Pokaždé, když mobilní výrobci uvádí nové smartphony, chlubí se novými čipsety, vyšší kapacitou paměťových modulů, většími displeji a dalšími komponenty, které svými vlastnostmi překonávají své předchůdce. Tento razantní vývoj je v jistém ohledu impozantní, nicméně v oblasti akumulace energie se už dlouhá léta nic převratného neděje. Z vědeckých kruhů k nám čas od času doputují informace o elegantních objevech, které by mohly vyřešit naše energetické problémy. Bohužel se v drtivé většině případů jedná o řešení, jenž je na hony vzdáleno komerční realitě.
Nově se snaží do středu pozornosti dostat vědečtí pracovníci z Národní laboratoře Lawrence Berkeley, kteří se zaměřili na využití síry, coby nového elementu v akumulátorech. Kromě toho, že se jedná o chemický prvek, který je v přírodě snadno a hojně dostupný, dokáže v kombinaci s lithiem udržet nesrovnatelně větší množství energie, než konvenční články. Konkrétní limit se pohybuje okolo 500 Wh/kg, zatímco mezní hodnota Lithium-Iontových akumulátorů je u hranice 150 až 200 Wh/kg. Jakkoliv může tato vlastnost působit idilickým dojmem, existuje zde několik komplikací, které brání masové výrobě.
Podle některých vědců je síra lékem na žalostnou výdrž mobilní elektroniky
Největší výzvu pro vědce představuje objemová nestálost síry, která přichází s opakovaným nabíjením a vybíjením článku. To pochopitelně vede k rychlému úbytku celkové kapacity a konsekventní destrukci akumulátoru. Současný výzkum vidí spásu v graphenu, jehož nanostruktura má posloužit jako účinný stabilizátor. Dálší možná nástraha se může objevit v chování chemické sloučeniny za nestandardních provozních podmínek.
Fotografie zachycující těžbu síry na ostrově Jáva
Pokud jste v průběhu tohoto článku alespoň na chvíli nabyli dojmu, že se nacházíme na prahu revoluce, musíme vás zklamat. Akumulátory s Li-S technologií mají před sebou ještě dlouhou cestu a nám proto nezbývá nic jiného, než doufat v neutuchající ambice vědců bojujících za delší výdrž našich mobilních společníků.
