TOPlist

Recenze HTC Desire C: Ice Cream Sandwich v kompaktním těle

HTC Desire C je jedním z nejmenších smartphonů s Androidem 4.0. Určený je spíše pro méně náročné uživatele, které láká na pestré barvy a nízkou cenu. Jak obstál v našem testu?

Dnes se podíváme na nejnovější smartphone z dílny HTC, a to konkrétně model Desire C. Přestože jde o telefon z řady Desire, nečekejte vyšší třídu. Spíše by se dal Desire C považovat za následovníka Wildfire S. Je to takový malý, avšak hodně sympatický telefonek, který se aktuálně prodává za cenu okolo 4 500 Kč.

  

HTC Desire C se na našem trhu začal prodávat před nedávnem. Kromě základní verze bude později k dispozici také vylepšená varianta s přídomkem NFC, která se bude navíc pyšnit právě podporou této technologie; jinak ale hardwarové parametry zůstanou zcela shodné.

Klady (+)

– Android 4.0.3 s prostředím HTC Sense 4.0
– slot pro microSD karty
– sympatický vzhled
– dílenské zpracování
– cena

Zápory (-)

– výkon
– pomalejší chod systému
– absence přisvětlovací diody u fotaparátu
– průměrná kvalita fotek, pouze VGA video

Obsah balení, design a zpracování

Protože náš testovaný model byl ještě v předprodejní verzi, nedostalo se nám do rukou originální balení. Nicméně, podle dostupných informací je originální krabička stejná, jako v případě modelů řady One. Kromě telefonu a akumulátoru v ní najdete úhledně zabalený nabíjecí adaptér, USB kabel a pecková sluchátka.

- - -

Samotný telefon se prodává hned ve třech barvách – černé, bílé a červené. Pokud nechcete nijak zvlášť vynikat, zvolíte pravděpodobně černou nebo bílou. My jsme měli k dispozici červenou variantu, a můžeme s klidem říci, že jde o krásný a elegantní telefon, který rozhodně zaujme pozornost okolí. V dnešní době černých, šedých a bílých telefonů je to rozhodně změna a líbit se bude především nežnému pohlaví.

- - -

Na první pohled určitě zaujme velikost. Je opravdu malý, přibližné rozměry 107,2 x 60,6 x 11,95 milimetrů dají lidem s většími dlaněmi trošku potrápit. Určitě je to jeden z těch telefonů, se kterým si stále budete hrát protáčet ho mezi prsty.

- -  -
Kompletní sadu fotografií si můžete prohlédnout v naší galerii

Nejedná se o unibody konstrukci, ale budete mít pocit, jako by byla. Telefon je pevný, nikde nic nepruží ani nevrže. Takhle perfektní lícování jsem dlouho neviděl.

- - -

TFT displej s úhlopříčkou 3,5“ a rozlišením 320 x 480 pixelů je lemován klasicky černým okolím s logem HTC a třemi dotykovými funkčními tlačítky – zpět, home, seznam spuštěných aplikací. Celá tato plocha je vsazená do metalického hliníkového rámečku, lakovaného do barvy telefonu. Hliník je zakončen přesným výbrusem, který se leskne ze všech stran, a velice elegantně lemuje vsazený displej. Nad displejem v hliníku dlouhá řada dírek, za kterými je ukryt reproduktor.

- - -

Zadní strana telefonu je tvořena jedním kusem pogumovaného plastu, ve kterém je tradičně vsazen velký lesklý nápis HTC. Tento materiál je zvolen velice dobře, i přes hmotnost pouhých 98 gramů telefon v ruce zaručeně klouzat nebude. Nelze si nevšimnout optiky fotoaparátu, která je trochu nešťastně řešena. Při položení telefonu na rovnou plochu se telefon dotýká právě optikou. Ta se pravděpodobně do budoucna neubrání mnohým škrábancům. Dalším výrazným prvkem na zádech telefonu je reproduktor, opět schovaný za perforací krytu, a nápisem Beats Audio, který by měl být jakýmsi puncem kvality zvuku.

- - -

Co se týká hardwarových tlačítek, kromě dotykové plochy pod displejem, naleznete na horní straně pouze Power tlačítko, a na pravém boku kolébkové tlačítko pro ovládání hlasitosti. Zajímavé je umístění microUSB konektoru, který je na levém boku přesně tam, kde má normální člověk takový ten prst vedle malíčku. To bych považoval za drobnou ergonomickou vadu, ale jistě se na ní dá zvyknout. 3,5mm otvor pro připojení sluchátek je umístěn v levém horním rohu. Největším nedostatkem je určitě absence přisvětlovací diody fotoaparátu, a hardwarová spoušť, kterou HTC úspěšně ignoruje už zhruba 2 roky.

- -

Příjemně je vyřešené otevírání krytu – zobáček je umístěn za Power tlačítkem, a po sejmutí krytu vás čeká překvapení. Kostra telefonu je celá červená, včetně baterie. Pod baterií je klasický zasouvací prostor pro SIM, a na boku kostry je schován slot pro microSD karty. Kupodivu oba sloty jsou vyřešené dobře, ani u jedné z karet se nám nestalo, že by vypadl kontakt. Zacvaknutí krytu je stejně jednoduché, jako sejmutí, a přesto to krásně pasuje a nevrže, no zkrátka paráda.

Videopohled

HTC Desire C běží na operačním systému Android Ice Cream Sandwich, konkrétně ve verzi 4.0.3 s nástavbou Sense 4.0, kterou jsme v této podobě mohli vidět u modelu HTC One V.

Telefon je osazen jednojádrovým procesorem Qualcomm Snapdragon S1 o frekvenci 600 MHz a 512 MB operační pamětí. I přes slabší výkon běží čtyřkový Android obstojně. Není to žádný zázrak, ale upřímně, čekal jsem to o dost horší.

Když to vezmeme od úplného začátku, zhruba čtyřicet vteřin trvá telefonu z vypnutého stavu nastartovat nabídku pro odemčení SIM. Po zadání PIN kódu systém naběhne okamžitě, ovšem chce to nechat telefon alespoň minutu nechat „vydechnout“. Pokud naběhly všechny widgety hned, je to v pořádku, mě se však párkrát stalo, že jsem musel odlistovat na další obrazovku a vrátit se, jinak se místo widgetu zbrazoval pouze prázdný box.

  

  

Nevím, jestli je to předprodejní verzí systému, ale telefon má chvíli po startu trhaný chod a na pár vteřin se zasekává. Po nějaké té minutě už je všechno v pořádku. Celkově je však chod systému relativně svižný. Animace odjezdů obrazovek na ploše i v seznamu aplikací jsou plynulé. Běda však, když člověk potřebuje otevřít seznam kontaktů, zprávy, nebo e-mailového klienta. První spuštění zabere nepřijemné čtyři vteřiny. Musíme samozřejmě brát ohled na to, že jde o low-end, a ten asi žádné rychlostní rekordy lámat nebude.

- - -

Dalším stěžejním parametrem smartphonů je displej. V tomto případě se jedná o 3,5“ TFT s rozlišením HVGA, tedy 320 x 480 px. Úhlopříčka je solidní, rozlišení až tak moc ne. Nejvíce je to vidět v internetovém prohlížeči u nějaké nemobilní stránky. Text je do určité velikosti nečitelný, je zde hodně patrná mřížka displeje. Čitelnost na slunečním světle je spíš průměrná, pozorovací úhel široký, vyvážení barev je docela dobré, ale doporučuji zakázat automatický jas. Nemění se úplně ideálně.

- -
HTC Desire C je skutečně malý telefon: Srovnání s Nokia Lumia 610 a Apple iPhone 4S

Baterie má kapacitu 1230 mAh, ale důležitějším údajem je myslím výdrž. Ta se u Desire C pohybuje někde okolo dvou dnů při běžné zátěži. Přirozeně záleží na používání, mně vydržel tři dny dne se zapnutou Wi-Fi a pasivním využíváním (telefonování, zprávy, e-maily, Facebook). V případě sledování videa, hraní her nebo surfování na internetu přes datové přenosy budete výdrž počítat v hodinách (zhruba 7).

- -
Prcek a obr aneb Desire C vs. Galaxy S III; porovnání s HTC One S

Co se týká konektivity, asi je zbytečné vypisovat všechny dnes již standartní věci jako je 3G, GPS, Wi-Fi, akcelerometr a další. Co bych ale zdůraznil je NFC. Naše předprodejní verze tohoto červeného sympaťáka jej údajně měla mít, ovšem v celém systému jsem o tom nenašel ani zmínku. Asi to bude tím, že verze s NFC by měla jít do prodeje až na podzim 2012 a fyzicky je NFC čip v telefonu dostupný, ale zatím mu chybí systémová podpora, kterou HTC zřejmě doplní až s další aktualizací software. Verze bez NFC se na našem trhu prodává už nyní.

Fotoaparát & hudba

Fotoaparát má rozlišení 5 MPx a disponuje funkcí pro automatické ostření (autofocus). Docela podstatným nedostatkem je absence přisvětlovací diody a hardwarové spouště, a již zmíněné nešťastné řešení krycího skla optiky. Celé prostředí fotoaparátu je klasické Androidí se spoustou funkcí, jako je samospoušť, nastavení rozlišení, expozice, scény, vyvážení bílé a automatické sdílení fotek do cloudu.

- - -

- - -

Samotná kvalita fotek nás nijak zvlášť nepřekvapila. Ostrost ani podání barev není ideální, spíše bychom jí nazvali průměrnou. Nahrávání videa je možné pouze v maximálním rozlišení 640 x 480 px a kvalita je v tomto případě spíše průměrná.

Jak již bylo zmíněno, telefon disponuje digitálním ekvalizérem s puncem Beats Audio. V podstatě jde jen o jakési vylepšení zvuku, o kterém jako uživatel vůbec nevíte, a které funguje jak v nativním přehrávači.  Samotný hudební přehrávač je poměrně jednoduchý, v knihovně hudby se zobrazuje nejen hudba v paměti telefonu, ale i odkazy na další aplikace týkající se hudby. Konkrétně jde v základu o aplikace SoundHound, sloužící k rozpoznávání melodií, TuneIn Radio, a obchod s hudbou 7Digital.

  

Nějaké nastavování basů a výšek ani nehledejte, to už je upraveno technologií Beats Audio. Co se týká sluchátek, ty dodávané jsme něměli možnost vyzkoušet, ale asi je všem jasné, že výměna za kvalitnější bude bez diskuzí.

Telefon, zprávy, organizace času a internet

Nerad bych se pouštěl do popisu celé nástavby Sense, ale pro ty, co nevědí, bych popsal ty úplně stěžejní funkce. Základní „panel“ na úvodní obrazovce prostředí Sense je složen z pěti ikon – telefon, e-mail, zprávy, kontakty, a uprostřed je ikona pro vstup do tradičního seznamu aplikací. Ikona telefon je podle mého názoru úplně k ničemu, ale naštěstí si můžete tyhle položky uzpůsobit k obrazu svému.

  

Nepřijaté hovory se ukáží v oznámeních, a pokud zrovna nebude člověk chtít vytáčet číslo, bude si spouštět hovory spíše z nabídky kontaktů. Kontakty jsou pěkně přehledné, s možností synchronizace s Facebookem. E-mailový klient je pěkně přehledný, s konfigurací emailových adres neměl sebemenší problém, dokonce se zesynchronizovaly všechny adresy s kalendářem i úkoly. Kalendář je pěkně přehledný, rozlišuje události jednotlivých emailových adres. Zprávy jsou v tradičně konverzačním režimu, ty není třeba rozebírat.

  

Co mi dělalo trochu problém, zejména v návaznosti na zprávy, byla samotná klávesnice. Jsem zvyklý na 4,3“ displej, a na standartní klávesnici jsem se ze začátku vůbec netrefoval. Po čase jsem se ale dokázal přizpůsobit, ale je jasné, že tenhle prcek rozhodně není určený pro uživatele s velkými prsty.

  

Webový prohlížeč je zde klasický jak jej známe z Androidu, jen doplněný grafickým kabátkem HTC Sense a navíc s předinstalovaným Adobe Flash Playerem (lze vypnout, prohlížeč je pak o něco rychlejší), takže uživatelé nemusí vůbec nic řešit, a mohou si vesele vychutnávat prohlížení webu včetně multimediálního obsahu. Jen musím podotknout, že prohlížeč není úplně nejrychlejší a vykreslování stránek někdy chvíli trvá. Na vině je pomalejší procesor, který logicky nestíhá zpracovávat tolik operací najednou.

Předinstalované aplikace

V HTC se snažili budoucím majitelům co nejvíce usnadnit práci, proto předinstalovali do telefonu pár užitečných aplikací. Zejména jde o aplikaci Dropbox, sloužící jako cloudové úložiště. Zároveň také připravili akci, kdy při registraci Dropboxu z telefonu HTC dostane každý uživatel 25 GB prostoru na dva roky zdarma.

  

V návaznosti na Dropbox je v telefonu předinstalovaný kancelářský balík Polaris Office. Ten slouží především k vytváření a editaci dokumentů klasické sady Office, a disponuje možností sdílení těchto souborů do služeb Dropbox nebo Skydrive. Další užitečnou aplikací je Hotspot Wi-Fi pro rychlé sdílení internetu, již zmíněný soundhound, TuneIn Radio, 7digital, či předinstalovaná aplikace Facebook a Twitter. Volný čas si můžete krátit hrou Teeter, ve které je vaším úkolem dostat kuličku do cíle pomocí naklánění telefonu. Pro pokročilé uživatele to samozřejmě není nic, z čeho by se posadili na zadek, ale pro ty méně zkušené, kteří přecházejí z hloupého telefonu, je i spuštění takové hry příjemným zážitkem.

  

Závěrečné hodnocení

Když už jste se dočetli až sem, určitě vás bude zajímat, jak na tom tedy HTC Desire C je? Samozřejmě není bez chyb či kompromisů, nicméně nemůžeme jej srovnávat s topmodely nejvyšší třídy. Jeho hlavním konkurentem bude především Sony Ericsson Xperia Mini a další levné Androidy jako například Samsung Galaxy Ace či Huawei Ascend G300.

Už při pohledu na cenovku je člověku jasné, že tenhle prcek cílí trochu jinou skupinu lidí. Dovedu si představit, že se tenhle telefon, s cenou okolo pěti tisíc, uchytí v kdejaké dámské kabelce či kapse školáka. Je to spíš designovka, než komunikátor na práci. Určitě ale dobře poslouží těm, kteří hledají telefon menších rozměrů, který jim umožní být v kontaktu s přáteli. HTC Desire C je určený především pro ty, kdo neřeší zda má telefon HVGA či HD displej, jednojádrový či čtyřjádrový procesor či podporu pro fullHD video. Tenhle telefon se tak směle může zařadit do řady zařízení, které jsou díky své ceně zajímavou “vstupenkou” do světa chytrých telefonů.

Autor článku Pavel Herceg
Pavel Herceg

Kapitoly článku