Virtuální a rozšířená realita je fenoménem současnosti a o obou ještě hodně uslyšíme. Virtuální realitu HTC Vive, která se hodí především pro hraní her, kdy je hráč vtažen do virtuálního světa jedniček a nul, jsme již na SMARTmanii testovali. Nyní jsme díky vývojářskému studiu Inloop měli možnost otestovat také zástupce z řad reality rozšířené – brýle Microsoft HoloLens.
Ty je od minulého týdne možné oficiálně zakoupit v USA; Microsoft si za ně účtuje 3 000 dolarů, což je v přepočtu zhruba 75 000 Kč. Cena tedy rozhodně není lidová a i když HoloLens najdou uplatnění i u běžných spotřebitelů, redmondský gigant s nimi cílí především na nejrůznější průmyslová odvětví. Dva exempláře HoloLens se například nacházejí na mezinárodní vesmírné stanici (ISS), další na podvodní výzkumné stanici Aquarius, kde pomáhají astronautům NASA při jejich běžných činnostech.
A co vlastně HoloLens dokážou? V podstatě vše, na co si „vzpomenete“ (a co někdo naprogramuje). Vzhledem k tomu, že se jedná o rozšířenou realitu, zařízení vám do reálného světa dokresluje virtuální objekty – hologramy. Brýle vás tedy „neodříznou“ od skutečného prostředí. To budete stále vnímat a navíc do něj budou zasazeny další objekty.
Já jsem měl možnost vyzkoušet dvě technologická dema. V tom prvním jsem v roli „pozorovatele“ sledoval hororový příběh, který jsem následně musel rozuzlit. O samotné hraní tady až tolik nešlo, mnohem působivější bylo vykreslování jednotlivých virtuálních osob a předmětů v reálné místnosti. Skrze brýle jsem viděl postavy i předměty, které jsem mohl libovolně obcházet nebo s nimi dále pracovat. A jelikož šlo o hologramy, mohl jsem jimi samozřejmě i projít.
HoloLens ale najdou uplatnění především v celé řadě průmyslových odvětví. Ve zdravotnictví je lze například využít k simulaci a trénování chirurgických zákroků; Japan Airlines už dokonce HoloLens od dubna využívá k tréninku pilotů, personálu a techniků, kteří skrze brýle mohou simulovat opravy nejrůznějších součástek.
Hologramy všude kolem vás
HoloLens díky senzorům umí přesně změřit místnost, ve které se nacházíte a do té následně vykreslí požadované předměty. Překvapilo mě, s jakou přesností brýle předměty do prostoru vykreslují. Tak například obraz (malba) se umístil přesně na zeď, takže jsem měl pocit, že na stěně opravdu něco je. Vše je navíc doplněno prostorovým zvukem vycházejícím přímo z brýlí, takže když na vás mluví postava stojící za vámi, slyšíte zvuk právě z jejího směru.
V druhém demu (RoboRaid) na vás útočí různí roboti, kteří vylézají z otvorů ve zdi. Vy je pohybem hlavy zaměřujete a gestem ruky střílíte. Brýle navíc skvěle rozpoznávají hlasové příkazy, což u této hry využijete například při přepínání zbraní.
Největší omezení: Velikost zorného pole
Po několika minutách „hraní“ jsem měl pocit, jako by roboti v místnosti skutečně byli. Překvapilo mě také, s jakou přesností HoloLens reagují na mé pohyby či příkazy. Obraz, který na brýlích vidíte, je velmi jemný, nicméně největším záporem současné verze je velikost zorného pole. Zatímo ve virtuální realitě (HTC Vive, Oculus…) jste vtaženi do digitálního světa, v případě HoloLens se vám rozšířená realita promítá do sklíček brýlí a plocha, ve které hologramy vidíte, je poměrně malá.
Čas od času se tedy musíte po místnosti pořádně rozhlížet, abyste hologramy našli. Microsoft nikde ve specifikacích neuvádí, jak velký „obraz“ vidíte, ale odhadem je to zhruba 120 x 70 cm. Velikost zorného pole je tedy vůbec největší slabinou HoloLens, ale musíme brát v potaz, že se jedná o první generaci. I přes tento neduh Microsoft odvedl skvělou práci a celkový zážitek z používání několikanásobně předčil má očekávání.
Hardwarová výbava: All in one
Microsoft HoloLens na rozdíl od většiny konkurence nevyžadují výkonný počítač či smartphone, vystačí si s vlastním hardwarem – vše si jednoduše nasadíte na hlavu a nikde vám nepřekáží žádné kabely. Výkonovou část obstarává speciální procesor od Intelu (který je překvapivě pouze 32bitový) a vlastní jednotka Microsoft Holographic Processing Unit (HPU 1.0). 2 GB operační paměti a 64GB úložiště nijak neoslní, o možnosti rozšíření paměti Microsoft nepíše. Sympatické je, že výpočetní hardware nevyžaduje aktivní chlazení, větráček na HoloLens nenajdeme.
https://www.youtube.com/watch?v=aThCr0PsyuA
Optickou část zajišťují dvě průsvitné holografické čočky, které díky dvěma projektorům s HD rozlišením zobrazují hologramy složené z 2,3 milionů světelných bodů. Zástup senzorů je tvořen inerciální měřící jednotkou (akcelerometr, gyroskop, magnetometr), 4 kamerami pro porozumění prostředí, jednou kamerou pro zachycení hloubky scény, 12Mpx fotoaparátem schopným zaznamenávat HD video, 4 mikrofony a také senzorem okolního osvětlení.
HoloLens obsahují Wi-Fi 802.11ac, Bluetooth 4.1 LE, microUSB 2.0 a 3,5mm jack na sluchátka + reproduktory schopné simulovat prostorový zvuk. Na těle je k nalezení i několik hardwarových tlačítek pro zapínání a vypínání, změnu hlasitosti a změnu podsvícení. Nechybí ani LED indikující stav baterie – ta vydrží 3,5 hodiny na jedno nabití.
Celá náhlavní souprava váží 579 gramů a lze ji ovládat hlasem, pohledem, pohybem, gesty nebo hardwarovými ovladači (jeden najdete přímo v základním balení). O softwarovou stránku se pochopitelně stará systém Windows 10 vybavený obchodem aplikací Windows Store. V něm zatím příliš mnoho titulů nenajdete, ale to se postupem času změní.
V pražské pobočce vývojářského studia Inloop, které vzniklo před 4 lety na Slovensku a které po celém světě zaměstnává téměř 100 lidí, jsme si vyzkoušeli také Project Tango, ve kterém hraje hlavní roli osmipalcový tablet od Lenova; ten pohání čip NVidia Tegra K1 a na zadní straně najdeme celou řadu senzorů, které monitorují prostředí a skrze displej do něj integrují virtuální objekty.
Zjednodušeně řečeno – zatímco HoloLens obraz promítají na sklíčka brýlí, Project Tango k zobrazování a interakci využívá displej tabletu. V případě brýlí od Microsoftu je ale zážitek diametrálně odlišný (v budoucnu navíc brýle nabídnou komunikaci s hologramy v reálném čase), Project Tango je ale cenově mnohem dostupnější.
