TOPlist

Recenze HTC One Max: Kyklop s okem na zadní straně

HTC také podlehlo současným trendům a v modelové řadě One uvedlo tabletofon s obřím displejem, špičkovou výbavou a vysokou cenou. Nezapomnělo se ani na čtečku otisků prstů, nicméně k dokonalosti tady stále něco chybí.

HTC na tom poslední dobou není zrovna dvakrát dobře. Bohužel se zařadilo mezi výrobce, kteří na mobilních telefonech nevydělávají a třetí kvartál letošního roku byl pro tuto tchaj-wanskou společnost poprvé ztrátový. Propadla se do červených čísel kvůli kvartální ztrátě ve výši 102 milionů dolarů. To je obrovské číslo a i když jeden kvartál ještě nic neznamená a HTC očekává slabý i poslední kvartál letošního roku, rozhodně se nevzdává a dál se chce zaměřovat hlavně na drahé telefony. Někomu se tato strategie může zdát přinejmenším zvláštní.

 
HTC One Max

Letošní top model One i přes veliké počáteční haló nijak zářný úspěch nezaznamenal a jeho zmenšená verze je sice kvalitní, ale prodejním trhákem se také nestala. A ačkoliv jsou oba modely velmi zajímavé, vyrobené z lepších materiálů a lépe zpracované než konkurenční, mohou jim ve výsledku prodejní čísla zatím jen tiše závidět. Asi všichni netrpělivě očekávají top model pro příští rok (kódové označení M8), který by mohl kartami výrazněji zamíchat.

Podle některých předpovědí je trh top modelů přeplněn a ten hlavní boj se pomalu ale jistě přesouvá do nižších kategorií, speciálně okolo hranice 10 000 Kč a níže. Tam operují také čínské značky, jejichž letošní modely jsou na úrovni těch od renomovaných výrobců, ale za podstatně nižší ceny. A to nelze opomíjet a už vůbec ne podceňovat, mohlo by se to nehezky vymstít.

Strategii drahých smartphonů HTC podpořilo uvedením tabletofonu HTC One Max, který se nám dostal do testu. Zařízení je to velmi zajímavé a s jasnými klady i zápory. Bohužel ale není pro každého, a to jak využitím, tak cenou. Je to ze strany HTC dobrý tah? Uvidíme…

Klady (+)

  • hliníkové tělo, design
  • kvalitní displej s Full HD rozlišením
  • slušná výdrž
  • vysoký výkon
  • slot na pam. karty
  • kvalita fotografií
  • Android 4.3 a prostředí HTC Sense

Zápory (-)

  • vyšší hmotnost
  • cena
  • horší dílenské zpracování
  • absence prostředního senzorového tlačítka
  • umístění tlačítka Power
  • nespolehlivý snímač otisků prstů
  • nepříliš kvalitní záznam videa
  • odlišný styl ovládání senzorovými tlačítky

Obsah balení

V základním balení kromě telefonu dostanete také nabíječku, tedy adaptér do zásuvky + odnímatelný microUSB kabel a chybět nesmějí ani špuntová sluchátka, která kvalitou reprodukce zvuku spadají do běžného průměru.

Příjemným překvapením je přítomnost plastového krytu, který chrání záda a boky telefonu. Nic víc už ale v balení nehledejte, tedy až na záruční list a příručku pro rychlý start.

Videopohled na HTC One Max

Design a zpracování

HTC One Max se dá jedním slovem charakterizovat jako obrovský. A to jak v pozitivním, tak i negativním slova smysl. Tohle zařízení je prostě velké a těžké, na to se musíte připravit. A i když tak učiníte, tak vám po vybalení z krabice vyrazí dech. A následně utrhne kapsu.

- - -

Tělo telefonu je částečně vyrobeno z plastu, částečně z kovu. To se podepsalo na hmotnosti, která činí 217 gramů. Na papíře to možná není moc, v ruce ale ano. Souběžně jsem testoval iPad Air, který váží 469 gramů, ale je výrazně větší. Konkurenční Samsung Galaxy Note 3 je o celých 50 gramů lehčí než One Max. Je sice plastový, ale to vám v kapse bude jedno, naopak to spíše oceníte.

-- -
Na zadní straně kromě čočky fotoaparátu najdete i čtečku otisků prstů

Za celou dobu testování jsem si na One Max nezvykl. Překážel v kapse, v ruce je těžký, ovládání jednou rukou v podstatě nemožné i když si telefon pro tuto činnost uzpůsobíte. Několikrát mi telefon vypadl z ruky, naštěstí se mu nikdy nic nestalo, protože spadl do měkkého, ale troufám si tvrdit, že pád na beton nebo dlažbu by na něm zanechal nepěkné stopy.

- - -

Ačkoli je One Max těžký telefon, nepůsobí zrovna bytelně. Nejvíce mě zklamalo zpracování. Zadní kryt velmi špatně držel na svém místě a ve dvou rozích dokonce špatně lícoval. To nepůsobilo příliš dobře a vystupující rohy krytu se navíc zachytávaly za oblečení. Na svetru si tak uděláte oko jako nic. Nebude to však vada jednoho kusu. Pro jistotu jsem se šel podívat na jiné a tři kusy z pěti vykazovaly stejnou vadu. U telefonu za skoro osmnáct tisíc je toto naprosto neomluvitelné.

- - -

Nehledě na to, že zadní kryt je sice odnímatelný, ale jen kvůli tomu, abyste se dostali k microSIM a microSD kartám. Baterka je v telefonu napevno. Tento krok nechápu, přijde mi zbytečný a díky výše uvedenému je jen zkažen dojem z jinak dobrého zpracování přístroje. Snad se HTC pro příště poučí a sloty na karty přesune pod krytky na bok. Zadní stranu telefonu kryje onen zlobivý kus kovu, který se uvolňuje zámečkem na boku přístroje. Dále na zadní straně najdeme čočku fotoaparátu a snímač otisků prstů. O obou si řekneme více v dalších kapitolách.

- - -

Levý bok nese jen zmíněný zámeček zadního krytu. Pravý nabízí dvojtlačítko hlasitosti a klávesu Power. Jeho umístění je z mého pohledu další chybou, protože je přesně tam, kam jsem celou dobu pokládal palec, pokud jsem telefon držel v pravé ruce. Nesčetněkrát jsem si tak telefon omylem vypnul. Ve spojení s odemknutím otiskem prstu nebo zdáním kódu jsem v devadesáti procentech případů měl chuť One Max rozšlapat. Horní hrana v sobě ukrývá 3,5 mm jack a infraport, který lze využít pro ovládání domácí elektroniky. Spodní hrana je pak osazena pouze microUSB konektorem (USB 2.0).

- -

Čelní straně dominuje obrovský displej. Nad a pod ním najdete stereo reproduktory, které hrají výborně, stejně jako u modelu HTC One. Vedle horního reproduktoru je ještě čočka předního fotoaparátu a nezbytné senzory (světelný a proximity). Na první pohled je všechno v pořádku, jen do té doby než začnete telefon ovládat a zjistíte, že logo HTC uprostřed senzorových tlačítek je mrtvé a na vaše dotyky nijak nereaguje. HTC to udělalo už u modelu One a teď znovu.

-
HTC One Max působí vedle Galaxy S III jako opravdový obr

To opravdu nereflektují na recenze nebo nářky uživatelů? Hloupější řešení senzorových tlačítek jsem dlouho neviděl. Šipka zpět funguje jako všude jinde, všechny ostatní funkce přebírá tlačítko napravo. Takže musíte pamatovat i na dvojklik. Ano, dá se na to zvyknout, ale první dny je to neuvěřitelně otravné. A pokud souběžně používáte další telefon s Androidem, tak si na toto řešení prostě nezvyknete.

Už jen po této kapitole bych si One Max nekoupil i kdybych takto velký telefon chtěl. Chtít skoro osmnáct tisíc korun za telefon, který vám utrhne kapsu, nemá odpovídající zpracování a navrch hloupě vyřešená senzorovýmá tlačítka, to mi přijde jako špatný vtip. A to nemluvím o senzoru otisků prstů, to je také kapitola sama pro sebe.

Hardwarová výbava

One Max má ve výbavě snad úplně vše, co byste od špičkového smartphonu za vysokou cenu mohli v současnosti očekávat. Podporuje všechny datové přenosy až po LTE. Zvládá Wi-Fi 802.11 a/b/g/n/ac, GPS & Glonass. Bluetooth je ve verzi 4.0, USB pouze 2.0 (díky MHL zvládne TV out a USB host), což je možná škoda, protože Galaxy Note 3 už umí vyšší specifikaci. Dále ve specifikaci najdeme NFC, podporu microSD karet až do kapacity 64 GB, FM rádio s RDS, dva mikrofony pro potlačení okolní hluku během hovoru, které mimochodem fungují na výbornou a druhá strana mě vždy slyšela perfektně i když jsem se pohyboval po hlučné ulici. Celá armáda senzorů, které sledují pohyb, okolní světlo a podobně.

To vše by nefungovalo bez výkonného čtyřjádrového procesoru Snapdragon 600 s taktem 1,7 GHz pro každé jádro (Krait), podpořeno 2 GB RAM a navrch 16/32 GB interní paměti. My jsme testovali verzi s nižší hodnotou paměti, ta uživateli nabídne zhruba 8,2 GB prostoru, což není mnoho. Suchá fakta, která na papíře vypadají skvěle, i když konkurence většinou používá novější čipy od Qualcommu.

  

To ale ve skutečnosti nevadí, protože One Max má výkonu na rozdávání a jen tak se nezadýchá. Díky slušné optimalizaci HTC Sense je pohyb v systémových nabídkách plynulý a vysoký výkon oceníte při více operacích naráz nebo při sledování Full HD videa či hraní náročných her.

Benchmarky, kterým jsme One Max podrobili, dopadly následovně:

  • AnTuTu: 26 648 bodů
  • 3D Mark: Ice Storm – nelze změřit, Extreme – 7 050 bodů, Unlimited – 10 866 bodů

Na trhu jsou výkonnější zařízení jako třeba již zmiňovaný Samsung Galaxy Note 3, LG G2, Nexus 5, Xiaomi Mi3, ale rozdíl byste poznali jen v přímém srovnání. Bohužel výkon není všechno a nelze stavět smartphone jen na něm.

- - -

Pak tu máme displej. 5,9″ Super LCD panel s Full HD rozlišením, hustotou pixelů 373 ppi, který kryje Gorilla Glass třetí generace. Papírové parametry prozradí jen velmi málo o tom, jak je v reálu displej kvalitní. Jemný s perfektně věrnými barvami, dobře fungující autoregulací jasu, širokými pozorovacími úhly a špičkovou čitelností na ostrém denním světle. Jakkoli je zbytek telefonu nevyvážený a rozporuplný, displej mě uchvátil a vedle LG G2 ho stavím k tomu nejlepšímu, co lze dnes pořídit.

Baterie a výdrž

Výkonný hardware, obrovský displej a předpoklad, že majitel nenechá takovýto telefon jen tak ležet ladem. To chce pořádný akumulátor, aby si telefon po pár hodinách používání neřekl o nabíječku.

HTC svoje monstrum vybavilo baterií o kapacitě 3300 mAh, která slibuje dobré výsledky. Pravda není tak daleko, jak jsem si zpočátku myslel. One Max naštěstí není typická „jednodeňka“ a výdrží bych ho přirovnal ke konkurenčnímu Galaxy Note 3. Jeden pracovní den zvládne jako nic a večer mu většinou zbude kolem 40 % kapacity baterie. Druhý den tedy dá také, ale s odřenýma ušima a později odpoledne nebo navečer se už bez nabíječky neobejdete.

  

V takovém případě se přepokládá, že telefon bude v permanentním zápřahu. Nakonec výkon a displej k tomu přímo vybízí, takže to není jen o telefonování a e-mailech, ale o intenzivní komunikaci dalšími kanály jako jsou sociální sítě nebo kecálky typu WhatsApp Messenger. Dále poslouchání hudby, brouzdání po webu, občasné hraní her a využití GPS a map. Pokud ale v náročnosti provozu polevíte a nevyužijete potenciál Ona Max naplno, přesáhnete dvoudenní výdrž jako nic.

V jednotlivých disciplínách si One Max také nevede špatně, právě naopak. Čistě surfování po webu zvládne po dobu dvanácti hodin. Video v HD rozlišení s 50% jasem přehrává 13 hodin v kuse a hry vydrží hrát necelých 9 hodin. Je to tedy dobrý společník i pro celodenní nicnedělání.

Fotoaparát a záznam videa

Fotoaparát je stejný jako u HTC One a jediným rozdílem je absence optické stabilizace, což mi u takto drahého telefonu nejde do hlavy. Jinak se pořád bavíme o 4 Mpx snímači. Podle slov HTC jde o technologii Ultra Pixel, která se vyznačuje nižším rozlišením, ale většími pixely, takže by měl podávat citelně lepší výsledky za špatného světla. Nad běžnou konkurencí má navrch a se špatným světlem si opravdu poradí lépe než konkurenční Samsungy, Sony nebo LG, ale na Lumie s PureView technologií znatelně ztrácí. To celé na úkor fotek za dobrých světelných podmínek, kdy je uvedená Android konkurence zase o chlup lepší.

- - -

- - -

Celkově jsou ale fotoaparát a jeho výsledky povedené a nebudete zklamaní. Horší je to s natáčením videa, které nakonec není tak dobré, jak jsem očekával. Nahrávat lze Full HD video s 30 FPS nebo HD s 60 snímky za vteřinu. V obou případech ale optika pomalu přeostřuje a problémy má také s přechody mezi světlými a tmavými místy. Se zhoršujícími se světelnými podmínkami se objevuje více nepříjemného šumu a večerní videa, nebo za slabého umělého osvětlení, jsou vyloženě nepoužitelná. Jak fotografie, tak video mohou být nepatrně vylepšeny za pomoci HDR. Díky prostředí Sense 5.5 doznala aplikace pro ovládání fotoaparátu lehkých změn. Je přehledná a jednoduchá na ovládání. Aplikace také zvládá natáčet video a během toho pořizovat fotky, což chválím.

- - -
Další snímky včetně odkazu pro stažení fotografií v plném rozlišení, naleznete v galerii

Dalším z lákadel je režim Zoe. Inteligentní program snímání, který po každém zmáčknutí spouště natočí 3 vteřiny videa a pořídí až 20 obrázků v nejvyšším rozlišení. Díky tomu pak v galerii lze zobrazit události, které obsahují kromě obrázků i jakési videonáhledy. Zároveň se Zoe postará o to, že při focení více osob naráz se nakonec všichni usmívají, mají otevřené oči a koukají se do fotoaparátu.

Zoe umí vytvořit z několika obrázků animovaný gif, tedy takové malé video. Nebo sekvenci, kdy na jedné fotografii máte znázorněn pohyb. Při portrétu vylepší obličej, zvýrazní úsměv nebo fotografovanému objektu více otevře oči. Vše máte ve své moci vy, díky posuvníkům, kterými daný efekt ovládáte. Výsledný obrázek pak můžete upravit nějakým z předpřipravených efektů a vložit do rámečku. Hračičkové si s tímto nástrojem rozhodně vyhrají.

Operační systém, prostředí a software

Nad operačním systémem Android 4.3 běží nadstavba HTC Sense ve verzi 5.5. Ta opět obsahuje domovskou stránku Blink Feed, ale také možnost ji vypnout, používat „klasický“ launcher a Blink Feed nechat přístupné stranou. Nově umí Blink Feed uložit vybrané články pro přečtení později, což je chvályhodné a nemusíte tak večer zdlouhavě hledat, co jste si chtěli přes den přečíst. Do zdrojů si navíc lze přidat i vlastní RSS kanály.

  

Uzamčená obrazovka je stejná jako na HTC One. Nabídne hodiny, datum, informace o počasí, zmeškaných událostech a úplně vespodu zástupce čtyř aplikací, které odpovídají těm, které máte na domovské obrazovce po odemčení. Změnit je bohužel nelze. Pokud by vám tato podoba nevyhovovala, můžete jednoduše, posunutím lockscreen do strany, zvolit jinou s vlastním widgetem. Ten se na uzamčenou obrazovku vejde pouze jeden.

  

Notifikační lišta se nijak nezměnila a opět v ní najdeme přepínače nejrůznějších funkcí a modulů Chcete-li se k nim dostat rychleji, stačí lištu stáhnout dvěma prsty naráz, stejně jako v čistém Androidu. Nově si můžete vybrat, které přepínače se mají zobrazovat a nastavit si jejich pořadí. Přepínače ale neumí rozlišit krátký a dlouhý stisk. Optimálně krátký pro zapnutí/vypnutí a dlouhý pro přechod do nastavení konkrétní funkce. Tak třeba příště.

  

Menu aplikací je rozvrženo buď do matice 3 x 4 nebo 4 x 5 ikon. Ty si můžete seřadit buď abecedně, od nejnovějších nebo dle vlastních požadavků. Nepoužívané aplikace lze skrýt. Zajímavostí je, že i v menu aplikací se zobrazují informace o počasí. Osobně si myslím, že je to zcela zbytečné a dokud se v seznamu aplikací neposunete níže, zbytečně budou zabírat místo dalším ikonám. Správce běžících aplikací zobrazí matici 3 x 3 náhledy, takže více jak 9 aplikací naráz neuvidíte. Vypínat je lze pouze postupně posunutím k horní hraně displeje. Zavření všech najednou chybí.

 

Celkově se tak HTC Sense 5.5 výrazně neliší od předchozí verze, která byla uvedena s HTC One. Změny jsou jen dílčí, ale o to možná zajímavější. Musím zmínit možnost vcelku jednoduchého přechodu z iPhone na HTC One Max. Díky Sense 5.5 totiž telefony umí „přečíst“ soubor se zálohou z iOS a vzít si z něj veškerá důležitá data, abyste mohli One Max po obnově začít pohodlně používat. Z iPhone je také převzat režim „Nerušit“, díky kterému máte kontrolu nad tím, kdo se vám dovolá a kdo ne, které notifikace vás mohou vyrušit a které ne. Oproti iOS ale chybí možnost načasovat zapnutí a vypnutí, musíte to dělat manuálně.

Prostředí je celkově velmi svižné a plynulé, HTC dost zapracovalo na jeho optimalizaci. Je jiné, hodně se odlišuje od toho co nabízí Samsung nebo LG. V některých ohledech na ně ztrácí, jinde je zase dohání velmi praktickými a promyšlenými funkcemi. Bohužel, konkrétně u HTC One Max, chybí jakékoli odlišení od menšího HTC One a velký displej tak zůstává ne zcela plně využit.

Čtečka otisků prstů

Čtečka otisků prstů je teď v módě. iPhone 5s na ní staví hodně, HTC One Max se jí nevyhnul a o dalších zařízeních se v této souvislosti mluví také. Měl jsem to štěstí, že vedle One Max jsem testoval právě Apple iPhone 5s, takže jsem si mohl snadno potvrdit, že když dva dělají totéž, není to totéž.

 

Na iPhone 5s čtečka funguje skvěle, oproti tomu ten samý kousek hardware, jen s trochu jiným přístupem, na HTC One Max je opravdu k pláči. První krok vedle je umístění čtečky na záda telefonu. U normálně „rostlého“ telefonu by to asi nebyl problém, ale u monstra, která se velmi špatně drží v jedné ruce, umístit čtečku s nutností přejetí prstem do horní třetiny zad telefonu, to byl opravdu “skvělý” nápad. Druhou vadou je špatná nahmatatelnost čtečky a třetí pak již zmíněná nutnost přejet po ní prstem. Nestačí ho jen přiložit, narozdíl od iPhone 5s.

Ve finále to dopadne tak, že vezmete telefonu do ruky, čtečku prstem poslepu nenajdete, takže buď telefon otočíte, nebo si pomůžete druhou rukou, aby vám nevypadl. Pak teprve přejedete prstem, abyste telefon odemkli. Jednoduché „slide tu unlock“, která zabere maximálně jednu vteřinu, se nám v takovém případě protahuje na akci trvající několik vteřin. A mnohdy vyžadující součinnost obou rukou, jen proto, aby výrobce byl trendy. Přidejte si k tomu špatně umístěné vypínací tlačítko na boku telefonu a výše uvedený proces začnete po několika dnech nenávidět natolik, že rozšlapat telefon vzteky vám zabrání jen pomyšlení na sumu, kterou jste za něj utratili. A proto, stejně jako já, čtečku otisků prstů po pár dnech vypnete a vrátíte se ke klasickému způsobu odemykání.

Nepomůže ani to, že každému ze tří otisků prstů (méně než iPhone 5s), které telefon zvládne rozpoznat, můžete přiřadit spuštění jedná aplikace. Toto pak bohužel funguje jen ze zamčeného telefonu. Jakmile jej odemknete, tato vcelku šikovná funkcionalita už není aktivní.

Čtečka otisků prstů, ačkoliv je sama o sobě skvělým nápadem, který v mnoha situacích zjednoduší používání telefonu, protože odbourá nutnost vyťukávat někady zdlouhavě heslo, je v případě HTC One Max tak špatně provedena, že jako cool nová funkce se stává zároveň velkou slabinou celého přístroje. Nemluvě o tom, že samozřejmě zvyšuje jeho cenu.

Konkurence

S konkurencí to nebude úplně jednoduché. Kromě podobně zaměřených zařízení jako je One Max, můžete volit i kombinace tablet plus telefon. Ta vás mnohdy vyjde levněji a v mnoha situacích se bude jevit jako logicky a také logisticky přijatelnější varianta.

- - -
Samsung Galaxy Note 3

Nicméně mezi opravdové konkurenty patří Samsung Galaxy Note 3, který za zhruba stejné peníze nabídne navrch stylus, výkonnější hardware, lepší fotoaparát a aplikace a funkce spojené s velkým displejem. Nemluvě o tom, že Samsung vám v rámci předvánoční akce vrátí nějaké peníze zpět, takže vás Note 3 vyjde levněji.

- - -
Galaxy Note 2

Starší Samsung Galaxy Note 2 je sice o něco menší a ne tak výkonný, ale díky posledním aktualizacím nabídne skoro stejnou softwarovou výbavu jako jeho nástupce a hlavně je citelně levnější.

- - -
Samsung Galaxy Mega 6.3

Poslední ze stáje jihokorejského výrobce je Samsung Galaxy Mega 6.3, který se řadí do nižší kategorie, a to jak cenou, tak výbavou, výkonem a rozlišením displeje.

  
Sony Xperia Z Ultra

Sony Xperia Z Ultra se prodává o něco levněji a nabídne ještě větší displej ve větším a odolném těle a výkonnější hardware. Otázkou je, jestli to už není spíše tablet. Konkurencí je i nedávno uvedená Nokia Lumii 1520, která se One Max lehce vyrovná, a to i cenou, ale nabídne Windows Phone 8, tedy jiný operační systém a z něj plynoucí výhody i nevýhody.

- - -
Nokia Lumia 1520

Huawei Ascend Mate M1 je sice staršího data a nabídne o něco horší výbavu, hardware a výdrž baterie, ale vynahradí to výrazně nižší cenou.

Pak je tu vyloženě záplava výkonných smartphonů s úhlopříčkou displeje kolem 5“. Ty mohou svým způsobem One Max také konkurovat, protože jediné, v čem většinou zaostávají, je velikost displeje. Jinak rozlišení, hardware, fotoaparát a další parametry jsou na minimálně stejné úrovni. Jmenujme třeba LG G2, Samsung Galaxy S4, Nexus 5, HTC One, Xiaomi Mi3, Oppo Find 5, Sony Xperia Z a Z1, Nokia Lumia 925 a 1020, Lenovo K900, Alcatel OT Idol X, Huawei Ascend D2 nebo BlackBerry Z30.

Závěrečné hodnocení

HTC One Max rozhodně není špatné zařízení, ale není ani povedené. Móda tabletofonů nebo phabletů je poslední dobou natolik rozšířená, že by bylo s podivem, kdyby se do ní některý z výrobců nepustil. HTC se také nechalo strhnout, ale jeho první počin budí přinejmenším rozporuplné dojmy.

Na jedné straně stojí obrovský a velmi kvalitní displej, kterému sekunduje výkonný hardware, dobře odladěný systém s velkým počtem praktických funkcí, výborná výdrž a vcelku nadprůměrný fotoaparát doplněný o inteligentní režim Zoe. To vše zabalené do líbivého kabátku z hodnotných materiálů, navrch s velmi kvalitními stereoreproduktory. To vůbec nevypadá zle. Jenže není všechno zlato, co se třpytí.

Bohužel, za svoje peníze nedostanete nic, co by One Max uvnitř odlišilo od menšího One a ještě se budete muset potýkat s ne zrovna kvalitním zpracováním, vysokou hmotností, nepohodlným ovládáním jednou rukou, lehce nelogickým ovládáním díky absenci jednoho senzorového tlačítka, opravdu nepovedenou čtečkou otisků prstů a horšími výsledky natočeného videa, nemluvě o chybějící optické stabilizaci fotoaparátu, kterou menší model One disponuje. Některé body by se daly překousnout, kdyby si HTC za One Max neřeklo zhruba 18 000 korun. Cena je to vysoká a konkurence za plus mínus podobné peníze nabídne zařízení, která jsou v mnoha ohledech ne nutně lepší, ale přesvědčivější.

Znovu zopakuji, že HTC One Max není špatné zařízení, ale zároveň to není něco, z čeho byste si „kecli na zadek“ a rozhodně nad jeho nákupem více přemýšlejte, protože tady hodně platí „dvakrát měř a jednou řež“. HTC by zároveň mělo uvažovat nad citelným snížením ceny tohoto modelu, aby se stal konkurenceschopnějším. Do té doby ho jako koupi nemohu doporučit, protože za své peníze na současném trhu můžete dostat více.

Autor článku Marek Hajn
Marek Hajn
Nadšenec a občas early adopter. Recenzent praktik a analytik teoretik. Současné „everything Apple“ nebylo vždy, nemusí být navždy a neznamená, že ostatním platformám jsou dveře zavřené. Naopak. Je potřeba si hrát a zkoušet novinky.

Kapitoly článku