Okolo roku 2010 měla Nokia velký problém; nedokázala utajit svá nepředstavená zařízení, která unikala do světa s velkým předstihem. Jedním z nejznámějších “vynašečů” telefonů byl ruský technologický žurnalista Eldar Murtazin, který dokázal publikovat celé recenze zařízení týdny před představením a měsíce před skutečným zahájením prodeje. Nokia se v jednom momentě obrátila i na ruskou policii se stížností, že drží ukradená zařízení, a tuto skutečnost zmínila i na svém oficiálním blogu. Z celé situace se stalo jen velké faux pas. Tyto veřejné kroky nefungovaly, proto se místo dalšího stěžování se rozhodli najít interní řešení. Nokia tak vymyslela chytrý systém identifikací zdrojů úniků, který se ukázal v patentové žádosti nazvané „Metody a způsoby pro poskytování identifikace zdrojů úniků produktů.“
Systém identifikace závisí na faktu, že prototypů není mnoho. Nokia na každém vytváří unikátní, těžko poznatelné prvky v uživatelském rozhraní. Mohou to být hodiny, nebo kompas směřující trochu jiným směrem nebo posunutý automobil u ikony navigace. Když se prototyp dostane do rukou někoho, kdo publikuje fotky zapnutého zařízení, v Nokii se jednoduše podívají do databáze a rychle odhalí o jaké zařízení se jedná a jakým směrem hledat únik. Nevíme s jistotu, zdali Nokia tento systém implementovala, ale víme, že ohromné úniky informací a detailní recenze nevydaných produktů se již od roku 2011 neobjevují. Nokia dokázala v roce 2012 všechny překvapit, když představila 41 megapixelový PureView telefon. Prototypy již neunikají, maximálně někdo promluví o specifikacích nebo dostaneme rozmazané fotky z výrobní linky odněkud z Číny.
