Jak souvisí indické volby a ISS? Více, než by se na první pohled zdálo. Současný indický premiér Módí totiž 27. března uprostřed tamní volební kampaně v živém televizním přenosu oznámil, že Indie úspěšně otestovala speciální raketu na ničení satelitů.
Úspěšný test spočívá v tom, že Indie sestřelila jeden z vlastních satelitů. Ovšem pravdou je, že u satelitu nejde úplně tak o sestřelení, jako spíše o rozprášení do okolí. A to právě NASA v nezvykle ostrém prohlášení odsoudila.
„Hrozná, hrozná věc“
Indie se testem zařadila do elitního klubu zemí, které mají potřebné technologie pro ničení satelitů na oběžné dráze. Jde zatím pouze o čtvrtou zemi po USA, Rusku a Číně. Indický premiér proto poměrně pochopitelně sestřelení označil za „moment hrdosti pro Indii“.
Jeho nadšení však rozhodně nesdílí americká NASA, podle níž jde o neakceptovatelný čin. Šéf NASA Jim Bridenstine doslova řekl, že jde o „terrible, terrible thing“, tedy hroznou věc. Zničený satelit obíhal níž než ISS a podle vlády Indie tak veškeré trosky během týdnů spadnou na Zem.
S tím však úplně nesouhlasí NASA. Bridenstine v proslovu uvedl, že vzniklo minimálně 400 fragmentů, z nichž alespoň 60 je větších než 15 cm. A simulace provedená NASA ukázala, že 24 těchto úlomků bylo vymrštěno směrem nad satelit a tedy do dráhy ISS.
V důsledku této simulace NASA spolu se Společným střediskem kosmických operací vypočítala, že riziko srážky ISS s vesmírnými troskami vzrostlo o 44 %. Astronauti jsou však prý v bezpečí, neboť ISS může manévrovat tak, aby se úlomkům vyhnula. Trosky navíc podle všeho časem skončí v atmosféře a z dlouhodobého hlediska tak rizikem nebudou. To se nedá říct o troskách z podobného čínského testu z roku 2017, které obíhají o poznání výše a stále ohrožují satelity a různé mise.
Katastrofický „Kesslerův syndrom“
Největším rizikem těchto testů je přispění k vytvoření tzv. Kesslerova syndromu. Jde o scénář popsaný v roce 1978 vědcem NASA Donaldem J. Kesslerem, podle nějž může v důsledku „zahuštěnosti“ oběžné dráhy nejrůznějšími předměty a troskami dojít k jakémusi efektu řetězové srážky. Zjednodušeně řečeno – každá kolize vytvoří nové trosky, které opět o něco zvýší riziko další srážky. Tímto způsobem rychle naroste množství obíhajících fragmentů na úroveň, kdy dojde k zničení naprosté většiny satelitů a dalších funkčních objektů. V důsledku toho by se oběžná dráha Země mohla stát zcela nepoužitelnou pro satelity a kosmické mise na dobu několika generací.
Tento katastrofický scénář motivuje nejrůznější snahy o vyvinutí způsobu, jak efektivně odstraňovat vesmírné trosky. Na svých projektech pracují USA i Čína a nápady se pohybují od laserů po sítě a jakési „harpuny“. Spolehlivý a široce použitelný způsob „uklízení“ oběžné dráhy však zatím neexistuje a každé úmyslné zničení satelitu tak zbytečně zvyšuje riziko pro další vesmírné mise.
