- Velký displej, vysoký výkon, rychlý framerate a objemná baterie – víte, co to znamená, že ano?
- Herní využití se nabízí, ale 12,4″ tablet od Xiaomi si najde svou klientelu i za jiných scénářů
- Potíž je, že jiné kategorie zařízení plní svou funkci lépe, než tablet, který je od všeho trochu
- Při ceně začínající na 15 tisících se dá vzhledem k výkonu leccos odpustit
Tablet jako pracovní nástroj? Špatný nápad. Před deseti lety si to ověřila spousta lidí, která doufala, že nebude muset utrácet za notebook. Aktuálně tomuto odvětví vládne iPad a Samsung. Zdaleka ale nejsou jediní, kdo si uvědomili, že dotykové rozhraní má hodně co nabídnout, pokud jde o multimédia, hry a takové to sladké nicnedělání. Xiaomi Pad 6S Pro je velmi výkonné zařízení, které si říká o post zábavní nebo dokonce herní konzole. A Xiaomi navíc hardware umí. To zní jako dobrý start, ne?
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.
Balení se 120W nabíječkou
Xiaomi nepatří mezi velké šetřílky, když dojde na balení. Ne, že by bylo štědré jak Ježíšek, ale aspoň tu nabíječku pořád ve škatulce najdete a díky výkonu 120 Wattů je evidentní, že to není adaptér jen aby se neřeklo.
Co už v základu nenajdete, je ochranné pouzdro a pero. My na test dostali obojí. Peru se budu věnovat v samostatné kapitole, předem jen napovím, že jeho koupě není tak důležitá, jako u konkurence. Pouzdro bych vám ale doporučil, i kdyby to nebyl značkový originál. Tablet je poměrně velký a nějaký ten stojánek se může hodit.
Ač přibalený Cover sednul díky magnetům na tablet jak ulitý, k ideálu měl daleko. Špatně se otevíral, neboť nebylo zač ho chytit a odklopit a chlopeň sloužící pro přikrytí pera zase vlastní pružností zavazela před displejem. Nicméně se postarala o to, aby se tablet na stole nekýval.
Design, který nezestárne
Na tablet není třeba mít tak vysoké nároky na ergonomii, jako na kapesní zařízení. Velká plocha však svádí k přebujelé kreativitě, která se může brzy okoukat. Xiaomi Pad 6S Pro díkybohu vsadil na minimalismus a hezky odráží zjednodušení designu viditelné i na telefonech.
Z čelní strany vidíte jen velký černý obdélník se zakulacenými rohy, jehož plochu naruší jen sklíčko selfie kamery v polovině delší hrany. Boky jsou už zajímavější s výjimkou toho spodního. Kratší strany jsou zaplněné stereo reproduktory Dolby Vision Atmos, které vpravo doplňuje i konektor USB-C, vlevo pak drobné vypínací tlačítko kombinované se čtečkou otisků. Slyším dotaz na sluchátkový jack? Smůla, na tabletu o rozměrech 278,7 × 191,6 × 6,3 mm a hmotnosti 590 g na něj místo nezbylo.
Druhá dlouhá strana tabletu obsahuje ovládání hlasitosti. Pero pak lze magneticky přichytit k oběma delším stranám, na těch kratších, ani na ploše (jako u konkurence) nedrží.
Zadní strana pak nechává vyniknout kovovému provedení, které přerušují jen piny pro příslušenství a logo výrobce. A bohužel též masivní fotomodul, který se kromě fotek stará taky o to, aby při psaní na displej tablet otravně klapal o stůl. I proto bych doporučil nějaký futrál.
Po stránce pohodlného používání ale celek funguje. Rámečky jsou dost široké na to, aby se za ně dal tablet pohodlně uchopit, zároveň jsou dost hranaté na to, aby prsty našly patřičnou oporu. Snad jen od reproduktorů bych čekal lepší podání, fyzika je prostě mocnější než čáry s HDR obrazem a zvukem. Když si pustíte film na chalupě, o zážitek vás to neochudí, ale pokoušet se o hlasitou produkci kdekoli mimo soukromí si koleduje o vyčítavé pohledy, dolby nedolby. Nezlobil bych se ani za zvýšenou odolnost vůči prachu a vodě, žel s venkovním použitím Xiaomi moc nepočítalo.
Úplně se ale nepovedla čtečka otisků. Samo o sobě je sice maličké, ale přesná odezva to při stisku zachraňuje, kdybyste se snad rozhodli nepoužívat probuzení poklepáním. Jenže když dojde na čtení otisků, plocha už je svazující, tím spíš, že kryt kontakt taky omezuje.
Není 12″ displej už moc velký?
Když velký tablet, tak s pořádnou obrazovkou! S prostorem Xiaomi Pad 6S Pro věru nešetří a dělá dobře. Nějaké 10″ placky by vedle něj působily jako drobečci. Jenže když rostou telefony, musí adekvátně povyrůst i tablety, jinak by nebyl důvod je vůbec vyrábět. Těší se na vás proto 6 193 536 pixelů seřazených do matice 2032 × 3048 řad rozprostřených po úhlopříčce 12,4″ při pracovně orientovaném poměru stran 3:2.
To vše kmitá na frekvenci 144 Hz, případně 60 či 90 Hz, takže pokud se chystáte na nějaké válečné MOBA zápolení z pohodlí gauče, dostanete plný servis. Proč ale nejásám? Protože Xiaomi sáhlo po IPS technologii a jejích maximálních 900 nitů je daleko za kvalitou zobrazení, na které jsme zvyklí. Trochu uměle vás tak tablet tlačí do zvyšování jasu, za což zase nepoděkuje baterie. Už při polovičním jasu v domácím prostředí obraz působí trochu omšele.
Zobrazovací technologie rovněž brání zobrazení notifikací ve vypnutém stavu. Je to docela paradoxní, že Asus na AOD imituje diodu, aby šetřil místo, ale pro tablet, kde je místa spoustu, se použila technologie, která to neumožňuje a prostor zůstal rovněž nevyužitý.
Ideální není ani situace okolo náchylnosti na otisky prstů. Nevím, jestli je to tím, že mobil člověk tak nějak samovolně čistí v kapse několikrát denně, nebo je tablet více vystaven útokům mastných prstů, každopádně po pár hodinách používání vám to nedá a sklo nějakým tím hadříkem pošudláte, oleofobní vrstva vás nezachrání.
Xiaomi Focus Pen
Displej kryje sklo Gorilla Glass 5. Kontakt hrotu pera s obrazovkou proto doprovází zpočátku nepříjemné cvaknutí, postupem času jsem si ale na odezvu zvyknul a přišla mi vlastně i příjemná. Tam, kde je dotek S Penu u Samsungů něžně jemný, možná až blátivý jak zaboření propisky do papíru, u Xiaomi dostanete přísné cvaknutí.
Zdá se mi, že ho způsobuje spíš pero, než displej. Hrot je nasazený na tenké hřídelce, která se v rozsahu půl milimetru vytahuje. Pokud perem ťuknete na obrazovku kolmo, feeling se dostaví mnohem příjemnější, než při psaní na plocho, které doprovází výraznější cvakání.
Xiaomi Focus Pen se páruje s tabletem jednoduchým přiložením. Integrované Bluetooth se domluví na všem potřebném, poté už následuje krátký tutorial na ovládání pera, gesta a podobné. Dozvíte se i k čemu slouží trojice tlačítek na peru (Psaní, Snímek obrazovky a Zdůraznění), ale využíval jsem je vlastně jen kvůli recenzi samotné. Psaní totiž jen otevře poznámkový blok na ruční kreslení, snímek obrazovky jen umožňuje vyříznout kus dění na ploše a zdůraznění, které by mělo nahradit elektronickou tužku, funguje s úspěšností letového dispečera, kterému nakapali do očí francovku a vyměnili brýle za divadelní kukátko.
Po technologické stránce je poloha bezdrátově nabíjeného pera snímána 240× za sekundu v rozsahu 4096 úrovní přítlaku, nabíjí se pak bezdrátově. Pokud byste si ale dělali naděje, že z tabletu nabijete třeba i hodinky, nepochodíte – nejedná se standard Qi ani žádný jiný, běžně používaný.
Kryt Xiaomi Touchpad Keyboard
Pokud byste cítili, že tablet dokážete využít jako pracovní nástroj a pero by si proto zasloužilo rozšířit i o klávesnici, máte možnost použít i Touchpad Keyboard. I ten se na tablet přicvakává magnetem a drží jak židovská víra. A skutečně funguje, poté, co si nastavíte české rozložení kláves a zvyknete si, že na popiskách kláves háčky a čárky chybí, dají se i nějaké ty texty vyprodukovat. Pro práci korektora nebo novináře si takové využití dokážu představit, pokud by snad mobilita zvítězila nad ergonomií a minimalizací chybovosti.
Protože, nebudeme si lhát, hmatová odezva do kláves má k ideálu daleko. Klávesy se sice nijak nenaklápí, stisk je čitelný, ale zároveň se nemůžete zbavit dojmu, že místo vlastních prstů jste si půjčily ty Rákosníčkovy. Zkrátka blátíčko. Nicméně pokud bych se v patnácti i jakémkoli jiném věku rozhodoval, jestli pero či klávesnici, bez rozmýšlení bych volil druhou variantu.
Pro její pořízení hovoří i integrované podsvícení, užitečný touchpad nebo klávesové zkratky opičící se po Windows. Ovšem i pro kritiku se najde dost místa. Narážel jsem zejména na absenci kláves Home a End, šipky nahoru a dolů jsou poloviční, bez numerické klávesnice se zase špatně píší znaky, které má každý copywriter vypálené do mozkových závitů (uvozovky vs. palce, spojovník vs. mínus vs. pomlčka) a rozpoznávání dotykových gest také mělo své slabší chvilky.
Zajímavě je řešená vzpěra. Zpočátku jsem myslel, že má kryt jedinou a tuze napřímenou pozici, ale poradím vám, jak mou chybu neopakovat: použijte násilí. Vyklápěcí část se dá odklopit v rozsahu 110–165°, jen musíte trochu zabrat.
Otázku, kterou si pak musí každý vyřešit, míří na hmotnost. Samotný tablet váží 590 g, k čemuž je třeba přičíst dalších 535 g za pouzdro s klávesnicí, což už je váha porovnatelná s notebooky.
Snapdragon 8 Gen 2 pořád bohatě stačí
To hlavní, kvůli čemu si tablet od Xiaomi budete pořizovat, je pravděpodobně výkon. A ten se hodí nejvíc na média a hry. Zejména hráče bych však rád varoval, že na střílečky typu Call of Duty a podobné vám bude displej moc velký, prostředek obrazovky palci neobsloužíte. Na strategie je to ale jiná písnička, doporučit mohu třeba mobilní strategii Homeworld.
Všechny ty exploze, stíhačky a vesmír pohání osmijádrový Qualcomm Snapdragon 8 Gen 2 taktovaný až na 3,2 GHz, do zad postrkovaný grafikou Adreno 740 a živený zásobárnou na operační paměť o velikosti 8 (u 256GB úložiště typu UFS 4.0), 12 (pro 256 nebo 512GB úložiště) až 16 GB (pro 1TB variantu). Možná to není aktuální top model, ale ani loňské vlajkovky si nemohou stěžovat na docházející dech a kvůli velké ploše ho ani přehřívání netrápí.
Prvně výsledky benchmarků: v Antutu dosáhl Xiaomi Pad 6S na 1535140 bodů, což je srovnatelné např. s Xiaomi Mi 13 nebo Galaxy S23 Ultra. To asi tolik nepřekvapí. Zato potěší, že i při takových výsledcích je příjemné tablet držet. Jak výkonné mašinky během pár vteřin vyskočí přes 40 °C, u Pad 6S Pro něco takového nehrozí. Ani po dvacetiminutovém zátěžovém testu jsem se nedostal na víc, než 38 °C.
Energie jde rychle dolů i nahoru
Jak dlouho tablet udržíte? Odpověď bude záležet na rozdíl od telefonů hlavně na síle vašich paží, nikoli teplotě nebo výdrži na nabití. Přesto je vlastně paradoxní, že při cca trojnásobné velikosti a menšímu důrazu na fotoaparát je akumulátor uvnitř jen dvojnásobný oproti běžnému průměru u telefonů.
Zkrátka se připravte, že kombinace výkonného procesoru s 10 000mAh baterií nevydrží tolik, jak byste doufali. Pořád oproti telefonu máte dojem, že procenta snad ani nemizí, ale zásadně záleží na použití. Nenáročné činnosti jako koukání na filmy skutečně vydržíte dlouhé hodiny a dřív se začnete nudit u pátého dílu seriálu, než byste hledali nabíječku, ale pokud vezmu třeba zmiňovaný Homeworld, budete překvapeni, že po 30 minutách hry jste najednou o 14 % blíž k úplnému vybití.
Až na to dojde, využijete, že dobíjení zvládá Xiaomi rychlostí 120 W. Když si opět připomenu Samsung Galaxy Tab S9 FE Plus, jeho maximálka 45 W znamenala dvouhodinové nabíjení, Pad 6S Pro to zvládá za 42 minut. Hráče pak potěší, že i s připojeným kabelem se dá tablet pohodlně držet obouruč.
| Naměřená rychlost nabíjení 120W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 10 minut | 18 minut | 30 minut | 42 minut |
Horší je to se správou baterie. Běžně máte na výběr vyvážený režim a úsporný. Ve hrách se pak zapne turbo režim, ale ten vlastně slouží jen rychle přístupný čistič paměti a pomocník pro streaming, měření FPS ve hře nebo hlídání času. V rámci ochrany batery je to ještě slabší. Aktivně můžete optimalizovat životnost baterky ochranou při nočním nabíjení a sledovat, kolikrát jste denně dobíjeli, a teplotu baterie. Ovšem s přesností, které dosahují i vaše ruce. Opravdu nevím, kdo poleze do třetí úrovně nastavení, aby zjistil, že baterie je „chladná“. To už raději zaběhněte do vedlejšího menu a zvolte si rychlost nabíjení, nebo plánované vypnutí či zapnutí. Pro herní využití bych uvítal i možnost přesměrovat energii ze zásuvky rovnou do spotřeby a vyhnout se tak průtoku elektřiny akumulátorem. Žel, na takové finesy HyperOS nepomyslel.
HyperOS v tabletu je ještě horší, než v telefonu
Asi tušíte, jaký je můj vztah k MIUI, respektive HyperOS. Kombinace pera, tabletu a jiných funkcí však způsobila, že se nedalo vycházet z toho, co už léta potkávám u telefonech. Co ale zůstává společným jmenovatelem, je bizarní mix funkci chytrých, šikovných a praktických s naprostými nonsensy. Všeho Xiaomi rozdává plnými hrstmi.
První dojem je vcelku obyčejný, ikonky na ploše, volitelné zobrazení zásobníku aplikací, to už jistě znáte. Tablet ale používáte trochu jinak, obzvlášť když k němu máte i stylus. Najednou tak vzniká přirozená poptávka po multitaskingu, plovoucích oknech, přepínání klávesnic a jiných věcí, se kterými mobil nepřijde do styku.
To všechno by měl tablet řešit. Mezi „řeší“ a „měl by řešit“ je ale velký rozdíl. Tyto odstavce třeba píšu perem a libuji si, že rozpoznání textu zvládá můj prasopis, aniž by se přehnaně aktivně projevovaly automatické opravy. Jenže poznat, kdy pero přejde z režimu psaní na označení místa v textu se mi ne vždy daří. Že by byla klasická dotyková klávesnice lepší? GBoard umí leccos, ale pro delší texty bych musel každé páté slovo upravovat ručně. Zkoušel jsem Hacker’s Keyboard, která umí layout klasické klávesnice. Nejen, že z Play Store mi to Xiaomi nedovolilo, ale vyťukávání zdržovalo. Uvažoval jsem o variantě střídání více klávesnic, ale HyperOS jejich přepínač jednoduše na liště nemá, takže by vás nutil neustále lézt do menu. Ruční psaní proto fungovalo nejlépe.
Bohužel jen někde. Jestli si říkáte, že na hry a zejména strategie stylus svou práci odvede, budete zklamaní. Jsou aplikace, ve kterých pero funguje: Google Mapy, Mapy.cz, Teams, to všechno dokáže s perem pracovat. Google Zprávy, Hill Climb Racing nebo třeba Homeworld ale na pero neraguje! Dobrá, řeknete si, možná to jsou zastaralé aplikace, ale proč potom na Galaxy Tab S9 FE ty samé aplikace pero podporovaly?
Nedodělkem podobného ražení je i multitasking. První je velikost oken. Zprvu to vypadá, že si můžete velikost nastavit sami, jenže za touto benevolencí se skrývá mřížka, ke které se okna přichytávají. Pokud tedy potřebujete dostat jeden sloupeček v tabulce navíc na displej, máte smůlu.
Stejně bych mohl pokračovat i u notifikací: rychlé přepínače se vytahují z pravého horního rohu. Upozornění byste čekali vlevo, ale ne, HyperOS je šoupnul doprostřed. A v levém rohu zobrazuje maximálně tři ikonky upozornění. Chápete to? Na vás prší e-maily, spam dostáváte z Meet, Teams a Viberu zároveň, ale přestože koukáte na 12″ displej, z pohledu Xiaomi byste asi byli už zahlcení.
Ve chvíli, kdy vám notifikace přijde, ji můžete potažením dolů otevřít v plovoucím okně. Jinde než na HyperOS se tímto gestem notifikace rozbalí, k tomu ale tentokrát slouží tlačítko. Podržením se pak otevře detail upozornění. Kam tím mířím? Jednou přijatou notifikaci už v plovoucím okně neotevřete. Alternativa existuje v podobě režimu Pracovní stanice, kdy se zase každá aplikace, i ta otevřená skrz notifikace, spouští do plovoucího okna.
Tato koncepce multitaskingu umožňuje celkem jednoznačně střídat pracovní použití s přístupem běžnějším pro telefony, ale právě v tom vidím zásadní úskalí – u tabletu bych čekal rozhraní bližší Windows, nebo nějakou alternativu, která mi nedává na výběr mezi dvěma extrémy. Nějaká citlivější kombinace by pomohla nejen přístupnosti, ale i produktivitě.
Ani rozložení ovládání jiným vzorcům chování na tabletu oproti telefonu moc nepomáhá. V základním režimu na obrazovce vidíte tradiční tlačítka zpět, domů a přepínač aplikací, ale v režimu Pracovní stanice se rozhodí Domů a Poslední spuštěné aplikace na nástrojovou lištu doprava, ale nabídka aplikací se oddělí doleva. Ptáte se, kam zmizelo tlačítko Zpět? Inu, metamorfovalo na gesto potažení ze strany displeje.
Výsledný dojem si blíží obligátní hlášce „mysleli to dobře, ale dopadlo to jako vždycky“. Některé nápady HyperOS v edici pro tablety jsou praktické, ale tak usilovně se Xiaomi snažilo zkombinovat oblíbené prvky z jiných operačních systémů a nástaveb, ale vzniknul mutant, nad kterým by i Lovecraft uznale zamručel.
Strašidelnou atmosféru podporuje i stabilita systému. S ní MIUI problémy nemívalo, jenže když se název měnil na HyperOS, asi bylo třeba inovovat i v této oblasti. Padající launcher věru není nic, co bych chtěl vídat na týdenní bázi, někdy se aplikace načetla s poloprázdným displejem, některé aplikace (třeba Google Fotky) se nedokázaly zobrazit v landscape režimu, přestože na telefonu s tím problém nemají, samotné přepnutí režimů trvá několik sekund, u Pracovní stanice neseřadíte aplikace podle abecedy, protože se jejich rozložení nepřenáší z klasického režimu, při pokusu přepnout na Nova Launcher tablet zamrznul a po restartu zase nešlo s některými okny pohybovat.
Zejména to zamrzání při zobrazení běžících aplikací se ukázalo jako hřebíček do rakve, i kvůli své náladovosti. Někdy jste viděli hlášku o chybě desetkrát za hodiny, o chvíli později jste mohli skákat z aplikace do aplikace jak Commander Keen na skákadle. A kdyby vás snad napadnul trik, že aplikaci zamknete, aby běžela pořád, tak zase smůla, tyhle zkratky mělo MIUI, ale HyperOS je nezná.
Děkuji Xiaomi za příležitost stát se beta-testerem, ale tablet je na trhu od února 2024 a teď máme duben! Doufám, že verze, které budou následovat testovanou 1.0.1.UNXEUXM, nestabilitu a chyby odstraní, protože v recenzovaném stavu neměl výrobce tablet vypustit za vrata továrny. Mimochodem, věci, které jsem vytýkal nástavbě v recenzi Xiaomi 14 pořád platí, jen v případě tabletu se ukázaly jako ty méně podstatné.
Fotoaparát základní, ale důstojný
Trošku jsem doufal, že si softwarový debakl Xiaomi Pad 6S Pro napraví schopnostmi fotoaparátů. On tomu trochu napovídá i vzhled připomínající třeba Xiaomi 14. Čtvercový půdorys na zádech ale tentokrát sdružuje jen dva objektivy. Sice si můžete přečíst, že ten hlavní dosahuje rozlišení 50 MPx, ale o tom zbývajícím se nedozvíte zhola nic. Co byste si tipli, k čemu slouží? Zoom? Ultrawide? Chyba lávky! Je to starý, špatný a celkem zbytečný snímač hloubky ostrosti s rozlišením pouhých 2 megapixelů. Zkrátka by bylo trapné párovat Snapdragon 8 s jediným kukátkem, tak se přidal aspoň tenhle mrňous.
A nefotí úplně špatně. K dokonalosti to má daleko, ale pokud budete zkoušet ulovit nějakou hezkou momentku v exteriérech, máte slušnou šanci na úspěch. Občas sice Xiaomi ulétne od realismu k přesaturované líbivosti, ale pro záznam textu, skenování QR kódů, grafické poznámky a pracovní použití jsou výkony stabilní a použitelné.
Komfort focení je samozřejmě na hraně. Tablet je nejen velký, ale když do něj foukne, udržet ho bez hnutí je dost dobře nemožné a nemáte na své straně žádnou stabilizaci, která by vám takový úkon usnadnila. Ale aspoň zůstala na těle i LED dioda, abyste si v nouzi posvítili. Drobnost ve světě tabletů nikterak samozřejmá.
Zapomeňte ale na zoom. Obsluhující aplikace sice říká, že se můžete digitálně přiblížit až desetkrát, ale v reálu nedoporučuji pouštět se dál, než na dvojnásobné zvětšení, jelikož už u něj je patrná ztráta detailu. Pětinásobné zvětšení pak imituje Vincenta Van Gogha ve vrcholném období, desítka už je na úrovni Joana Miró. Aspoň že to video je dostupné ve 4K při 60 snímcích za vteřinu, v tomto ohledu jsem rád, že si v Xiaomi neřekli: „Ále, kdo by natáčel tabletem, tam bude nějaké Full HD při 30 fps cajk.“
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Závěrečné hodnocení
Xiaomi Pad 6S Pro 12.4 je jedno z nejrozporuplnějších zařízení, jaké jsem kdy testoval. Vypadá, že je ideálním společníkem pro lenošení. Představte si, jak se vrátíte z procházky se psem a místo na židli u počítače se uvelebíte na gauči. Pustíte si film na 12″ displeji, na rozdělené obrazovce si k tomu třeba i něco přečtete, a až budete chtít jít spát, jen tablet odložíte a spíte. Když nebude nálada na film, pustíte se do hry, pro Android jich existuje kvalitních dost a Snapdragon uvnitř je hravě zvládne.
Nikdo asi už neuvěří, že by se na tabletu dalo souvisleji pracovat, ale s perem a klávesnicí to v nouzi zvládnete a nebudete s sebou muset na dovolenou tahat hned celý notebook s myší, nabíječkou a brašnou.
Jenže ono to u Xiaomi v praxi moc nefunguje. Multitasking je (minimálně do dalšího updatu) nepoužitelný. Plovoucí okna plují jen aby se neřeklo, ale svobodu na práci nezajistí. Displej bude fajn večer za tmy, ale na souboj se sluníčkem u moře je krátký. A pokud ho posílíte zvýšením podsvícení, zjistíte, že baterka není v realitě tak velká, jako na papíře. Ani u zábavy se očekávání nenaplnila. Na FPS vám na velkém displeji nebude stačit délka palců, takže zbývají spíš RPG a strategie. U sociálních sítí se s tak velkou obrazovkou taky moc nepočítá, takže orientace na stránce hapruje. Pro turistiku Pad 6S Pro zase postrádá zvýšenou odolnost.
Přijde mi, že Xiaomi vymyslelo atraktivní kombinaci hardwaru, protože hardware zkrátka umí. Jen se tentokrát zapomnělo na úvahu, kdo ho bude používat a k čemu. To si mohla značka dovolit v době před deseti lety, kdy měly tablety nahradit notebooky. Žel, Xiaomi v této éře případě tabletů tak trochu zamrzlo.
Xiaomi Pad 6S Pro
Klady
- dostatečný výkon
- prostorný displej
- design a zpracování
- potenciál příslušenství
- rychlé nabíjení
Zápory
- HyperOS
- Není voděodolný
- Barevné podání
- Průměrná výdrž
