Projekt Google Glass je bezesporu velice zajímavý kus technologie, který může v blízké budoucnosti způsobit revoluci v segmentu s mobilní a spotřební elektronikou. Čím dál více se však v tomto kontextu hovoří o možných situacích v sociální rovině. S příchodem chytrých brýlí totiž dojde k tomu, že kdokoliv si bude moci natáčet a fotografovat osoby či místa zcela nepozorovaně, což může vést k narušení bezpečnosti a především osobního soukromí. Tyto aspekty však ponechme ještě chvíli stranou a pojďme se podívat na další z mnoha otázek, na kterou jsme až do dnešního dne neznali odpověď.
Tou je princip promítání rozšířené reality a dalších informací před zrak potencionálního uživatele. Snad každý z vás již jistě viděl, jak Google Glass vypadají. Snad nejzajímavější součástí celého zařízení je zobrazovací systém, který se skládá s miniaturního projektoru a skleněného hranolu, který se nachází kousek od oka uživatele. Princip fungování lze zjednodušeně popsat tak, že projektor vysílá obraz do hranolu, odkud dojde k jeho odrazu přímo do oční části zvané fovea centralis, která se nachází v prostoru zadní stěny bulbu. Jedná se o místo s nejostřejším viděním, kde je minimum cév a zároveň vysoká koncentrace specializovaných čípků, které jsou napojeny na bipolární a gangliové buňky.
Z toho je tedy patrné, že Google si dal na projekčních vlastnostech brýlí opravdu záležet. Otázník však stále visí nad případnými problémy a vedlejšími účinky u citlivých uživatelů, které se můžou postupem času objevit.
