TOPlist

Recenze Xiaomi 2 (Mi-Two): Nedostupný Číňan se skvělou výbavou a nízkou cenou

Zajímavý, levný, výborně vybavený a nedostupný; tak by se dal ve stručnosti charakterizovat nový smartphone Xiaomi 2 (Mi-Two), který vám v dnešní podrobné recenzi představíme.

V polovině letošního srpna jsem měl možnost zúčastnit se v Pekingu prezentace nových produktů čínského výrobce Xiaomi. Pod článkem popisujícím průběh celé akce se tehdy rozpoutala poměrně vášnivá diskuze. Xiaomi 2 (nazývaný též Xiaomi Mi-Two) tehdy byl co do hardwarových parametrů snad nejnabušenější představený smartphone, navíc s velice atraktivní cenovkou, což vzbudilo značný zájem i mimo Čínu.

  

Uběhly tři měsíce, telefon se zde v Číně pomalu dostává do prodeje a pozici jednoho z nejvybavenějších androidích smartphonů si stále drží (konkurencí mu může být jen hrstka zažízení v čele s Nexusem 4 od LG). Nedávno se dostal do ruky i mně a během cca třech týdnů používání jsem sepsal tuto recenzi.

 

Klady (+)

– výborná hardwarová výbava
– kvalitní displej s HD rozlišením
– kompaktní rozměry
– poměr cena/výkon
– systém MIUI s bohatými možnostmi přizpůsobení a častými aktualizacemi
– notifikační LED dioda
– 3 100 mAh baterie jako volitelné příslušenství (zatím nedostupná)

Zápory (-)

– dostupnost na trhu (respektive nedostupnost)
– chybějící slot na microSD karty
– potíže s automatickou regulací jasu
– výdrž na jedno nabití
– absence širší podpory jazyků v základu
– zadní kryt z lesklého plastu (magnet na otisky)

Obsah balení

Telefon mi dorazil ve velmi jednoduché béžové krabici na jejíž přední straně najdeme pouze logo MI vlevo nahoře (tedy stejné umístění jako na samotném telefonu) a na zadní straně pak výčet hardwarových parametrů. Obsah krabice je poměrně chudý, kromě samotného telefonu a uživatelské příručky v ní byl pouze USB kabel a nabíjecí adaptér – tedy žádná sluchátka ani nic dalšího, leda za příplatek. Volitelného příslušenství k loňskému modelu Mi-One bylo hodně a u letošní druhé generace se určitě také dočkáme (při tak nízké ceně samotného telefonu je příslušenství pro výrobce určitě ne zcela zanedbatelným zdrojem příjmů), aktuální nabídka zatím ovšem příliš bohatá není, proto jsem se obešel se základním balením.

- - -

Videopohled

Design a dílenské zpracování

Telefon hned na první pohled upoutá svými kompaktními rozměry – díky ztenčení okrajů kolem displeje je o nějaké 4 mm užší než Samsung Galaxy S II (můj dosavadní primární stroj), a to při zachování stejné, 4,3″ úhlopříčky. Díky tomu skvěle padne do dlaně a výborně se ovládá jednou rukou, což je pro mě při výběru nového telefonu velmi důležitý, ne-li rozhodující faktor. Současný trend, kdy kromě výkonu neustále rostou i rozměry přístrojů, nesu poměrně nelibě a jsem proto rád, že mám konečně možnost vybrat si v kategorii hi-endů i trochu kompaktnější kousek.

- - -

Design je v duchu předchozí generace poměrně strohý, žádné velké výstřelky zde nehledejme,  je to onen známý patentovaný obdélník se zaoblenými rohy. Přední strana je tvořena hlavně displejem s úhlopříčkou 4,3“, u kterého ve zhasnutém stavu téměř nelze rozeznat, co je ještě displej a co už nedotyková část.

- - -

Nad displejem je telefonní reproduktor a vlevo od něj pak senzory přiblížení a pro automatickou regulaci jasu, které jsou bez bližšího zkoumání proti světlu taktéž skoro neviditelné. V pravém horním rohu pak najdeme dvoumegapixelovou kameru pro videohovory.

 

Pod displejem jsou tři senzorová tlačítka (zleva v pořadí Menu, Domů a Zpět), která tentokrát (oproti předchozí generaci) výrobce nevybavil podsvícením, což snižuje ovladatelnost ve tmě. Po nějakém čase si člověk na rozložení tlačítek ale zvykne, takže to za závažný nedostatek nepovažuji. Pod tlačítkem Domů se nachází notifikační dioda, která jednak upozorňuje na události jako je příchozí SMS/email, zmeškaný hovor… (modrou barvou ), a kromě toho také signalizuje stav baterie a nabíjení (oranžovou, žlutou a zelenou barvou).

- -

Na horní hraně najdeme pouze 3,5mm jack na sluchátka, který je umístěný v levé části, na spodní hraně je pak umístěn USB kontektor kombinovaný s MHL (je tak možné přes redukci zajistit HDMI výstup) a podporující OTG (umožňující přes redukci připojení různých periferií jako například klávesnice či USB klíčenky), hlavní mikrofon a otvor pro přívěšek či šňůrku na krk.

Levá strana je prostá jakýchkoli prvků a na pravé pak najdeme hardwarové tlačítko pro zapnutí/uspání telefonu a kolébkové dvojtlačítko pro ovládání hlasitosti, při klasickém držení jsou obě dobře ovladatelná palcem pravé ruky. Programovatelná hardwarová klávesa přítomná u Xiaomi 1 a 1S (které mohlo sloužit jako spoušť fotoaparátu či pro spouštění nějaké konkrétní aplikace) tentokrát chybí. Tato tlačítka jsou také jedinými kovovými prvky na těle telefonu, celý zadní kryt ve formě vaničky (takže tvoří i boky telefonu) je z plastu.

- -

Zadní strana je mírně vypouklá a nenajdeme tu žádné vyčnívající prvky, jako u některých jiných telefonů. Na mysli mám například typickou „brada“ či čočku fotoaparátu, i když je pravda, že ta je u Xiaomi 2 mírně zapuštěná, což by mělo krycímu sklíčku poskytnout určitou ochranu před poškrábáním. Po bocích fotoaparátu je umístěn hlasitý reproduktor, přisvětlovací dioda a druhý mikrofon pro snížení okolního šumu během aktivního hovoru.

- - -

Po odklopení oné plastové vaničky zjistíme, že většinu zadní strany zabírá poměrně tenký akumulátor s kapacitou 2000 mAh. Tuto konstrukci zvolil výrobce proto, že chce časem v rámci oficiálního příslušenství nabízet i akumulátor s o 55 procent vyšší kapacitou (spolu se speciálním zadním krytem), díky velké ploše se v tomto případě nárůst tloušťky stále udrží v poměrně rozumných mezích (údajně by mělo jít jen o 2 mm). Osobně toto řešení vítám a jakmile bude dané příslušenství k dispozici, tak jej zakoupím. Delší výdrž na jedno nabití má u mě rozhodně přednost před „štíhlou linií“, kterou dnes většina výrobců prosazuje. Jelikož jsem dříve používal i smartphony s výsuvnou klávesnicí, tak jsem na vyšší tloušťku zvyklý a cca 12,5 mm tak stále považuji za přijatelnou hodnotu.

Pod baterií najdeme slot na klasickou SIM kartu. Kromě velikosti úhlopříčky displeje a celkových rozměrů přístroje je to další aspekt, ve kterém výrobce nejde tak úplně „s dobou“, což kvituji. Slot na microSD karty bychom ovšem hledali marně, v tomhle ohledu se naopak Xiaomi M2 drží posledních trendů. Osobně absenci paměťové karty jako jako žádnou zásadní nevýhodu nevnímám, pořídil jsem verzi s 32GB interním úložištěm, což je podle mě dostatečná kapacita, ale některým by to třeba mohlo přijít málo a slot by uvítali.

- -

Konstrukci a dílenské zpracování hodnotím na výbornou. Všechno přesně lícuje a nikde nic nevrže. Tuto známku si ovšem nezaslouží materiál použitý na zadní kryt, což je lesklý plast, na kterém snadno ulpívají otisky a nejspíš i škrábance (i když to ukáže až čas, zatím tam mám jen několik mikroškrábanců viditelných proti světlu). K modelům Xiaomi 1 i 1S byla postupně jako oficiální příslušenství k dispozici celá řada výměnných krytů a podobně tomu nejspíše bude i u tohoto modelu – nezbývá než doufat, že se objeví i kryty s jinou povrchovou úpravou. Jako vhodné se mi jeví řešení, které použil Samsung u modelu Galaxy S II, kde vroubkováný povrch zabraňoval jak škrábancům, tak ulpívání otisků.

Hardware a výkon: Ani tady se nešetřilo

V této kategorii nabízí Xiaomi 2 to nejlepší, co lze mezi současnými špičkovými smartphony nalézt. V jeho útrobách tepe nový procesor Qualcomm Snapdragon S4 Pro (APQ8064) se čtyřmi jádry na architektuře Krait (vývojově odpovídá Cortex A15) vyráběný 28 nm výrobním procesem, tedy stejný jako má například Nexus 4 nebo zatím na trh neuvedené HTC J Butterfly či Asus Padfone 2. Tomu pak sekunduje grafický akcelerátor Adreno 320 a rovné 2 GB RAM, výkonu má tedy na rozdávání a s nedostatkem paměti by neměl být problém ani při současném spuštění většího množství náročných aplikací.

Nejsem fanoušek poměřování výsledků v různých benchmarcích, podstatné pro mě je, jak se výkon projevuje v praxi. A v tomto ohledu nemám co vytknout, reakce jsou svižné a nezaznamenal jsem jediné zaškobrtnutí, dokonce jsem převědčen, že je to zatím nejplynulejší Android, se kterým jsem se kdy setkal, a že už mi jich rukami prošla celá řada.

Absenci slotu na karty jsem již zmínil, u 32 GB verze je uživateli přístupno 3,75 GB pro instalaci aplikací a 25,5 GB ve formě interního úložiště pro ostatní data. Ač se v dnešních high-end zařízeních čím dál častěji setkáváme s technologií NFC (od jejíhož prvního nasazení v Nexusu S už uběhly téměř dva roky), zde ji nenajdeme. Mě samotného to příliš netrápí, dle mého názoru není tato technologie ještě natolik masově rozšířena, aby se dala nějak široce využít. Na druhou stranu, kdyby ji (nejen tento) výrobce nasadil, zajisté by to přispělo k jejímu rozšíření – možná jsme tedy tak trochu svědky začarovaného kruhu…

Displej: Radost pohledět

Většinu přední strany telefonu zabírá displej s úhlopříčkou 4,3 palce a rozlišením 720 x 1280 px. Díky technologii IPS nabízí výborné pozorovací úhly i barevné podání. HD rozlišení na této úhlopříčce znamená jemnost 342 ppi, což ještě o chlup víc než nabízí iPhone 5 (326 ppi) a na displej je tak radost pohledět; jednotlivé pixely byste hledali marně. Oproti mému Galaxy S II se Super AMOLED+ displejem, který při stejné úhlopříčce disponoval rozlišením 480 x 800 px a po roce a čtvrt už začíná jevit známky vypalování, je to obrovský skok kupředu.

Za výrobou didpleje stojí JDI (Japan Display Inc.), poměrně nedávno založená společnost na výrobu displejů, ve které se sdružili významní japonští výrobci (Sony, Hitachi a Toshiba) a nutno říci, že odvedla výbornou práci. Z Japonska pochází i odolné krycí sklo nesoucí název Dragontrail, jeho výrobce Asahi Glass je v ČR poměrně neznámý, jedná se ovšem o možná nejvýznamnějšího konkurenta Corningu s jeho odolným sklem Gorilla. Telefon kromě speciálního pouzdra nosím občas i v kapse, už mi několikrát spadl a na sklíčku zatím není jediný škrábanec.

Jediná výtka tak směřuje k senzoru okolního světla, který by měl upravovat intenzitu jasu v závislosti na okolních podmínkách, bohužel se tak v praxi vůbec neděje. Přes servisní rozhraní jsem provedl test jednotlivých senzorů, ve kterém seznor okolního světla reagoval normálně (ukazovaná hodnota se v závislosti na okolí měnila), hardware by tedy měl být v pořádku. Nejspíše se jedná o softwarovou chybu, která bude snad opravena v některé z budoucích aktualizací.

Výdrž baterie

Pro testování výdrže nemám momentálně úplně ideální podmínky a telefon nepoužívám tak, jak jsem normálně zvyklý. V poslední době se totiž pohybuji zejména v místech, kde má operátor China Unicom, který v Číně jako jediný nabízí 3G síť na standardu WCDMA),hodně mizerné pokrytí. Telefon tedy používám převážně na WiFi, pro surfování na internetu, odpovídání na e-maily, chat přes Gtalk, hovory přes Skype a občasný poslech hudby či streamování videa (pro hlasové hovory a SMS používám druhý telefon se SIM kartou od operátora China Mobile, který má sice pokrytí lepší, kvůli nekompatibilní technologii mohu ale použít pouze jeho 2G síť).

-  - -

Xiaomi 2 při této zátěži vydrží právě jeden den a na jeho konci bývá největším žroutem baterie displej (který za ten den svítí třeba 3 až 4 hodiny) v těsném závěsu s telefonní aplikací, která jede na plný výkon, protože neustále hledá signál. Očekávám, že při běžném použití (tedy i s hlasovými hovory) na 3G v oblastech s lepším pokrytím bych mohl dosáhnout zhruba stejné výdrže, to jsou ovšem pouze dohady (3G internet je náročnější, ale s lepším signálem zase anténa nemusí „jet na plné koule“). Až bude k dispozici i slibovaná rozšířená baterie s kapacitou 3100 mAh, tak nejspíš nebudu muset mít strach „ždímat z toho, co se dá“ :).

Operační systém: Android 4.1 “Jelly Bean” s MIUI a poctivou porcí vylepšení

Telefon běží na systému MIUI postaveném na Androidu 4.1 “Jelly Bean”. Záměrně píšu „systém“, protože jde v úpravách tak hluboko, že se mi příčí označit jej za „pouhou nadstavbu“. Změn je opravdu hodně, jejich kompletní výpis by nejspíš vystačil na plnohodnotný článek, takže postupně zmíním jen ty nejdůležitěší. Oproti nadstavbám jiných výrobců mám pocit, že téměř všechny úpravy mají svůj smysl a významně ovlivňují celkový uživatelský zážitek, v tom dobrém slova smyslu. Na tom se jistě nemalou měrou podepisuje fakt, že vývoj MIUI kdysi začínal jako Custom ROM pro jiná zařízení, podobně jako jiná (a u nás možná známější) modifikace Androida – CyanogenMOD.

  

Vývojáři na základě připomínek uživatelů na oficálním fóru v pravidelných aktualizacích přinášejí jak opravy stávajících chyb, tak nezřídka i nové funkce. Existují dvě větve – vývojářská, která dostává OTA aktualizace každý pátek a stabilní, která je aktualizována přibližně jednou za měsíc. Telefon je dodáván se stable verzí, která nově již neobsahuje ROOT (dříve bylo možné získat ROOT práva u obou verzí) a uživatelé, kteří jej potřebují, musí tedy přesedlat na vývojářskou verzi, což jsem udělal i já, v podstatě hned po vybalení z krabice. I tato verze je ovšem překvapivě stabilní, s problémy jako jsou náhodné restarty či zamrzání systému jsem se větší míře nesetkal (a v té malé míře to měla na svědomí zejména jedna konkrétní aplikace, která si s MIUI prostě úplně nerozumí).

   

Jádrem MIUI je maximální přizpůsobitelnost všeho možného. Od ikon aplikací přes vzhled a funkce notifikační lišty, až po styl a funkce zamykací obrazovky. S tou se každý setká jako první a v základu má zamykátko čtyři polohy – prosté odemknutí a spuštění aplikací Telefon, Zprávy a Fotoaparát. Funkcí může mít zamykátko více nebo méně v závislosti na zvoleném tématu. Témata vzhledu jsou jednoduše dostupná skrze aplikaci Themes, kde lze z veřejného cloudu stahovat nová a přepínat mezi již staženými. Vždy jsou k dispozici náhledy, jak budou po změně vypadat ikony, notifikační lišta, dialer, telefonní seznam, rozhraní SMS, zamykací obrazovka  či systémový font.

  

Témat jsou stovky, některá velice povedená a mezi tímto počtem si musí vybrat každý. Kromě toho lze jednotlivé prvky kombinovat mezi sebou, takže si lze zvolit např. zamykátko z jednoho tématu, dialer z druhého a systémový font ještě z jiného. Ve výsledku si tedy lze vzhled přizpůsobit kompletně k obrazu svému. V aplikaci Themes lze také nastavit vyzváněcí melodie a tóny pro notifikace, a to nejen z lokálního úložiště, ale i z cloudu, kde si lze danou melodii nejprve poslechnout a poté případně stáhnout. Melodie jsou pro přehlednost rozděleny do kategorií a je přítomno i vyhledávání. Zrovna tahle funkce asi nebude úplně v souladu s autorskými právy, na ta se ovšem v Číně tolik nehraje :).

   

Za zmínku dále stojí vylepšená notifikační lišta, která je rozdělená na dvě polohy – notifikační a systémovou. V případě, že máte aktivní nějakou notifikaci, tak vás stažení lišty zavede vždy do notifikační části (MIUI podporuje rozšířené notifikace, které přišly s verzí Jelly Bean). Pokud momentálně žádné oznámení nemáte, tak se při stažení dostanete do systémové části, kde jsou k rychlému použití připraveny nejrůznější přepínače: WiFi, Bluetooth, mobilní data, regulace jasu, zamknutí automatického otáčení obrazovky, spuštění tichého profilu, pořízení screenshotu… konkrétní přepínače, jejich počet (lze zobrazit 4 nebo 12) a pozici si lze v Nastavení navolit, takže každý může mít po ruce právě ty přepínače, které nejčastěji používá. Na dlouhý stisk vás pak většina přepínačů zavede přímo do příslušné sekce v Nastavení. Všechny tyto přepínače lze umístit i na domovskou obrazovku a mít je tak k dispozici ještě rychleji – to je ovšem možné pouze ve výchozím Launcheru…

   

…který je inspirovaný iOS. Ruší tedy klasickou androidí nabídku aplikací a nainstalované programy skládá všechny na domovskou obrazovku, kde je pak lze případně třídit do složek. Komu tohle nevyhovuje, může si samozřejmě nainstalovat jakýkoli jiný launcher. Sám používám povedený Nova Launcher, který kromě spousty funkcí nabízí look & feel základního Androidu (jsem v tomhle ohledu spíše konzervativní, s výše popsanými tématy vzhledu jsem si sice užil spoustu zábavy, ale nakonec jsem se tímto způsobem vrátil ke klasice).

  

Mezi další aplikace specifické pro MIUI patří nejrůznější systémové nástroje. Najdeme zde například praktický měřič spotřeby přenesených dat, který byl do systému integrován ve verzi Ice Cream Sandwich, ale MIUI (kromě toho, že tuhle funkci poskytovalo daleko dříve) jej obohatilo o nové funkce. V žebříčcích spotřeby za daný den, týden či měsíc lze snadno identifikovat největší „žrouty dat“. Po rozkliknutí konkrétní aplikace pak vidíme její spotřebu dat za jednotlivé dny v přehledném grafu a lze jí povolit přístup na internet pouze přes Wi-Fi nebo jej zakázat úplně. U čínských SIM karet umožňuje tato aplikace potvrzovat (a následně korigovat) naměřené hodnoty dotazem na operátora, vyčerpaná a zbývající data si lze také nechat zobrazit v notifikační liště. O stavu svého FUP pak máte vždy dokonalý přehled.

   

Dále zde najdeme správce automaticky spouštěných aplikací (kterým lze jejich automatické spouštění po startu telefonu zakázat) nebo správce oprávnění. Pokud se vám u některé aplikace nelíbí požadovaná oprávnění, můžete zde některá z nich (zejména poteciálně nebezpečná jako třeba přístup ke kontaktům či odesílání SMS) natvrdo zakázat, případně nastavit povolení na dotaz. Přítomen je i virus scan, který sám považuji za zbytečnost (stačí se při instalaci aplikací co nejvíce držet ověřených zdrojů, prostudovat si vždy požadovaná opravnění a prostě používat selský rozum), ale pro paranoidnější jedince tu je. V neposlední řadě musím zmínit integrovaný nástroj pro zálohování – zálohovat lze jak kontakty, SMS, seznamy hovorů či systémová nastavení (včetně uložených hesel k WiFi sítím), tak i aplikace třetích stran včetně jejich dat. V případě jakýchkoli problémů (potíže s některou s týdenních aktualizací ve vývojářské větvi), lze tedy telefon vždy rychle obnovit do původního stavu.

   

Přestože výčet funkcí a specifických aplikací není zdaleka kompletní, tak jej v tomto místě ukončím – hodně funkcí je šito na míru zpíše čínským uživatelům a jejich zvyklostem, pro českého čtenáře tedy nebudou úplně zajímavé.

Telefon v základu nemá předinstalovány Google Apps, nabízí ovšem vlastní obchod s aplikacemi, odkud lze jednoduše nainstalovat jak Google Play Store, tak i všechny ostatní aplikace z dílny Googlu, které přes Play Store dostupné nejsou. V tomto ohledu je tedy Xiaomi značně napřed před ostatní čínskou konkurencí, která povětšinou Google Apps nenabízí (na telefonech z oficiální ČLR distribuce je nenajdete ani u Samsungu, Sony či dalších velkých značek) a jejich instalace bývá daleko složitější, mnohdy se neobejde bez ROOTu a flashnutí jiné ROM.

   

Ze systémových jazyků je v základu na výběr pouze čínština a angličtina, češtinu byste zde hledali marně. Vystačím si s čínštinou, takže mě tento fakt netrápí a české znaky v e-mailech apod. se zobrazují korektně, základní klávesnice zadávání češtiny podporuje a komu by nevyhovovala, ten si může z Play Store jednoduše nainstalovat jinou. U MIUI pro jiná zařízení (postavených většinou na Androidu 4.0) překlad do jiných jazyků existuje (včetně češtiny) a tyto jazykové balíčky by měly být teoreticky použitelné i pro Xiaomi 2, zde už se ale dostáváme na úroveň flashování a „vaření“ vlastních ROM, což není doména většinového uživatele.

Fotoaparát a multimédia

Použitý čip je sice „pouze“ 8Mpx, ale jak známo, vyšší počet megapixelů ještě nedělá kvalitnější fotografie. Přikládám několik snímků pořízených převážně s nejvyšším nastavením a hodnocení fotoaparátu ponechám na čtenářích. Pro mé potřeby pracovních fotek a občasných momentek Xiaomi 2 postačí více než bohatě, ale nejsem z těch, pro které by byl fotoaparát v mobilu prioritou a spokojím se s málem. Podle zdejší metodiky by byl fotoaparát u Xiaomi 2 označen spíše za lepší průměr, ale i tak se s ním za dobrého světla dají pořídit poměrně slušné snímky. Horší je to při nedostatku světla, kdy jde kvalita rapidně dolů, objevuje se výrazný šum a objekty ztrácí ostrost.

- - -

- - -
Fotografie v původním rozlišení si můžete stáhnout z tohoto odkazu

Aplikace Fotoaparát nabízí spoustu různých nastavení , se kterými si ovšem jako „nefotograf“ nevím tak úplně rady, proto jsem je příliš nezkoumal. Podstatné je, že auto focus funguje, automatická detekce obličeje taky, fotoaparát umí pořizovat snímky s velkou kadencí (tzv. „burst mode“) a na výsledek se „dá koukat“.

- - - 
Další snímky najdete v naší galerii

Co se dalších multimédií týče, Xiaomi 2 nabízí vlastní přehrávač hudby i videa. Prvně jmenovaný je použitelný poměrně dobře, umožňuje přehrávání jak podle tagů, tak i z adresářové struktury a nabízí většinu funkcí, co by měl správný přehrávač hudby umět, včetně ovládání ze zamykací obrazovky a notifikační lišty. Krom lokálního úložiště lze hudbu přehrávat i z cloudu, kde lze skladby nalézt buďto pomocí vyhledávače nebo podle aktuálních (čínských) hitparád.

Přehrávač videa naproti tomu působí trochu jako chudý příbuzný. Nabídne základní funkčnost i podporu několika běžných formátů (MP4 a kontejner AVI zvládl, MKV už ne), ale to je vše. Kdo vyžaduje více, bude se muset poohlédnout po alternativě.

Závěrečné hodnocení

Po cca třech týdnech v ostrém provozu musím konstatovat, že Xiaomi 2 po všech stránkách obstál a nahradil u mne Galaxy S II jakožto primární telefon. Žádné závažnější nedostatky jsem nenašel a ty drobnější by měly jít vyřešit v rámci budoucích aktualizací či dokoupením příslušenství.

Hlavními přednostmi jsou vysoký výkon a nádherný displej, obojí ve velice kompaktním těle, které skvěle padne do ruky. Nejen hardwarem živ je člověk, hrubý výpočetní výkon je třeba doplnit odladěným systémem, což Xiaomi ve formě MIUI také bezezbytku splňuje.

 

Největším nedostatkem se tak stává dostupnost, či spíše nedostupnost. Xiaomi 2 se v 16 GB verzi nechá koupit za 1 999 RMB (v přepočtu při aktuálním kurzu to dělá cca 6 220 Kč), ve 32 GB verzi pak za 2 299 RMB (7 155 Kč). V obou případech jde o výborný poměr cena/výkon (podobně špičkově vybavené modely konkurence mívají při uvedení na trh cenovku často dvojnásobnou) a nelze se tedy divit, že poptávka obrovsky převyšuje nabídku.

 

Objednávky probíhají ve vlnách a během jednoho měsíce od uvedení na trh bylo ve třech kolech prodáno nějakých 300 tisíc kusů. Poslední kolo bylo 29. 11. a 150 tisíc kusů bylo vyprodáno za 1 minutu a 43 vteřin. Kdo se chce k telefonu tady v Číně dostat, musí mít kvalitní internetové připojení a k tomu notnou dávku štěstí, protože servery ten nápor milionů zájemců nezvládají a než se člověk prokliká až k objednání, tak už může být po všem, což byl i můj případ ve všech třech kolech, naštěstí jsem měl jakožto účastník srpnové prezentace jeden kousek rezervován mimo objednávkový systém.

Na kolik je toto postupné uvolňování do prodeje způsobeno nedostatečnými výrobními kapacitami a nakolik jde o záměr a umělé vyvolávání davového šílenství, to nechám na úvaze každého čtenáře. Jisté je, že poptávka je obrovská a bude minimálně několik měsíců trvat než se trh trochu nasytí, největší zájem opadne a telefon půjde objednat bez lítého boje. U loňského modelu byl průběh obdobný. Pak snad telefon půjde sehnat i přes DealXtreme apod. i mimo Čínu. Oficiální expanzi do zahraničí vidím totiž za současné situace, kdy výrobce nezvládá pokrýt ani domácí poptávku, jako velice nepravděpodobnou.

Autor článku Ondřej Gardavský
Ondřej Gardavský

Kapitoly článku