- Tváří se jako herní klávesnice, ale ještě víc se hodí jako denní univerzál
- Retro design zaujme, ale mix všech vlastností je rozporuplný
- Cena cca 1 800 Kč úplně k odpouštění hříchů nepobízí
Občas mám pocit, že kvalitní klávesnice může být jedině herní, ale ne každá herní klávesnice je automaticky kvalitní. O těch gamingových se hezky píše: blikají, svítí, programují se, mají design, který říká: „Tebe by byla do kanclu škoda.”
Klady
- Kompatibilní se třemi OS
- Tři druhy připojení
- Tiché spínače
- Výhody webových ovladačů
- Nastavení se ukládá do klávesnice
- Stavový displej
- Retro design
Zápory
- Nespolehlivost ovladačů
- Neprůhledné popisky kláves
- Nevyužitý potenciál displeje
- Klávesové zkratky si musíte hledat sami
- Cena
- Bez USB portu pro další hardware
ℹ️ Stačí jeden klik! Přidejte si nás mezi mezi preferované weby, případně nás sledujte v Google Zprávách, nebo na Seznam.cz
Jenže vezmete si do práce klávesnici, která zní, jak když zatloukáte hřebíky? Chcete posilovat u stisku každé klávesy? Nestačí vám něco jednoduššího? Model, který má jedinou funkci, kterou spolehlivě plní? Epomaker TH108 Pro by se měl trefit právě na rozhraní práce, zábavy, konzervativního pojetí a zvýraznit ho retro designem. Všechno papírově splňuje, ale není to s ním úplně jednoduché…
Balení s náhradními spínači
Klávesnice za 89 USD nemůžete jen tak vybalit z krabice, zapojit do USB a začít psát. Už to chce lepší krabičku, nějaké to příslušenství, ve světě her by se slušelo přibalit i nálepku, která pak bude dělat parádu na nárazníku 1.4 MPi Fabie.
Epomaker se v tvorbě dojmů nikterak nerozvášnil, kromě robustního kabelu zabalil jen dva náhradní spínače a pinzetu na vytahávání kláves. V české distribuci bych uvítal aspoň české nálepky s diakritikou, ale ty se dají sehnat za pár kaček kdekoli, tak se mi po nich zásadně nestýská – celému světu se Epomaker přizpůsobit nemůže.
Připomíná vám někoho z dávné minulosti
To hlavní, co vás v krabici zaujme, je samotná klávesnice. Je nádherně historická. Mladší čtenáři prominou, ale layout Epomakeru TH108 Pro mi připomněl, jak vypadala první klávesnice, se kterou se mé prsty setkaly. Byla doba počítačů 486, veškerá výpočetní technika z neznámých důvodů ladila do odstínu středověkých pergamenů a pokud jste hledali kontrastní barvu, jedinou správnou volbou byla hnědošedá, odstín tzv. schnoucí beton.
Právě toto barevné rozlišení Epomaker oživuje v černé a šedé včetně takových detailů, jako je optické oddělení čtveřic funkčních kláves. Trochu šťávy barevnému mixu dodají žluté Entery, modré šipky nahoru a dolů a z neznámého důvodu Esc a šipka doleva v bílé, a šipka doprava v jakési pískové. Jestli za tímto barevným uklouznutím stojí nějaký hlubší důvod, nebo se to jen tak sešlo, netuším. Možná jen Epomaker testuje, jak dlouho snesete koukat na asymetrii a kdy už začnete koukat po jakékoli šipce doprava v barvě, která už na klávesnici existuje.
Jak je z fotek patrné, TH108 Pro používá 100% layout se 104 klávesami, numerickým blokem nezmenšené velikosti i tradičním rozestupem mezi kurzorovými klávesami a trojicí Delete, End a Page Down. Na první pohled jedinou odchylkou oproti devadesátkovým klávesnicím je posunutí indikátorů zámků vedle klávesy Escape. Místo tří světýlek jsou navíc čtyři: pro Num lock, Scroll lock a Caps lock, poslední pak signalizuje vypnutou Win klávesu.
Už když budete procházet popisky kláves, všimnete si jedné zvláštnosti: Kromě bílého textu se na některých klávesách objevuje i applovské značení s popisy jako Control, Option nebo Command. Při otočení klávesnice v rukou rychle zjistíte proč – zadní strana kromě USB-C, přepínače připojení (kabel, wireless, Bluetooth) obsahuje i switch pro režimy Windows a Mac, ale klávesnice si rozumí i s Androidem. Druhým nevšedním prvkem je tlačítko Super, které se na běžných klávesnicích označuje jako Menu. Funkce je stejná.
Jak se na tom píše?
Plná sestava klávesnic je podle mně pořád nedostižná. Je hezké, když na stole ušetříte pár centimetrů, ale platíte za to daň v podobě psaní číslic přes Shift, nemůžete psát speciální znaky kombinací Altu a číslic, nemůžete Enter odbouchnout palcem jinak spočívajícícm na myši, zkrátka provizorní podmínky.
Epomaker šel v účelném minimalismu do extrému. V dobách textového editoru T602 a prvních Windows ještě nebylo zvykem poslouchat při práci hudbu, na popiskách proto úplně chybí multimediální klávesy. Musíte si jejich roli zkrátka pamatovat. Fn + F7 vás vrátí na předchozí skladbu, Fn + F8 je pauza, Fn v kombinaci s F9 znamená další skladbu, s F10 je to ztišení zvuků, s F11 a 12 pak měníte hlasitost. Dřív to nevadilo, teď to ovládání komplikuje.
Technické specifikace Epomaker TH108 Pro
- Rozměry klávesnice 445 × 140 × 42 mm, sklon 6, 8, nebo 10,5°, hmotnost 1,12 kg
- 104 kláves z PBT plastu, výška celé klávesy 28 mm, anti-ghosting funkce, zdvih 3,5mm
- Vyměnitelné 5pinové lineární mechanické spínače Sea Salt Silent
- Konektivita 2,4 GHz bezdrátově, Bluetooth, USB-C, kompatibilní s Windows, Macem a Androidem
- Latence 2 ms přes USB, 5 ms přes Wireless, 11 ms přes Bluetooth
- Polling rate 125 Hz přes Bluetooth, jinak 1 000 Hz
- 5 vrstev tlumení: poron pěna, podložky spínačů IXPE, PET, pěna EPDM okolo spínačů a silikonová pěna
- integrovaná 10 000mAh baterie
- RGB podsvícení doplněné o boční LED panely
I první část funkčních kombinací má sv úlohy. Fn + F1 a 2 mění jas, kombinace s F3 přepíná pracovní plochy. F4 otevírá Průzkumníka a s F5 mění účel podle spuštěného programu – třeba ve Firefoxu listuje našeptávačem ve vyhledávání. Tohle úplně ideální není, ocenil bych minimálně decentní popisky tmavším písmem, abych si ve dne mohl pozici jednotlivých funkcí zapamatovat.
Pokud se ale vrátím k psaní a přenesu se přes absenci českých znaků, musím ocenit feedback klávesnice. Lineární spínače Sea Salt Silent jsou krásně tichoučké, což vzhledem k názvu jistě nepřekvapí. Retro design se ale kompletně rozchází ve zpětné vazbě. Tam, kde se devadesátkové klávesnice blátivě propadaly a mezerník kovově vrzal, Epomaker je stabilní, efektivní, jemný a poddajný. Klidně můžete po večerech psát recenze, zatímco vám metr od počítače spí osoba s velmi lehkým spaním – empiricky ověřeno.
Podsvícení prosvítá mezi řádky
Co už během večerů neoceníte, je podsvícení. Výrobce používá PBT keycaps, které nejsou průhledné. Na stránkách Epomaker se sice dočtete, že je každá klávesa individuálně podsvícená, ale LEDky záží jen okolo klávesy. To bohužel znamená, že písmenka jsou ve tmě vidět velmi špatně nebo vůbec.
To přece nedává smysl! Položil jsem tedy dotaz výrobci, jaký důvod za takovým rozhodnutím stál. Údajně je to proto, aby šlo použít materiál odolnější vůči špíně, mastnotě a ještě se vzhled popisek neměnil v závislosti na podsvícení. Úplně s touto volbou nesouhlasím, ale pokud se rozhodnete nehledat rovnou lépe vyhovující model a řešit situaci pouhou výměnou kláves, půjde to. Celé podsvícení ve výsledku slouží pro efekt, zvýrazněný bočními panely, které světla promítají na stůl.
K dispozici je několik efektů. Statickým podsvícením to začíná, klasikou je plynulé přecházení mezi jednotlivými barvami spektra, zrnění, dýchání, pulzování, prostě klasika. Druhý balíček reaguje na dotyk, kdy se od stisknuté klávesy šíří vlna barvy různým způsobem.
Dřív nebo později zkusíte individuální nastavení. Bohužel u něj je znát, že Epomaker nemá ambice konkurovat velkým značkám. Umožňuje sice každé klávese přiřadit vlastní odstín, ale ne efekt, takže tlačítko prostě jen svítí.
Webové ovladače jsou požehnáním i prokletím
Určitě vás napadne, že si můžete vyladit podsvícení sami a zvýraznit si tak klávesy, které potřebujete – třeba když si chcete rozzářit WASD a zbytek utopit ve tmě. Zamíříte tak do sekce Download na stránkách výrobce…
…a nestáhnete si tam vůbec nic. Epomaker v případě TH108 Pro vsadil na webové ovladače. Veškerá nastavení tak ovládáte přímo přes prohlížeč. Pro korporátní prostředí, kde vám neumožní si nainstalovat obslužnou aplikaci, je to praktické řešení. Jen spolehlivost je diskutabilní pro obě varianty. Jaké to vůbec jsou? Buď můžete využít standardní, online drivery, nebo zvolit tzv. Epomaker HUB, který by měl být modernější verzí téhož. Funkce jsou stejné, liší se spíš vizuálem rozhraní, používal jsem proto stránku, kterou výrobce plánuje používat do budoucna jako preferovanou.
Stránka Epomaker HUB nefunguje ve Firefoxu, musíte použít Chrome. Klávesnici nejde nastavovat přes Bluetooth nebo wireless připojení, musíte přejít na kabel. Zato vás může zmást, že wireless dongle v prohlížeči uvidíte, ale dál cesta nepovede. A ani po úspěšném spuštění nemáte vyhráno. Byly dny, kdy se TH108 připojila bez komplikací, jindy mi prohlížeč vytrvale hlásil, že žádný hardware připojený není, i když mi ho sám ukázal v nabídce. V tu chvíli bych ocenil, kdybych mohl zkusit reinstalaci driverů.
Co dalšího webové rozhraní umí kromě benchmarku trpělivosti? Třeba přemapování kláves. Jste sice omezeni tím, co běžně klávesnice umí, a nelze nastavit, že se stisknutím mezerníku otevře Photoshop, ale pokud si vystačíte s abecedou, základními programy Windows, ovládáním multimédií a podobnými možnostmi, budete spokojení.
Druhou možností jsou makra. Do paměti se jich vejde 18 a nastavují se poměrně snadno. Buď si můžete sekvenci rovnou naťukat jako v reálném scénáři, nebo si vyberete, co se má zmáčknout a s jakým intervalem. Takže jestli někdy musíte čekat na reakci ovládaného programu, tady si můžete pauzu zapsat rovnou do makra. Samostatně se pak volí, zda se má makro opakovat, dokud klávesu nezmáčknete podruhé, nebo může proběhnout nadefinovaný počet cyklů a pak se samo ukončí.
Zajímavou vychytávkou je nastavení priorit pro klávesy. Představte si, že řídíte auto v závodní hře. Držíte plyn a zároveň potřebujete brzdit. Někdy můžete chtít, aby oba povely předávala klávesnice najednou, ale někdy se může hodit, aby ve sporných případech jedna varianta dostala přednost. Díky funkci SOCD můžete nastavit, aby při současném stisku nahoru a dolů klávesnice vybrala buď předdefinovanou preferenci, nebo aby dostal prioritu poslední jednoznačný input.
Hodit se může i funkce dlouhého stisku. Na mobilu a ve hrách se s podržení tlačítka využívá často (krátký stisk = loot všeho, dlouhý stisk = loot menu), tak proč si ho nepřenést i do Windows? Na TH108 Pro to jde a ještě si můžete zvolit, od kdy se stisk počítá za držení. Když víte, že tohle Epomaker umí, asi už nepřekvapí, že lze kteroukoli klávesu používat i jako přepínač.
Jestli jsem kvůli stabilitě webové ovladače kritizoval, u nastavování podsvícení, mapování i maker se hodí. Všechny nastavené funkce budou fungovat, kdekoli klávesnici zapojíte. Změny se ukládají v paměti klávesnice, ne počítače, takže se přenášejí spolu s hardwarem.
K čemu slouží ten LED displej?
Poslední položkou ve webovém rozhraní je nastavení displeje. Na fotkách nešel přehlédnout, ale chtěl jsem si ho nechat na závěr. Jinak byste si totiž mohli myslet, že hraje zásadní roli, což není pravda.
Za prvé, ty dva svítící kroužky po jeho boku nejsou tlačítka a nemají žádnou přidanou hodnotu. Prostě jen svítí, blikají a existují, dokud je nevypnete. K ovládání naopak slouží decentní ovládací kolečko na boku, které lze i stihnout. Co ovládá? Primárně hlasitost, ale pokud s ním pootočíte během podržení Fn klávesy, dostanete se do menu, které představuje grafický způsob, jak si nastavit podsvícení, pokud byste si nechtěli pamatovat klávesové zkratky z manuálu.
Druhou funkcí menu je změna informací prezentovaných na displeji. Ve výchozím nastavení se zobrazuje čas, datum, zámky kláves, způsob připojení a stav baterie. Pokud byste chtěli něco atraktivnější, můžete do klávesnice nahrát GIF jako animaci. Přínos to moc nemá, ale proč ne? Určitě se na to kouká lépe než na třetí režim, který ukazuje, jakou klávesu jste právě stiskli. Čtvrtou možností je displej úplně vypnout.
Závěrečné hodnocení
Můj názor na Epomaker TH108 Pro se měnil jak aprílové počasí. Na začátku bylo těšení. Konečně obyčejná klávesnice plné velikosti, s klasickým layoutem a bez nadbytečných blbostí, kterou můžu používat s jakýmkoli zařízením bez nutnosti instalace dalšího softwaru. A ještě má příjemné, tiché spínače, na kterých se dobře píše a neruším nikoho v okolí!
Pak zase přišla vlna frustrace. Proč ovladače fungují jen v Chromu? Proč někdy nefungují vůbec? Proč proboha nejsou popisky kláves podsvícené? Proč se o některých funkcích a klávesových zkratkách nedozvím ani z manuálu, ani z webu? Proč aspoň není v krabici přibalené orákulum?
Nakonec se hodnocení ustálilo někde uprostřed. 10 000mAh baterie nabízí dlouhou výdrž počítanou v desítkách hodin, jakmile jednou klávesnici nastavíte, přestanou vám manýry softwaru vadit. Jenže dojem, že některé funkce a možnosti jsou jen iluzorní, zůstane.
Asi nejhorší je zpracovat, že Epomaker chce za klávesnici 89 $, v přepočtu circa 1800 českých korun. Za takovou částku už čekáte hotový produkt. Možná ne s každou funkcí, která se dá vymyslet, ale se stabilně fungujícícm a kvalitně zpracovaným standardem s nějakým malým bonusem. V případě TH108 Pro dostanete spíš zajíce v pytli, u kterého doufáte, že si to celé nějak sedne a Epomaker se nevykašle na další vývoj softwaru.
