Instagramu se mimo jiné přezdívá „mrvítko“ fotografií, protože málokdo na tuto síť vypustí právě pořízený snímek v jeho reálné podobě. Filtry, rámečky a jiné úpravy dokáží z původní fotografie udělat zcela jiný snímek. Umělec Pete Ashton ale vzal úpravy fotografií za jiný konec, vytvořil projekt I Am Sitting In Stagram (2015), který dokládá, jak opakované kopírování jednoho snímku může díky kompresím vést k jeho totální degradaci.
Za vzor si vzal projekt I Am Sitting In The Room od Alvina Luciera z roku 1969. Ten zaznamenal svůj hlas v místnosti a vzápětí jej v téže místnosti přehrál a znovu zaznamenal. Tento proces mnohokrát zopakoval, čímž došlo k zesilování určitých frekvencí na základě rezonance vln v pokoji. Ve výsledku není vyřčený text vůbec patrný, slyšet jsou pouze zvláštní harmonie, které mají znázorňovat přirozenou rezonanční frekvenci samotného pokoje. Nahrávku si v celé délce můžete poslechnout v následujícím videu.
Ale zpět k Instagramu. Pete Ashton na tuto síť nahrál skrze iPhone fotografii, poté pořídil screenshot obrazovky, ten znovu nahrál na Instagram a takto pokračoval celkem devadesátkrát. Následkem komprimací dochází k neustálému posilování kompresních artefaktů, dokud není snímek kompletně degradován.
Sitting In Stagram demo from Pete Ashton on Vimeo.
Zatímco Lucierův pokus z roku 1969 demonstruje frekvenci pokoje vyjádřenou hlasem, Ashtonův projekt zase zobrazuje komprimační algoritmus Instagramu vyjádřený fotografií. Na další takto „zničené“ fotografie se můžete podívat na stránkách projektu. Pokud máte snímky, na nichž vám skutečně záleží, vždy si uchovávejte originály. Nikdy totiž nevíte, co vám s nimi sociální sítě, případně cloudová úložiště, udělají.
