Vyzkoušeli jsme AR.Drone 2.0 s režimem Director Mode, který umožňuje přednastavit pohyby stroje pro získání kvalitnějších záběrů. Jak celá věc funguje a s jakým výsledkem? Na tyto a další otázky se vám pokusíme v článku odpovědět.
O letajících dronech se v poslední době hovoří stále častěji. Světoznámé společnosti, jakými jsou například DHL či Amazon je plánují dokonce zařadit do své infrastruktury a velký zájem o podobná zařízení zároveň přichází i ze strany armádních a policejních složek. Pokud běžný smrtelník zatouží vstoupit do světa multikopterů, je pro něj v současnosti nejsnažší si pořídit model AR.Drone 2.0 od francouzské společnosti Parrot. V redakci se nám tento kousek objevil již před rokem, kdy jeho testování (recenze) měl na starosti náš šéfredaktor Jiří Hrma.
V průběhu letošního roku však došlo ze strany vývojářů k softwarové aktualizaci, která do ovládací aplikace přinesla velice zajímavou funkci, kterou výrobce nazval Director Mode. Proto v momentě, kdy se nám naskytla příležitost opětovného zapůjčení, jsme se pro vás rozhodli tuto funkci otestovat. Hned v úvodu však musíme upozornit na nemilou skutečnost, že filmařský režim si užijí pouze majitelé zařízení s operačním systémem iOS. Verze pro Android je údajně nadohled, nicméně ani po zjišťování přesnějšího termínu se nám nepodařilo získat žádné konkrétnější informace, kdy se tak stane.
Nyní ale k samotnému režimu. Po spárování s tabletem či smartphonem a spuštění ovládací aplikace AR.FreeFlight se zobrazí rozcestník, mezi jehož položkami nalezneme právě zmiňovaný Director Mode. Před samotným vzletem lze nastavit několik hodnot, které zahrnují ladění expozice, barevnou sytost (saturace) a vývážení bílé bary. Na výběr je i několik přednastavených režimů pro případ, že se nehodláte zabývat zdlouhavým nastavovaním každé hodnoty zvlášť. Na další kartě již uživatel nalezne tu nejpodstatnější část, která obsahuje mapování pohybů.
Zde si uživatel může nadefinovat rychlost v metrech za vteřinu a to jednotlivě pro každý úkon, což má ve výsledku výrazný vliv na stabilitu pořízeného videa. Za větrného počasí se nám v praxi osvědčilo nastavení rychlosti okolo 1-1,5 m/s. V případě přiznivějších povětrnostních podmínek lze hodnoty nastavit vyšší, čímž se zároveň dostáváme k jednomu z největších nedostatků, kterým je snímková frekvence, která za těchto okolností klesá k nepoužitelným hodnotám. Při testování se velice často stávalo, že se rychlost pohybovala okolo dvou až pěti snímků za vteřinu, což v kombinaci s podprůměrnou HD kamerkou dává tušit přibližnou kvalitu finálních záběrů.
V průběhu letu lze mezi jednotlivými pohyby plynule přecházet a měnit jejich rychlost. Nechybí samozřejmě možnost převzít kontrolu nad dronem plně do svých rukou. Ve chvíli, kdy dojde energie v akumulátoru a vy se přesunete k prohlížení natočených záběrů, nabízí aplikace další libůstku v podobě postprocessingu. Záběry si tak můžete přímo na tabletu pohodlně sestříhat, nebo zvolit možnost reprojekce, která odstraní zakulacené hrany způsobené širokoúhlou čočkou objektivu. Nechybí ani graf stabilizace jenž zároveň navrhuje míru její úpravy v několika krocích.
Sestřih pořízený skrze HD kameru ve standardním režimu.
Za myšlenku řežiserského režimu si od nás Parrot odnáší velikou pochvalu, nicméně celkový dojem a míru použitelnosti kazí vestavěná kamerka podávající podprůměrné výsledky. Za další nedostatek lze považovat nutnost si za Director Mode zaplatit částku 100 Kč. Očekávali bychom, že za cenu zhruba okolo osmi tisíc korun, za kterou se AR.Drone 2.0 prodává, dostane uživatel tuto funkci zdarma. S režimem Director Mode však dostanete možnost vytvářet složité sekvence v reálném čase.
A takto si Drone v režisérském režimu poradil s inverzí a silným větrem
Praktické využití si dokážeme představit při natáčení sportovních aktivit a společenských akcí, kde lze získat opravdu zajímavé záběry. Pokud to však myslíte s natáčením alespoň trochu vážně, vyplatí se počkat na další verzi AR.Drona, která již snad nabídne lepší optiku a delší výdrž.
