Několik okamžiků po dokončení recenze HTC HD Mini se mi stala smutná příhoda, o které si stojí za to napsat článek. Telefon mi nešťastnou náhodou vypadl z pátého patra panelového domu a po 20 metrech volným pádem přistál na tvrdou zem. Už jsem byl smířený s tím, že dole najdu jen hromádku dílů, ale o to větší bylo mé překvapení, když jsem k zařízení s fotoaparátem v ruce dorazil.
Vše se sehrálo docela rychle. Chtěl jsem si ještě ověřit jednu věc v navigačním programu, a abych urychlil fixaci pozice, vystrčil jsem telefon z okna ven. Kdybych ho nechal ležet na parapetu, pravděpodobně bych teď tyto řádky nepsal, nicméně já se jej protentokrát rozhodl držet v ruce, což byla osudová chyba. Druhou rukou jsem o telefon nechtěně zavadil, polilo mě horko a já sledoval, jak si to HD Mini volným pádem šine k zemi. Měl jsem štěstí, že pod okny zrovna nikdo nešel. Ihned jsem popadl fotoaparát a vydal se na místo dopadu posbírat očekávané zbytky telefonu.
Odsud si to HD Mini šinul rovnou k zemi; fotografie čerstvě po dopadu
Takhle jsem telefon a baterii našel na místě činu. Původně dopadly na hlínu a pak se odrazily na beton
Jaké bylo mé překvapení, když jsem dorazil pod okna. Telefon ležel na zemi, ale až na oddělený zadní kryt a vypadlou baterii vypadal celkem normálně. Později jsem sice zjistil, že z krytu telefonu při dopadu odskočilo ještě dvojtlačítko pro regulaci hlasitosti, ale i to se mi podařilo najít.
HD Mini totiž nedopadl na beton, ač jsem si to z počátku myslel, ale v takovém případě by následky musely být podstatně horší. Jeho cestu zastavil záhonek s hlínou, který se nachází hned vedle vchodových dveří. Soudě podle rýh na krytu musel telefon dopadnout rovnou na záda; po dopadu se „rozskočil” a jednotlivé díly už přistály na betonu.
Škrábance na krytu telefonu po dopadu; nejvíce to odnesla zadní strana a boční hrany
Největším šokem pro mě byl fakt, že displej byl i po pádu bez jediného škrábance a praskliny – zkrátka se mu naprosto nic nestalo. Pouze se silou nárazu v zařízení odpojil flex kabel, takže se na displej nepřenáší žádný obraz, ale samotná dotyková vrstva funguje úplně normálně. Jak si můžete všimnout z fotografií a videa, nejvíce utrpěla zadní strana, kde došlo k promáčknutí reproduktoru, nalomení krytu a drobný šrám si odnesla také baterie. Tím ale výčet zranění končí a přiznám se, že po pádu z takové výšky bych očekával daleko horší následky.
Popraskaný kryt po pádu z 20 metrů; až se tomu nechce věřit…
Když jsem telefon poskládal a zkusil jej zapnout, rozsvítila se senzorová tlačítka. To byl pro mě první signál a fakt, že telefon „reaguje”. Po několika vteřinách se ozval startovací zvuk a já věděl, že HD Mini právě bootuje do systému. Na displeji jsem samozřejmě vůbec nic neviděl a tak jsem se rozhodl zkusit štěstí s programem SOTI Pocket Controller Pro, který dokáže přenášet obraz z telefonu rovnou na monitor počítače.
Telefon se přes USB zcela normálně připojil a po chvíli už jsem viděl obraz na monitoru svého PC. Po dalším zkoumání jsem zjistil, že všechny funkce zařízení úplně normálně fungují, dokonce jsem uskutečnil i telefonní hovor a vyfotil fotografii. Kdyby se mi podařilo dostat do útrob přístroje a připojit zpět flex kabel, pravděpodobně bych opět viděl i obraz na displeji. HTC HD Mini tedy přežil pád z pátého patra a vyvázl z toho překvapivě dobře.
Kdyby přístroj dopadl zhruba o 30 centimetrů vedle, tedy rovnou na obrubník nebo betonové dlaždice, byly by škody daleko větší. Podobně by to dopadlo i v případě, kdyby se dopad na hlínu realizoval displejem napřed, ale tady skvěle zafungoval zadní kryt, který většinu nárazu absorboval. Konstrukci zařízení od HTC jsem v recenzích chválil vždy, ale že by tělo telefonu vydrželo takový náraz, tak to jsem opravdu nečekal :-) .
Displej sice zatím nic nezobrazuje, ale alespoň je telefon možné ovládat skrze PC.
