Skládací telefony, to je pojem, který v posledních měsících zaznívá z úst téměř každého velkého výrobce smartphonů. Samsung se na trh chystá vpustit svůj Galaxy X a na podobném konceptu tvrdě pracuje například i čínské OPPO (více informací). Stojí ale ta námaha za to? Možná, hodně totiž bude záležet na prvním dojmu.
Všechno to v podstatě začalo prvními pokusy o sestrojení tabletu a počítače. V tom jsou přeborníci hlavně v ASUSu se svými Transformery a Lenovo s Yogou, jenže podobný systém se zalíbil i jihokorejskému Samsungu, který dokázal vyrobit flexibilní displeje, které lze různě ohýbat nebo překládat. A tak vznikl nápad vyrobit skládací smartphone, který by mohl v budoucnu opět nastolit nový trend, jak budou telefony vůbec vypadat a jak se budou používat.
Skládací a tlustý
Prvním důležitým faktem je, že skládací telefony budou z principu své koncepce tlusté. Jen si zkuste přeložit list papíru třeba sedmkrát. Papír bude po složení 128 krát tak tlustý a stejně se budou chovat i skládací elektronická zařízení.
Pokud přihlédnu k dnešním smartphonům, které si libují v malých číslech co se tloušťky týče, a skládací zařízení v rozloženém stavu bude například 7 mm tenké, po složení se dostanete na hodnotu 1,4 cm, což je na kapesní smartphone už poměrně velké číslo.
V úvahu pak připadají jiná řešení. Skládací telefon by mohl mít v jedné své polovině umístěny všechny komponenty jako procesor, RAM, vnitřní úložiště pro data, všechny druhy snímačů, baterii atd., a v té druhé jen tenký displej. Displej samotný už tak tlustý není, a to zejména pokud se budeme bavit o plně ohebných OLED panelech od Samsungu, které jsou opravdu tenké, a které světlo světa spatřily už v roce 2013 na veletrhu CES.
Pokud by výrobce zašel do extrému a chtěl by například z jednoho zařízení vyrobit koncept 3 v 1, bylo by zařízení hned 3 krát tak tlusté. Sice byste mohli mít laptop, tablet i mobilní telefon v jednom těle, ale ani jedno by nebylo plnohodnotné a do komfortního používání by měly daleko.
Ten, který přijde jako první
Nemyslím si, že by byl skládací telefon už ve svém samotném základu špatný. Skládací „véčka“ jsme tu přeci měli v minulosti, a nutno dodat, že byly tyto telefony velice oblíbené. Šlo o něco nového a v praxi se ukázalo, že to bylo i docela praktické. Jen si vzpomeňte na Motorolu Razr. To byl panečku telefon.
Jenže ono dost záleží na prvním dojmu. Zatímco Motorola Razr do světa, dá se říct, že díru udělala, u skládacího telefonu tomu tak být rozhodně nemusí. V dnešní době se zdá, jakoby se mobilní průmysl zasekl a nemohl přinést nic revolučního. Stále se jedná o evoluci a vylepšení řešení, která jsou na trhu už řadu let. Větší RAM, více jader, větší rozlišení… a menší baterie.
Pokud na trh přijde skládací telefon, musí zaujmout a musí udělat perfektní první dojem na většinu zákazníků. Jestliže se mu to nepovede, úspěch bude dosti na pováženou a bude vrtkavý, a to i přesto, že druhé zařízení, které přijde se stejným konceptem, bude perfektní a v praxi úžasné. Pověst těchto telefonů se jednoduše nesmí pokazit hned na samotném začátku.
Co když to bude „číňan“?
Nebudeme si nic nalhávat, a nebudu brát v úvahu ani fakt, že je většina smartphonů vyráběná právě v Číně, ale čínské telefony umí být dobré, ale neumí být perfektní. Většinou je na „číňanovi“ nějaká vada na kráse, která celkový dojem dosti ovlivňuje a kazí (software, hardware, životnost atd.).
Pokud tedy přijde se skládacím telefonem jako první a rozšíří výrobu masově a prodej globálně, zákazníci už budou před podobnými výstřelky ostražití. Jako první by měl tedy přijít spíše výrobce, který dokáže udělat dobrý marketing a zároveň dobré a kvalitní zařízení.
V této souvislosti se jeví jako ideální zástupce společnost Apple, jenže ta se do podobných „ztřeštěností“ rozhodně jen tak nepustí. Nejlepší vstup nového zařízení by tedy měla udělat například společnost Samsung, LG, HTC, Lenovo, které je ze všech asi nejodvážnější, nebo by mohlo štěstí zkusit například kanadské BlackBerry, které by jakýkoliv úspech rádo uvítalo.
Skládací a modulární
Jelikož už samotný koncept skládacího telefonu působí dosti neotesaným dojmem, nebylo by vůbec od věci, kdyby se něco naučily od svých modulárních brášků. Zrovna pro skládací telefony by byla modularita docela zajímavá a možná že i lépe konstrukčně řešitelná, než-li u běžného placatého telefonu.
Opět by zde ale platilo, a možná i dvojnásob, že by musel být telefon už od prvopočátku perfektní a musel by mít nějakým způsobem zajištěn úspěch širší skupinou zákazníků. Samotné modulární telefony nevypadají zle, ale různé koncepty od různých výrobců se dosti liší, takže zde není zaručena ani funkčnost modulů v budoucnu a jejich možná výměna a kompatibilita mezi výrobci. Nikdo zatím přesně a jasně nedefinoval standard, vše je v rukou daného výrobce a budoucnost modulů jakbysmet.
Telefony jsou stále spotřebním zbožím
Jako poslední bych se pozastavil u telefonů a pojmem spotřební zboží. Telefony spotřebním zbožím jsou, toho vlastně docílili i sami výrobci, kteří nechávají své starší nebo lowcostové modely napospas osudu tím, že jim například nepřipraví důležitý update nebo neopraví nějaké zásadní softwarové chyby. Výjimkou nejsou ani vlajkové lodě, bohužel. Výrobci si tak své uživatele doslova vypěstovali k tomu, aby telefony měnili co dva roky, tedy v tom lepším případě.
Nejhorší na tom je, že nutnost výměny zařízení není o samotném telefonu. Telefon je schopen při dobrém zacházení vydržet i několik let, a to i včetně rizikové baterie. Technologie, materiály a konstrukce těchto, dnes už naprosto běžných, telefonů se ověřovaly několik let, a proto je dnes poruchovost docela malá. Když tuto myšlenku přeneseme do sféry ohybatelných telefonů, které jednoduše potřebují značnou dobu k tomu, aby se sformovaly a displej se třeba po roce aktivním používání v místě ohybu nezničil, je s prvními kousky spojeno i toto riziko. A co teprve odolnost displeje proti poškrábání? Sklo je s největší pravděpodobností tabu.
Nechme se překvapit, jak to všechno celé dopadne. První telefon se na trhu může objevit až v roce 2018, a to prý až v druhé polovině. Skládací telefony mají před sebou ještě dlouhou cestu a můžeme jen doufat, že bude tento koncept v praxi dobře použitelný. A pokud se vše podaří, možná to všechno povede k něčemu dalšímu. K něčemu většímu a lepšímu.
Anebo to celé skončí tak rychle, jak rychle vznikl samotný nápad. Vyrobí se několik takových zařízení, zjistí se, že to všechno na papíře dobře funguje, ale v běžném reálném světě vlastně až o takovou pecku nejde, takže se na všechno rychle zapomene. Hybridi se však v počítačové sféře docela dobře chytly, tak proč by to tak nemohlo být i u smartphonů? Co myslíte?
