V posledních týdnech se na stránkách novin po celém světě objevily zprávy o vynálezu jménem Sarco, který má sloužit jako jakýsi automat na sebevraždu. Těžko se lze v této souvislosti ubránit asociacím s legendární smrtibudkou z kresleného seriálu Futurama. Dle tvůrce tohoto vynálezu, Australana Philipa Nitschkeho, však má být zařízení důstojným a humánním způsobem, jak umožnit ukončit život těm, kdo již nechtějí žít.
Jde pochopitelně o nanejvýš kontroverzní téma, které z mnoha důvodů otevírá i otázky nad rámec „běžné“ eutanazie. V dnešním článku se proto podíváme nejen na to, jak toto zařízení funguje, ale také na právní a etické otázky s ním spojené. Zaměříme se i na osobu vynálezce.
Designový sarkofág
Navzdory aktuální vlně mediálního zájmu nejde o žádnou horkou novinku. Plány na Sarco vznikly už v roce 2017 a minimálně od roku 2018 bylo možno přístroj vidět na různých výstavách, a to jak pohřebnických, tak designérských. Letos však tvůrce oznámil, že učinil potřebné kroky k ověření legality tohoto přístroje a že brzy plánuje první testy ve Švýcarsku.
Než se začneme věnovat otázce legality přístroje, zaměřme se nejprve na to, co vlastně nabízí. Samotné jméno Sarco je zkráceninou pro sarcophagus, tedy sarkofág. Důvod je celkem nasnadě, designová kapsle vypadá jako moderní varianta starobylých sarkofágů a do značné míry tak má i sloužit. Po usmrcení uživatele totiž má být možné kapsli odpojit od základny a využít ji jako rakev.
Mechanismus usmrcení
Základní funkcionalitou (pokud se budeme držet technické terminologie) je však pochopitelně usmrcení uživatele, zájemce o eutanazii. To zde probíhá jinak, než je tomu u klasické asistované sebevraždy. K té se zpravidla používá pentobarbital, látka mající stejně jako ostatní barbituráty silně tlumící účinek. Člověk po něm během dvou až pěti minut usne, následně upadne do kómatu a krátce na to zemře. V malých množstvích ho lze využívat i k dočasné sedaci. Používá se i k popravám či uspávání zvířat.
Problém však je, že jde o kontrolovanou látku, kterou si nemůže neautorizovaná osoba jen tak pořídit. To tedy znemožňuje její použití v automatickém přístroji, který – jak si později řekneme – má fungovat bez přítomnosti lékaře. Philip Nitschke tedy přišel s tím, že smrt bude navozována kyslíkovou deprivací, v podstatě udušením.
Protože pouhé zbavení vzduchu by však samozřejmě bylo značně nepříjemné a u uživatele vyvolávalo (i fyziologicky podmíněný) stres, je do uzavřené kapsle vpouštěn dusík. Jde o snadno dostupný inertní plyn, jehož vdechování člověk nijak nevnímá a nemá tedy pocit dušení. V normálních situacích je tak do značné míry nebezpečný svému okolí, protože si člověk neuvědomí, že se mu nedostává kyslíku. To se stalo osudným například dvojici techniků připravujících raketoplán Space Shuttle ke startu v roce 1981. Ti nevědomky vešli do prostoru natlakovaného dusíkem (z důvodu protipožárních opatření) a udusili se.
Pokud potřebujete pomoc…
- Celorepubliková linka psychické pomoci
Tel: 116 123
Chat: linkapsychickepomoci.cz
- Linka bezpečí pro děti a mládež
Tel: 116 111
Chat: linkabezpeci.cz
- Krizová centra
Pokud dáváte přednost osobnímu kontaktu, lze využít sítě krizových center. Kontakty na některé z nich naleznete například zde.
V případě použití k sebevraždě či popravě (v některých státech USA se zvažuje přechod na tento mechanismus) je však samozřejmě tato charakteristika žádoucí. Podle vynálezce kapsle dojde během 30 sekund v kapsli ke snížení obsahu kyslíku z běžných 21 % na 1 %. V takovém prostředí osoba záhy ztratí vědomí a po pěti až deseti minutách dle Nitschkeho zemře. Mělo by jít o zcela bezbolestný proces, osoba může pociťovat před upadnutím do bezvědomí jistou dezorientaci a případně i lehkou euforii.
Konstrukce kapsle
Sarco má být vyráběno tiskem na 3D tiskárně, přičemž dva kusy už takto vznikly a třetí je před dokončením. Nitschkeho neziskovka Exit International dle svých vyjádření neplánuje Sarco prodávat ani vyrábět, zajištění tisku i dusíku bude na zájemci.
Prodávat se však bude e-kniha The Peaceful Pill, jejíž součástí mají být potřebná tisková data a instrukce k sestavení a použití. Tím se však dostáváme k jedné z otázek visících nad tímto strojem. Je velmi nepravděpodobné, že by bylo možné všechny potřebné části vytisknout na 3D tiskárně. Zcela jistě to nebude možné u potřebné elektroniky (o níž bude řeč dále) a pravděpodobně ani u rozvodů dusíku. Těžko si také lze představit, že bude složení celé konstrukce včetně veškerého zapojení funkčních prvků natolik jednoduché, aby je zvládl laik. Pokud se tedy někdy Sarco dostane k „zákazníkům“, nějakou roli bude muset Exit International hrát. O tom se ale tvůrce nijak nezmiňuje.
Na webu se naopak dočteme, že stroj bude možné vytisknout z rozložitelných biomateriálů. Takové materiály sice skutečně existují a jsou v 3D tisku běžně používané, ale opět to úplně neřeší všechny otázky. Například výroba průhledných prvků asi těžko bude moci být svěřena 3D tiskárně. O rozložitelnosti kapsle, která by měla být použitelná i jako rakev, tak lze trochu pochybovat.
Doktor Smrt
Vraťme se ale ještě na chvíli k osobě vynálezce Philipovi Nitschkemu. Tento 74letý bývalý lékař v podstatě zasvětil svůj život propagaci eutanazie. Již v roce 1996 jako opoziční hlas v místní pobočce lékařské komory loboval za uzákonění eutanazie v Austrálii. Když se tak stejného roku skutečně stalo, stal se prvním lékařem, který umožnil pacientovi přes počítač aktivovat injekci smrtícího barbiturátu. Následně takto asistoval u sebevraždy dalších třech osob, než jen o rok později australská vláda zákon zase zrušila.
Od té doby se věnoval podpoře neformálně prováděných sebevražd, publikoval například návody, jak se zabít Nembutalem – lékem na bázi pentobarbitalu. Ten si zájemci museli do Austrálie importovat z jiných zemí, například Mexika. V souvislosti s touto aktivitou byl Nitschke opakovaně vyslýchán policií, zadržen na letišti v Británii a jemu i jeho kolegům a zájemcům o eutanazii policie několikrát prohledávala bydliště.
Mezi jeho nejzvláštnější nápady patří určitě nerealizovaný nápad provozovat „loď smrti“, na níž by prováděl eutanazii v mezinárodních vodách. I tato aktivita pomohla Nitschkemu vysloužit si mediální přezdívku „Doktor Smrt“.
Konflikt s lékařskou komorou
Nitschke se dostával do konfliktů i s lékařskou komorou, která mu v roce 2014 pozastavila lékařskou licenci. Důvodem byla jeho role v případu trojnásobného vraha Nigela Brayleyho, který ho po jednom z jeho seminářů navštívil a dotazoval se na záležitosti týkající se sebevraždy Nembutalem. Nitschke v té době nevěděl, že je Brayley vyšetřován pro podezření z vraždy, a pokusil se ho přesvědčit, aby vyhledal terapii, což ale odmítl.
Když Brayley následně skutečně spáchal sebevraždu, dle lékařské komory se tak stalo proto, že Nitschke nenahlásil mužův úmysl psychiatrům. Pozdější soud nicméně potvrdil, že takovou povinnost neměl. Sám Nitschke tuto událost vnímá jako racionální rozhodnutí sériového vraha, který by jinak strávil zbytek života za mřížemi.
Lékařská licence byla Nitschkemu po sérii soudních sporů vrácena, ovšem za podmínky, že nebude veřejně vystupovat ve prospěch eutanazie a poskytovat rady s tím související. To Nitschke považoval za porušení své svobody slova a po konzultaci s tisícovkou členů Exit International svou lékařskou licenci veřejně spálil a v roce 2015 přestal lékařskou praxi vykonávat. Konzultace nadále zájemcům poskytuje a jako doktor se označuje, k čemuž je jako držitel titulu PhD oprávněn.
Demokratizace umírání
Nejméně od roku 2009 Nitschke zastává názor, že eutanazie, resp. asistovaná sebevražda, by měla být dostupná nejen nevyléčitelně nemocným pacientům. Podle něj by měl mít možnost ukončit život každý člověk, který je v dobrém mentálním stavu a obává se třeba i jen následků stárnutí. Jedním z uváděných případů je třeba vdova či vdovec, kteří po smrti svého dlouholetého životního partnera již nechtějí trávit poslední roky života osamoceně.
Exit International se snaží poskytovat instrukce pouze lidem starším 50 let, u nichž je ověřena jejich příčetnost. Stejně tak by to mělo být i u kapsle Sarco. Zmiňovanou e-knihu s instrukcemi a 3D modelem plánuje neziskovka prodávat pouze lidem starším 50 let.
Existují však minimálně dva zdokumentované případy, kdy sebevraždu s využitím Nembutalu na základě instrukcí Exit International spáchali lidé mladší 30 let. V obou případech se k instrukcím dostali podvodem při prokazování věku. Dle dat australské vlády z roku 2015 pak mezi 51 zaznamenanými případy otravy Nembutalem v zemi bylo 14 mrtvým 20 až 40 let.
Nitschke přiznává, že stoprocentní ochrany osob, pro něž sebevražda není zamýšlena, nelze dosáhnout. Myslí si však, že je to cena, kterou je třeba za „demokratizaci umírání“ zaplatit. Možnost snadno a důstojně odejít považuje za právo, které by mělo být široce dostupné. Sám se nechal slyšet, že Sarco možná jednou k sebevraždě zvolí sám.
Smrt bez lékaře
V rámci vize „demokratizace umírání“ by Nitschke rád u kapsle Sarco z procesu zcela eliminoval přítomnost lékařů, včetně psychiatrů posuzujících pacientův duševní stav. Záměr je takový, že zájemce bude muset nejprve vyplnit sérii on-line testů, které posoudí jeho motivaci a duševní stav. Posouzení by měla dělat umělá inteligence, což se setkalo s kritikou mnoha psychiatrů, podle nichž není možné takto citlivou otázku svěřit počítači. Ten se vždy bude rozhodovat na základě nějakého setu předešlých dat a nebude dle nich schopen detailně posoudit stav pacienta.
Na základě výsledků testu každopádně bude zájemci případně vydán kód pro aktivaci kapsle. Do ní si člověk lehne a znovu zodpoví sérii otázek ověřujících především to, že si je vědom následků svého činu. V kapsli také má být kamera, která bude jednak sloužit pro komunikaci s lidmi vně kapsle, ale také natočí informovaný souhlas uživatele.
Až bude člověk připraven, zmáčkne tlačítko, které do kapsle vpustí dusík. Aby kapsle byla použitelná pro osoby ve špatném zdravotním stavu, mělo by být možné ji aktivovat i mrknutím či gestikulací. Pro případ změny rozhodnutí na poslední chvíli by měl být k dispozici mechanismus umožňující okamžité otevření kapsle.
Proč Švýcarsko?
Nitschke si pro minimálně prvotní nasazení svého přístroje vybral Švýcarsko. To je již dnes známo svými klinikami provádějícími eutanazii, které jsou hojně využívány i občany zemí, kde eutanazie není legální. Ročně zde podstoupí eutanazii přibližně 1300 lidí.
Švýcarsko má velmi benevolentní zákon v tom ohledu, že asistovanou sebevraždu zde může spáchat kdokoliv v dobrém mentálním stavu, tedy nejen lidé nevyléčitelně nemocní, jako je tomu ve většině jiných zemí s legální eutanazií. Z Nitschkeho pohledu však problém spočívá v tom, že lékaři zpravidla odmítají předepsat potřebný barbiturát lidem netrpícím závažným onemocněním.
I proto vidí benefit ve svém přístroji Sarco, který barbituráty nevyžaduje a vystačí si s volně dostupným dusíkem. I tak ale zůstává otázka legality takového stroje. Exit International si nechal zpracovat právní analýzu od Daniela Hürlimanna, profesora práva na Univerzitě ve St. Gallen. Podle něj švýcarské právo nijak takový přístroj nereguluje, a tudíž dle zásady „co není zakázáno, je povoleno“, je jeho provoz legální. Profesor vychází i z toho, že regulovaný lékařský přístroj je definován svým účelem, který má sloužit ke zlepšení stavu pacienta.
S tímto závěrem tedy aktuálně Exit International operuje. Ne všichni se však s tímto názorem shodují. Například lékařka a právnička Kerstin Noelle Vokinger z Univerzity v Curychu odmítá názor svého kolegy, že by nešlo o lékařské zařízení. Podle ní, ačkoliv cílem přístroje není zlepšit stav pacienta, je stále možné ho považovat za lékařské zařízení podléhající regulaci. Primárním cílem legislativy je prý totiž zajistit bezpečnost takových přístrojů.
První testy na obzoru?
Nitschke tvrdí, že pokud se neobjeví komplikace, měli by první zájemci v Sarcu zemřít již počátkem roku 2022. Stát by se tak mělo na některé ze stávajících klinik a pro vyzkoušení přístroje již údajně mají zajištěno několik dobrovolníků.
Protože v tuto chvíli neexistuje zamýšlená umělá inteligence vyhodnocující pacienta, postarají se o to při prvních testech psychiatři. V další fázi by mělo zájemce čekat duální posouzení člověkem i umělou inteligencí, což by mělo umožnit postupně ji vyladit tak, aby se dalo přejít na režim výhradně řízený umělou inteligencí.
Jestli k testům, lze-li tomu vůbec tak říkat, skutečně dojde, je stále trochu otázka. Proti záměru se objevuje čím dál tím více kritiků, kteří kritizují vše od právních aspektů po technické fungování kapsle. Ke kritice se připojila například i známá klinika Dignitas, která se vyjádřila ve smyslu, že si nemyslí, že se iniciativa setká s velkým pochopením veřejnosti.
Kritické hlasy znějí i od zastánců eutanazie, kteří však nesouhlasí s touto podobou. Ta podle nich oslavuje sebevraždu, což jde proti jejich náhledu na smysl a účel eutanazie.
Pro a proti
Je zjevné, že kapsle Sarco je velmi kontroverzní. Kontroverzní je samozřejmě i téma eutanazie vůbec, ale fakt, že vzbuzuje kritiku i v tomto ohledu velmi liberálním Švýcarsku s desítkami let tradice legální eutanazie, ukazuje, že zde je ve srovnání s klasickou eutanazií ještě řada dalších aspektů k řešení.
Kritici upozorňují na to, že eliminace lékařů z procesu umožní větší prostor pro zneužití přístroje. Objevují se také názory, že problematický je i elegantní design kapsle či možnost vyzkoušet si její použití formou VR brýlí. Podle kritiků tak dochází k odvádění pozornosti od samotného ukončení života k zajímavě vypadajícímu přístroji, který může o to více lákat k využití. Dle některých také hrozí, že s relativně snadnou dostupností kapsle stoupne počet sebevražd a objeví se případy napodobování.
Podle Exit International je naopak kapsle jedinečným způsobem, jak umožnit téměř každému umřít za svých vlastních podmínek. Bez lékařských vyšetření, bez nutnosti opatřovat si něčí souhlas, bez obtížného shánění barbiturátů. Neziskovka také upozorňuje, že kapsli bude možné umístit kamkoliv, například do lesa či do obýváku mezi přátele a rodinu, a umírání tak bude pro zájemce i jeho okolí méně stresující záležitostí. Zmiňována je i nižší finanční náročnost, a tedy demokratizace eutanazie. Zatímco cesta na švýcarskou kliniku, její využití a s tím spojené procesy mohou stát více než 300 tisíc Kč, náklady na tisk a výrobu kapsle by měly být asi poloviční.
Závěr
Nechceme se pouštět do žádných soudů, nechť si každý čtenář posoudí přínosy i zápory tohoto nápadu sám. Jde nepochybně o velmi rozvětvenou problematiku, která se pohybuje od základní otázky, zda má vůbec člověk právo spáchat sebevraždu, až po konkrétní právní a technické aspekty zvoleného řešení.
Postoje obou stran sporu jsou pochopitelné. Bavíme se o usmrcení člověka, a je tak jasné, že obavy o možné zneužití či neoprávněné použití kapsle jsou relevantní. Na druhou stranu se lze ztotožnit i s názorem, že státu (potažmo lékařům) není nic do rozhodnutí svéprávného dospělého člověka, kdy a jak chce ukončit svůj život, a že by nemělo jít o „výsadu“ nevyléčitelně nemocných.
Budeme rádi, když se s námi o svůj názor na problematiku podělíte v diskuzi.
Tomáš Krompolc
Další dnešní články
