- Nejvyšší áčka patří mezi nejprodávanější chytré telefony, Galaxy A56 má tedy na co navázat
- Inovací není mnoho a cílovka na umělou inteligenci nemusí slyšet tak, jako technologičtí nadšenci
- Cena 11 990 Kč obsahuje poplatek za značku, ale Samsung nešetří s bonusy a slevami
Víte, který Samsung je nejprodávanější? Galaxy A35. A který je druhý? Když se tak blbě ptám, asi vás napadne, že Galaxy A55. Od jeho nástupce Galaxy A56 se proto čeká to samé, co od rohlíků na krámě. Že se bude prodávat po tisících a že zákazníci i bez jakýchkoli analýz budou vědět, do čeho jdou.
V zásadě budou mít pravdu, vždyť rohlík je pořád jen rohlík. Jenže v případě tohoto pečiva budou dotovat pekárnu, která včerejší zmražené kusy bude zítra prodávat jako čerstvé, sem tam do těsta hodí i smetí ze stolu, a kvalitu bude řešit barevnější nálepkou na regálu. Je jen na vás, jestli tuto situaci budete řešit silnější vrstvou másla, nebo hledáním jiného pekaře.
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.
Balení velké jak telefon samotný
Kde nic není, ani Samsung nebere. Balení Galaxy A56 je tak minimalistické, že úspornější by bylo jen vhození do papírového sáčku. Bílá krabička sice portrétuje telefon uvnitř v barvách, ale jinde nepotkáte ani ochutnávku z duhy. Kabel bílý, sponka na SIMku ze zahnutého drátu a literatura okolo. Nic víc. Jediné potěšení, které vám boxík nabídne, je strhnutí dvou nálepek jistících proti neoprávněnému otevření.
Frézovaný hliník a zvláštní fotomodul
U minimalismu ještě chvíli zůstaneme. Už z fotek vidíte, že nic extravagantního Samsung nevymýšlel. Černé rámečky nepatří mezi nejtenčí, stříbrné lemování z hliníku naopak vizuálně odlehčuje, zatímco je celý telefon jak frézovaný na CNC. Jednoduché tvary Galaxy A56 sluší a certifikace IP67 jen podtrhuje, že hardware Korejci pořád umí.
Z fotek už nevyčtete, jak dobře se telefon drží. Ostré linie krásně vjedou do dlaně, kartáčovaný kov má zase protiskluzové vlastnosti, takže kluzké sklo na zádech najednou nevadí. Na tlačítka palec padne, aniž si to uvědomíte, a pokud by měl nějaký telefon učit, jakou odezvu mají vypínače prstům poskytovat, byl by to právě Samsung.
Pokud by ale v rozjaření chtěl pokračovat i v přednášce z ergonomie, vyvedl bych ho asi z akademické půdy v zubech. To, že při položení na přední stranu je třeba zařízení podebrat nehty, bych ještě toleroval, ale modul fotoaparátu se dá akceptovat leda v nabídce Aliexpressu.
Dvoumilimetrový výstupek si na konto připisuje hned tři „úspěchy“: za nejlepší stolní houpačku, za nejvýkonnějšího chytače špíny a za nejkvalitnější imitaci ochranných skel. Vážně to vypadá, jak když na běžný fotomodul přilepíte sklíčko za dva dolary, přičemž vznikne škvíra tak akorát velká, abyste měli permanentní nutkání do ní vrazit nůž a zapáčit. Oproti tomu je umístění USB-C na spodní hraně telefonu jen kosmetickým škobrtnutím, zřejmě kvůli úspoře místa je konektor posunutý excentricky vzad.
OLED displej září i tam, kam prsty nedosáhnou
Samsung už před lety pochopil, na co lidi rádi koukají, a tak OLED panely začal používat i u běžných smartphonů. Od té doby si hoví na pozici krále displejů a víceméně nikdo se nepokouší tuto pověst zpochybňovat. Ani já to nemám v úmyslu.
Rozlišení 2340 × 1080 pixelů je tak nějak k úhlopříčce 6,7″ přirostlé a výslednou jemnost 385 ppi potkáte u desítek jiných telefonů s drobnými odchylkami. 120 Hz frekvence se pak bere jako povinnost, takže co je na něm tak skvělé?
Hodně se vychvaluje jas, ale počítat nity bez exaktního měření považuji za papouškování marketingových kouzelníků. Podstatnější pro mě je, že s minimálním podsvícením je i noční čtení pohodlné a k očím milosrdné, naopak na nejvyšší intenzitu dostanu v noci flashbang pod nos a ve dne solidní viditelnost, a celé to kryje Gorilla Glass Victus+.
Dvojnásob je pro mě důležité, co mi systém dovolí s barvami a ovládáním přes displej podnikat. Nedokážu si představit dlouhodobé použití telefonu, který se neprobouzí a neuspává poklepáním, těžko by se mi žilo bez zvýšení dotykové citlivosti nebo ochrany proti náhodnému dotyku, filtr modrého světla se občas taky hodí.
Pokud jste navíc hračičkové, můžete využít ztlumení jasu a dočasný zámek, který šetří energii během koukání na hry, které se hrají tak trochu samy. Jeho schopnosti posiluje modul Display Assistant, který si můžete v beta verzi přidat do aplikace Good Lock. Co umí? Zhruba to, co aplikace Blackr nebo Black Screen. V podstatě spustí Always-on-display, aniž by uspal zařízení, abyste ušetřili další procenta baterie, zatímco si třeba přehráváte video, které vám stačí poslouchat.
Kriticky se už musím vyjádřit na adresu optické čtečky otisků. Ne, že by se nechtěla s vašimi papilárními liniemi kamarádit, v úspěšnosti autentifikace problém není, ale nakonec jsem upřednostnil rozpoznávání obličeje, protože senzor je příliš blízko spodní hrany na to, abych se po něm natahoval stokrát denně.
45 Wattů nabíjení zděděných od S25
Je několik věcí, které asi nikdy nepochopím. Porozumění teorii vzniku vesmíru z jediné singularity bych ještě dal šanci, ale nad uvažováním Samsungu ve věci nabíjení telefonů Galaxy jsem už zlomil hůl. Prostě mi hlava nebere, proč technologický gigant uměl nabíjet 45W v roce 2019, aby stejný výkon používal následujících 6 let ve vlajkovkách, a následně ho šoupnul do lepší střední třídy.
Jedno vysvětlení bych měl, ale pohybuje se na hranici konspirací – že nám prostě Samsung prodává minimální inovaci tak dlouho, dokud platíme. A bohužel, my platíme, tak mu to prochází. Hodnotit rychlost nabíjení z pohledu Samsungu je naprostý triumf, z pohledu trhu s Androidy průměr, z pohledu zákazníka se cítím, jako kdybych si v restauraci kromě jídla platil i za příbor a talíř. Mimochodem, klasická Power Delivery nabíječka na Samsung nestačí, musíte mít tu s PPS. Ale že nám ta standardizace pomohla!
| Naměřená rychlost nabíjení 45W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 14 minut | 21 minut | 39 minut | 72 minut |
Akumulátor má kapacitu rovných 5 000 mAh. Nic, nad čím by se dalo jásat, ale na náročný den to stačí bohatě, není proto třeba ani věšet hlavu. Vesměs jsem rád, že Samsung nezkouší nějaké libozvučné nesmysly, jako že „zákazníci chtěli tenký telefon, tak jsme zmenšili baterku na půlku“. Podělit se o energii můžete jen prostřednictvím kabelu, na bezdrátové nabíjení si střední třída pořád nesáhne.
Stabilní výkon chlazený vzduchem a rukama
Nezávidím inženýrům, kteří navrhovali procesor pro Samsung Galaxy A56. Potřebovali něco, co vydrží pár let, aby redaktoři neskuhrali hned u recenzí nad nedostatkem výkonu. Nesměli to ale s výkonem přehnat, aby snad statisícům zákazníků nezůstal telefon dalších pět let, to by je finanční oddělení nepochválilo. Zároveň ale hledali něco levného.
Nakonec zvolili Exynos 1580, procesor vyráběný 4nm výrobním procesem, spojující sílu jednoho jádra Cortex-A720 na 2,9 GHz, tří A720 na 2,6 GHz a čtyř A520 na 1,9 GHz. Grafiku obstarává Xclipse 540, ukládání pamětí pak UFS 3.1 paměti o velikosti 128, případně 256 GB a 6, 8, nebo 12 GB RAM.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 162,7 × 77,5 × 7,4 mm, hmotnost: 197 g, zvýšená odolnost: IP67
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 5.3, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/ax, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 5000 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Ačkoli prostředí běhá svižně, responzivita systému úplně ideální není, zejména pokud srovnáváte s nějakým výkonnějším hardwarem. Částečně je to pocitové, možná se projevuje počáteční neodladěnost OneUI, rozhodně se ale nedočkáte lagů a sekundu dlouhých reakcí na vaše doteky. High-end ale hledejte u Qualcommu, Exynos 1580 je adekvátně k cílovce telefonu spíš denní dříč.
Nepodařilo se mi ho třeba roztopit navíc, než 40,2 °C, nejvýkonnější procesory se neštítí ani hodnot o deset stupňů vyšších. Prsty to však budou vnímat jinak, kvůli hliníkovým rámečkům dostanou všechnu energii, kterou telefon vyzařuje, zejména z levého horního rohu. Zároveň si ale Galaxy A56 zachovává vysokou stabilitu.
Pokud srovnávám s jinými telefony, podle aktuálního žebříčku Antutu se telefon pohybuje blízko Google Pixel 7 s procesorem Tensor G2, Galaxy S22 Ultra je pak o 13 % výkonnější, odcházející A55 pak o 23 % pomalejší. Jak by řekl Jaroslav Hašek, sledujeme mírný pokrok v mezích zákona.
One UI 7: posun o 800 pixelů do strany není smart
One UI je nástavba, co jsem léta chválil jako tu nejlepší. Už šestá verze pro mě znamenala kvalitativní propad a doufal jsem, že u sedmé generace Samsung pochopí, co měli uživatelé (nebo aspoň já) rádi a co ne. Místo toho to vypadá, že je softwarová divize promořená dvojitými agenty Googlu a Applu. Spoléhal jsem na to, že aspoň moduly do Good Locku dovolí vrátit se k tomu, co fungovalo, ale ne. Samsung rezignoval na vlastní principy a populisticky už jen vykazuje činnost bez hmatatelných výsledků.
Zatímco launcher si můžete nainstalovat, který chcete, práci s notifikacemi a přepínání mezi aplikacemi řeší systém. A zejména notifikace bolí hodně. Samsung přešel na rozložení do dvou bloků. V prvním máte klasické notifikace, ve druhém máte rychlé přepínače, a z každého rohu vytáhnete jiný panel. Zní to logicky, ale v praxi je to velmi nepraktické. Jeden tah nefunguje, protože do vzdálenějšího rohu nedosáhnete jednou rukou. Přepnout se dá swipem, ale je to pohyb navíc. Dřív aspoň bylo přehrávání hudby mezi klasickými notifikacemi, teď je zvlášť. Takže na skok na další skladbu potřebujete tři dotyky.
Říkáte si, že když One UI 7 umožňuje návrat k tradičnímu rozložení, bude to lepší? Jen o málo, první posunutí dolů otevře šest přepínačů, ale ovládání hudby se objeví zas až s dalším stažením. Kéž by místo takových blbostí Samsung radši zapracoval na tom, že když chci skrýt z menu Nedaleká zařízení a SmartThings, které nepotřebuju, volba Nezobrazovat by měla znamenat, že se tyto položky nezobrazí, a ne ať se zobrazí jen někde.
Ale né, Samsung místo toho užitečné přepínače zmenší, aby zbylé místo zaplevelil zrcadlením obrazovky a přepínáním Bixby režimů. Že nic z toho nepotřebujete? Nezájem, Samsung potřebuje propagovat své služby a hardware. V podstatě tak tlačí do systému reklamy stejně, jako to dělá Xiaomi. Se směsicí opovržení, posměchu a hořkosti však Číňani umožňují reklamy vypnout.
Hrozně rád bych řekl, že zbytek nástavby je pořád dobrý, ale tohle leštění roky starých funkcí je snad všudypřítomné. Kolikrát jsem chválil Bixby Routines. V telefonu jsou, ale Samsung se nově chlubí, jak reaguje na běžné denní situace. Třeba vám připraví rutinu pro cesty do zahraničí. Víte, co ji spustí? Vy, když ji ručně zapnete. Spoustu takových „inspirativních“ příkladů nemá spouštěcí podmínku nastavenou a pokud ano, jedná se o triviality, které už dávno znáte.
One UI má plnou pusu umělé inteligence, ale jsou to ústa bezzubá jak chrup voliče SPD. Rutina tlumící zvuky během schůzek se nekouká do kalendáře, ale spouští se ručně. AI mlčí a tváří se nepřítomně. Hlavně, že se Gemini spouští tahem z dolních rohů, zespoda taháte Circle to Search, opačným směrem zase spustíte jednoruční režim a v připraveném bloatwaru už čeká Copilot… Těšili jste se na Smart Bar? Není na něm nic chytrého.
Jen se původní widget pro hudbu zmenšil, abyste si nepřečetli, co vám hraje, a posunul dolů, aby se oddělil od ostatních widgetů. Vyloženě komické je, že v menu telefonu to vypadá, že Smart Bar umí spoustu věcí. V nabídce máte hodiny, záznamník a Samsung Notes a pod nimi nabídku Zobrazit více. Copak navíc asi přinese? Sdílení informací v tísni. Jakože cože?!
Abych to zkrátil, One UI 7 parazituje na své reputaci, ve skutečnosti už ale karikaturuje sám sebe. Na původně funkční kostru se lepí funkce od kohokoli, kdo si zaplatí, ať už je to Google, Facebook, Netflix, Microsoft nebo Spotify, a Apple kopíruje třeba animacemi i zadarmo. Z původního uměleckého díla se stala beztvará hrouda hmoty plnící podobný účel, jako kurtizány. Kdo dá víc, ukradne si pár megabytů v paměti a je totálně fuk, jestli jedna funkce začne sabotovat druhou.
Najednou plán na šestiletou podporu připomíná víc vyhrožování než benefit, což paradoxně vyvažuje fakt, že Samsung aktualizace bez mrknutí oka vykuchá, aby si šetřil nové funkce jen pro nové modely. Podobně, jako jsme na sklonku éry TouchWiz doufali, že se Samsung této těžkopádné nástavby zbaví, modlím se i já teď, aby v Koreji přestali stavět svatostánky umělé inteligenci a zeptali se místo strojů lidí, co s telefonem dělají.
2 + 0 fotoaparátů
Pro cílovou skupinu Galaxy A56 nemá cenu vymýšlet Ameriku. Není moc důvodů tlačit do střední třídy pokročilou optiku kvůli kvalitě a už vůbec ne kvůli ceně za hardware. Přesto je dobré něčím zaimponovat. Co třeba zoomováním? To přeci všichni znají, že? Ale ne, to není nijak vidět navenek. Co třeba dát tam hodně objektivů? Jo, to by šlo!
Na papíře zní krásně, že máte v kapse 50 MPx a zvládnete fotit i skupinové fotky ultraširokým objektivem s 12 MPx. A v praxi vlastně taky. Opravdu! Věřte tomu nebo ne, světelnost f/1.8 v kombinaci s optickou stabilizací na hlavním snímači produkuje zdařilé snímky a ač má širokoúhlý foťák jiné barevné podání, pořád je koukatelný i při f/2.2.
Ukázky z hlavního fotoaparátu
Třetí fotoaparát je na telefonu jen proto, aby tam ty dva ostatní nebyli sami. Dělá jim ale křena. Doufal jsem, že éra makro objektivů už skončila, ale v Samsungu zřejmě opět otevřeli archiv a hledali v něm nápady pro současnost. Vlastně ani ten zoom velkou parádu neudělá – když kouknete na jeho rozlišení, asi odtušíte, že nepřibližuje opticky, ale digitálně. Dvojnásobek reality je fajn, čtyřnásobek je na hraně a desetinásobek nemá cenu zapínat.
Ukázky zoomu
U nočních snímků už je vidět degradace kvality. Kostičky, šum, nic z toho není A56 cizí. Světlo se u snímků za slabého osvětlení láme a vytváří duchy, nebe vypadá jak během požárů v Kalifornii, a ruce je třeba pořádně zapřít, aby telefon zvládl zaostřit. Je to chyba? Nemyslím si. Na focení noční pařby sice tenhle Samsung nestačí, nikdo to od něj však nečekal.
Ukázky nočních snímků
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Video A56 zvládá taky, ale svůj stín se překročit nepokusil. Nemám mu to za zlé, ale bylo by hezké masám nabídnout něco navíc, aby si odnesli nádech prémiové značky. Zůstalo tak u 4K rozlišení při 30 fps. Důvod? Ten neznáme, nicméně Exynos 1580 4K při 60 fps podporuje, ale Samsung zavelel jinak. Druhým polovičním bonusem, který postrádám, je stabilizace. Telefon režim super-stabilní podporuje, ale platíte za něj opět snížením snímkové frekvence. Pohyb v 1920 × 1080 pixelů tak vyčarujete jen 30 snímky za sekundu.
Závěrečné hodnocení
Bylo by snadné mít nosánek nahoru a vytýkat Galaxy A56 všechny ty nedostatky, kterými trpí vůči dražším modelům. Při ceně startující na 11 990 Kč, kterou Samsung nezapomene pošťouchnout nějakým tím slevovým kódem a výkupním bonusem, dostanete to, co čekáte: klasický smartphone, kterému nic zásadního nechybí. Vyhnete se čínským omalovánkám, máte garantované bezpečnostní záplaty, a pro sociální sítě, média a komunikaci není ani výkon hendikepem. Nad to si můžete sáhnout na Galaxy AI, foťák obyčejné point’n’shoot taky zvládá, a baterka vás podrží, i když zapomenete běhat pravidelně na nabíječku.
Že není příliš inovativní? Ani to nemůžu Samsungu zazlívat, logicky se snaží minimum práce prodat s maximálním ziskem. Těžce však nesu způsob, jakým to činí. Vzájemné opisování je mezi chytrými telefony normou tak dlouho, že utichly i diskuze, kdo s tím začal.
Samsung však vyčníval tím, že okopírovaným funkcím dokázal vtisknout řád a smysl. V One UI 7 na něco takového rezignoval a spoléhá, že cokoli, se se jen otře o umělou inteligenci, bude automaticky výhra. Jenže tato slepá výhra platila před rokem, možná dvěma.
Samsung Galaxy A56
Klady
- design a zpracování
- stupeň krytí IP67
- rychlejší nabíjení
- dobrá výdrž
- kvalitní OLED displej
Zápory
- maskování starých funkcí za nové
- vystupující fotoaparát
- horší odvod tepla v zátěži
- zbytečný makro objektiv
- 4K video jen při 30 fps
Michal Maňák
Další dnešní články
