Vznik jakékoliv elektroniky provází neodmyslitelně proces testování a ladění, k čemuž pochopitelně slouží větší či menší množství prototypů. Nejinak tomu je samozřejmě u smartphonů.
Většina z nás si asi pod pojmem prototyp smartphonu představí poněkud neforemný telefon, který ale v podstatě sdílí veškeré hlavní charakteristiky s finálním produktem. V současnosti tomu tak i většinou je, nicméně tento článek vám ukáže, že tomu tak rozhodně ne vždy bylo.
Redaktorům serveru The Verge se podařilo získat exkluzivní přístup k prototypu známému jako Purple 2, nebo také M68. Jde o utajovaný vývojový prototyp originálního iPhonu, který je zjevně pro Apple citlivý dosud – zdroj redaktorům zahraničního serveru poskytl zařízení pouze pod příslibem anonymity.
Přehnané tajnůstkářství? Apple tajil iPhone i před jeho spoluautory
Když Steve Jobs 9. ledna 2007 představoval první generaci iPhonu, prohlásil, že jde o okamžik, na který se těšil dva a půl roku. Tak dlouho totiž trval vývoj, a tak dlouho také vedení Applu úzkostlivě tajilo, na čem vlastně pracuje.
Snaha o utajení před konkurencí, novináři a vnějším světem je pochopitelná. Originální iPhone byl do značné míry revolučním přístrojem a Apple si nemohl dovolit, aby mu někdo sebral tolik potřebný moment překvapení.
Na iPhonu však pochopitelně pracovalo velké množství zaměstnanců a riziko, že by si někdo takříkajíc „pustil pusu na špacír“, bylo poměrně velké. Zatímco u týmů zabývajících se hardwarovou podobou přístroje nešlo dělat nic jiného než spoléhat na jejich důvěryhodnost, u softwarových týmů už existovala možnost, jak nic neriskovat.
Na snímku výše vidíte produkt, který na první pohled připomíná základní desku staršího počítače. V pravém spodním rohu si však lze povšimnout displeje, který dává tušit, že o základní desku asi nepůjde. Díváte se totiž na prototyp iPhonu, se kterým pracovali vývojáři.
Jak vyvinout mobilní operační systém bez mobilu?
V podstatě všechny Apple přístroje spoléhají na open-source operační systém Darwin. Jeho komponenty tvoří základ, na němž je postaven macOS, watchOS, tvOS a také iOS. Mobilní systém iOS však logicky před vydáním prvního iPhonu neexistoval a bylo ho tak třeba na bázi Darwinu vybudovat.
To byl úkol týmu, který pracoval s popisovaným prototypem Purple 2. K vyvinutí mobilního operačního systému bylo pochopitelně třeba otestovat fungování veškerých hardwarových komponentů, které budou přítomny ve finálním přístroji. Jak to však zaměstnancům umožnit bez toho, abyste jim dali do ruky samotný mobilní telefon?
Jako funkční řešení se ukázala právě vínově zbarvená deska, na níž jsou rozmístěny jednotlivé části budoucího iPhonu. Nejvýraznější je již zmiňovaný displej, avšak na desce nechybí pochopitelně ani 620MHz ARMový procesor, modul na SIM karty, radiomodul, nebo třeba úložiště. To je však u tohoto prototypu řešeno vcelku odlišně od finálního iPhonu.
Jedná se o zelenou 4GB NAND kartu od Samsungu, kterou bylo možné z desky kdykoliv snadno odejmout. Inženýři tak mohli snadno přepínat mezi různými verzemi operačního systému jednoduše tím, že vyměnili paměť.
Na desce je dokonce domovské tlačítko a přepínač hlasitosti. Spínače jsou však umístěny samostatně, proto si lze povšimnout přelepeného otvoru v rámečku displeje. Nalevo od displeje se nachází také nenápadný modul kamery, ačkoliv pořizování fotografií s touto deskou muselo být poněkud komické.
Osazen naopak nebyl senzor přiblížení, pro něj je připraveno pouze místo na desce.
Konektory, které na iPhonu nenajdete
Při pohledu na desku je patrné, že obsahuje mnohem více konektorů, než kolik se jich dostalo do iPhonu. Levý horní roh tak hostí například klasický sériový port, který inženýři používali k připojení různého příslušenství.
Povšimnout si lze i klasického LAN konektoru, který umožňoval pevné síťové připojení. Velmi zajímavé jsou pak dva porty mini USB. Jejich účelem bylo vzdálené ovládání „iPhonu“, přesněji řečeno nahrávání kódu, bez nutnosti jakkoliv využívat displej. Ten byl totiž u těchto prototypů spíše vzácnost, častěji bylo připojení řešeno externě.
Výrazným prvkem jsou také bílé JTAG konektory, které umožňovaly inženýrům Applu odhalovat chyby na té nejnižší úrovni. Ze změn napětí na jednotlivých pinech bylo například možné vyčíst, jestli provedená softwarová změna negativně neovlivňuje fungování nějakého hardwarového prvku.
Je libo externí monitor?
Levý bok prototypu pak patří RCA konektorům. Díky nim bylo možné vyzkoušet analogový vstup i výstup zvuku, nebo připojit přes komponentní rozhraní externí monitor.
Vzhledem k formátu desky také nepřekvapí přítomnost napájecího DC konektoru, díky němuž mohl být prototyp iPhonu připojen na stálý zdroj napájení. Spoléhat při dlouhých testech na výdrž baterie by totiž nebylo zrovna praktické. Akumulátor však bylo také možno připojit, jak ostatně naznačuje vyznačené místo v pravém horním rohu desky.
(Ne)funkční prototyp
Tento konkrétní prototyp poskytnutý serveru The Verge je stále funkční. Nepředstavujte si však, že byste si z něj zavolali. Po zapnutí se na displeji pouze rozsvítí Apple logo a dále se již alespoň zdánlivě nic neděje.
/cdn.vox-cdn.com/uploads/chorus_asset/file/15969100/iPhonem68.gif)
Podle zdroje, jenž redaktorům desku poskytnul, byl tento konkrétní kus ovládán výhradně „vzdáleně“ pomocí terminálu. Lze ho však prý pomocí 30pinového konektoru připojit k iTunes, kde se bude tvářit jako iPhone připravený k obnovení.
Dnes se již na utajení tolik nedbá
Takto velká deska maximálně tající finální podobu iPhonu byla podle dostupných informací použita pouze u vývoje originálního iPhonu. Ještě prototyp iPhonu 4 však také vznikal na vývojové desce, byť výrazně menší.
Pak ovšem Apple od této metody zcela upustil a dnes již prototypy iPhonů připomínají výsledné telefony mnohem více. Před okolním světem je chrání pouze nadměrné kryty či kovové montážní rámy.
Proč Apple upustil od používání fascinujících „deskových“ prototypů samozřejmě s jistotou nevíme. Jako pravděpodobné se však jeví jednoduše to, že již není třeba tolik chránit samotnou formu přístroje. Základní charakteristiky smartphonů jsou dnes již v podstatě identické a na rozdíl od originálního iPhonu tak už tolik nehrozí, že by konkurence něco „okoukala“ z vnějšího vzhledu telefonu.
Tomáš Krompolc
Další dnešní články
