeckých kruzích říká trichromatické. Nicméně podle závěrů neuroložky Gabriele Jordanové, které publikovala v časopise Discover, mezi námi existují také lidé, kteří mají čtyři druhy čípků. To jim umožňuje vidět mnohem širší spektrum barev, než jaké se naskýtá většině lidí.
Obtížně studovatelná vzácnost
Problém ve výzkumu tohoto jevu je vcelku nasnadě – lidé, kteří touto genetickou výhodou oplývají, o ní často ani neví. Pro tak široké spektrum barev není v žádném lidském jazyce pojmenování, a také většinu barev, kterou kolem sebe vidíme, tvoří lidé s normálním zrakem.
Specifický druh vidění spočívá podle neuroložky ve specifické mutaci, která dokáže změnit vidění na tetrachromatické. U ostatních živočišných druhů se nejedná o nijak ojedinělý jev – tetrachromatické vidění mají například ryby, ptáci nebo ještěři.
Po dvou letech se doktorce Jordanové povedlo tetrachromata nalézt. Nicméně nebyla prvním vědcem, který tuto genetickou odchylku začal zkoumat. Prním byl nizozemský věděc Hl de Vries, který narazil na možnost výskytu tetrachromatů v lidské populaci už v roce 1948, když pozoroval odchylku, která se nedala vysvětlit barvoslepostí.
O milion barev více problémů
Jedním z tetrachromatů je Concetta Antico, umělkyně z amerického města San Diego. Ta popsala svou přednost pro web The Cut. „Vidím barvy v jiných barvách. Například když skrze klíčovou dírku v mém domě prosvítá světlo, tak tam, kde ostatní vidí bílé světlo, já vidím oranžovou, žlutou, zelenou, růžovou, magentu a trochu modré. Není to tedy bílá, ale různé barvy bílé,” popisuje běžnou situaci Concetta.
Určitým vedlejším efektem, kterým trpí pravděpodobně všichni tetrachromaté, je to, že plodí barvoslepé děti, což je trochu paradox vzhledem k tomu, že sami vidí barev více než běžný smrtelník. „Když si má dcera stěžovala, že obtížně přečte na tabuli, co napsal učitel oranžovou barvou, poslala jsem ji na oční test. Když poté přišel e-mail s výsledky, byla jsem šokována,” dodává Concetta.
