- Šéf umělé inteligence Microsoftu má na obsah a trénink AI kontroverzní názor
- O tzv. šedé zóně, tedy volně nedostupném obsahu, prý ať rozhodnou soudy
- Softwarového giganta teď ale čeká soud s vydavatelem deníku The New York Times právě kvůli tréninku AI na jeho článcích
Šéf Microsoftu pro umělou inteligenci Mustafa Suleyman vyvolal poměrně solidní kontroverzi tvrzením, že obsah sdílený na webu považuje v podstatě za „freeware“ a může ho tak prý bez problémů použít k tréninku nástrojů umělé inteligence bez výslovného povolení.
Freeware?
Jeho výroky, které pronesl během rozhovoru na Aspen Ideas Festival, vyvolaly obavy mezi tvůrci obsahu. V rozhovoru s Andrewem Rossem Sorkinem ze stanice CNBC Suleyman zdůraznil, že volně dostupný webový obsah považuje za volně využitelný v rámci principu tzv. fair use.
„Pokud jde o obsah, který je již na otevřeném webu, platí společenská smlouva od 90. let. Každý ho tedy může kopírovat, znovu s ním pracovat, reprodukovat ho. To byl freeware, chcete-li. Taková byla dohoda,“ prohlásil.
Diskutabilní šedá zóna
Suleyman ale taktéž poněkud kontroverzně připustil šedou zónu, kdy webové stránky nebo vydavatelé výslovně zakazují přístup robotům, vyhledávačům a nově třeba i nástrojům umělé inteligence. „Existuje samostatná kategorie, kdy webová stránka nebo vydavatel či zpravodajská organizace výslovně řekla: ‚Neshromažďujte nebo neprolézejte mě z jiného důvodu, než je indexování, aby ostatní lidé mohli tento obsah najít‘. To je šedá zóna a myslím si, že se bude řešit u soudů.“
Považovat něco, co je explicitně zakázáno, za šedou zónu, je poněkud naivní a leckterý tvůrce obsahu, který má svůj web „zamčený“ například za pravidelný poplatek, by něco takového jistě označil za drzé.
Jestliže například deník The New York Times, jehož obchodní model stojí na předplatném, a tedy veřejně a volně nedostupném obsahu, ke kterému se dostanete pouze skrze platbu, robotům něco takového zakáže, pak zcela jistě nejde o šedou zónu. Jde o naprosto jasně stanovené podmínky, které měly například OpenAI a Microsoft v případě The New York Times porušit. A o tom, jak dopadne konkrétně tento případ, skutečně rozhodne soud.
Čekání na rozsudek
Zdá se to být nepravděpodobné, ale prakticky celý průmysl s umělou inteligencí teď do jisté míry stojí na několika žalobách vydavatelů, umělců, autorů a dalších subjektů, kteří věří, že OpenAI a další zneužili jejich díla pro trénink svých velkých jazykových modelů. Těžko odhadovat, co by se s populárními chatboty stalo, kdyby najednou všechny soudy dopadly v neprospěch firem vyvíjejících AI.
Je ale potřeba upřesnit, že žaloby se týkají pochopitelně převážně jasně daných, placených, volně nedostupných nebo licencí pokrytých děl. Volně dostupné články, veřejné příspěvky ze sociálních sítí nebo obecně jakýkoliv bezproblémově veřejně dostupný materiál, zdá se, nikdo neřeší. A i proto ho nejspíš Suleyman považuje za freeware.
